Citát

(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom

LS: mhm

SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině.

no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]

LS: [ano ano].

SM: ano.

LS: ((smích))

SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]

LS: [ano ano ano].

SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,

LS: mhm

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em

no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,

LS: mhm mhm

SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český

LS: mhm

SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),

LS: hm

SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo.

no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy,

JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.

CN: nechodil, ne.

JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.

CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.

JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?

CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.

JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?

CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,

CN: ano.

JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.

CN: ano.

JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.

CN: jestli to kolidovalo jako, jo?

JV: no.

CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.

JV: hm

CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.

JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?

CN: k evangelické.

JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.

CN: někdy, kdy znamená v té době.

JV: v té době, ano.

CN: no tak v té době ne.

JV: hm

CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.

CN: taky myslím, že v tý době ne.

JV: hm

CN: ne.

JV: dobře. tak teďka se přesuneme

CN: ale

JV: no

CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.

JV: hm

CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.

JV: hm

CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.

JV: hm

CN: nevylučuju to.

JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]

CN: [nepamatuju, ne.]

ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát

LG: [jo jasně]

MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze

LG: mhm

MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit

LG: mhm

MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat

LG: mhm ((smích))

MK: no vám nezůstalo nic jinýho

LG: mhm

MK: a já vám řeknu jak to je

do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách

LG: mhm

MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry

LG: mhm

MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá

LG: mhm

MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně

LG: jo

MK: v pondělí a ve čtvrtek

LG: jo dobře

MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů

LG: mhm

MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové

LG: mhm

MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace

LG: jo

MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan

LG: mhm

já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...

LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?

SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( )

LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?

MK: ne, vůbec ne

LG: a ve škole se o tom mluvilo

MK: ne ne

LG: mhm

MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót

LG: jo a měla s-

MK: tedy privátně

LG: mhm

MK: jo ne ale s učitelem nikdy

LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?

MK: ne, tenkrát to neexistovalo

LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?

MK: co mělo?

LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu

MK: ne ne t- to nebylo dřív

LG: mhm

MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát

LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?

MK: ne

LG: jo

MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam

LG: mhm

MK: na to sem ani neměla čas