Citát

LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky?

JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to
smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když
prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a
tak dále, to bylo napořád.

LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten
promítaný film, že ste se nějak projevovali?

JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím
že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.

LČ: a třeba u těch německých týdeníků, to neb- to bylo taky, že by se
lidi nějak projevovali?

JH: ne ne ne ne ne. většinou lidi chodili po tom týdeníku až.

LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se
nedělalo?

JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne.

LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?

JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.

LČ: a jak na to lidé reagovali?

JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.

tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý.
potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr
((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název?

MB: ne

LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly
takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla
dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle

MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše
nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často
jedlo, pilo

LM: ne

MB: vůbec

LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní.

MB: mhm

LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo
dovolil,

MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho
představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne]

LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby
buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale
e to vůbec ne.

MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi
nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec]

LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak
se [zasmáli]

MB: [jasně, jasně]

LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě
bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.

MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze-
osvobození? jaká byla třeba atmosféra.

LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak
jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne-
nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už
samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si
nedovedu uvědomit nějak.

LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo
koncerty.

MB: mhm, jasně.

LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo
nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo,
protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol
jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo
plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale
přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno,
hluboce kulturní, kulturní město.