Citát
02.394
439:519
JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne
JV: ne
BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě
JV: hm
BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]
JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?
BK: ne ne to ne [to]
JV: [ne]
BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.
JV: sváteční záležitost.
BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.
JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?
BK: ne ne
JV: ne
BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?
BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne
JV: ne později
BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]
JV: [můžete mluvit trochu nahlas]
BK: no
JV: nebojte
BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě
JV: hm
BK: a to ani tak ty (náni) nebyli
JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]
BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě
JV: mhm takže ste spíš [byli doma]
BK: [a nebo školní] výlety
JV: spíš doma ste byla
BK: ano ano
JV: moc ste nechodila po venku
BK: ne ne ne
JV: nelítala ste
BK: to ne to se nedalo vůbec ne
02.394
523:558
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru
JV: hm
BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]
JV: [tam ste se přestěhovala v roce]
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]
JV: ve čtrnácti letech
BK: mhm ano
JV: a tam už to bylo jiné
BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš
JV: vzpomněla byste si...
BK: výlety a takhle to se chodilo.
JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?
BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...
JV: hm
BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.
02.394
560:567
JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]
BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.
02.394
660:689
BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích
JV: mhm
BK: v podnájmu [samozřejmě]
JV: [ano]
BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))
JV: mhm
BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli
JV: mše
BK: mše
JV: kázání
BK: ano
JV: to je hezké
BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích
02.394
725:799
JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]
BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina
JV: mhm
BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše
JV: v čem myslíte [no]
BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak
JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]
BK: [no ano no tak] za první dražší
JV: no
BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní
JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]
BK: [ano ano] ano ano
JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano
JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee
BK: ano třeba
JV: oblékla nebo [strojila ste]
BK: [no tak]
JV: když ste šla do kina
BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že
JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]
BK: [ne ne] ne ne ne
JV: podle nějakejch šablony, takže to ne
BK: to ne, to spíš podle toho filmu
JV: mhm
BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky
JV: mhm
BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))
JV: jo
BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
02.394
800:830
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee
BK: no
JV: až na vyjímky ee
BK: no
JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko
BK: no [taky]
JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?
BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano
JV: takže důležitý byl ten film
BK: ano, určitě, [protože]
JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]
BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko
JV: mhm
BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že
02.394
832:889
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film
BK: ne ne
JV: ani jako děti?
BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě
JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...
BK: tam dycky byl dozor.
JV: dycky býval mhm
BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]
JV: [takže ste] byli ukáznění.
BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]
JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?
BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport
JV: mhm
BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.
JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]
BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale
JV: bonbóny
BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.
JV: mhm
BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,
JV: mhm
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.
JV: mhm
BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
02.394
896:992
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)
BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,
JV: mhm
BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že
JV: mhm
BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.
JV: [vedoucí?]
BK: [ano ano] ano
JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]
BK: [Sokola,] třeba výletu, ano
JV: Sokola
BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)
JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství
BK: od dětství, no [tam se]
JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]
BK: [ano ano naši] věděli,
JV: mhm
BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.
JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?
BK: ne, to si nepamatuju
JV: ne
BK: ( )
JV: nevzpomínáte si
BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.
JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?
BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina
JV: mhm
BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.
JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]
BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr
JV: mhm
BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem
JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.
BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.
JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba
BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...
JV: mhm
BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc
JV: jo
BK: neviděla
02.394
1060:1098
JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...
BK: no jistě
JV: rozebírali ste to?
BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.
JV: jo
BK: jo no jistěže, to je
JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]
BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty
JV: s děvčaty
BK: no to se spíš
JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]
BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže
JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?
BK: ano no jistě
JV: jo
BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no
02.394
1100:1144
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]
BK: [((smích)) ne ne ne ne no]
JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?
BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež
JV: mhm
BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.
JV: to ste viděla?
BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.
JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně
BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))
JV: aha
BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.
JV: to si najdeme už kdyžtak
BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...
JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...
BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně
JV: tady na sokolovně?
BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))