Citát

EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.

LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem
učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči...

EF: ano.

LR: a ještě s někým jiným?

EF: ne.

LR: ne.

EF: ne.

LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina?

EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó,
jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak
řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu
cestu <absolvovali> ((směje se)).

protože sme tam
s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva
kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak
nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to
můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do
kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly
domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený
ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a
jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně.

EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.

EF: [ne eh], já sem chodila s kamarádkou. my sme byly takový jakoby
dvojčata spolu se Zdenou, jo, tak všude sme chodily spolu, když eh
do té války em jo, tak když sme byly jako mladý holky, čtrnáct,
patnáct, šestnáct, sedmnáct, jo, tak to sme chodily všude spolu jak
svázaný. žádná neměla kluka žádného, no tak sme prostě chodily
spolu. tak asi no.

ale, co
měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e
provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit,
by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo
herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo.
eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák
vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo,
s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která
provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom,
jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla
pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi
tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo,
nó,

LR: dobře. a vy ste řikala, že teda výmečně ste chodila do toho
centra, do těch kin, tak ee co vás na těch filmech zaujalo, nebo jak
ste si vybírala tyhle filmy?

EF: eh no tak tam už kdybych si tak vzpomněla. tam už mě jako
zajímal nějaký hodnotnější film, prostě e tam o něco šlo. buď to
bylo z přírody, anebo ehm e nebo ehm e ehm e tam prostě tam už o
něco šlo. nedá- eh jinak bych to nedokázala vyjádřit. tak tam sem
obětovala i tu korunu nějakou, že jo.

N1: nebo známej herec nebo herečka.

EF: anebo známý herec a herečka, ano. kterej ano ten film, řikám,
nebyl plánovanej do toho Králova Pole, proto sem tam šla a (bych-)
ano, za herečkou taky a za hercem.

LR: mhm. a bylo... když už teda hráli ten barevný, tak šla ste
opravdu jako na něj, že to byla atrakce nebo ( ).

EF: ehm no tak, ehm, že to bylo odpoledne e někdy se nedalo jít
večer, třeba že to bylo odpoledne, no a byla to taková, takový
pohádky, takové pohádkové to bylo. ehm, to byl...

LR: a vy ( ) samozřejmě nějak nakousla, které filmy ste měla ráda,
a které ne, respektive co dělalo film tím dobrým filmem?

EF: no ehm e, tak e řikám jako e film, když sem šla domů a byla ve
mně pohoda, těm sem dávala přednost. neměla sem ráda ňáký takový,
kde se střílelo a kde eh prostě to bylo takové eh eh, vite, člověk
byl rozčilený a nakonec tam zastřelili třeba někoho, kdo si to
nezasloužil a to sem neměla ráda, páč to mě em nějak jako to, to
nebylo moje.