Citát

eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von
dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl
čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak
zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně,

LČ: a měla ste sourozence?

LŠ: ano, bratra.

LČ: bratra staršího, nebo kdy se narodil on

LŠ: bratr se narodil ve dvaadvacátém roce [my sme byli]

LČ: [takže byl mladší?]

LŠ: jenom o šestnáct měsíců [od]

LČ: [mhm.]

LŠ: od sebe mladší.

LČ: a vy sama ste až do důchodu teda byla švadlenou?

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: já mám štyrycet roků odpracovaný.

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

no, tak potom sem začala chodit
s manželem, za protektorátu sme se vzali, to bylo ve dvaaštyrycátým
roku sem se vdávala.

LČ: na rok vašeho narození,

LŠ: aj j jako de- em

LČ: [můžete to říct] celé,

LŠ: [jenom rok.]

LČ: jinak stačí rok.

LŠ: devatenáctýho devátý, dvacet. devatenáct dvacet.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět,

LŠ: v Brně tady, na Kabátníkově ulici.

LČ: na Kabátníkově ulici. a do jaké školy jste do té doby, vlastně
do roku čtyřicet pět, chodila?

LŠ: no já sem chodila na Kotlářskou,

LČ: ano?

LŠ: aj do štvrté měšťanky, jako a pak sem chtěla jít na obchodní
akademiu, jenže byla už jsem přihlášena ale, manžel ee manžel
tatinek mně zemřel, víte, tak maminka by to bývala neutahla sama,
ještě jsem měla bratra, tak sem se šla učit na švadlenu.

LČ: a to bylo kde? v Brně,

LŠ: ano v Brně, tady v Černých Polích u nějakýho ha- Hanákovi se
měli oni měli tu Krkonošskou tržnici na Lidické ulici vedle ee jak
je pasáž tam [víte?]

LČ: [mhm].

LŠ: tam nahoře kavárna bývala, to v té pasáži

LČ: a to ste [začala]

LŠ: [a hned] těsně vedle bylo měli obchod, potom měli ještě obchod
filiálky v Bratislavě a a v Krkonoších, tam měli hotel Morava, tak
tam u nich sem se vyučila.

LČ: ne v pořádku. ee v jakém roce jste začala chodit do učení?

LŠ: jó no no tak hned [jak sem vyšla]

LČ: [kolik vám] bylo?

LŠ: no tak bylo mně patnáct roků.

LČ: mhm.

LŠ: ano

LČ: takže v tom pětatřicátém ste začala chodit do učení.

LŠ: ano. ano ano.

LČ: a do to a dva roky ste teda ď- chodila na [tohlecto učení],

LŠ: [ano], dva roky byla tehdy učební doba, já jsem se vyučila jako
na pánský prádlo, u nich.

LČ: a potom jste dělala co, po těch dvou letech?

LŠ: pořád sem šila.

LČ: šila ste u nich ste, nebo...

LŠ: no u nich, ale potom jako to že zrušilo (.) a (.) tak potom jsem
(.) pořád sem šila no tak (.) nejdýl sem napřed bylo Oděvní tvorba,
byla, tam jsem šila a potom se to zase změnilo Oděvnictví města
Brna,

LČ: mhm.

LŠ: no tak jsem tam byla třicet roků.

LČ: takže už od toho roku třicet sedum ste začala šít,

LŠ: ano.

LČ: pro tu, Oděvní tvorbu, hnedka nebo...

LŠ: ne třicet sedum eště né, to sem byla pořád u těch [Hanáků,
víte?]

LČ: [ano.] takže do války ste byla u těch Hanáků?

LŠ: ano a ve válce sem měla sem se vdávala už,

LČ: ano.

LŠ: to mně bylo třiadvacet roků dvaadvacet a v třiadvaceti rokách
roku jsem měla chlapečka,

LČ: takže ste..

LŠ: jsem byla doma jako.

LČ: mhm.

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: ano.

LČ: á jaké bylo povolání vašich rodičů, před válkou a v době [války]

LŠ: [maminka] byla em v domácnosti jako, vona mě pak vopatrovala
děti že a, a předtím chodila uklízet, no tatinek, já jsem měla
tatínka, ten byl mědíkovec první brněnské ((První brněnská
strojírna)) jako montér a on jezdil do zahraničí, byl tam mistr a
jezdil do zahraničí tam stavěli cukrovary,

LČ: mhm.

LŠ: takže on byl v celé Evropě víte?

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

Rok narození: 1920. Sourozenci: Bratr narozen 1922.

Bydliště do roku 1945: Kabátníkova ulice.

Povolání rodičů: Otec mistr montér v První brněnské strojírně,
jezdil za prací i do zahraničí. Matka nejdříve uklízela, poté
v domácnosti.

Povolání narátora: Měšťanka na Kotlářské. Od roku 1935 se v Černých
Polích učila na švadlenu, kde poté jako švadlena i pracovala. Stejné
povolání pak vykonávala v Oděvní tvorbě (ta se později přejmenovala
na Oděvnictví města Brna).

Za války se narátorka vdala a měla prvního syna.

Rozhovor s Ludmilou Švecovou