Citát

tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v
roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u
Brna)),

á sem v štyryaštyrycátým
roce o prázdninách, po prázdninách em mě em nevím jestli to vite,
řikalo se tomu totál ajnzac ((Total Einsatz)) to tehdá vyhlásil ten
německej ministr špér ((Albert Speer)), že všichni musijou teda být
nasazení pro zdra- pro em z- z- zdárnej průběh jako války, a tak už
předtím byli nasazený em lidi, em ročník dvacet štyry, ty eště šli
do Německa a menovalo se to technič- techniše nódhilfe ((Technische
Nothilfe)), Technická nouzová pomoc se to menovalo. byla to taková
polovojenská organizace, dostali sme uniformy, já už sem teda do
toho rajchu nešel, já už sem tady, protože byl rozbombardovanej aj
protektorát, tak sem zůstal tady, tak sme jaksi chodili, byl sem
tady nejdřív v Brně, byla rozbombardovaná líšeňská fabrika pod strá-
pod Stránskou skálou, jestli to tam znáte, ještě teďka tam byla
Zbrojovka, nebo zetkáel ((ZKL)), tam bylo rozbombardováno a tak tam
sme ch- šli, pak nás přehodili do Prostějova, kde sme byli na
letišti, tam taky bombardovali letiště, tak sme zase zahazovali ty
krátery. tak sme trochu em z té em války aj potom během jaksi
osvobození, dyš šla přes přes em Brno dyš šla fronta, tak sme byli,
já sem eště, to bych řekl, že em já sem šestnáctýho dubna sem z toho
ajnzacu ((Einsatz)), jak se řikalo, z toho Prostějova sem utekl.
vlakem sme se dostali jenom do Holubic, protože tam už byla fronta,
z těch Holubic sem šel až do Brna pěšky, bratr přišel, já sem, to
bylo v pondělí, v pondělí, v pondělí to bylo, šestnáctýho dubna, já
sem přišel v poledne a bratr byl nasazenej někde v severních
Čechách, tak se dostával taky dost dobrodružnou cestou, vlakem se
dostával do Brna, a přišel, večer se vrátil taky, čili my sme se
vrátili vobá dvá matce domu v jeden a tentýž den. a to sme prožili
teda to osvobození Brna, což bylo dost krutý,

JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?

JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté

JV: mhm

JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru

JV: em

JJ: zrovna jak je

JV: jo

JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]

JV: [(do měšťanky)]

JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola

JV: mhm a...

JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola

JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?

JJ: za války sem byla zamě- já sem se

JV: [( ) nastoupila ste...]

JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila

JV: mhm

JJ: jako švadlena

JV: mhm

JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat

JV: jo

JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství

JV: mhm

JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva

JV: mhm

JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství

JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?

JJ: to bylo za války jako

JV: pořád za války?

JJ: [no]

JV: [mhm] a...

JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní

JV: mhm

JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec

JV: mhm

JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla

JV: mhm

JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma

JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?

JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým

JV: mhm

JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým

JV: jo

JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým

JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?

JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel

JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?

JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že

JV: mhm

JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo

JV: mhm

JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici

JV: mhm

JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků

JV: mhm

JJ: u té pošty jako, roznášela poštu

JV: jo

JJ: jako

JV: [poštačka, jo?]

JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>

JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?

JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou

JV: mhm

JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)

JV: mhm

JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)

JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?

JJ: hm?

JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?

JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo

JV: mhm

JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )

JV: mhm (.) a měla ste sourozence?

JJ: ne (.) já sem byla sama

JV: jedináček

JJ: (já sem) byla jedináček

JV: ano. rok narození?

ZP: dvacet sedum.

JV: em bydliště do roku štyrycet pět?

ZP: em Jiráskova padesát.

JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy?

ZP: em

JV: do roku [štyrycet pět]

ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na
Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh
Kounicové a Kotlářské.

JV: ehm.

ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em
Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to
byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za
rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té
na tu Kounicovu.

JV: ehm.

ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první
dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna,
kde sme bydleli.

JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně?

ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní
československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé
gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první
státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem
šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor
techniku, teda elektrotechnický.

JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z
dosaženého vzdělání.

ZP: tak.

JV: jenom zběžně.

ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá
začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se
vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a
protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu
vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v
armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak
sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v
důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda
existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési
delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em
Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické
akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta
architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém
šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě
oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na
to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena
Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické
fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale
nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v
divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou
přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych
nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě,
tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam.

JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu,
em, na to, jestli ste měl sourozence.

ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou
školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch
důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti
do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet,
kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově
nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr
taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal,
jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a
šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko-
ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což
byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a
i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní
prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na
výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel,
to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum
zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala
matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam,
původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do
Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda
bydleli.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky.

ZP: matka byla...

JV: před rokem štyrycet pět.

ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v
té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov-
odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze,
aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití.
tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej
tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set
korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla
o tři roky starší než otec.

JV: ehm, dobře.

ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v
domácnosti.

JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do
toho kos-

ZP: každou neděli sme chodili do kostela.

JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do
kina? nebo naopak?

ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda
dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo
návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo
se mi to nikdy.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil?

ZP: křesťanské, katolické.

JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom
vybíral filmy?

ZP: ne.

JV: ehm.

ZP: neovlivňovalo.

JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře?

ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel,
ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly
filmy.

já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství

JV: mhm

JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý

JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám

JV: mhm

JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota

JV: hm

JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila

JV: [hm]

JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový

JV: hm

JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))

JV: hm

JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou

JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl

JV: hm

JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu

JV: hm

JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima

JV: jo

JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo

JV: hm

JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit

JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)

JJ: do měšťanky

JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?

JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru

JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně

JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]

JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?

JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou

JV: mhm

JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo

JV: mhm

JJ: pač tam byla normálně silnic

JV: jo

JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru

JV: mhm

JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo

JV: jo

JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách

JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět

JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce

JV: hm

JJ: to už tady byli [Němci]

JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení

JJ: no sem chodila do učení jako

JV: mhm

JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří

JV: hm

JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]

JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?

JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne

JV: no a potom právě...

JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení

JV: hm

JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky

JV: mhm

JJ: to bylo hračkářství

JV: mhm

JJ: [no a tam (už sme se)]...

JV: [to bylo] kde to hračkářství?

JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))