Citát

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?

CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.

no, a to
se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky.

LG: jo?

JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.

JB: na fotbale sem byl bez placení.

LG: ((smích))

JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo
do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky
prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli
peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta
neměla, no. (.)

LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl
koníčky?

JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec
pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na
prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se
chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový,
jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem
rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale
tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to
bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty
zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino.

LG: jo?

JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus
Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád
na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no.
(..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a
to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí
zápasníci,

LG: mhm

JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo
dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten,
vás to nebaví.

LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky.

JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky
někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho,
ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho
Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily.
((smích)) anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové
obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský,
tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo

LG: jo?

JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to
bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem
na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a
takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící
schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal
vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody
vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to
vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to
bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo
takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.

tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně?

JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam
byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo,
že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s
Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty

LG: jo jo

JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se
řiká to letělo, to byly takový hity, no.

LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak
ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se?

JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil,

LG: mhm

JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli
velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom
bytě, takže sme chodívali dost často do kina,

LG: jo?

JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko,
hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme
šli,

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.