Citát

LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození?

JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?

EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...

N1: ( ).

EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.

LR: mhm.

EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.

LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy
začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech?

EF: no...

N1: že to bylo dvojjazyčné.

EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud
neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to
bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no...

LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost?

EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no
tak obsahově, no ale jinak, to vite, no.

N1: v týdenících byla válka.

EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo
špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách
((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo
lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em
měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono,
no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na
to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo.

N1: ( ) když byl hudební film.

EF: prosim?

N1: když byl [hudební film].

EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo
výborný.

LR: mhm.

N1: tam tančila ta rita [( )].

EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen
ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom
dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to
byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně
ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti
Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím
nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak
ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono.

LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých
kin?

EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli

LR: [( ) mhm].

EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo.

LR: [mhm].

EF: tak to samý.

LR: mhm.

EF: nikde jinde.

N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly.

LR: mhm.

N1: ale musely mít dole titulky německy.

EF: hm hm.

LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období
protektorátu?

EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili
vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak
sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději
volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli
udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku.

LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale
jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na
které ste chodila a proč?

EF: teďka jako jo? ne?

LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu.

EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo
těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že,
těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej
už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout
v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak
trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si.

LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na
tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné].

EF: no. [ano, ano, ano].

LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků
měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké...

EF: (...)

N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a
už dostávaj na frak.

EF: aha, [jo, jo].

N1: [už utíkají].

EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při
týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně.

LR: mhm.

EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom
týdeníku.

LR: dobře.

N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic,
no a my už sme řikali, (ty už) vedou.

EF: n- no, ano, ano.

N1: už dostávaj na frak.

LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.

JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.

LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?

JH: ano ano [ano ano]

LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].

JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.

LČ: mhm

JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.

LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?

JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.

LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?

JH: [čtení] (.) knihy

LČ: [a]

JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.

LČ: a třeba divadla nebo tancování,

JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.

LČ: ale v té době vlastně

JH: (když) svobodná, když sem byla?

LČ: no

EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.

LR: mhm.

EF: asi tak. no nevím, jinak, ňáký. bych ňáký události ňáká, že by
se něco. Akorát, že někdy sme museli z kina ven, že se bom-
bombardovalo, byly si- ty sirény, že a muselo se jít do krytu.
akorát, to někdy ehm, (že) to člověka postihlo, ale jinak.

LR: to ste přímo zažila i?

EF: prosim?

LR: to bylo časté?

EF: nó, tak jo, no, ale zrovna sme nemuseli být v kině, třeba sme
byli někde jinde.

LR: mhm, mhm.

EF: ale v tom kině třeba nás to někdy taky em

LR: taky dostihlo.

EF: chytlo no.

EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.