Citát
03.395
835:840
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.
03.395
853:854
potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo.
03.395
860:952
LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální,
to ste neměl...
JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no
kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco
takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak
je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo.
LČ: a šel ste na nějaký film víckrát?
JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)).
LČ: ale ne- ne...
JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera
((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem
viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to
vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval
((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty
byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš?
LČ: Burian ((Vlasta Burian)).
JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo
(.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si,
ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda.
LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil
ještě nějak jinam?
JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda,
pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách
sme objížděli republiku prostě jako na kolách.
LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím
kinem?
JH: prosím?
LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?
JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom
do kina nešlo teda nebo něco takovýho.
LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o
těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda
změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím
Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by
tam byla jiná obsluha?
JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly.
LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?
JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.
LČ: mhm
JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.
LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?
JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.
LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?
JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.
LČ: a jak na to lidé reagovali?
JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.
LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké
krátké filmy u toho?
JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům,
vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako,
LČ: jako reklamy.
JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až
hodně později.
03.395
954:994
LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo
nebo?
JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak,
rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to
zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je
člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde
a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se
děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a
tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde
u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční
samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že.
LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak?
JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch
týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba
ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to
prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to
neexistovalo.
LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti?
JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn
poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda
všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je
pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani
nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím,
že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a
podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo
prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco
takovýho, že.
LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně
pravda, co se v těch dokumentech ukazuje?
JH: no tak, jak se říká...
LČ: že to je tendenční jako...
JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.
03.395
1025:1037
LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo
nevadilo vám to?
JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v
Židenicích bylo spousta Němců,
LČ: mhm
JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že,
a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak
sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a
to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda
chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).
03.395
1098:1106
LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh...
JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru
((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a
mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem
to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě
hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to
revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si
říkal, jak to je možné se naučit.
03.395
738:784
LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se
vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si
vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali
přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy
před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]?
JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba]
LG: [mhm]
JK: kdy Němci [nedovolili aby]
LG: [jo mhm]
JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš
nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba
LG: mhm
JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě
LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození
do kin? nebo jak-
JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám
měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco
a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e
zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti]
LG: [mhm]
JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci
tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta
doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic
LG: mhm (.) a em (.) asi s- vzpomenete si na poslední návštěvu kina
za protektorátu na kterém ste byla?
JK: tak to teda ne (.) [( )]
LG: [a em] no
JK: jedině říct že oni prostě ne- neumožnili a nedovolili [abychom]
LG: [mhm]
JK: odjeli do když sme byli zavřený, tak sme nemohli chodit do kina
03.395
852:863
LG: jo a když se ještě třeba vrátíme do té předválečné doby ee bylo
byla nějaká kina, která byla považována jakoby že sou česká, že tam
chodili spíš Češi? a pak nějaká kina kde chodili spíš Němci nebo
tak? jestli to bylo jakoby viditelné ten rozdíl?
JK: to opravdu to nevím
LG: mhm
JK: my sme byli tak zaujati tím vlastním životem, že potom e
návštěva biografu jestli s německými občany nebo nebo českými, to
prostě ne- nebylo zajímavé [vůbec]
02.394
163:176
LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k-
nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino,
chodila ste do kina?
JK: co?
LG: než než začala válka
JK: no
LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do
biografu?
JK: (no)
02.394
190:736
LG: tak to nevadí, tak já tu mám e otázky teď které se týkají úplně
toho prvního navštěvování kina než jakoby před tou válkou, (jestli)
si vzpomenete, kdy ste byla poprvé v kině?
JK: ((pravděpodobně kroutí hlavou))
LG: ne e
JK: to ( ) neřeknu [vůbec nic]
LG: [to nevadí] to nevadí a em před tou válkou, vzpomenete si, jak
často ste třeba chodila do těch kin?
JK: no to sem chodila jako mladá [holka]
LG: [mhm]
JK: samozřejmě pokud e eště existovaly biografy
LG: mhm
JK: tak sem určitě chodila samozřejmě že dneska [(už)]
LG: [jo]
JK: o tom nevím nic
LG: jo a pamatujete si třeba s kým ste chodila do toho kina?
JK: s kým?
LG: mhm
JK: (no) s přítelem
LG: mhm (.) a em k- jesi si vzpomenete na ména těch biografů?
JK: jo tam byl ( ) například Kapitol
LG: mhm
JK: byl jeden biograf, druhý biograf Moderna
LG: mhm
JK: to bylo tam v tam kde byl trh nahoře před tou... tak tam byl
taky biograf Moderna (ale) nej- nej- nejznámější byl asi ten e k-
Kapitol
LG: mhm
JK: to byl nej-
LG: a e podle čeho ste si vybírala zrovna třeba tady tyhle dvě kina?
jakoby proč... že prostě e v předválečném Brně bylo těch kin strašně
moc v Brně
JK: no strašně moc to bych ani neřekla byly (.) byly biografy s- e
větší nebo menší a nic zvláštního bych o nich nemohla říct.
LG: mhm
JK: vím že Kapitol byl takový běžný slušný biograf
LG: a byly potom v Brně nějaké jakoby e biografy o kterých byste
řekla že byly spíš jakoby neslušné, když Kapitol byl slušný?
JK: slušné byly všechny (jinak) by mně maminka nedovolila abych šla
do biografu <když (by nebyly) slušný>
LG: <jo> [a když]...
JK: [no] normální biograf kde se promítalo
LG: mhm
JK: to co prostě ta kinematografie e dala k dispozici ( )
LG: jo a když sme u té maminky, jaký byl názor rodičů obecně jakoby
na filmy a na kina?
JK: jaký byl [názor ( )]?
LG: [názor co si] to tom mysleli? jestli o tom třeba doma mluvili? o
těch [filmech]
JK: [tak to] teda (.) já sem se musela učit abych do- dokončila
školu, ale že by e tam k tomu e přispěl taky nějakej biograf, to
bych neřekla
LG: a e ve škole ee vyjadřovali se třeba nějak učitelé k těm filmům
nebo ke kinům?
JK: (...) to [to]
LG: [a]...
JK: když když sem chodila do biografu
LG: mhm
JK: tak rozhodně e to byla moje záležitost
LG: jo
JK: s- s mými přáteli
LG: mhm
JK: a a ale o o kině jo to se se v této souvislosti určitě nemluvilo
LG: jo a em byl pro vás jakoby ten byl bylo to pro vás důležité ty
biografy a ty filmy v té době?
JK: no asi že jo, protože každý mladý člověk chodil rád do biografu
anebo e díval se na nějaký film
LG: mhm
JK: že? ovšem samozřejmě nebylo to takovým způsobem vedeno bych
řekla e než (.) předtím
LG: mhm
JK: se ne- nedalo tomu takový důraz
LG: jo a chtěla sem se ještě zeptat, em vy ste říkala, že ste
chodila do těch e biografu s přáteli, s kamarády, tak jestli e ste
třeba já nevím e hráli nějaké hry, které se vztahovaly k těm filmům
zpívali ste si písničky nebo tak? jestli ste se to tom nějak výrazně
bavili o těch filmech?
JK: to si nevzpomínám že jestli sme se výrazně o tom, ale e já si
myslím, že mladý člověk když vi- viděl nebo navštěvoval nějaký ten
biograf
LG: mhm
JK: tak z- tak tam chodil s určitým e s určitou představou
LG: mhm
JK: že t- jakej ten film bude, jestli to bude vážný film, jestli to
bude veselý, ale spíš to byly filmy vážné
LG: mhm
JK: protože ta doba byla vážná, velice vážná
LG: mhm
JK: no
LG: a měla ste nějaké oblíbené kino v Brně?
JK: o- oblíbený kino [(jestli)]... ?
LG: [které] ste třeba navštěvovala častějc než ty ostatní kina? ne
ee?
JK: to určitě ne
LG: mhm a em bylo třeba v Brně nějaké kino, o kterém ste věděla a do
kterého ste prostě nerada chodila? kam byste třeba nešla?
JK: nevím vždyť sem vám to už [(řekla)]
LG: [jo] mhm
JK: ( ) (teď) bychom se jedině opakovaly
LG: mhm jo jo a když se třeba máte vzpomenout na to jak ste se s
těmi přáteli v tom kině chovali
JK: jak sme se ch-
LG: cho- [jestli ste]...
JK: ?
LG: [no jestli ste] jestli ste tam třeba konzumovali nějaké jídlo
nebo ste tam pili nápoje bonbony o přestávce ste se bavili?
JK: <o přestávce to je docela (možné že sem tam) cu- cucala bonbony
(sla-) kyselý anebo sladký> to teda opravdu [(nebylo) tak důležité]
LG: [anebo jestli ste třeba] vyrušovali během projekce? cokoliv
jestli ste reagovali nějak na ten film během promítání anebo je tu
ještě otázka, jestli ste po skončení tleskali, když ten film skončil
JK: to nebylo zvykem
LG: nebylo? [mhm]
JK: [to] nebylo (to) člověk prostě se díval na ten film
LG: mhm
JK: a (nejspíš) se po skočení to té toho promítání že se s přáteli o
tom mluvili, že?
LG: mhm
JK: o čem tam jako byla řeč (tak)
LG: jo jasně
JK: záleželo jistě na tom jaká [byla povaha]
LG: [jo chápu]
JK: t- těch přátel
LG: mhm
JK: ale o tom se tak nedá mluvit přesně
LG: a em kromě těch přátel jako ze kterýma ste tam šla do kina,
potkávala ste tam potom v kině nějaké jiné jakoby bylo to bylo to
zvykem nebo spíš ne?
JK: ne ne aspoň
LG: jo
JK: v mé době teda ne
LG: mhm nó byla ste někdy když ste byla jakoby v tom dětském věku,
byla ste někdy na nepřístupném filmu? <já se na ty otázky musím
ptát, já sem je nevymýšlela>
JK: vy se smějete, ale já nemám ponětí co [chcete]
LG: [jo] já vím vy ste mně nerozuměla, že? jestli ste jestli ste
byla jako dítě na nepřístupném filmu někdy?
JK: jo tak jako na zakázaném, [jo]?
LG: [no] na zakázaném
JK: na zakázaném filmu
LG: ne e?
JK: ne asi že ne
LG: áá šla ste někdy do kina bez placení?
JK: ((smích)) no to sou otázky
LG: [<já sem je nevymýšlela já za to nemůžu>]
JK: [((smích))]
LG: a teď to ten a teď to ten pan učitel tam uslyší a vynadá mně že
sme se smály <těm otázkám>
JK: hm
LG: takže ste nikdy e nebyla [v kině bez placení]
JK: [ne ne zakázané filmy]
LG: ale to byste se to byste se divila, někteří ti pamětníci chodili
bez placení a chodili na zakázané filmy když byli děti ně- jeden
pamětník mně dokonce myslím popisoval, jak se tam dostávali na ty
nepřístupné [filmy]
JK: [( )] když ty ty <vchodní> dveře byly ňák jenom jenom takhle
jako přivřený
LG: mhm
JK: neby- nebylo to zamčeno, že? ( ) normálně... takové věci sem
já teda nezažila
LG: dobře
JK: (já) buďto sem šla do kina, anebo tam sem tam nešla (.) a když
sem tam šla tak (.) zase s určitou představou
LG: mhm
JK: že to bude vážný film, že se tam asi pravděpodobně bude jednat o
tom a o tom že? a hotovo.
LG: mhm a em chodila ste do kostela nebo nějak em?
JK: em ani ne
LG: ne e? (.) teď tu mám zase otázky, které se budou jakoby
opakovat, ale já je prostě musím přečíst em když ste šla do toho
kina, vybírala ste si konkrétní film?
JK: no tak to jo
LG: šla ste podle filmu
JK: samozřejmě
LG: mhm
JK: (bych)
LG: a
JK: na ňáký b- blbý film bych [těžko]
LG: [jo] protože em
JK: [šla]
LG: [někteří] em lidé tedy jakoby jestli ste si... vy ste si to
vybírala tedy podle filmu, protože sou lidé, kteří em jakoby si
vyberou kino a dou do toho kina a je jim jakoby jedno co se tam
promítá, tak proto se na to jakoby ptáme, ale že vy ste chodila
jakoby na film, protože ste ho chtěla vidět?
JK: ((mlčky souhlasí))
LG: mhm a kde ste získávala jakoby ty informace o těch filmech,
které se budou promítat?
JK: no tak za prvé se o tom mluvilo doma se o tom mluvilo
LG: mhm
JK: mluvilo se s přáteli o
LG: mhm
JK: o těch filmech, že? a co ještě? (..) nic nic nic zvláštního tam
nebylo, ale říkám, buď to film dobrý
LG: mhm
JK: tak i ten mladý člověk na to rád šel, ale jeden z těch takových
těch známých filmů na které se chodilo v s-
LG: mhm
JK: v uvozovkách tak to byl ten film (jé jestli) já si ještě
vzpomenu jak se menoval (..) jak se menoval? (..) Bílá nemoc
LG: Bílá nemoc mhm
JK: Bílá nemoc, tak to byl takový stěžejní
LG: mhm
JK: (promítaný) film
LG: [a mhm]
JK: [Bílá] nemoc
LG: vy ste říkala, že ste teda chodila na ty dobré filmy a kdybyste
mohla říct e co ten film jakoby musel být, aby byl nazván tím dobrým
filmem? jakoby co bylo podle vás dobrý film?
JK: mu- musel by mě zaujmout
LG: mhm
JK: něčím
LG: jo (.) a ee měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
JK: asi že jo, ale
LG: [nevzpomenete (si)]
JK: [že bych] to tak přesně s- mohla
LG: mhm
JK: určit kdo který film ( ) nebo který herec to byl to a- to ani
nevím
LG: jo a em chodi- chodila ste eště na němé filmy?
JK: ne to už to ne
LG: mhm a bylo pro vás důležité nebo nějak registrovala ste z jaké
země ten film byl?
JK: no tak zajímalo by mě to
LG: [mhm]
JK: [určitě] mě to tehdy zajímalo
LG: jo
JK: jestli to je německý film, poněvadž
LG: mhm
JK: ty se dost jako promítaly ty německé filmy anebo jestli to byl
film e co ještě ( ) francouzský taky film
LG: mhm
JK: různě no
LG: a které ste teda měla jakoby nejradši?
JK: co? které sem měla nejradši?
LG: mhm (.) nebo které ste naopak třeba neměla ráda?
JK: hm těžko říct (.) byly filmy, které sem ráda viděla a které
prostě sem m- mě tak nějak moc nezajímaly
LG: mhm
JK: to se stalo že?
LG: mhm
JK: ale říkám ta taková ta Bílá nemoc, tak to byl snímek naprosto
opravdu ohromný, no
LG: mhm a em šla ste na nějaký film víckrát?
JK: co?
LG: jestli ste šla na nějaký film víckrát, víc než jednou?
JK: nevzpomínám si na na to že bych to tak... mně stačily když sem
to viděla je- jeden film jedenkrát
LG: mhm a kromě chození do biografu, měla ste nějaké záliby?
JK: já záliby?
LG: mhm
JK: tak to víš že sem měla, víte že sem měla záliby
LG: klidně mně můžete...
JK: jazyky cizí
LG: mhm
JK: sem byly moje já sem chodila dokuď eště to šlo dokuď ti Němci to
u- umožnili
LG: mhm
JK: tak sem třeba (.) ( ) nevím co sem chtěla <říct>
LG: jo ty záliby že ste měla
JK: ( ) nevím co sem chtěla říct
LG: to nevadí, jo a teď tu mám zase otázku na ty brněnská kina,
jestli by s- to já vím ste to už jakoby o tom mluvila, ale jestli
byste to mohla víc rozvinout jaké byly rozdíly mezi těmi biografy?
jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina a tak?
JK: vy myslí- máte na mysli ten to promítání těch buďto dobrých
filmů nebo méně dobrých filmů?
LG: ne e spíš jakoby ee teď nemyslím jakoby ty filmy ale ty ty
biografy obecně jak vypadaly třeba vevnitř jak tam
JK: aha
LG: jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina
JK: no tak určitě byl ňáký rozdíl mezi takovými a makovými
LG: mhm
JK: že že ne každé sedadlo bylo prostě perfektní
LG: mhm
JK: byly řady tak to se vědělo že tak to je výborná řada to mě bude
stát tolik a tolik peněz
LG: jo
JK: a tam půjdu ráda a na druhé straně méně známý méně em já nevím
(..) tak to byly jiné [filmy]
LG: [mhm]
JK: třeba (.) no
LG: jo a z čeho se skládala ta projekce ten program? jakoby tam byla
ta přestávka, byl tam ten hlavní film, byly tam nějaké třeba
reklamní filmy krátké?
JK: no byly ale nebyly v takovém rozsahu jak sou teď
LG: <jo dobře> a byla ste někdy v kině kde bylo živé vystoupení k
tomu filmu? nějaká kapela?
JK: [ne]
LG: [em em]
JK: ( ) [na to si]
LG: [anebo ně-] anebo pamatujete si na ukázky z jiných filmů, jestli
se promítaly?
JK: jiných filmů?
LG: jakoby třeba za týden budeme hrát tady tohle
JK: určitě byly takové filmy, ale já vám to nepovím
LG: mhm
JK: jaké to byly
LG: jo a em bavily vás jakoby ty doprovodné části toho programu?
JK: asi moc ne (.) já sem byla tak já sem prostě se naučila (.) žít
s určitými filmy a
LG: mhm
JK: a mít je jako e byly byly mi sympatické, kdežto jiný filmy které
e sem nemusela vidět
LG: mhm
JK: co ( ) se mně nezdály být takové e dobré nebo abych je musela
vidět
LG: jo (.) a byla ste někdy e na promítání filmu u někoho v
domácnosti? znala ste někoho, kdo měl promítačku?
JK: ne
LG: em-em?
JK: to sem neznala opravdu nevím
LG: jo
JK: takže máte už všecko?