Citát
02.394
1474:1487
to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám
něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani
nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte
peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo.
PV: hm
LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se
chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo.
PV: hm
LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik
nezajímalo.
02.394
1654:1668
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na
nepřístupné filmy?
LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch
Řečkovicích.
PV: hm
LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože,
to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat,
PV: hm
LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na
ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
02.394
1672:1676
[ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti,
PV: hm
LH: to neexistovalo.
02.394
1680:1686
LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na
ten nějaký film se jít podívat,
PV: hm
LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se
nepokazili,
02.394
1701:1719
PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý,
jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát.
LH: no tak jistě ten ee barevný
PV: [barevný.]
LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit
jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a
ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo,
PV: jo.
LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě
sme koukaly na to jak,
PV: hm
LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))
02.394
1744:1747
dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.
02.394
1751:1752
ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.
02.394
1767:1777
PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě?
LH: po sobě? abych viděla? ne,
PV: ne.
LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla,
PV: ((smích))
LH: tak proč bych na něj šla?
02.394
1783:1803
PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam
ňáká přestávka?
LH: ano, byla. byla.
PV: a co se dělo o přestávce?
LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít,
nanejvýš že člověk musel někam jít.
PV: jo.
LH: ale většinou ste jako seděla.
PV: hm a byl tam ňákej program, nebo...
LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako
předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se
tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý
film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám,
tam nebývalo žádné občerstvení spíš.
02.394
1807:1817
LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli
peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě
třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle,
PV: hm
LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju,
že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si.
protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju
si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to
se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,