Citát

JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu>
((Dopz)).

JV: jo

JG: ten byl výbornej,

JV: hm

JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval,

JV: hm

JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to
byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej
festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že
naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do
divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter,
jo?

JV: hm

JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby.

JV: hm

JG: tady k někomu.

JV: hm

JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty
každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra,
daly se prostěradla, že,

JV: hm

JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda
vzpomínala,

JV: hm

JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako

JV: takže

JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak...

JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení

JG: no

JV: kromě filmů,

JG: no

JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že
byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy.

JG: né

JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.]

JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku,

JV: hm

JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.

to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy,

JV: hm

JG: do Mahenova divadla, protože [zase]

JV: [po roce] čtyřicet pět.

JG: po roce čtyřicet pět.

G: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,

JV: jo

JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože

JV: jasně

JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době.

JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.

JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]

JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,

JV: hm

JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.

JV: a [tenkrát, no]

JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,

] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit,
já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku,
že jo, ne kolečkový, na kličku.

JV: jasně.

JG: normální brusle.

JV: normální.

JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě
museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a
teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to,
že je nutný začít brečet,

JV: ((smích))

JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem
si nezajezdila, víte?

JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem
čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem
těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc,
to už...

JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný,

JV: hm

JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten
sport, jo

JV: hm

JG: už se hrála košíková [a tak, jo]

JV: [měli ste víc aktivit.]

JG: takže, no tak to

JV: takže ste chodili na výlety třeba,

JG: no, no

JV: nebo taneční zábavy, chodila ste

JG: vůbec ne.

JV: ne, vůbec?

JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme
měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála
házená,

JV: hm

JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková.
dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na
házenou, tak to po pětaštyrycátým roce,

JV: hm

JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na
náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to
bylo zakázaný, že,

JV: hm

JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole,
byl gramofon na ručičku,

JV: hm

JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a
jelo se domů.

JV: jasně.

JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto.

JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm]

JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to
když bylo něco vopravdu pěknýho,

JV: hm

JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se
dodělávala škola, nebyly ty peníze.

JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,

JV: hm

JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,

JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].

JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]

JV: [ste drželi pospolu.]

JG: pořád jako.

JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,

JV: a maminka měla...

JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...

JV: sourozenci [taky nechtěli.]

JG: [to by si] netroufli, já sem byla,

JV: hm

JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a

JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.

JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše,

tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]

JV: [holky s holkama]

JG: no ta byla starší, že ale už už, no.

JV: hm

JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?

tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.

JV: mhm.

JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].

JV: [administrativní pracovnice. mhm].

JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].

JV: [mhm].

JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].