Citát
2.351
86:98
JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?
LH: no tak nějak, ano.
JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?
LH: tady.
JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]
LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,
JV: jo, hm
2.351
58:96
JV: já bych teď na začátek úplně jako jenom zrekapituloval jenom
nějaké základní údaje em osobní. do roku čtyřicet pět ste teda
bydlela stále...
JC: v Líšni.
JV: v Líšni, ano.
JC: ano.
JV: a vlastně vaši rodiče ee zastávali jaké povolání?
JC: no tak tatínek byl, napřed voni byli ňácí sirotci s tou svou
sestrou, tak přišli k takovým velkoobchod s ovocem, pan Polák,
v Líšni, a voni měli veliký krámek u toho pa- u toho, na Zelným
trhu, jak je ta, ten Parnas, jo, jak je tó,
JV: kašna.
JC: kašna, tak jako děcko si to pamatuju, že tam měli, a von vlastně
u nich vod toho mala byl, než si, než si maminku vzal, tak mamince
bylo jednadvacet, mé, a maminka byla ee no to byl tak, no, to by
bylo jako dřív, pro ten <dřívější režim, jak byla chudobná,> a jak
sko-, a byla ze dvanácti dětí, moje maminka, jo, ale vona tak jako
byla moc pracovitá, a pak si udělala, nebo jako dostala
živnostenskej list na prodej ee jako toho másla třeba, kuřata, husy
a do Masarykové čtvrti chodila,
JV: hm
JC: prodávat. takže vona neměla stánek. on jeden s-, jeden na
Dominikánský býval trh drůbeže.
JV: hm
JC: tak to neměla. ale chodila, chodila na tom Zelným trhu ee tam
bylo ovoce, a tam teda byla drůbež. a tak..
JV: takže dneska bysme řekli, že byli podnikatelé.
2.351
994:1012
JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší
BK: o čtyři
JV: o čtyři roky mhm
BK: jo
JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší
BK: o deset let
JV: o deset let
BK: no takže to už bylo
JV. takže ona byla jakoby
BK: no (velký) bylo bylo
2.351
857:866
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?
JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství
JV: hm
JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
2.351
370:374
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?
JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]
2.351
258:260
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.
2.351
196:199
a mám bratra vo deset let, ten teda je takovej, no dost, dost
jako frejnej,
JV: třicet šest.
2.351
43:91
a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.
KH: ee
LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.
KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]
LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...
KH: hm
LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.
KH: vy jste tam chodila i do školy?
LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.
KH: hm
LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm
LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.
KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?
LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.
KH: hm. a co dělala vaše maminka?
LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...
2.351
238:248
a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.
2.351
320:329
a tak až po válce ta, po válce ee von mohl, von
vlastně chodil do gymnázia do Krpole ((Královo pole)), a ňák s tou
němčinou, tak ho vyhodili, jo, skrz tu němčinu, a voni pak mu
volali, ať si de dodělat maturitu, a von už nedbal, protože po té
válce, bylo potřeba lidí, že?
JV: jo.
JC: a tak sme tak jako se, tak sme byli mladí, bylo nás tam dost
mladejch, tak sme pak už nedbali vo ty studia, jo, tak to je.