Citát

IK: že, no, do těch kin, do toho kina Slavie ((Kino Slávia Židenice)) a
kina Světozor, tak to už sem chodila, když už sem chodila na obecnou,
že,

LČ: hm

IK: a když sem začala jezdit, to sem jezdila tramvají ze Židenic od
páté třídy do té, na to Starý Brno, na to Mendlovo náměstí, no tak to
už sme chodili do městských kin.

LČ: a i v té době ste už navštěvovala kromě toho sokolského kina i ta
em kina třeba tu Slávii ((Kino Slávia Židenice)),

IK: ano, ano.

LČ: [a tam ste chodila]

IK: [té se říkalo] <blechárna, protože to sme, to bylo hrozný kino,
ale ten Světozor, to bylo hezký kino, bylo še- (šikmé,) ta Hvězda taky
byla, takže od všudu bylo vidět, a chodili sme za korunu za dvě, podle
toho...

LČ: a do tehlectěch kin ste chodila s kým.

IK: no tak to už potom em s kamarádkama ze Sokola, že, [s kerými sem]

LČ: [zase ze Sokola,] ne ze třídy třeba.

IK: no protože já sem vlastně em od páté třídy chodila tam, takže sem
měla spolužačky spíš z celého Brna, který se tam scházely, protože to
bylo jediné dívčí reálné gymnázium, takže tam sme chodily, takže to už
sme chodily do města, do Dopzu ((Dopz)) do Kapitolu ((Kapitol)), em do
Moravy ((Morava)), já nevim, do Alfy ((Alfa)) a...

LČ: a vnímala ste třeba nějak rozdíly mezi těmi kiny, kerá byla jako v
těch Židenicích, a potom těmi městskými kiny?

IK: no tak v městských kinech bývaly premiéry, že, kdežto tady, řekněme
že tady převládal český repertoár, že, v těch, ale taky se tady dávaly
grotesky, že, a takový.

LČ: a řekla byste, že se tedy ty filmy tam dávaly později než [v tom
centru.]

IK: [ano, ano.] když sem chtěla vidět třeba Sněhurku a sedum trpaslíků
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak sme šli, to bylo v Brně, že,

LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům,
třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino.

IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o
filmech, že jo.

LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při...

IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo,
jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako
divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu...

LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení?

IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně
Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina.

LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo...

IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se
chodilo takhle to,

LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní
představení.

IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š-
šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný
představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty
westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,

LČ: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom
smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť?

IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to
sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley
Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou.

LČ: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom
jak ste si...

IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se
chodilo víckrát na tentýž film a podobně.

LČ: a bavili ste se o tom tedy s kamarády.

IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona
vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla
širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila...

LČ: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho
ste si]

IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo.

LČ: kinoreví. ((Kinorevue))

IK: ano.

LČ: a z toho ste si to pak vystřihovaly.

IK: vystřihovaly, ano.

LČ: a lepily do ňákých sešitů nebo...

IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to,
to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl
((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích))

LČ: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů
nebo něco [takového.]

IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme
sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě
ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy
((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože...

LČ: to muselo být později, ne?

IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první
republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom...

LČ: a když ste teda začala chodit na to, na to gymnázium, tak ste
začala chodit do, řekla byste, že ste chodila častěji do kina, nebo
stejně, nebo jak byste to porovnala potom, tu úplně dětskou zkušenost a
to potom když už ste měla ty kamarádky i ve městě...

IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně
premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro
každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že,
český filmy, no tak za, když sem začla chodit do toho gymnázia, tak to
byly, no to to bylo, než byl protektorát, tak to bylo ještě za první
republiky a

LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom
toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby.

IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola,

LČ: ano

IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam
divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v
loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože
em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho
Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli
sme akademie na gymnáziu taky, no,

LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo
jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-]

IK: [to vlastně souviselo.] em

LČ: rozkládala.

IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu
se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s
partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té
partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a
byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme
nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to
bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl
určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba
bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu
jako uvaděčky,

LČ: aha

IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme
i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem
chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme
měly každá některý den službu,

LČ: aha

IK: úklid tohle. čili pořád.

LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi
projekcemi, to se dělalo nebo ne.

IK: ne

LČ: to ne

IK: ne ne ne

LČ: takže ten kulturní program byl oddělený.

IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní,

LČ: ano,

IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se
staral o svoje.

LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně?

IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo.

LČ: a em

IK: bruslit sme chodili,

LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci?

IK: em pardon?

LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo...

IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali
sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku,
na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej.

LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že
byste si je tam poslouchala nebo...

IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali
všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no
Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)),
na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka (
) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no
písničky no,

LČ: takže teda

IK: no to teda Sněhurka byla...

JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností,
asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla
ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte
tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s
filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl
ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna.

ZP: ano.

JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...

ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.

JV: mhm, a který den asi?

ZP: myslim, že to bylo v sobotu.

JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po
deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála
dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací
hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno,
které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze
sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?

ZP: tak asi.

JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již
nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?

ZP: ne, to bylo výjimečně.

JV: výjimečně, mhm.

ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v
roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u
Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam
sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam
sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v
třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam
stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin,
pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že
bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině
poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou.

ZP: ano.

JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo...

ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)).

JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka?

ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem,
em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme
měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo.

JV: hm.

ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo
mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně
dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce
vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš
sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k
ní jezdil.

JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.

JV: moc ne.

ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).

JV: hm.

ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.

JV: ehm.

ZP: pivo ne, víno pili.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.

JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?

ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?

ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.

JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?

ZP: obyčejně milenci.

JV: <jo?>

ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.

JV: ehm.

ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.

JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.

JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu
vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do
Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké
dosti velký kinosál se třemi pásy

ZP: ano.

JV: již stabilních sklopných křesel.

ZP: ano.

JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět,
nebo po pěti sedadlech.

ZP: po pěti sedadlech.

JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho
kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám.

ZP: jo.

JV: ano. a pak...

ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva
vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si
nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím.

JV: já ještě sem zapomněla...

ZP: no.

JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně?

ZP: jak myslíte, ee?

JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou
sobotu...

ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si
lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to
bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové
představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal,
vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly.
jo.

JV: ehm.

ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili,
každou sobotu sme tam byli.

JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam
sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál.
hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké
kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými
dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey
Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi,
který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly
příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže
dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky,
než ty hrané?

ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový
barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň
jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější.

JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných?

ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do
té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný
grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky
((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si
vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej
panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a
byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl
autor téhleté grotesky kdo byl.

JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z
toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý?

ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to
bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě
hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho
nevodnesl.

JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky?

ZP: pravidelně.

JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý?

ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em
působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás
taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam
strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím,
esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem
přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova
((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej
film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty
Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo
skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.

JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...

ZP: měli!

JV: možnosti vyžití?

ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.

JV: ehm.

ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.

JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...

ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.

JV: dobře, tak já bych měla další otázku...

ZP: no, prosim.

JV: eště...

ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.

JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...

ZP: ne.

JV: ne?

ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.

JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.

ZP: ne.

JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...

ZP: ne.

JV: příběhy...

ZP: ne.