Citát

JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.

PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?

JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,

PS: hm

JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,

PS: no

JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít

PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu

JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,

PS: mhm

JV: ale jinak teda

PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky

JV: no no

PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?

JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný

PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)

JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,

PS: mhm

JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...

PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?

JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))

PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]

JV: [ale jo] určitě určitě určitě.

PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]

JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak

PS: mhm

JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.

PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila

JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli.

JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl
strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá
všechno, ale neuměla číst a psát,

LG: mhm

JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili
právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam
měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a
vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let
anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili
takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no
a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to
setmí a toto tak nás tam pustil, no. no jenomže vona neuměla číst a
já sem jí to četl ty titulky, jo.

LG: mhm

JB: no to víte to jak lidi byli nadšení no že sem jí to četl,
((smích))

a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.

LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?

JB: ne, ne ne

LG: ne? a...

JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,

LG: mhm jo

JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.

LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]

JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.)

von se učil a já sem se zase nerad učil,
ja sem chodil radši do kina. ((smích))

LG: ((smích))

JB: a tak otec práci měl, jo, tak já dycky sem e on ně dycky nějakou
tu korunu dal na to kino, no. (.)

LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě
jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako
nedostal? nebo jak to-

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný
film?

JB: ne.

LG: ne? mě by babička asi nevzala.

JB: ale to tam tak nic nebylo.

LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...]

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak