Citát
02.394
1040:1060
LG: a které filmy ste měla ráda,
LV: (..) který?
LG: mhm
LV: ne. který co?
LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie
LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.
LG: jasně [mhm]
LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.
LG: ee
LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.
02.394
1072:1087
LG: (.) a měla ste ňáké jiné koníčky kromě toho kina? (.) ňáké
LV: (.) četbu.
LG: četbu.
LV: no no, četbu, sice sem hrála ee jako i na klavír, ale ee to jako
v pubertě <mě přešlo teda>
LG: jaké knížky ste četla,
LV: (.) co sem dostala pod ruku teda,
LG: mhm
LV: co sem dostala pod ruku.
02.394
1089:1158
LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e
LV: na Pekařské,
LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká?
LV: no to sem vám říkala, nejbližší
LG: [( )]
LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo]
LG: [ten excelzior ((Excelsior))]
LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano,
no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho
kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa,
LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila?
LV: lišily?
LG: mhm
LV: no vybavením a vstupným.
LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím
excelziorem ((Excelsior))
LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior))
bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl
pět nebo šest korun. no tak to teda byl.
LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší?
LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol.
LG: Kapitol.
LV: že byl nejlepší Kapitol.
LG: a tam to vypadalo jak?
LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta
Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo
LG: mhm
LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no
LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))?
LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly
židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic
tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo,
teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo.
LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že
LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl
týdeník
LG: týdeník
LV: to je jako týdeník
LG: mhm
LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako
pravidelně.
02.394
1160:1164
LG: a ee měla ste ty týdeníky ráda?
LV: no některý jo a některý ne. ee z ty týdeníky (.) když na to teda
jako přemejšlím teda, tak já mám dojem že jako dět- jako děcko teda
nebo do těch třinácti let, si nepamatuju, že by týdeníky šly,
02.394
1177:1210
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]
LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.
LG: a o té přestávce se dělalo co,
LV: nic, sedělo se.
LG: sedělo se
LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit
LG: mhm
LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,
LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?
LV: ne.
LG: ne-e?
LV: ne.
LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?
LV: em-em,
LG: ne-e?
LV: ne.
02.394
250:259
KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?
LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak.
02.394
264:309
KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?
LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)
KH: a jak často ste jako dítě chodila?
LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.
KH: hm
LN: takže,
KH: a doprovázel vás někdo?
LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,
KH: hm
LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.
KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?
LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť,
02.394
317:336
KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?
LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.
KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?
LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.
KH: hm
LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...
02.394
418:420
a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem.
02.394
420:431
ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.
KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?
LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku.