Citát

LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud
jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo]
AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e
radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší
tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla
televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.)
takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který
už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to
nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e
židovská společnost pro ty děti dělala všechno,

AM: <hlavně že tam byly filmy>
LČ: a by-
AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo
hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale
když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e
střídaly, podle toho co sme chtěli vidět.

AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..)

já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.

LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film
nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em...

JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to
bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu
<svému životu> tehdy.

LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli
blízko nebo...

JH: pravděpodobně.

LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl.

JH: ano, ano ano Světozor.

LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor
nebo...

JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako
víc vyhovovaly, jako mladým.

LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo...

JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co
bylo kino, že, tak

LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda

JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě
parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice
taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli
tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie
((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó
do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako
nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem,
že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne-
nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy.

LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?

JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho,