Citát

ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

LČ: a vy ste se vdala kdy? jestli se můžu zeptat.

LT: v osmačtyřicátém.

LČ: takže vlastně až až po válce (potom) (.) a v té době, když už
ste [cho-]

LT: [seduma]čtyřicátým.

JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?

LH: no tak nějak, ano.

JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?

LH: tady.

JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]

LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,

JV: jo, hm

LČ: a ee vy ste spolu do kina začali chodit kdy zhruba tak (..)
ještě před tou svatbou nějak?

LT: no jistě, dlouho před svatbou, my sme spolu chodili tak asi dva
roky (.) tak to se chodilo tančit do- potom dolů do baru.

LČ: a (.) vaše bydliště do roku devatenácet štyrycet pět?

LT: Židenice.

LČ: a ulice byla Dykova.

LT: Dykova.

LČ: a školu ste navštěvovala do roku čtyřicet pět kde?

LT: [v Židenicích]

LČ: [v Židenicích] a vaše zaměstnání (.) bylo kde? a ee jaké?

LT: prodavačka u Baťu.

LČ: a bylo to v Židenicích nebo?

LT: ne, ve městě.

LČ: ve městě (.) a bylo to teda v- (.) na ulici, jestli byste si
vzpomněla na ( )?

LT: ee jak se to teď jmenuje? centrum (.) na Kobližné.

LČ: na Kobližné (...) ee a [jaké]

LT: [a vás] to zajímá tak do toho roku [štyřicet pět?]

LČ: [štyřicet pět] (.) tam se nic nezměnilo teda? v tom zaměstnání?
(takhle) ste byla prodavačka?

LT: mhm

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době?

LT: no otec byl tkalcovský mistr a matka tkadlena, no a pak byla
doma.

LČ: a měla ste sourozence?

LT: (ne)

LČ: neměla? a jakého vzdělání ste dosáhla?

LT: čtyři měšťanky a tím to končilo. pak sem měla u Baťů různý
kurzy.

LČ: ano (..) a ee (..) e jaké bylo vaše povolání vlastně od skončení
té školní docházky až do odchodu do důchodu? vlastně jenom obecná
charakteristika ne ee...

LT: no tak to je těžko no tak mezitím sem měla dvě, vdala sem se,
měla sem dvě děti (..) nějakou dobu sem potom pracovala a než sem
šla do důchodu, tak sem pracovala jako vedoucí (skladu) na vysoký ee
no na véúté ((VUT - Vysoké učení technické))

JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?

LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.

JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.

LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,

JV: hm to je kde?

LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.

JV: na které ulici?

LH: tady, ano.

JV: em tady to je ulice em která?

LH: Husovická šestnáct.

JV: jo, hm.

LH: ano, Husovická šestnáct.

JV: hm

LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.

JV: hm

LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.

JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?

LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.

JV: hm

LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa.

tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.

Rok narození: 1926, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Dykova (Židenice).
Povolání rodičů: Otec tkalcovský mistr, matka tkadlena.
Povolání narátora: Vystudovala měšťanku v Židenicích, poté byla
prodavačkou u Bati na Kobližné. Před důchodem pracovala jako vedoucí
(pravděpodobně) skladu na Vysokém učení technickém.

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: V roce 1946 nebo 1948 se přistěhovala do Brna, bydlela na ulici Husovická (Husovice). Roku 1941 se vdala a přestěhovala na ulici Leoše Janáčka (dnes Srbská, Královo Pole).

Povolání rodičů: Otec dělník. Matka v domácnosti, občas šila.

Povolání narátorky: Vyučila se v obchodě s parfumériemi. 1943 se jí narodila dcera. Někdy po válce začala pracovat ve Zbrojovce na montáži psacích strojů.

Rozhovor s Ludmilou Hošickou