Citát
03.395
1225:1239
LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e
my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký
vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože
tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník
tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a
LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím,
LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že
maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct,
že
LG: mhm
LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.
03.395
1241:1344
LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá
a některá
LV: [ano]
LG: [česká]
LV: ano,
LG: a která byla ta německá
LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta
Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda,
no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam
vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo.
ten Stadion byl českej.
LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky
v těch filmech?
LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film
tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky
nebyly [německý]
LG: [ne-e?]
LV: to si teda nepamatuju.
LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky?
LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom
devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý.
LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin
LV: ano,
LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že
se]
LV: [neviděla sem]
LG: [neviděla ste?]
LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda
LG: mhm
LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně
neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu
rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já)
si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin
LG: mhm
LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si
troufly si jít do tohodle [že měli strach]
LG: [jasně] mhm
LV: jo.
LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době?
LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme
chtěli vidět ten českej teda [jako film no a]
LG: [takže ste] (upřednostňovali)
LV: (upřednostňovali) [ten českej film]
LG: [jo, mhm]
LV: ano.
LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině?
LV: v kině?
LG: mhm
LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi,
LG: zamlklí?
LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam
teda netrouf]
LG: [(tak) to si nepamatujete]
LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady
ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju,
aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda,
LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku
objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat
nebo
LV: ne.
LG: ne?
LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový>
e e ledový klid.
03.395
1346:1369
LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm
jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo,
když už se prostě vědělo že válka (.) bude
LV: ee jako myslíte koncem války?
LG: mhm úplně ke konci války,
LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já
sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a
s tou maminkou teda
LG: mhm
LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda
jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino,
LG: (.) jo a
LV: ee myslím ten poslední jo teda jako
LG: [jasně]
LV: [( )] ty měsíce, no
03.395
1452:1514
LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle
hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a
to takže to ee
LG: [a z]
LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o
ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s-
(sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění
no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si
teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no.
LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom
kině, já to asi m- moc dobře nechápu
LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy
LG: [to vim]
LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená]
LG: [mhm]
LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět
ňáký zaměstnání,
LG: [aha]
LV: [můj muž] pocházel ze Slezska
LG: [mhm]
LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání
tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším
synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo?
LG: [mhm]
LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako
bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako
ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se
potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal
do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam
kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě
se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat
LG: mhm
LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli
jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině,
vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče
LG: mhm
LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no
LG: jasně,
LV: no
LG: no dobré, už to chápu,
LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej
03.395
1522:1531
a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam
teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to
tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )]
LG: [mhm]
LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak
schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako
jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo,
[(ale)]
03.395
1662:1720
LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.
MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.
LS: hm
MH: dodneška.
LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.
MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.
LS: hm.
MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.
LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?
MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.
LS: hm
MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.
LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?
MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.
LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?
MH: ano. rozhodně.
LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.
MH: nevzpomínám.
LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]
MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo.
03.395
1750:1756
MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,
LS: hm
MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi,
03.395
1765:1784
LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.
MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]
LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]
MH: [ano, za války.]
LS: hm
MH: za války
LS: hm
MH: za války byly ty týdeníky, pověstné,
03.395
1802:1842
LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.
MH: tam nebyly přestávky.
LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?
MH: já si myslím že ne.
LS: hm
MH: že to bylo na ráz.
LS: hm
MH: nemohu vám za to ručit, ale em
LS: [jasně.]
MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.
LS: hm
MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,
LS: hm
MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to
LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,
MH: ne. ne, to nebylo.
LS: hm a reklama?
MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.
03.395
1875:1896
MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.
SM: hm
MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.
SM: hm
MH: nebyl zájem vo kulturu.
SM: hm hm
MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že,