Citát
10.377
2014:2038
JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?
CN: no to jistě.
JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.
CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.
JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?
CN: ne, to si nepamatuju.
10.377
2110:2117
To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.
JV: hm
CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
10.377
484:492
KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?
LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.
KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?
LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.
10.377
1089:1097
tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý.
potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr
((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název?
MB: ne
LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly
takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla
dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle
10.377
1334:1347
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše
nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často
jedlo, pilo
LM: ne
MB: vůbec
LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní.
MB: mhm
LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo
dovolil,
10.377
1352:1357
MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho
představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne]
LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby
buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale
e to vůbec ne.
10.377
1361:1370
MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi
nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec]
LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak
se [zasmáli]
MB: [jasně, jasně]
LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě
bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.
10.377
2019:2026
MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze-
osvobození? jaká byla třeba atmosféra.
LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak
jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne-
nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už
samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si
nedovedu uvědomit nějak.
10.377
2035:2046
LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo
koncerty.
MB: mhm, jasně.
LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo
nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo,
protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol
jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo
plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale
přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno,
hluboce kulturní, kulturní město.
09.376
713:726
MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti
let, s kým ste do kina chodila?
LM: ano ee s maminkou.
MB: s maminkou.
LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak
to řeknu. no [ale tak].
MB: [mhm], mhm
LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl
funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou.