Citát
2.351
171:181
a vy ste teda říkala že ste měla bratra,
LZ: hm
SM: a měla ste ještě jiné sourozence?
LZ: ne, jenom bratra.
SM: a ten se narodil v kerém roce?
LZ: třicet jedna.
2.351
392:410
ale oni Němci vám vyhrabávali z popela ty drobounké
součástečky
MB: aha
LM: a my sme to museli čistit.
MB: mhm
LM: a to sme byli na Šumavské, jak je proti kasárnám, proti
Masarykovým kasárnám je velká budova na no taková jako tovární, no
na té Šumavské, tak tam to vozili v takových velikých bednách, a
z popela sme to vytahovali a šmirglovali a čistili a a takhle. no a
potom už se blížil konec války, tak e přišli na to, že já nevím, co
a jak najednou mně řekli, že budu přeložena do brněnské Zbrojovky.
no tak sem uvítala že budu v brněnské Zbrojovce, přišla sem tam
k nějakému, já vám vykládám věci, které vás nezajímají, ale von to
je kus života, protože vám teda vůbec nevíte co se dělo, že jo.
zaplať pánbů. a přídu do Zbrojovky a že půjdu do puškárny.
2.351
782:791
v pětačtyřicátým roce sem začala dělat
v tiskárně v Rovnosti, tam sem potom šla na mateřskou dovolenou, a
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem
přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé,
a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem
nastupovala, no do Rudýho práva teda.
SM: hm
LZ: taky to byla tiskárna,
2.351
341:344
yl
pětadvacátý srpen ve štyryaštyrycátém roku a já sem bydlela v té
Masarykové čtvrti a jezdila sem na konečnou zastávku do Řečkovic a
tam odsud nás autobus vezl do Kuřima.
2.351
189:199
SM: hm a teda nej- nejvyšší vzdělání, kterého vy ste dosáhla, to
bylo teda jenom
LZ: nic, základní <škola>..
SM: jenom ta základní škola.
LZ: sice sem chtěla potom i když měla sem jako po válce že bych si
uďála ňákej kurz na zdravotní sestru, nebo tak něco, ale už potom,
říkám, už potom sem se vdala, už přišly děti, takže už tak jako.
bylo té práce dost, kolem domácnosti a kolem to. takže sem už
2.351
278:283
Poté, co ho zavřeli, tak prostě byla bez
prostředků. tak ee my jenom vlastně tady sme to tam měli pra-
placené, to, to ten úklid, jako firma nás platila, no ale tak tak
jako Čechy, že, špatně. no a potom potom v tom Kuřimi byly ty kruté
směny po těch dvanácti hodinách a já sem vážila myslím ale
dvaaštyrycet kilo.
2.351
254:272
potom přišli, že já vlastně nemůžu takovou práci dělat, že já musím
jít do výroby. zase zjistili e ž- e dycky zjistili kde je otec, že
MB: mhm
LM: a já sem řekla že nevím. jak to, že nevíte. no on je
v koncentračním táboře. (no copak) já sem věděla, oni je strkali
každou chvílu někde jinde
MB: hm
LM: tak že půjdu, že musím do Kuřima. no tak sem, chodila do Kuřima,
to už sem byla vdaná, to sem se v té době provdala v tom štyry a
štyrycátém roku a to sem, to bylo kruté, protože se dělaly
dvanáctihodinové směny. dvanáct ve dne, od šesti do šesti a noční od
šesti do šesti noc. a v tom byla enom čtvrthodinová přestávka,
představte si a teďka, no tak mladé holky, že, dvacetileté co, o, dá
se říct o hladu, protože ty příděly, které byly tenkrát na lístky,
Češi co měli Němci měli větší příděly.
2.351
145:165
no tak maminka byla doma, protože byla dost taková slabá. a
tatínek em napřed měl svoju dílnu, byl jako obuvník.
SM: hm
LZ: v těch Maloměřicéch měl dílnu. a potom už, to bylo teda už po
válce, tak měl úraz, musel jít dělat do cementky, to zavřel, protože
to jako nešlo, a tak šel dělat do cementárny, tam měl úraz a byl
potom v důchodě. maminka pracovala kdysi jako v textilce, taky,
v obřanské továrně tam, a potom byla když sme, sem se narodila já,
potom bratr, tak byla doma, a byla dost taková slabá, dost taková
jako nemocná, tak ani za války už ne- nemusela být totálně nasazená,
jinak celkem, život, vždycky sem měla celkem pěkný, no.
SM: hm
LZ: když, i když nechodila do práce, tak vždycky se snažila, vždycky
na pole někomu pomoct, a něco za války, a takový, tak, a tatínek
když měl dílnu, tak taky něco vždycky, za to něco místo peněz ňáký,
to bylo na lístky za války, to víte, takže to bylo takový, celkem
sme žili docela slušně, no. ne ňák tohle, ale
2.351
2302:2316
LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]
SM: [až ste chodila do práce.]
LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.
2.351
612:623
LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem
vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla
s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam
v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala
lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový
německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom
Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové
ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco,
věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si
našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no
s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík-
mluvím teda, na em Na tý louce zelený