Citát

LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]

LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.

LG: a o té přestávce se dělalo co,

LV: nic, sedělo se.

LG: sedělo se

LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit

LG: mhm

LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,

LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?

LV: ne.

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?

LV: em-em,

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne.

LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?

LV: m-m

jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo
tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam
muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,>
to,

a potom to už teda sem byla jako
dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila
po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony
[jak to teda]

LG: [mhm]

LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let>

LG: mhm

LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.

a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam
teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to
tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )]

LG: [mhm]

LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak
schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako
jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo,
[(ale)]

takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to,
jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv.
Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech.

SM: hm

LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))?

SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu
skalu ((Scalu))?

LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom
pětačtyřícátým roce,

SM: hm

LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na
ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel
Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední
lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam
ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam
sme to měli zrovna třeba se šlo

SM: jo.

LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala
((Sclala)) teda, to bylo takový. anebo Kapitol. to, zas Kapitol bylo
u divadla tam, jak je jestli víte tam ta Máj, tam je ta

SM: jo.

LZ: restaurace Máj. tak tam bylo Kapitol.

SM: a co se vám líbilo na, třeba na té skale ((Scala)) nebo na tom
Kapitolu ((Kapitol)), že ste měla ráda ty kina.

LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to
víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný,
no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to
bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly
takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký
ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války,
už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový
ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže

SM: hm

LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda.

LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný?

LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války
myslím první, takže to byly černobílý tak to,

LG: mhm

LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo
až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky
dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to
taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla.

LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla?

LV: prosím?

LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla,

LV: ne,

LG: ne?

LV: ne ne [ne ne]

LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film
[němý nebo zvukový?]

LV: [ale byl to německej] film.

LG: německý?

LV: byl to [německý film]

LG: [<vy si určitě] vzpomenete>

LV: jo, byl to německej film. a teď vám nevím, teď že si vzpomínám,

LG: ((smích))

LV: že to nebylo s tím hansem albrsem ((Hans Albers)) a jestli to
fakt nebylo ta ta jeho cesta na ten mars?

LG: (...) to neznám.

LV: (...) no a já si akorát pamatuju ee z toho filmu si pamatuju
jedno, že tam je jenom hrabal a e ten hans albrs ((Hans Albers)) se
tak nakloní a e ee ee tak galantně říká, že je jako je ee je pěkná a
ona ee říká že já nevím, že je (dva) nebo tři tisíce let stará a on
teda elegantně říká že ne, že si myslí jenom a teď řekl (ani) sto
let nebo něco, a to mám dojem že to byl barevnej. ale nemůžu vám to
teda jako ((snímek Dobrodružství barona Prášila))

LG: jo.

LV: říct no.

LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?

LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>

LG: ((smích))

LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.

LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm
jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo,
když už se prostě vědělo že válka (.) bude

LV: ee jako myslíte koncem války?

LG: mhm úplně ke konci války,

LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já
sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a
s tou maminkou teda

LG: mhm

LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda
jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino,

LG: (.) jo a

LV: ee myslím ten poslední jo teda jako

LG: [jasně]

LV: [( )] ty měsíce, no

LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině?

LV: prosím?

LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly]

LV: [ne]

LG: ne?

LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem.

LG: [jo]

LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé

LG: jo

LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale

LG: na bonbóny

LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily
(ty) jako peníze

LG: mhm

LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá.

LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste
se bavila s ňákými diváky?

LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,