Citát

LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala
ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo?

IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když
třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la,
((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak
je to doprovázený.

LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.]

IK: [jo, to si] pamatuju.

LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo?

IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně
první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už,

LČ: to bylo všude.

IK: to bylo normální, ano.

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů
dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina,
vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v
kině?

IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,

LČ: ano,

IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em
jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá
holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky
postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a
když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo,
no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten
Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl
němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a
němý film Jánošík sem tam viděla.

LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti.

IK: ne.

LČ: to bylo obecně...

IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole.

LČ: aha

IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino,

LČ: aha

IK: takže začali promítat se zvukem,

LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské.

IK: to sme chodili tam, ano.

LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně?

IK: no vždycky v neděli.

LČ: v neděli.

IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se
cvičilo, čili židle se sba-

LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení.

IK: odpolední, odpolední.

LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...

IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,

LČ: ano

LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch
Židenicích ještě do kina.

IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že,

LČ: a chodili s vámi, nebo

IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a
něco dělali, že, a já sem se tam dívala.

LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam?

IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama>
a to do Sokola vůbec chodim.

LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové,
na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového
filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to
vnímali.

IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku,

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:

Rok narození: 1926, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Dykova (Židenice).
Povolání rodičů: Otec tkalcovský mistr, matka tkadlena.
Povolání narátora: Vystudovala měšťanku v Židenicích, poté byla
prodavačkou u Bati na Kobližné. Před důchodem pracovala jako vedoucí
(pravděpodobně) skladu na Vysokém učení technickém.

LČ: takže bysme (..) ee začaly ee já bych se vás úplně na úvod (.)
bych se vás... ještě si s vámi zrekapitulovala některé osobní údaje,
abysme to měli (.) zaznamenáno (..) takže bych se vás nejprve
zeptala ee na vaše jméno?

LT: T.

LČ: ee ce- celým jménem kdyžtak bych...

LT: L.

LČ: L. (.) rok narození?

LT: dvacet šest.

LČ: a (.) vaše bydliště do roku devatenácet štyrycet pět?

LT: Židenice.

LČ: a ulice byla Dykova.

LT: Dykova.

LČ: a školu ste navštěvovala do roku čtyřicet pět kde?

LT: [v Židenicích]

LČ: [v Židenicích] a vaše zaměstnání (.) bylo kde? a ee jaké?

LT: prodavačka u Baťu.

LČ: a bylo to v Židenicích nebo?

LT: ne, ve městě.

LČ: ve městě (.) a bylo to teda v- (.) na ulici, jestli byste si
vzpomněla na ( )?

LT: ee jak se to teď jmenuje? centrum (.) na Kobližné.

LČ: na Kobližné (...) ee a [jaké]

LT: [a vás] to zajímá tak do toho roku [štyřicet pět?]

LČ: [štyřicet pět] (.) tam se nic nezměnilo teda? v tom zaměstnání?
(takhle) ste byla prodavačka?

LT: mhm

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době?

LT: no otec byl tkalcovský mistr a matka tkadlena, no a pak byla
doma.

LČ: a měla ste sourozence?

LT: (ne)

LČ: neměla? a jakého vzdělání ste dosáhla?

LT: čtyři měšťanky a tím to končilo. pak sem měla u Baťů různý
kurzy.

LČ: ano (..) a ee (..) e jaké bylo vaše povolání vlastně od skončení
té školní docházky až do odchodu do důchodu? vlastně jenom obecná
charakteristika ne ee...

LT: no tak to je těžko no tak mezitím sem měla dvě, vdala sem se,
měla sem dvě děti (..) nějakou dobu sem potom pracovala a než sem
šla do důchodu, tak sem pracovala jako vedoucí (skladu) na vysoký ee
no na véúté ((VUT - Vysoké učení technické))

LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala
pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina?

LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo.

LČ: a potom už ste tak pravidelně...

LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.

LČ: dobře tak a teďka po těchlectěch obecných údajích bysme se
vrátily vlastně k otázkám, které se budou týkat dětské zkušenosti
(.) do období zhruba kolem vašich deseti let, do ukončení měš-
obecné školy. tak bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina?

LT: no tak to si teda nevzpomínám (.) ale jako docela malá sme
chodili na širlej ((Shirley Temple)) (.) to ještě byly ee namluvený
filmy (.) ale že by to byl úplně první, to nevím.

LČ: takže ty vaše nejstarší vzpomínky na kino sou jaké?

LT: no ty dětský

LČ: a (.) jak často ste jako dítě ee do svých těch deseti let,
zhruba do ukončení té obecné školy, chodila do kina?

LT: já vám nerozumím.

LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina]

LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle.

LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]?

LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama

LČ: ze školy?

LT: ze školy, no.

LČ: a které kino ste v té době navštěvovala?

LT: no toho bylo víc (.) v Židenicích byla Slávie ((Kino Slávia
Židenice)) (.) Slovan, Hvězda (.) no to co bylo v tom nejbližším
okolí, že, kam se nemuselo dojíždět.

LČ: a proč právě tato kina? p- protože byla blízko?

LT: no protože byla blízko (.) protože jako děcko ee mě teda
nechtěli naši daleko pouštět, že?

LČ: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?

LT: no otec byl milovník a matka na to neměla moc času.

LČ: a podporovali vás v tom chození nebo vás [odrazovali]?

LT: [no jistě] mně na to museli taky dát peníze.

LČ: takže i když ste chtěla jít ee vlastně se spolužáky, tak ste ee
dostávala peníze potom [od rodičů]

LT: [no ano]

LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se
škola nebo [učitelé]?

LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly
některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak (
)

LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili?

LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy.

LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili]

LT: [to né]

LČ: to ne?

LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to
jako (.) tak do detailu ne.

LČ: a byl pro vás film v tomto dětském věku důležitý? a pokud ano,
tak proč? jak se to projevovalo?

LT: protože to byla zábava.

LČ: a projevovalo se to třeba ve vašem nějakém chování ve zvycích
nebo ve hrách? [až tak?]

LT: [to se] dá taky těžko říct, no byla to zábava ee chodili sme
s dětima, že (.) v sobotu obvykle s otcem (.) potom až sem byla
starší, že, až jako napřed byly do patnácti let nebo dokonce do
osumnácti zakázaný filmy, že, některý.

LČ: a s ee kamarády ste se bavili o o filmech?

LT: no to vite že jo, no taky sme napodobovaly herečky, že (.) sem
tam sme se natřely, doma za to dostaly.

LČ: takže ste se ee líčily nebo ee oblíkaly (.) jako herečky nebo
jak ste to [zkoušely]?

LT: [to se] nedá tak říct, no tak hráli sme si na různý filmy, že

LČ: že ste předváděli nějaké scénky [třeba]

LT: [no jistě]

LČ: mhm a mě- to nemělo asi nějaká pravidla, to bylo jenom takové
[napado-]

LT: [no jistě]

LČ: napodobování a předvádění (.) a to ste si hráli takhle doma
anebo ee anebo na ulici?

LT: na ulici, to se tehdy se nejvíc běhalo po ulici na různejch
stavbách (.) tehdy to bylo úplně jiný jako teď.

LČ: a třeba písničky filmové ste [zpívali]?

LT: [to sme] zpívali ve velkým.

LČ: a na nějaké konkrétně byste si vzpomněla?

LT: nejspíš maminka moje, ta je milovala.

LČ: takže je znala z desek nebo (..) nebo ee?

LT: z desek ne tehdy, kdepak.

LČ: to bylo přímo z kina?

LT: ale z rádia.

LČ: z rádia (...) takže ste poslouchali filmové pisničky z rádia.

LT: ano.

LČ: a vzpomínali ste tak.

LT: to vite, moje maminka, ta zpívala moc (.) ( ) jo a taky to
bylo ee na takových letáčcích, oni vždycky k tomu ee je vydávali k
těm různým filmům.

LČ: a to ste mohli dostat v tom kině (.) nebo?

LT: ano

LČ: jo to se dalo... a tam se to kupovalo nebo...

LT: jo tak to vám nepovím.

LČ: nebo se to rozdávalo? to nevíte.

LT: to nevím.

LČ: dobře a teďka ee vlastně k tomu druhému okruhu otázek, tam bysme
se zaměřily na takové divácké návyky vlastně (.) vztahuje se to
zhruba k období po ukončení té obecné školy ee a takže vlastně ee
nás budou zajímat ty nějaké změny, třeba které se staly, jestli ste
když ste nastoupila do zaměstnání v tom jak ste chodila do kina a
tak a tak podobně (..) takže by mě zajímalo, jes- jak často ste
chodila v období (.) v tom vašem věku zhruba od desíti let ee od
toho roku teda devatenácet třicet šest, do konce války (.) jak často
ste chodila do kina tentokrát. jestli se to ňák [změnilo od toho
dětství?]

LT: [no tak pravidelně] v sobotu se chodilo do kina.

LČ: na- a byla to polední nebo večerní představení?

LT: no pokuď to bylo pro děti, že tak sem mohla chodit na odpolední,
no až potom už sem byla zaměstnaná, no tak už večer, že.

LČ: a takže poté, co ste nastoupila do zaměstnání (.) tak došlo
vlastně k změně toho počtu návštěv [kina?]

LT: [no tak] jistě podle toho, co jako (.) se naplánovalo
s kamarádama, že (.) potom s mládencama.

LČ: a vy ste se vdala kdy? jestli se můžu zeptat.

LT: v osmačtyřicátém.

LČ: takže vlastně až až po válce (potom) (.) a v té době, když už
ste [cho-]

LT: [seduma]čtyřicátým.

LČ: když už ste chodila do zaměstnání, tak ee která kina se ste
navštěvovala?

LT: no to už byly většinou ve městě.

LČ: takže byste si vzpomněla na ňáká konkrétní?

LT: skala ((Scala)) (...) myslím že Art (...) Alfa, hlavně Alfa,
protože tam byla taky kavárna (.) no tak porůznu, no

LČ: a (.) takže tedy došlo k změně v tom, že ste víc navštěvovala ta
kina v centru a ne ta [kde ste]

LT: [no ano]

LČ: kde ste bydlela vlastně (.) a měla ste některá některé oblíbené
kino? a co se vám na něm vlastně líbilo? proč proč pro vás bylo
zajímavé?

LT: to se dá těžko říct, to se vybíralo podle toho, jaký byl program

LČ: a ee ta Alfa pro vás byla něčím zajímavější než?

LT: no ta Alfa, ta byla teda až jako v tom ee už jako když sem třeba
chodila s manželem, tak to už bylo naše jako domovský kino (.) plus
teda ta kavárna, to jako sme chodili často.

LČ: a ee vy ste spolu do kina začali chodit kdy zhruba tak (..)
ještě před tou svatbou nějak?

LT: no jistě, dlouho před svatbou, my sme spolu chodili tak asi dva
roky (.) tak to se chodilo tančit do- potom dolů do baru.

LČ: a z ee bylo naopak v Brně třeba kino, které ste ráda neměla?
nebo které, do kterého byste nikdy nešla (.) [třeba]?

LT: [no] já mám pocit, že to bylo v Černovicích (.) že tam ee prostě
to byly ee asi dvě ((pravděpodobně Edison a Slovan)), ale ee už vám
přesně neřeknu (.) jak se jmenovaly, tam chodila taková všelijaká
společnost (.) tam se jako ee (.) nešlo no (.) prostě.

LČ: protože ste ee jakoby ste věděla, že tam chodí tak- [že by se]

LT: [no ano]

LČ: vám tam nelíbilo proto (.) a ee chodila ste třeba do různých kin
podle toho, jestli ste šla třeba na představení sama nebo s rodiči
nebo se sourozenci nebo s přítelem, [jestli ste to]

LT: [já sem toho sama] moc nenachodila (.) a šli sme tam, kde se nám
líbil program (.) který film se nám líbil.

LČ: takže to nebylo rozdělené, že [byste]

LT: [ne]

LČ: třeba s kamarády a s přítelem byste chodila jinam třeba [(místo
toho)]

LT: [ne ne ne]

LČ: a jak ste se třeba obvykle v kině chovali? měli ste ve zvyku
třeba (.) pít nebo něco jíst? bavili ste se během projekce?

LT: no tak bavit se nedalo, to by vás byl vždycky někdo hned jako
(.) ale no tak bonbon nějakej, ale takové jídlo, to sem já byla
vždycky proti tomu a doteď su.

LČ: a reagovali ste třeba sami nebo i jiní diváci hlasitě při
promítání nějak na ten film samotný? [že by]

LT: [no tak] já sem chodila do takové společnosti, kde se to jako
(.) takhle neprojevovalo

LČ: a vzpomněla byste si, jestli se jestli se ozýval třeba potlesk
(.) při po představení (.) nebo?

LT: no to ano

LČ: u některých konkrétních [filmů]?

LT: [u něk-] jo tak to vám neřeknu, ale skutečně u některých s tou
lídou bárovou ((Lída Baarová)) a takhle, tam se i ten potlesk někdy
ozýval.

LČ: a potkávala ste v kině třeba známé?

LT: no jistě.

LČ: a hovořili ste třeba (.) spolu v kině nebo cestou z kina?

LT: no o přestávce, to bývaly přestávky.

LČ: a co ste o těch přestávkách konkrétně dělali?

LT: no tak se šlo na limonádu, protože obvykle tam bylo bifé (..)
tak kafe se tehdy tak jako to se (.) to né, to nebylo, no ale
limonáda (.) a a když sme šli s nějakým přítelem, tak koukal koupit
nějaký bonbóny, že (.) takovou pozornost.

LČ: a e takže ste se ho- takže ste hovořili v tom foajé ((foyer)),
kde bylo to [občerstvení]

LT: [ano]

LČ: společný (.) a ee (.) třeba ste ee třeba ste se tam s- s- to při
těch rozhovorech ste se bavili třeba o konkrétním tom filmu, nebo to
to byly rozhovory spíš obecnějšího (typu).

LT: spíš obecný

LČ: (..) potom bych se zeptala na to, jak ste vybírala konkrétní
filmy, na které ste (ste šli) do kina (.) jak ste si vybírala na co
půjdete?

LT: no tak především to byly limonády.

LČ: co to znamená?

LT: no takový ty zamilovaný.

LČ: takže ee bylo pro vás důležitější tedy jaký film se hraje než
to, do jakého kina (.) půjdete?

LT: no ano to určitě (.) ( ) a potom se chodilo na dobrodružný
filmy.

LČ: a kde ste se vlastně dozvídala o filmech ee které hrají? a čím
ste se řídila?

LT: no to bylo na každým kině vyvěšený.

LČ: takže na vývěskách u kina?

LT: ano.

LČ: a jiné vlastně zdroje informací, třeba plakáty nebo (.) [nějaké
časopisy]

LT: [no byly taky] plakáty, no a vzájemně sme si řekli, kde co je.

LČ: a třeba časopisy, noviny to ste to ste ne...

LT: (to tehdy tam ani myslím) nebylo, to nevím (.) no časopisy jo,
to byly zas, to odebírala maminka (..) takový ty různý časopisy pro
ženy, otec noviny,

LČ: ale tam ste vlastně program teda nehledala?

LT: to vám neřeknu, to už si nevzpomínám.

LČ: takže spíš z těch vývěsek (.) [(by to bylo?)]

LT: [áno]

LČ: a ee bylo pro vás při výběru filmu důležité, kdo ve filmu hrál?

LT: no bylo.

LČ: takže ste měla nějaké oblíbené herce, [na které]

LT: [no jistě]

LČ: ste přímo chodila, že byste?

LT: všechny ty milovníky a milovnice, to vite že sme to sme chodili
především na to. lída bárová ((Lída Baarová)), Zita Kabátová (.)
Korbelář ((Otomar Korbelář))

LČ: a byly to hl- ee hlavně čeští herci nebo i [zahraniční]

LT: [hlavně čeští]

LČ: a ee na které filmy s těmi ee s těmi herci nebo herečkami byste
si třeba vzpomněla? [jestli to]

LT: [( )] už moc ne (.) já teda to teď nesnáším ty ty pro
pamětníky, teď už se mně to nelíbí a teď se na to nedívám, tak tím
pádem mně to teda vypadlo z hlavy.

LČ: takže ani nějaký, který by se vám nejvíce líbil, byste si...

LT: no třeba byl Lízin let do nebe, to si vzpomínám, že sme jako
holky do toho byly úplně vedle (.) co já vím který ještě.

LČ: a čím vás ty herečky nebo herci jakoby zaujali?

LT: tak jednak zpívali, že a (.) jednak ten děj (.) a odpovídalo to
našemu věku, že.

LČ: a čím se třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) nebo ostatní
lišili od ostatních, proč vlastně to byli třeba [oni?]

LT: [protože] byli pěkný, pěkně oblečený ee měli vybraný chování
a... no prostě sme je obdivovali.

LČ: a chodili byste třeba, nebo chodila byste na ty jejich filmy
opakovaně, že byste šla víckrát?

LT: tehdy?

LČ: tehdy.

LT: tehdy ano.

LČ: a třeba i jak často nebo...

LT: třeba jednou, dvakrát. víckrát ne, to zas takovej milovník sem
nebyla.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli šlo o film černobílý nebo
barevný?

LT: no v tý době to byly většinou černobílý (.) barevný byly až až
až já už sem tam tak moc nechodila, protože sem měla rodinu.

LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl
důležitý?

LT: podstatný.

LČ: [takže]

LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda.

LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]

LT: [taky sem neměla ráda] Buriana ((Vlasta Burian)) a grotesky, to
sem nesnášela nikdy moc a nesná- nesnáším doteď.

LČ: takže ee Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy byly ale asi
populární [v té době, ne?]

LT: [cože?]

LČ: jest- ty burian- Burianovy filmy ale byly populární [takže]

LT: [no byl] ale já sem tenhle žánr zrovna nemusela.

LČ: takže i kdyby na to šla skupina vašich kamarádů, tak byste
nešla?

LT: no tak bych šla taky, jistě, když sme šli všichni, ale (.) ale
že bych si to nějak vybírala, říkám vám, doteď to nemusím.

LČ: a ee hrálo pro vás nějakou roli to, ve které zemi ten film
vznikl (.) jestli byl zahraniční a...

LT: ne

LČ: ne (.) takže ee [vlastně]

LT: [to sme] nesledovali

LČ: český, německý, americký, to [pro vás]

LT: [to sme] nesledovali.

LČ: nebylo důležité (.) ale přece vlastně ty filmy byly s titulky
ne? ty zahraniční?

LT: cože?

LČ: tam byly titulky, ne? s- u těch zahraničních filmů.

LT: ( ) no na ty titulky sem ráda nechodila ( ) raději na
mluvený.

LČ: na mluvený (.) a ee měla ste ee ee u těch filmů, které ste třeba
měla ráda, které ne- co pro vás byly dobrý film teda?

LT: tak to se těžko říká. (..) myslíte v který době?

LČ: no v tom v té předválečné, právě jaké byly pro vás dobré filmy?
jestli ste měla nějaké [ráda, které]

LT: [no tak no tak to] byly právě ty filmy no ty ty ty cajdáčky
takový ty zamilovaný s tou bárovou ((Lída Baarová)), s Kabátovou
((Zita Kabátová)) (.) a co já vím jak se všechny ty herečky
menovaly, který já teď už moc nesnáším.

LČ: a takže vy ste sama říkala, že ste na nějaké filmy byste šla
vícekrát.

LT: no jistě ta ten Lízin let do nebe, to bylo na pokračování, ale
na to se chodilo častějc.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste měla ráda třeba.

LT: no chodili sme do tanečních i když to bylo omezený, protože
tehdy se tančit nesmělo moc.

LČ: aha

LT: no ale tak se chodilo do kaváren jít si sednout.

LČ: a třeba divadlo nebo...

LT: no do divadla sme chodili často, to jo.

LČ: a nebo třeba sport a výlety a tak [podobně]

LT: [no na] výlety zase s partyjí

LČ: a ee p- nějakým způsobem tyhlencty ostatní aktivity, třeba ee
ste upřednostňovala před kinem, nebo jakou to měla vlastně [vzájemně
váhu]

LT: [podívejte, to] bylo takhle, že odpoledne se šlo, říkalo se, na
čundr, že jo. a večer se šlo do kina.

LČ: takže se to dalo propojit [takhle]

LT: [áno]

LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak
jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly?

LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam
sem chodila s rodičema.

LČ: mhm

LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda
s manželem, to sme chodili pravidelně.

LČ: a třeba ee poslech rozhlasu nebo takové věci, to ste ee nějak
vnímala? (..) rádio?

LT: no tak rádio, to sme měli hrozně brzy, protože to byl milovníkem
otec (...) a tak nějaký ty povídky večer to co se četlo.

LČ: takže ste poslouchali i rádio?

LT: ano.

LČ: a i ňáké konkrétně koníčky, že byste měla?

LT: ne.

LČ: asi jinak ne. a ee jakoby vzpomněla byste si teďka když bysme to
zaměřili na nějaká konkrétní kina, jaké mezi nimi byly rozdíly? mezi
kiny, do kterých ste chodila? ee kdybyste měla srovnat, jak třeba
židenická kina ((pravděpodobně míněno Kino Slávia Židenice, Hvězda,
Slovan)), tak ta kina v centru a pak už třeba konkrétně...

LT: no podívejte se, ty kina ve městě byly takový elegantnější (.)
líp větraly (.) kdežto ty židenický kina, tam se muselo o přestávce
větrat a pouštěly se různý, tehdy to nebyly sprej, tehdy to byly
nějaký takový nějaký foukačky navoněný (.) aby se tam vůbec dalo
dejchat.

LČ: takže to ee byl spíš takový uzavřený nedýchatelný [(prostor)]

LT: [no nebylo] to prostě tak větratelný a tak příjemný tak jako ty
městský kina.

LČ: a na čem se tam sedělo? ee v těch v těch Židenicích?

LT: obvykle takový ty sklápěcí židle.

LČ: jo.

LT: křesla teda

LČ: takže to bylo normálně v řadách (.) ty ty židle sklápěcí, ne
třeba obyčejný židle.

LT: ne, židle obyčejný, ne to by hrkalo, to ne.

LČ: a takže se lišil nějakým způsobem třeba ten interiér? [mezi těmi
kiny?]

LT: [no rozhodně,] rozhodně (.) taky tam bylo cenově to ee rozdílný,
že ty vstupenky ve městě byly dražší než v těch Židenicích.

LČ: a nějak výrazně dražší nebo?

LT: jo tak to už si nevzpomenu, ale myslím si že ano.

LČ: a e třeba v tom interiéru, co se týče třeba sálu, poklady, foajé
((foyer)), jak se jak se tohlecto lišilo v různých kinech?

LT: no ono se to dalo asi, když tak jako matně si vzpomínám (.) tak
(.) to se dalo dost těžko s některýma těma některý ty kina byly
nesrovnatelný, některý byly vopravdu už, třeba ta skala ((Scala))
nebo Alfa, to už bylo (.) i ozvučení a všechno úplně jiný než třeba
Slovan v Židenicích.

LČ: a konkrétně třeba to foajé ((foyer)) a ty pokladny se nějak
lišily ve- jak ste to třeba vnímala v těch cent- v těch kinech v
centru (...) jak to na vás působilo a přístup třeba i personálu?

LT: [to ( )]

LČ: [mhm]

LT: tak do detailu, vite, vono je to všechno moc roků, no,
každopádně to bylo ve městě elegantnější a takový společenštější tak
jako na tom předměstí.

LČ: a třeba zaměstnanci se chovali stejně nebo bylo tam víc
personálu [(obsluhujícího)]

LT: [(tak tam sem moc)] se zaměstnancama nepřišla do styku.

LČ: a třeba když ste si kupovali tu o přestávkách to občerstvení,
tak tam byli asi nějací [zaměst-]

LT: [no tam] byli všichni vzorní, protože tehdy se vážilo zákazníka.

LČ: takže měli i nějaké uniformy nebo ee (.) [(to nevite)]

LT: [no tak] to teda nevim, to už si, ale určitě měli v těch
(bifáčkách) a to dokonce aj v divadle čelenky a zástěrky (.) to měli

LČ: a ee hrály tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, třeba nějakou
roli při tom výběru kina, do kterého byste chodila (.) rači?

LT: no tak to nemělo dopad na her- ee to prostředí nemělo dopad na
herecký vlastnosti.

LČ: a z čeho se obvykle skládal program toho představení, co si ee
tam přeci nebyly jenom hrané celovečerní filmy?

LT: no tak napřed byly (...) byl ž- žurnál (...) pak byly různý
reklamy (.) a byly teda mezitím byla potom přestávka (.) vono už je
to tak dávno.

LČ: a třeba na nějaká živá vystoupení si nevzpomínáte, že by v kině
[bylo (.) nějaké představení]?

LT: [ne (.) ne ne]

LČ: nebo nějaký hudební doprovod, že by tam hrál? ee nějaký...

LT: no tak to na všech byl živý hudební doprovod.

LČ: takže si vzpomínáte na...

LT: to se hrálo na kla- ve městě už mám pocit, že ne (.) ale v těch
Židenicích určitě byl klavír.

LČ: takže tam někdo doprovázel?

LT: no taky zezadu ste slyšela to natáčení, sem tam se jim přetrhl
film (.) to všechno tam bylo.

LČ: a v kterém kině nebo v kterých kinech v těch Židenicích byla
tohlecten ee tohlecto živé doprovázení? to bylo ve všech nebo jenom
konkrétně?

LT: to bylo ve všech (ta hudba) ten živý doprovod ten byl ve všech

LČ: a všude byl klavír nebo se to nějak [lišilo]?

LT: [no tak] to už nevím co tam všechno bylo.

LČ: a ee ty reklamy, ty byly ee diapozitivové (.) to byly jenom,
nebo to byly i jakoby filmy (.) reklamní?

LT: no normálně reklamy prodejní.

LČ: takže to byl film nebo jenom snímky vlastně?

LT: snímky.

LČ: snímky.

LT: snímky (.) šmarja, vzpomínám si na jeden slogan (...) u někoho
po kině stavím se na jedno povinně.

LČ: ((smích))

LT: a takhle, no

LČ: takže to i souviselo s tím kinem vlastně ty reklamy někdy?

LT: ano.

LČ: nějak se to z- [propojovalo]

LT: [taky]

LČ: taky (.) [a o té]

LT: [Baťa] měl všude

LČ: taky v kině ste měli reklamy? (.) a o té přestávce se tedy dělo
to, že ste většinou si ( ) kupovali...

LT: no to se jako korzovalo a (.) předvádělo se, co máme která
novýho, že

LČ: takže to fungovala i tak jako nějaký (.) takový jako
společenský...

LT: tehdy to byla společenská záležitost.

LČ: takže ste se nějak jakoby (.) ee zvlášť

LT: to se nechodilo do kina v texaskách nebo tehdy nebyly nebo dejme
tomu v teplácích nebo do kina nebo do divadla jít tak jak se chodilo
venku, to se vždycky už oblíklo.

LČ: takže ste se na to zvlášť nějak chystala třeba [když]

LT: [no jistě]

LČ: takže se oblíkalo se prostě líp než...

LT: jistě, to bylo (.) lepší oblečení a (.)

LČ: a tak a potom ste si třeba teda zakoupili nějaký ee nějaký
nápoje nebo...

LT: no obvykle ano.

LČ: a ee bylo to třeba drahý pro vás si takhle nakoupit nějaké to
občerstvení?

LT: poslyšte, to já vám už neřeknu, já vám můžu říct jenom to, že
sem byla doma sama a že sem o finance žádnou nouzi (.) jak na tom
byli ostatní, to vám těžko můžu říct.

LČ: a měla ste vlastně o ty doprovodné části programu, třeba o ty
žurnály (.) zajímalo vás to? nebo bavilo vás je sledovat?

LT: to nevím, to už to už fakt nevím.

LČ: takže vás to asi nějak neobtěžovalo?

LT: no no ani nezajímalo ani neobtěžovalo (.) prostě to bylo
součástí.

LČ: a ee byla ste třeba někdy přítomna promítání filmu v domácnosti?
že by někdo měl z vašich známých promítačku doma (.) a pouštěl si
třeba domácí filmy nebo nějaké jiné?

LT: no podívejte se, když byly děti potom už školou povinný, tak
měly takový ňáký (..) něco takovýho měly, že se promítalo s manželem
ale moc tomu...

LČ: ale v té době před válkou teda spíš [ne?]

LT: [ne]

LČ: spíš ne (.) a ee teďka bysme se zaměřili na období vlastně
protektorátu (.) jestli byste si jakoby vybavila, jestli se tam něco
změnilo.

LT: no to už bylo to co vám povídám, to všechno bylo v období
protektorátu, protože já sem právě mladá byla v tom v tom období.

LČ: a a ty ty změny na vás nějakým způsobem působily, když začaly
platit ty protektorátní předpisy, třeba povinná němčina v titulcích
nebo (.) v názvech a na reklamách (.) že ten jazyk se tam vlastně
[dostával?]

LT: [prostě to] se bralo tak, že to musí být, že muselo být ee
zatmění muselo být v deset doma (.) no a o- co tam obtěžovalo, tak
byly ty tý různý výjevy (..) z těch německejch vojenskejch událostí.

LČ: takže vlastně v týdenících (.) v těch žurnálech [to]

LT: [ano]

LČ: to bylo horší (vlastně)

LT: to bylo (nepříjemné), to bylo všechno plný vojáků (pochodů) a
tak.

LČ: takže to působilo třeba i depresivně [(na toho diváka?)]

LT: [ano]

LČ: a třeba chování diváků se nějak změnilo v té době? (že) byste
vnímala, že by se diváci v tom kině třeba i při těch žurnálech
chovali jinak než dřív (.) právě pro...

LT: ne, to (.) diváci byli vždycky ukáznění (.) pokud nebyli, tak by
vypadli.

LČ: a chodila ste teda v té době třeba více nebo méně do kina to (.)
asi...

LT: no tak jak se nahodil film a tak jak (.) to prostě doba nesla
no.

LČ: takže se vlastně výběr filmů (.) nezměnil třeba...

LT: to ne.

LČ: a když se když vlastně už se kon- blížil konec války, tak se
třeba to chodě- ee to chození do kina a chování diváků, to se nějak
měnilo? (.) ee v tom období, když už se blížila vlastně konec války?

LT: nic se neměnilo.

LČ: a ee vzpomněla byste si třeba na to, že byste šla do kina ee po
osvobození těsně a na atmosféru jaká by (.) v kinech panovala třeba?

LT: tak to bylo pořád stejný, já si pořád si nemůžu vzpomenout na
nějaký velký rozdíly.

LČ: dobře (.) a teďka ee tady mám nachystaný seznam filmů, které
byly v českých kinech ee vlastně promítané ee od roku třicet jedna
kdy (.) vám už bylo pět let vlastně a a byla byly to jako ee jednak
sou to filmy zahraniční, ale i české a já bych se jenom chtěla
zeptat, jestli byste si na některé z nich vzpomněla a jestli některé
z nich patřily vlastně k vašim oblíbeným a jestli byste si třeba i
vzpomněla, s kým ste na nich byla, jestli ste je viděla i víckrát a
tak ee a tak jestli ste je viděla víckrát a tak podobně (.) je to
tady ten seznam.

[pausa 25 vteřin]

LT: no tak to Svět patří nám, to sem teda viděla. Sněhurka sed- sedm
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), Ducháček to zařídí, na to
chodil otec (.) U pokladny stál (..) To byl český muzikant, to byl
to byl ee velice oblíbený film (.) Roztomilý člověk (.) Muži
nestárnou, Vídeňská krev.

LČ: takže na tyhle všechny byste si vzpomněla?

LT: jo jo (.) to jo.

LČ: a ee vzpomněla byste si třeba jestli ste na nich ee na některých
přímo byla v kině ee a s kým třeba, jestli ste tam byla s manželem
nebo (.) s tou partou? [nebo s rodiči]

LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to
obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.

LČ: a takže i tyhlecty ee většinou to to co ste jmenovala byly tedy
české filmy, co bych tak (.) takže vy ste měla asi oblíbenější ten
to [české]

LT: [ano]

LČ: hm dobře a myslíte, že byste chtěla dodat něco o čem sme ještě
třeba nemluvily? něco konkrétního z z té třeba z atmosféry kin nebo
ee nebo z ee z vůbec z toho třeba z těch zážitků, když už ste
chodila do kina s manželem, jaká to vlastně byla ee změna nebo ee
(.) to

LT: to se dá těžko říct, no tak šlo se do kina, po kině se šlo potom
na kafe nebo, teda na kafe tenkrát (.) se šlo na nějakou limču nebo
na něco nebo pak pozdějc, když už sem jako chodila s manželem, tak
sme chodili po kině tančit.

LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou
ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-]

LT: [na co?]

LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně
organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování
nebo...

LT: mimo ee mimo vyučování.

LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( )

LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním.

LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba?

LT: ano

LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly
nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin-

LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už
nevzpomenu.

LČ: a byly to teda hrané filmy nebo...

LT: ano

LČ: nějaké dokumentární, to ne?

LT: a strašně sem to neměla ráda.

LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním?

LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání
společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to
vzpomínám.

LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama
[vlastně?]

LT: [ne]

LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik
tříd najednou?

LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala

LČ: dobře.

LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný

LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly
jinak než...

LT: no byly podstatně hlučnější.

LČ: (hlučnější)

LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly
hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že.

LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami,
tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo?

LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky
tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo
hodně.

LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil.

LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu>

LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete?
jako ee kde přímo budete sedět?

LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď
(.) no jinak byly číslovaný sedadla.

LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby
ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň?

LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída
obsadila.

LČ: a a běžně když se chodilo do kina tak ee lístek stál stejně
třeba za první řadu i (.) za...

LT: ne ne ceny byly rozdílný.

LČ: a takže jako děti ste chodili třeba na ty levnější místa nebo
ne?

LT: no to už i mezi dětima hrálo roli (.) protože vím, že mně leckdy
záviděly, že sem si mohla dovolit to lepší sedadlo.

LČ: aha (.) takže to trošku jako vám záviděly (právě to)

LT: no to to bylo vždycky bylo je a bude, že.

LČ: a a vy ste si teda většinou rači koupila lepší sedadlo než byste
šla s- s něma do toho (.) takže vlastně to, kde se sedělo, mělo taky
taky důležitost (.) vlastně vodkaď ste ten film viděla.

LT: protože ty první řady, to bylo (.) ty byly nejlevnější, tak ty
byly na stání.

LČ: i na stání byly?

LT: i na stání bývaly.

LČ: a to bylo v těch kinech ale v Židenicích asi ne (.) spíš?

LT: víte že to už nevím (.) vím určitě že bylo na stání (.) ale v
kerých kinech? já mám pocit, že i ve městě (.) hlavně ve městě (.)
protože tam pak to bylo podstatně levnější.

LČ: mhm (.) dobře, tak já vám asi děkuju a takhle [mně to stačilo]

LT: [nemáte za co]

LČ: <děkuju>

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla:Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Lucie Roušová
Datum a místo: 3. listopad 2008, FAV

Rok narození: 1929
Bydliště před rokem 1945: Matěje Procházky 11 (dnes Taussigova,
městská část Židenice)
Povolání: Korespondentka v Československém svazu mládeže, pracoviště
na Cejlu. Poté redaktorka závodního rozhlasu v ZKL v Líšni. V době,
kdy už měla narátorka děti, začala pracovat jako pokladní
v Rozmarýnu. V důchodu pak narátorka pracovala jako vrátná na
Babákových kolejích.

LR: takže to je můj první rozhovor, takže...
DB: takže hodně štěstí [((smích))]
LR: [<děkuju>]. ták
DB: no, jdeme na to
LR: nejdřív bych si chtěla shrnout některé e osobní údaje, které už
o vás víme, ale pro jistotu, abysme
DB: dobře
LR: věděli
DB: jen se do toho [dejte]
LR: [takže] jmenuje- jmenujete se Dagmar B.,
DB: no
LR: bydlíte na Jiráskově, jak ste už vlastně uvedla, v [Brně],
DB: [hm]
LR: a narodila ste roku devatenáct set dvacet devět
DB: ano
LR: mhm, a bydlela ste před rokem čtyřicet pět v Židenicích [v ulici
Matěje Procházky číslo jedenáct]
DB: [ano. ano. ano]
LR: do obecné školy ste chodila v Židenicích, pokud vím
DB: ano
LR: a mohla byste upřesnit roky, kdy ste chodila do obecné školy?
DB: tak to mně nebylo ještě šest, já jsem říjnová, v září sem šla do
školy. dvacet d- dvacet devět. třicet pět!
LR: třicet [pět?]
DB: [no]. třicet [pět]
LF: [a] takže až do roku čtyřicet asi
DB: no pět let
LR: takže do roku [čtyřicet]
DB: [no] pět let obecná škola
LR: mhm, a potom ste chodila do měšťanky? [taky v Židenicích?]
DB: a pak [sem chodila do měšťanky] v Židenicích na Balbínové zase
tam nahoře
LR: mhm
DB: a, to je vše. pak sem chodila do Vesny
LR: [mhm]
DB: [tři] roky, než ji zavřeli, těsně před sem končila třetí ročník
tak ji zavřeli Němci, sme byli poslední ročník
LR: mhm, a do té měšťanky [ste chodila? (po těch letech)]
DB: [pak. tři roky jenom]
LR: takže to bylo čtyřicet až čtyřicet tři nejspíš
DB: ano
LR: mhm
DB: no čtyřicet tři to končilo. [zavřeli školy. mhm]
LR: [čtyřicet tři to končilo. mhm]
DB: jo
LR: ee a teďkon, jenom opravdu stručně abychom si [udělali nějaký
přehled]
DB: [nó jenom se vůbec]
LR: ee jaké jaké e jestli se vás můžu zeptat, jaké bylo povolání
vašich rodičů před tím rokem čtyřicet pět
DB: e, no tak před tím rokem, jako za první republiky takzvané a za
[války]
LR: [mhm]
DB: tatínek byl oficiál č- na dr- na ředitelství e státních drah
LR: mhm
DB: ano. a maminka ta byla v domácnosti, jak se to tehdy nosilo
LR: mhm
DB: a potom šla na totálajnzac ((Totaleinsatz)) takzvaný
LR: [mhm]
DB: [jak] ty ročníky musely co měly odrostlejší děti tak byla ve
zbrojovce
LR: aha. [dobře]
DB: [tam] pracovala pro říši.
LR: mhm. [děkuju] a měla ste bratra nebo sestru?
DB: ne, já [jsem sama]
LR: [ne, vůbec]. mhm
DB: já sem sama
LR: a ještě bych se chtěla zeptat, jakého vzdělání ste dosáhla?
DB: no tak to je asi všechno. pak jsem si dělala kurz tam u inženýra
Ziskala, to bylo psaní strojem, těsnopis a takový, [účetnictví a
takový ty běžný] věci
LR: [mhm, dobře]
DB: no a pak už sem byla hotova. [((smích))]
LR: [jo], a jaké bylo teda vaše povolání, [vlastně v průběhu vašeho
celého života]
DB: [má panenko]. to se nedá, to se nedá. e-e. ne
LR: ((smích)) [aspoň přibližně]
DB: [začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem
<dýtlem> ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky,
čées ((ČS)) svaz mládeže ((Československý svaz mládeže)). prostě do
Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme
vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]
LR: [mhm]
DB: a potom sem co sem dělala? pak sem byla ee, v Rozmarýnu sem
pracovala jako [pokladní]
LR: [mhm]
DB: ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam
sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho
závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání
těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do
mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho
Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
LR: [mhm]
DB: [takže] se to prostě tak ňák hodilo. no a potom co? potom už
celkem... ((vstupuje sekretářka a nabízí narátorce občerstvení,
narátorka odmítá.)) no a končila sem vlastně na kolejích
LR: [mhm]
DB: [jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže
k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý]
LR: [((smích))]
DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku
LR: mhm
DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala
doma.
LR: dobře, děkuju. a tak teď už se přesuneme spíš [k těm biografům].
DB: [hm]
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]
LR: [mhm]
DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
LR: [mhm]
DB: pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to
bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
LR: mhm
DB: to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám]
LR: [mhm], dobře, no k tomu se ještě určitě dostaneme
DB: no
LR: a takže právě teďkon se přesuneme [ee]
DB: [ten rok] padesát dva no, prostě po naro- při naro- po na-
LR: mhm, to ste přestala
DB: [jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.
LR: [jasný]. a televize
DB: ano
LR: ee takže teď se právě přesuneme do té dětské zkušenosti [vaší]
DB: [ano], dobře.
LR: ee a do toho období, kdy vám bylo přibližně těch deset let, [kdy
ste navštěvovala tu obecnou školu]
DB: [no, no, ano.]
LR: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku
devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct
set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první
návštěvu kina?
DB: [to bylo]. ne
LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino,
jestli si vzpomínáte?
DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu
((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
LR: mhm
DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený
barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že
sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty
větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli
<z toho kina> protože... nevim, kdy to bylo, ale byla sem hodně malá
LR: hodně malá
DB: no, to byl asi první. no a potom šly filmy prostě e grotesky a
ten, jak se jmenoval, e Poslední Mohykán, to byla taky hrůza, to šli
sme prostě na to šli a my sme z toho byli uplně <vyděšený> no a to
byly tam byly tři kina, takže my sme měli, z čeho [vybírat] v
Židenicích
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak
do těch deseti let]
DB: [nóó], každý týden
LR: každý [týden]
DB: [nic] jinýho nebylo jinýho
LR: nic jinýho
DB: odpoledne se šlo do kina
LR: jo?
DB: no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme
trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin
((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký
kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že?
LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina?
DB: no s ko- s děckama.
LR: s kamarády?
DB: s kamarádkama
LR: s kamarádkami
DB: tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom
foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po
sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec].
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá
DB: no úplně [malá] no
LR: [úplně malá]
DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po
letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo
dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to
dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani
nedabovalo nebo co. ale dozvěděla sem se, že tu Sněhurku mluvila ta
džesika flečr ((Jessica Fletcher))
LR: [mhm]
DB: [ta] co, teď dá- ty detektivky já sem to prožívala najednou sem
vod ní četla, že od ní četla, teda o ní jako že mluvila Sněhurku
<tehdy>
LR: ((smích))
DB: to mě překvapilo to byla mladá, že, hezká [holka] tehdy
LR: [mhm]
DB: no a jinak to [nic no, tak tam byly tři]
LR: [takže vlastně rodiče pak byli už rádi], že ste [šla s
kamarádkami a]
DB: [no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá
sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju
si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů
LR: mhm
DB: na dětský takzvaný, odpoledne
LR: mhm
DB: a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]
LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina]
DB: [ano]
LR: a navštěvovala ste všechny nebo?
DB: všechny
LR: všechny
DB: no jistě
LR: a ještě nějaké jiné nebo jenom v Židenicích?
DB: no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu
((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem
znala, pak sem znala centrál kino ((Central)),
LR: [mhm]
DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam
byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned
jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino.
LR: mhm
DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala
<takže> vim, že bylo, Modrý Anděl, marlen dytrichová ((Marlene
Dietrich)), no prostě taková doba. marika rek ((Marika Rökk)), ta
teda za války letěla to už si Němci, jestli vám to něco řiká nevím.
prostě byla to úžasná babka
LR: mhm
DB: tančila na tehdejší dobu, dneska když sem se na to dívala na
Vídni, tak říkam safra a dyť vona bejvala <hezčí>
LR: ((smích))
DB: vona je furt stejná, to je stejnej film, ale ten vkus se mění.
ten vkus už [už]…
LR: [mhm]
DB: tlustý nohy [takový]
LR: [((smích))]
DB: no a tak prostě proti těm dnešnim baletkám, ty vypadaj už jinak,
že?
LR: [mhm]
DB: [tak] doba se změnila. no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové
dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně.
LR: mhm
DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na
[Rokycanové]
LR: [mhm]
DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny
byly obsazený, do všech kin se chodilo
LR: mhm
DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek]
LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době
DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne
LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně
tato kina. to bylo
DB: no, protože sme to měli [blízko]
LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do
těch [ste chodili]
DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem
nechodila
LR: [mhm]
DB: [to] ne. to už bylo pozdějc
LR: to už bylo později, no, [dobře]
DB: [to] už bylo za války
LR: [to už]
DB: [a to] už sme se ňák rozdělily, protože holky musely do práce,
e, jak jim zavřeli školy, tak šly někam do přadláren nebo co, dělat
a já sem šla tehdy na pracovní úřad, byl nálet, já sem utekla domů,
tatínek mně nechal dát ruku do <sádry, tak sem měla>, neměla sem
zlomenou, da- dali mně ruku do sádry a já sem [nemusela]
LR: [mhm]
DB: pak už mě nevolali
LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste
chodila hlavně v těch Židenicích
DB: v Židenicích do kina, ano
LR: mhm
DB: na dětský, na všechny ty a to tu to kino hm už tam neni žádný,
jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali
LR: [mhm]
DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo
krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho
plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových
světýlek
LR: [mhm]
DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě,
padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost
dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě. a to oni, tam se
něco proslýchalo, že i u nás to se kousek od od nás tam u kasáren
tam takovej dopad toho byl, že tam prostě e ňák lítali tam do do
Lidovýho domu taky trefili, no prostě bylo to tam hodně blízko nás.
tak sme se tetelili [doma]
LR: [mhm]
DB: kdy nám to taky padne na hlavu no ale nic se nestalo. řikali, že
si prý ti Američani to špatně ňák načasovali místo té ostarky
((neidentifikováno)) toho, té Líšně takže to ňák brzo spustili, my
sme byli vzdušnou čarou kousek, že, nevim
LR: mhm
DB: no odneslo to hodně lidí, zbytečně a nevinně. nehledě k těm
škodám co prostě ještě spáchali, celá Stará Osada vlastně takzvaná
byla vybombardovaná, ty sedláci a to a byl... teď tam stojí věžáky
obrovský
LR: mhm
DB: strašný baráky teda, to je děs uplnej.
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na
film, jestli se [o tom bavili s vámi]
DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy
LR: [mhm]
DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky,
musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne.
LR: ne
DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou. to byla
takzvaná, jak se to jmenovalo, Bradova západomoravská župa
fotbalová, on tam byl funkcionář jako, mimo svý zaměstnání tam
chodil. a to se kopalo, liga se [kopala]
LR: [mhm]
DB: měli e kanceláře měli, ee jak byla Rovnost, kdysi na na
LR: mhm
DB: na to Moravským náměstí takzva- Lažanský ((Lažanského náměstí))
to bylo. Moravský náměstí, tak v prvnim patře nebo ve druhym tam
měli kanceláře, já sem tam taky chodila, a viděla sem na německej
dům ((Německý dům)), tam přímo, jak tam cvičily ty brunhildy na tom
na těch terasách. no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a...
LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo?
DB: né, vůbec [né]. néé
LR: [ne]((smích))
DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé
kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)),
ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše,
prostě co byly tehdy v kurzu.
LR: mhm
DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina
Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její
sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu
((Turbina)) [třeba]
LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to
už možná znáte i vy ty [filmy]
LR: [mhm]
DB: prostě s těma, pro pamětníky takzvaný no, a to už sme chodili do
kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme
jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten
Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho
LR: mhm
DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli
Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo
zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s
nima a jinak vo těch, já nevim, no tak ty tři kina tam byly, byly
hezký, udržovaný, dneska tam neni nic, dneska tam sou nějaký
skladiště
LR: [mhm]
DB: [nebo] já nevim, co tam je, a lidi prostě přestali do kina
chodit no
LR: a [když ste chodila]...
DB: [a hodně se chodilo] do kina
LR: mhm, hodně
DB: hodně
LR: a když ste chodila do školy, do té obecné, [tak]
DB: [no]
LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich
nebo]
DB: [nikdy]
LR: vůbec
DB: ne, [to se] to se nenosilo.
LR: [žád-] mhm
DB: ne ne ne ne ne. to ne.
LR: mhm. takže vlastně vy ste říkala, že ste chodila hodně často
[takže... ano]
DB: [holky zvlášť byly], kluci zvlášť ve škole, my sme neměli třídy
[společný
LR: [mhm]
DB: to nebylo, vůbec. měšťanka měla vchod z druhé strany uplně než
my, my sme nepřišly vůbec do styku s klukama.
LR: mhm
DB: to nebylo
LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně
důležité kino, že jo, [v té době]
DB: [byló. určitě.]
LR: [á]
DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih]
LR: [mhm]
DB: já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství
mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta
<neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce,
knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně
četla
LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino,
[tak jestli ste měli ňáké]
DB: [no, důležité...]
LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami
DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: <co se tam zpívaly>
LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali
DB: [no tak] [((německy zpívá))]
LR: [((smích))]
DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju.
anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym
((německy zpívá hlubokým hlasem))
LR: ((smích))
DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu,
ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná
kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to
se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam
hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký
LR: [jasně]
DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc
LR: mhm
DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová))
nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam
[sme] všude byly
LR: [mhm]
DB: protože to sme si nenechali ujít. dyť to byla, dneska když se na
to dívám, ráda se podívám, že, když ona hraje tu holčičku malou s
tou mašličkou, [že]
LR: [mhm]
DB: a přitom jí je kolik, dvacet nebo kolik, ani nevim už, jak se to
menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film,
byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to
člověka i vychovávalo, kdežto dneska těžko můžu říct, že by to
vychovávalo, to e-e, to ne, dneska se na to nedá ani dívat, dneska
se mně to vůbec, je to příliš příliš otevřený a myslim, že je to
škoda, a když vidim ty holky, jak se, e to nebudem zabíhat, [to]
nemá cenu
LR: [asi ne]. ee tak [teďka]
DB: [ty vztahy] jsou jiný mezi těma mladýma lidma než byly mezi
náma. my sme byli takzvaně, odstup
LR: mhm
DB: takovej odstup prostě. to když vidim, von přiletí tam na véúté
((VUT)) třeba do té tramvaje přiletí, teď si posadí, všichni, holka
stojí a von na ni mluví a vykládá si s ní a nechá ju stát já sem ji
ř- a vona se s nim baví hezky. já sem ji chtěla říct, slečno, to
kdyby se stalo mně ve vašich letech, tak toho kluka do smrti
[nevidim, nepoznám, neznám]
LR: [((smích))]
DB: a to nás určitě vychovával ten film
LR. mhm, [dobře]
DB: [pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože
vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam
bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se
dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už
sme s tim nesouhlasili prostě. dneska, no tak bude rozvedená, no,
tak hurá
LR: mhm
DB: <hotovo>
LR: můžeme se teda [přesunout] e k tomu dalšímu období
DB: [no jistě]
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky
DB: [ano]. no.
LR: takže po tom vlastně roku asi...
DB: to byla válka
LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do
kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo]
DB: [ne]
LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často]
DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako
holky, protože učení nebylo holt, děvče
LR: [mhm] ((smích))
DB: no, nebylo! voni neměli zájem, aby tu mládež vzdělávali. dějepis
nebyl vůbec, ten byl zakázanej. ten sme doháněli potom na té Vesně v
pětačtyřicátym, kdy sem tam přišla, tak sme dostali takový e
natištěný prostě, cyklostylem nebo čím a teď sme se to museli hustit
prostě, všechny ty naše dějiny, my sme to neznali, protože z těch
knih to vás nebaví, abyste si to jako holka sama [četla]
LR: [mhm]
DB: no a tak prostě sme chodili chodili sme taky do kina, protože
nebylo, co dělat za války
LR: a jak často ste chodili?
DB: každý [týden]
LR: [každ-] každý [týden]?
DB: [nó], když se měnil program
LR: mhm
DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano
deme
LR: [((smích))]
DB: [tak sme šli]. je to mládeži přístupný, vod kdy do kdy, do
kolika let. a to sme sledovali prostě by- to byly takovýdle plakáty
obrovský
LR: mhm
DB: vylepený někde, na sloupech a na na těch plotech a tam sme si to
vybrali
LR: mhm, takže nic vám neuniklo [((smích))]
DB: [né ne ne ne ne], to sme si to sme si řekli na co pudeme, kdy na
to pudeme, jestli to stihneme. někdy sme šli dvě [<kina za sebou>]
LR: [((smích))]
DB: no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se
vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali
stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo
to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty
byly opravdu hustý
LR: mhm
DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina
((smích))
LR: ((smích)) a [a]
DB: [ale] to už bylo horší, to už byly ty slátaniny německý, to už
bylo prostě horší. ale zase mě němčina dost bavila, já sem jí e ne
měla ráda, ale já sem se dost- k něčemu dostala no, tak mě to bavilo
LR: mhm
DB: a tak sem na ty filmy taky chodila. i holky chodily, protože
naše filmy taky byly, tam hrály právě ty hodně ta bárová ((Lída
Baarová)) tam hrála, zitová ((neidentifikováno)) tam hrála. (.) a
kdo tam ještě... pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka
Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá
hvězda))
LR: [mhm]
DB: to už si prosadili zase určitý, to už vlastně začínal ten em ten
džes ((jazz)) takzvanej, že jo? i ňáky ty švédský filmy sem přišly
tuším ee něco vo učitelovi to bylo tehdy, tam byla moc hezká hudba,
to si pamatuju dodneška. a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)),
to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli... fakt teda teď si
uvědomuju, jak moc ten film působil na člověka. a jí- jímá mě hrůza,
když si uvědomim, jak ten film působí na dnešní generaci. to mě teda
uplně bere. protože to bude špatný. (.) [nevim]
LR: [a]
DB: nevim, no. ne neni to vono
LR: mhm. a která kina ste navštěvovala? pořád v těch [Židenicích v
té měšťance nebo už ňáká jiná?]
DB: [ne ne ne ne ne né. to sme jezdili] do j- jak je Jalta, to byla
kino Moderna tam se jmenovalo, pak to byl ten centrál ((Central)),
pak to byl Kapitol, skala ((Scala)) nebo Dopz nebo, jak se to řikalo
tehdy. no tak to už sme se, e to už sme se odvazovali takzvaně. to
už nám to ty Židenice malý [nestačily]
LR: [ne]
DB: to už sme sedli na šalinu a frrr do města. (.) [to už]
LR: [a]. mhm
DB: no, to už šlo, to už sme byly [pomalu] slečny nebo co
LR: [to už]
DB: no nebyly sme, mně bylo šestnáct, když skončila válka, že?
LR: mhm
DB: ale to už sme si troufaly a hodně, hodně
LR: a měla ste své nějaké oblíbené kino z těchto?
DB ne.
LR: ne, [nebylo vůbec žádné, které by se vám líbilo?]
DB: [ne, no, film, rozhodující byl film]. no pozor, taky jo. když to
bylo v Židenicích tak to kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)), té
sme říkali blechárna [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: nevim proč. měli tam dřevěný sedadla vobyčejný, to nám asi ňák
vadilo nebo co, jinde byly ty polštářky a takový ty p- prostě
potažený, jo? řikali sme a když a to je ve Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) no a to nevadí, jdeme
LR: ((smích))
DB: takže to to nám to se nám nelíbilo, ovšem prostředí hrá- ještě
Alfa kino bylo
LR: mhm
DB: do alfy ((Alfa)) sme taky chodili hodně, no
LR: ale ňáké nejoblíbenější ste [neměla. záleželo na programu]
DB: [né, to kdepak], to bylo tolik kin, že to ee v Králově ((Královo
Pole))... v Husovicích byly dvě kina! my sme to měli kousek. tam
bylo Sibiř a Jas
LR: mhm
DB: tam byly dvě kina. vobě jsou dneska zavřený. jedno bylo na
Sokolovně, to byl Jas. no a tam sme chodili odpoledne taky, no
vidite, jó. my sme chodili kolem vody sme sešli tam a to sme byli
hned v Husovicích, dneska to zabrala zbrojovka, takže tam se projít
nedá, ovšem, zbrojovka už není a hm neotevřeli to tam ten průchod
takzvaně zadem, tam je to všechno hrozně rezavý škaredý, je to
prostě na vodpis. celá zbrojovka
LR: a bylo vůbec nějaké kino, do kterého ste třeba ani nechodila? do
kterého ste nechtěla chodit? nebo to ne?
DB: tak to myslim [né]
LR: [ne]
DB: to bylo všechno tak vybavený, že to to to by ne ne. ňáký kino
bylo taky na starym brně ((Staré Brno)), to už je zbořený. všude sme
tak s- prostě takzvaně, brňáci řikaj blomcat nevim, co to je,
<blomcáme>. tak sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli
skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl
LR: mhm
DB: první širokoúhlé to už bylo po válce
LR: to už bylo po válce no
DB: no. ale jinak né ne. oblíbený kino to ne, to sem ne. ty byly
všechny tak... to bylo ten standard byl tak jak jaksi hm tehdy to
dávala ta doba, že to kino bylo něco, to bylo polodivadlo [vlastně]
že?
LR: [mhm] takže to bylo vybavený. no
LR: a vybírala ste si ňák kino, s kým ste zrovna šla? třeba s tou
kamarádkou sem chodila do toho [kina, s tam s tou sem chodila do
tamtoho]
DB: [hmmm.] ne ne ne, všichni společně
LR: všichni společně?
DB: nó, pak už se přidávali samozřejmě pánové, [že jo?]
LR: [mhm]
DB: to už ke konci války to už sme chodili jako jinak. to už byly
takový ňáký... na- zakoukali sme se prostě no a to už prostě bylo
trošku jinačí, ale chodili sme i s těma rukama
LR: mhm
DB: byla zábava no a pak se šlo domu, to už jako. asi ňáký
doprovázení bylo asi bylo no, ale to bylo všechno
LR: mhm. a mě by ještě zajímalo, jak vlastně se tehdy ty lidi v tom
kině chovali, jestli třeba by mě zajímalo, jestli ste v kině
konzumovali nápoje nebo jídlo nebo to vůbec
DB: byla tam byl tam bufet [takzvanej byl] jo, byl
LR: [byl tam bufet?]
DB: ale že by tam někdo... no v kině ty popkorny myslite, [no to. to
ne]
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste
si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo
to normální]
DB: [to nikdo nedělal].
LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili]
DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si
LR: [to bylo jak...]
DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni
votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod]
LR: [mhm]
DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, [<tak to teda vůbec jako
nepadalo do úvahy>]
LR: [((smích))]
DB: když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi
chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam
nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl
přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem
nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla
nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to
se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme. napětí
prostě nebo na zamilovaný filmy někdo chodil, že? a někdo chodil na
všecko. no, tak to je těžký, to se teď nedá
LR: mhm, [a], ano
DB: [ale] aby to bylo něko- to to jídlo nebo [ne], tak to vůbec ne
LR: [ne], a vlastně ten bufet tam měl teda jaký účel? to ty lidi [si
koupili o přestávce nebo?]
DB: [tam byly, tam bylo buďto předtim]
LR: [mhm]
DB: [ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch
tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly
((Scala)) třeba, když se [chodilo]
LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta
ještě myslim jede [skala] ((Scala))
LR: [je], je skala ((Scala)) no
DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam
ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to
se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,>
nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne
ne, ne.
LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste
nějak hlasitě reagovali na [něj]
DB: [vyloučeno]
LR: ticho
DB: vyloučeno
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky.
zasmáli]
DB: [zasmá- zasmáli sme se],
LR: [mhm]
DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili
ubrečený z kina, to se dneska nemůže stát, protože jedině brečet nad
tím, co sem viděla a kolik to stálo peněz. ale nad tím obsahem asi
ne, to nevim. ((smích)) já su takovej skeptik, že? ale nezlobte se,
já mam něco za sebou, já když to srovnám tak, bohužel. nula
LR: nula
DB: nula
DB: takže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s
kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho
filmu]
DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí]
LR: mhm
DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá
a takle [no]
LR: [mhm]
DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo,
to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání
spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je
vše. tiše a slušně
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina]
DB: [venku], no jistě
LR: mhm
DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali
to bylo <blbý>
LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by
zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?]
DB: [tleskali? ne. ne.]
LR: ne? vůbec? [nikdy ste nezažila?]
DB: [ne ne ne ne ne] ne, ne
LR: mhm
DB: ne
LR: dobře
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si
vůbec
LR: mhm
DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle
[dneska]
LR: [mhm]
DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině.
LR: mhm
DB: to bylo něco jinýho
LR: no a teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala ty konkrétní filmy.
vlastně vy ste šl- dalo by se říct, vy ste šla na všechno, [co sem
pochopila, jak se měnil program]
DB: [jak se měnil program, ano], tak to co sem co se nám líbilo
LR: mhm
DB: prostě v tom žánru, třeba s- ale vono se nám líbilo všechno
LR: mhm
DB: tam nebyly takový rozdíly, prostě buďto to bylo zamilovaný nebo
to bylo dobrodružný nebo to bylo smutný, tragický ňáký drama, no ale
to všechno bylo hezký
LR: mhm
DB: to to vám něco dalo, to to ste se poučila nebo nebo ste se
zamyslela n- no dneska se nemůžete zamyslet, protože to sou slova,
že to ó hrůza ((smích)). [no]
LR: [a] když ste si teda vybírala ty [filmy, tak... vy ste si
nevybírali].
DB: [no. my sme si n- nevybírali]
LR: vy ste šli prostě na všechno [co...]
DB: [my sme] chodili do kina
LR: vy ste chodili do [kina]
DB: [mhm]
LR: mhm
DB: a nechali sme se překvapit, co tam [bude]
LR: [aha], aha
DB: no
LR: a bylo pro vás třeba důležité, ja-, já už vim, že ste říkala že
pro vás nebylo důležité jaké to bylo kino, ale třeba zrovna e jestli
ste e. teda když ste se nechala překvapit, co [bude] na programu,
tak jestli ste si aspoň vybrala to kino?
DB: [no, no]
LR: jestli ste řekli a dneska e zůstaneme v Židenicích nebo dneska
pojedeme
DB: to ne
LR: to vůbec
DB: ne
LR: prostě vždycky záleželo [tak]
DB: [ne]
LR: mhm
DB: ne. tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme
tam
LR: mhm
DB: hotovo
LR: <dobrý>
DB: protože on byl zábavnej, vtipnej a em slušnej a vždycky prostě
to tam něco b- bylo to úžasný. teo lingen ((Theo Lingen)) a a hans
mózr ((Hans Moser)) když hráli prostě Rakušáci, paula weselý ((Paula
Wessely)) a to. byly hezký filmy který se daly vidět a, a ty nám
něco prostě prostě to bylo tak no
LR: [mhm]
DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako
slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili,
upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele]
LR: [mhm]
DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně,
on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě
LR: [podnikatel]
DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne>
LR: <ne>
DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho
člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em,
měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e
vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá
DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v
kině, v kině se tohle už nedělá]
DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano,
trhala lístky tam jedna a druhá vodila
LR: mhm
DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí
ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali,
zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to
vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej
válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na
vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně
jo? se tam roz- [rozplynula]
LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
LR: ((smích))
DB: no, prosim, já sem říkala, že vás to [rozesměje]
LR: [to je zají-]. a v j- to bylo jako ve [všech kinech nebo]
DB: [no. a to už nevím]
LR: to už nevíte
DB: to [už nevím]
LR: [a to byla] jenom lesní vůně nebo to byly různý?
DB: no, lesní, [to na víc] se nezmohli
LR: [lesní vždycky. ((smích))]
DB: protože ta chemie nemohla za té války moc ňák si [vymejšlet]
LR: [mhm]
DB: ale bylo to voňavý, bylo to příjemný, nebylo to e prostě e asi
tam nebyly ty freony nebo c- no nebyly, kde by je vzali. protože já
když přijdu do koupelny po našich, a tak řeknu panebože. tady by kůň
padl. <to>, to já to nesnášim, ani v tramvaji, já bych kolikrát, mně
přijde, že musim vystoupit, že to nemůžu cítit, někdo to má takový
zvláštní takovej ten, já nevim, co to je zač, to je [jedno]
LR: [to je jedno] ((smích))
DB: ale to bylo tak příjemný, to bylo tak jak jak když sedíte v lese
LR: mhm
DB: a ne, že by to vás pošplíchal nebo něco, to von tak do vzduchu,
teď se to rozplynulo, po té hlavní té šel, že? teď to obešel, no a
bylo to
LR: mhm
DB: voňavý
LR: a kde ste získáv- získala ste vůbec někde ty informace o těch
filmech? jestli ste s- [dívala ste se na ten program...]
DB: [no tak jako dítě ne, pochopitelně]
LR: [mhm]
DB: [jako] dítě ne. jako režizéři nás taky nezajímali, ty nás
zajímali až hodně pozdě, kdo to [natočil] třeba, že?
LR: mhm
DB: ale jinak e co takle, no hlavně, kdo tam hrál
LR: mhm
DB: to bylo důležitý, protože to byli oblíbení herci, ne tak jak
dneska je jich nametenejch tam z toho z JAMU nebo vodkuď a teď se
tam všichni pro- no prostě, to byly hvězdy
LR: mhm
DB: a za těma se chodilo
LR: a kde ste získávala ty informace? jestli v novinách nebo jenom
vám stačily ty [vývěsky]
DB: [no tak] to m to to ne to. z té kinoreví ((Kinorevue)) vod té
kamošky, vod té Mileny, ta maminka to prostě... a co co uvidíte v
kinech
LR: mhm
DB: to bylo někde myslim v ňákym kam, vycházelo Kam v Brně
LR: [kam]
DB: [ale] to byla jiná forma uplně
LR: [mhm]
DB: [to] byla novinová forma jako noviny
LR: mhm
DB: to ještě mám někde doma, že sem vám to nedonesla. no fákt, Kam v
Brně. a teď tam bylo napsaný, co, jaký hud- jaký koncerty se
pořádají jaký prostě [todle]
LR: [představení]
DB: no a to tam všechno [bylo]
LR: [mhm]
DB: takže asi vodsuď, a hlavně z těch plakátů
LR: mhm
DB: a hlavně kdo tam hrál
LR: takže i pro vás bylo důležité, kdo tam hrál, že jo. to ste si,
to ste [říkala]
DB: [tó], no tak důležitý ne, ale třeba s- to člověka zaujalo. řekne
si, zase ho uvidim nebo zase jí uvidim, a to to byly idoly, dyť to
byly, e to byly hvězdy m, co se dotýkaly hv- dotýkaly nebe, že?
dneska co, taková ferbasová ((Věra Ferbasová)), dyť to ta když se
myslim někde objevila no. prostě to byla to byl pojem, [ten člověk]
LR: [mhm, a měla] ste oblíbeného herce, herečku, někoho?
DB: naše?
LR: naše nebo zahraniční
DB: no tak Svatopluk Beneš se mně líbíval jako, pak se mně líbíval
schránil ((Raoul Schránil)), ze začátku. a dneska nevim proč
((smích)) <když ho vidim v těch filmech>, tak to nevim. tou noblesou
asi na nás působil jako když nám bylo těch dvanáct třináct let asi
asi tak. no a z hereček (.) z hereček. no ta e s- pochopitelně, že
nás n- především ta ferbasová ((Věra Ferbasová)) [zaujala]
LR: [mhm]
DB: protože ta podávala výkony, to nebylo, to bylo něco jak širlej
[templ] ((Shirley Temple))
LR: [mhm]
DB: ta ta Američanka že, ta holčička, no tak to bylo něco podobnýho,
no tak, to byla taková kopie trošku nó a tak sem se nám to líbilo
nó. ta móda byla pěkná, hezky se oblíkali. byl tam hezkej interiéry
taky, těch bytů a tak vůbec všeho, nedošínská ((Antonie
Nedošinská)), dyť to byla hvězda
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [a] vzpomínáte třeba na nějaké ty filmy s nimi, s nedošínskou
((Antonie Nedošinská)) s ferbasovou ((Věra Ferbasová)) nebo
DB: no třeba ta Kvočna, to bylo hezký. nebo když hrála s tím e novým
((Oldřich Nový)), prostě bylo to něco jako jako na Pygmalion takové
em parodie nebo já nevim si prostě jak tam přijde a prodává ty
tkaničky. nedošínská ((Antonie Nedošinská)) tam hraje její tetu,
nový ((Oldřich Nový)) tam je jako, že jí naučí [mluvit]
LR: [mhm]
DB: a číst a kdesi cosi a počítat jak se to, nevim jak se to
jmenovalo prostě. ((Falešná kočička)). e a ferbasová ((Věra
Ferbasová)) tam v tom hrála, učila se ten pražskej žargon taky,
myslim od od ko- ( ) byl kohout ((Jára Kohout)) (.) jo, kohout
((Jára Kohout)) hrál toho jejího [učitele]
LR: [mhm]
DB: nó, tak to jó. a takový filmy prostě... nebo burian ((Vlasta
Burian)) se taky objevoval (.) když to bylo vo tý vo ňáký e ňáká
regulace se tam měla stavět ((Ryba na suchu)) a ty bratři, ty
sourozenci mm sourozenci, sourozenci, ty kluci vod toho ježiši vod
toho (.) teď je za hranicemi, em, (.) režizér velkej (.) Amadeus no
LR: forman ((Miloš Forman))
DB: Formanovy ((Miloš Forman)) dvojčata tam hrály malý kluky,
namalovali kozu jako zebru a... prostě byly to takový naše filmy, z
našeho prostředí, no, tak to to tehdy za války letělo [takzvaně]
LR: [mhm], a, když ste třeba měla tu ferbasovou ((Věra Ferbasová))
zrovna ráda, tak jestli se na ni na ty filmy chodila opakovaně,
[jestli třeba zrovna]
DB: [ne, ne, ne, ne, ne]
LR: ne vůbec, to ste vůbec nechodili opakovaně na filmy, [že by...]
DB: [to se totiž] nepodařilo
LR: to se nepodařilo
DB: ne, to bych musela v tom týdnu, kdy to hráli
LR: mhm
DB: protože pak to zmizlo a objevilo se okamžitě něco [jinýho]
LR: [mhm]
DB: a ňáký retro tam nebývalo
LR: [mhm]
DB: [kino], ne
LR: takže vy ste třeba když se vám to líbilo, tak už ste vlastně pak
ani neměli možnost jít na to [znova připomenout si to]
DB: [ne ne ne, ne, ne, to z-] to z- to [zmizlo]
LR: [mhm]
DB: protože se točily filmy jako na běžícím pásu. ano, to bylo ho-
hodně [filmů]
LR: [mhm]
DB: to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to
byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky
Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná,
vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický
hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem
říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se
ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to
přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [<a pak to>] já sem se
na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit,
protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak
dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala
a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák
popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani
kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl
člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna
taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty
věci, nó
LR: mhm
DB: a spousta německejch herců tam bylo, a a m, tak se mně líbili
no. se mně líbil, jak von se jmenoval, aksl fon ambersr ((Axel von
Ambesser)), a to byl takovej hr krásnej chlap, ježiš, ten byl
krásnej, nebo johanes hestrs ((Johannes Heesters)), ten krásně
zpíval zase, ten zpíval ty gondoliéry dělal a takový. no prostě to
byl válečnej film, to byla válečná doba, to už nám ty naše český
filmy no už taky byly ještě, ale už nám to nedovolili, že, už toho
tolik nebylo a cpali, jako sem teď cpou američtí producenti ty
jejich, co se jim nepodaří nebo podobně, že, tak to nacpou nám a a
my se na to díváme, nebo vy se na to díváte, nebo kdo se na to dívá,
já nevim, kdo na to chodí. ale, to bylo tak, že se tam prostě nám
začaly ty německý filmy [a to]
LR: [mhm] a bylo pro vás důležité, jestli byl ten film černobílý
nebo barevný
DB: to byl jenom černobílý
LR: třeba ta sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná [a
to bylo opravdu jenom...]
DB: [no anó], to byla bomba!
LR: to bylo opravdu ojedinělé
DB: a potom začali Němci s tim [technikolorem] ((Technicolor))
LR: [mhm]
DB: to byla ta marika rek ((Marika Rökk)) ta s- ta začalo to m, ale
to byla válka, to už byla válka
LR: to už byla válka, ale tak, [a to to už teda...]
DB: [sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla s-] a gros- kres-
kreslený grotesky ty byly jenom vod toho disneje ((Disney)), to bylo
americký
LR: mhm
DB: a ty byly [barevný!]
LR: [mhm]
DB: ale naše filmy byly černobílý
LR: mhm
DB: naše filmy za první republiky nebyly [barevný]
LR: [mhm]
DB: ani jeden
LR: no naše ne, ale tak, když třeba přišla ta diznyjovka ((Disney)),
tak to ste se těšili, že to bude barevné? (.) nebo ty [německé
filmy, když už teda byly barevné ty válečné, tak to ste se těšili,
že přijde barevný film]
DB: [no, ty. no anó. to jistě. no anó]. no tak bylo to zas na
koukání l- tak ja byste měla černobílou televizi a pak [ste]
najednou byla barevná, že?
LR: [mhm], <jasně>
DB: a člověk se potom už ani ani mu to pak nepřijde, nezavděčíte se
((smích))
LR: ((smích))
DB: <že? tak nějak no>
LR: mhm
DB: takže to je všechno, to s- to je celý celej ten filmovej... ale
hodně sme řikám, hodně nám filmy daly, to si dneska uvědomuju, teď
při té řeči, protože člověk se nad tím nikdy nezamyslel. ale opravdu
tam bylo všechno. humor, cit, písničky, trable všelijak- e to se
neřikalo trable, nó ale tak, nešťastný lásky a šťastný lásky a
rozvraty a nevěry a, a prostě, jakej život byl, takovej [byl]
LR: [mhm]
DB: problémy děcek třeba, že, holek v dospívání taky tam byly a, a
mm no prostě tam to bylo obsáhlý. vychovávalo to. ukazovalo to něco.
dneska to bohužel ne
LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly
se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec
DB: [ne]
LR: takže vy ste neměla vlastně šanci
DB: no viděla [sem je] ale v televizi
LR: [viděla s-] až v televizi samozřejmě. no ale v kině v té době to
už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo...
DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky
ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový
věci [no]
LR: [mhm] ale to v kině ne
LR: v kině [ne]
DB: [němý] kino sem nezažila
LR: mhm
DB: ne
LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film
[natočený]? taky ne
DB: [né, to naprosto né]
LR: jestli to byl český, [německý], americký
DB: [né], no tak to jo, to zase <hrálo>, to teda hrálo, to sem
americký filmy sem milovala
LR: mhm
DB: protože to byly to byly taky... ale ee no nemužu říct, že bych
je milovala, tehdy snad jo, dneska už si dám pozor, <už to nebudu
řikat>
LR: radši ne
DB: už to nebudu řikat. ale byly byla tam klasika, byly to prostě
třeba mm z těch řek- řeckých motivy tam byly a prostě a ty moderní
ty jejich prostě ty černoši, že, [a]
LR: [mhm]
DB: včera myslim byl fred astér ((Fred Astaire)) a džindžr rodžrsová
((Ginger Rogers)). a už se mně vůbec nelíbil, skákal tam jako šašek
ten step byl úžasnej, to teda úža- to asi ho nikdo nepřekoná na
světě. protože, nevim jak to kdo posuzuje, to je taky těžký, někdo
si řekne, on tam skáče, ale když člověk vidí, co s- ten člověk
prostě udělal, teď třeba ten moment, a řekne kdybych si to měl
zkusit, tak s- to je vyloučený, že, prostě ne- nezvládl by to,
neudělal by to a... člověk se pořád učí dítě, pořád se učí. pořád
LR: mhm
DB: i teď. no. tak nějak. ((smích))
LR: ((smích)) a které filmy ste měla ráda a které ne nebo spíš co co
[dělalo film] dobrým filmem? co s- co...
DB: [mm e-e, tehdy byly všechny filmy dobrý.
LR: ((smích))
DB: byly. když ste hledala (.) když ste tam něco hledala, tak ste to
tam našla, šla ste na takový film, který vám to dal
LR: mhm
DB: a jinak, co, škoda času
LR: mhm
DB: vybrala sem si film, který mi něco dal, i když sem byla třeba
holka. ale rozhodně bych třeba nešla na nějakou indiánku nebo prostě
na něco co mě vůbec jako nezajímalo, ňákej vinetů ((Vinnetou)), no
to už je něco jinýho, ale ty ty Mohykáni ((Poslední Mohykán)) a to
to bylo strašný, to byly skalpy a ty v- jak řvali a j- polonazí
jezdili no to bylo t- v černobílým to bylo to byl <děs>! a kluci na
to chodili, ale my [ne]
LR: [mhm], a co vy ste si teda vybíraly nejradši?
DB: mm no tak říkám, my sme chodily na ty grotesky jako malý holky,
no a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový
[ty] rodinný filmy takzvaný
LR: [mhm]
DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva
Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase
ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie
Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy
LR: mhm
DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v
neděli se šlo do kina
LR: mhm
DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no,
šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy
to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely
dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
LR: a jaké jiné druhé druhy zábavy ste měla ráda, vy ste říkala, že
ste četla knihy [hodně]
DB: mhm
LR: chodila ste teda do kina. [a ještě něco?]
DB: [dětský knihy sem...] teď táhnu do knihovny, kde to mám ten
ranec
LR: ((smích))
DB: pořád cho- do dvou knihoven chodim. ee, (.) co ste řikala?
promiňte. [((smích))]
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...]
DB: [jó, zábavy]
LR: zábavy no, [přesně tak]
DB: [tanec!] ((smích))
LR: tanec
DB: tanec, ano
LR: a divadlo třeba? [to už]
DB: [no taky]
LR: taky
DB: taky, ještě na... když na Veveří stála stará budova
LR: [mhm]
DB: [hrával] tam Rudolf Krátký. hrával tam nový ((Oldřich Nový)),
tady z- taky hrával. tak tam sem chodila. jó, dyť já sem vlastně...
jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla]
LR: [mhm]
DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se
dneska jmenuje já nevim
LR: mhm, to teď nevim, já nejsem původně z Brna, [takže...]
DB: [dobře], ale já to nevim jako brňák
LR: ((smích))
DB: to bylo Zemský divadlo ((Zemské divadlo)), normálně, tam ta nová
škatula to mě nezajímá vůbec, ale tady to starý naše divadlo, tam
sme chodily s maminkou, protože maminka chodila tatínkovi pomáhat,
když dělal toho tajemníka té [fotbalové] župy
LR: [mhm]
DB: tak ona mu chodila pomáhat, odpoledne mu něco psala na stroji
nebo tak. to bylo za první republiky, že? a, byl tam jeden pán t-
prostě tam ee hodně chlapů, to byli samý mužský, mužský, mužský. a
byl tam jeden e rozhodčí, kterej pískal jako fot- zápasy a mimo jiné
dělal nápovědu v divadle.
LR: mhm
DB: a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo
dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště,
tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a
my sme tam [chodily]
LR: [mhm]
DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel
Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a
tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech
krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí
má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli
operety a hráli to odpoledne
LR: mhm
DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou
LR: mhm
DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec]
LR: [<ten tanec>]
DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá
vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli
umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v
Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a
různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně
se tancovalo
LR: mhm. a já bych se ještě chtěla zeptat na ty kina
DB: no
LR: jestli se jestli byly ňáké rozdíly. třeba se lišil lišil ten
interiér těch kin
DB: o tom sme už mluvily
LR: já vim, že sme o tom už mluvily, ale třeba kdybyste mohla být
konkrétní, j- e jak [to vypadalo třeba ten sál nebo]
DB: [no tak byly byly] exkluzivní kina, to byly
LR: mhm
DB: hlavně ve vnitřním [Brně]
LR: [mhm]
DB: na předměstí už to nebylo tak hóch [nóbl]
LR: [mhm]
DB: ale, v teda ty byly opravdu, třeba skala ((Scala)) nebo ta
Moderna, nebo (.) Kapitol, i Alfa. ta kina to bylo ja- jak divadla.
to ste byla jako v křesle ste seděla uplně a, a tak dále no, prostě
bylo to povýšený na divadlo, víceméně
LR: mhm. a třeba pokladny tam vypadaly jak? v těch kinech. taky byly
rozdíly mezi těma na předměstí nebo to už ne?
DB: mm
LR: to ne
DB: e-e
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina?
DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala
do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho
[neviděla]
LR: [mhm]
DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e
host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný]
LR: [mhm]
DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal
výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak
bych řekla korektní
LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy?
DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou]
LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu
DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý.
žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla
slušná, měla baterku
LR: mhm
DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy. běžely reklamy
před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou]
LR: [mhm]
DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro-
prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na
hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila
na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji,
protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani
nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von
si tam posadil a zase vodešla a
LR: mhm
DB: no, to byla taková služba
LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...]
DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny
LR: [no]
DB: to byl drahej [lístek]
LR: [mhm]
DB: no, reklamy tam byly, [ano]
LR: [no] právě tam byly e ten program se sestával právě jako z
několika [reklamy], hlavní film
DB: [části]
LR: tak jestli jestli ste šla i na ty [reklamy, jestli vás to
bavilo?]
DB [jistě], my sme byli vod [začátku]
LR: [<jo?>]
DB: jistě. ano. opalovací krém a... slunéčko sl- sluníčko a pegy, to
byl ten krém, budeš brzy hnědý, [<a takový>]
LR: [((smích))]
DB: <reklamy>, no to tam bylo, a to dávali asi sklíčka nebo ňáký co-
cosi, protože to bylo [barevný]
LR: [mhm]
DB: tak křiklavě barevný tak prostě uplně děsně, a to bylo hezký. a
pár reklam bylo a pak byl ten... někdy byla groteska, někdy nebyla,
maličká tak, já nevim, osm minut deset minut nebo co. ((narátorka
žádá tazatelku o sklenici vody)) italský filmy taky tady byly (.) za
války, jak se se Němci kamarádili s taliánska ((Itálie)). tak tady
byly i italský [filmy]
LR: [mhm]
DB: ale ty nás moc jako ne- nebraly
LR: mhm
DB: marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: [no]
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho
doma a měl vlastní promítačku, to ne?
DB: ne
LR: to si...
DB: takový štěstí sem neměla
LR: to bylo málo lidí mělo
DB: asi jó
LR: mhm
DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
LR: [mhm]
DB: teď někdy to vidim, že tam ňákej e spisovatel nebo em ňákej
umělec, že na osmimilimetrovým filmu sem natáčel [tam] děti
LR: [mhm]
DB: jak skáčou a kdesi cosi a... jako za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: ale jinak ne
LR: a ještě by mě zajímalo něco o o tom období protektorátu, vy už
ste teda samozřejmě o tom mluvila, ale ještě nějaké [věci]
DB: [no]
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a
hlavně tam byly ty žurnály.
LR: mhm
DB: z té fronty
LR: mhm
DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to
dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi
zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se
doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem
prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali
prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak
diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už
se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně
řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta
zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý
LR: český, německý
DB: nó
LR: mhm
DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný
LR: mhm
DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo
stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky
mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli
tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam
nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a
jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách
ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko
tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no]
LR: [mhm]
DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
LR: mhm, a v této době, vy ste vlastně říkala, že ste chodila pořád
do toho kina, jestli se to nějak změnilo, nezměnilo, že jo? vy [ste
řikala, že ste...]
DB: [né, jenom nám] přidali tady toto
LR: tady toto, ale vy ste pořád chodila [vlastně]
DB: [no, protože] to byly český filmy
LR: mhm
DB: i německý filmy byly, ale ale ty už neměly s válkou nic
[společnýho]
LR: [mhm]
DB: to byl prostě produkce Německa no a co se dalo dělat no tak sme
sme šli. byly tam titulky český, že, zase pro nás. a em byly to taky
hezký... byly to hudební filmy hodně a taneční filmy to byly, to
nebyly žádný prostě em myslim, že poslední film co bylo než tu
Hvězdu ((Hvězda)) vybombardovali, že to byl paracelzus
((Paracelsus)), tušim, že to hráli, ten doktor, jak tam... to bylo
taky drastický to bylo. no a pak to pak to, to byl asi poslední
film, co sem tam
LR: já sem teď myslim, že to byl Východ slunce teda, co sem četla,
zrovna včera sem si něco četla o Hvězdě ((Hvězda)) a tam bylo tušim
že Východ slunce a pak vlastně, že ani nikdo nevěděl, že je to
poslední film, který tam hrajou. [a to já]
DB: [a já nevim], jestli to byl on
LR: nevim
DB: ale em bylo to bylo to e [ška-]
LR: [vlastně] v tom čtyřicátém [čtvrtém]
DB [to byl] bylo nový kino
LR: mhm
DB: nově zřízený, krásný, moderní, veliký. ježíš, ty kina byly tak
krásný, takový obrovský. a fascinovaly mě ty hvězdy, byly takový
vypouklý, takle a teď takový mozaikový a teď to všema barvama hrálo,
ty hvězdy se vždycky rozsvítily. bylo to hezký kino no ale, bohužel.
někde se chodilo z boku, někde se chodilo vod plátna, že, někde se
chodilo proti plátnu, každý to kino bylo jinak ten interiér byl
jinačí
LR: mhm
DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak
jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia
((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne,
tam nic [nebylo]
LR: [mhm]
DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.)
nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili
LR: mhm
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do
školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina
LR: mhm
DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak
to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za
za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc
neprocházeli po [venku]
LR: [mhm]
DB: bylo zatemnění, že? všude tma jak v ranci. a tramvaje, ty měly
takový světýlko jenom, co si svítilo na koleje. a to sme vůbec nikam
nešli, to bylo takový ponurý, takový nepěkný. večer ne, to sme byli
doma
LR: a když byl ten [protektorát], tak změnil se ten váš výběr těch
filmů, na které ste chodila? chodila ste i...
DB:[no] no, tak překvapili nás ty [Němci]
LR: [mhm]
DB: jakou měli techniku, že to bylo zas něco úplně jinýho. a oni
měli hodně hodně takových těch e manželských filmů bych řekla. jako
prostě e ňák e že by ty manželský problémy vznikaly jo? a tak tam
zase tam se řešily, zas to byli mladí lidi ovšem, [že?]
LR: [mhm]
DB: a na úrovni, ne žádný ňáký <pelešení nebo něco prostě>, něco že
co se jim nelíbilo, a měli to hezký hezky udělaný, a hlavně ty
taneční filmy a hlavně hudební [filmy]
LR: [mhm]
DB: na to byl... a a [veselohry]
LR: [mhm]
DB: veselohry byly úžasný. ten teo lingen ((Theo Lingen)) a hans
mózr ((Hans Moser)), to byla dvojka, ten byl takovej malej, že, mózr
((Hans Moser)), Rakušák, lingen ((Theo Lingen)) byl takovej vysokej
a vždycky tak precizně všecko dělal prostě, a to byly jak dva opaky,
že? a ty když se daly dohromady, nebo paul herbigr ((Paul
Hörbiger)), ten hrál s tou ves- e paula weselý ((Paula Wessely)),
že? to byla maminka romy šnajdrové ((Romy Schneider)), a to byli...
no a ta ta ta hrála krásně, to byla mladá tehdy, a oni měli zase tam
o té Vídni a o tom rako- Rakousku a a to vínečko tam, tam to prostě
na to na tom si zakládali zase no, na tom, na té rakouské
gemýtlichkajt ((Gemütligkeit))
LR: mhm
DB: to voni jsou takový nó. Němci byli tvrdší, že? zase em měli zase
jiné em jiný názory na život, to se tam poznalo prostě, a my sme
byli takoví dobrosrdeční trouby. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: to máme asi v povaze, nedívám se na hodinky, jenom se mně
[votočily. já se nedívám! ne nedívám se]
LR: [jo. už se stejně blížíme ke konci]. já se chci ještě zeptat,
když se blížil ten konec války, tak jestli se ňák změnilo to chování
těch diváků, to chození do kina
DB: m co máte na mysli blížil se konec války? [to nikdo netušil
jistě]
LR: [e, to nikdo netušil], ale vy ste třeba říkala, že ten tatínek s
tím strýcem, se [dívali...]
DB: [nó, tak] to už potom, to už sledovali hlas [Ameriky] ((Hlas
Ameriky))
LR: [mhm]
DB: tak už se kašlalo na ňáký náznaky z ze strany Němců, kteří by to
tam do toho žurnálu vůbec dali. to už se poslouchala hlas [Ameriky]
((Hlas Ameriky))
LR: [mhm]
DB: a to už se vědělo na čí s- která bije, to už bylo <jasný> pro
ně, pro chlapy
LR: mhm
DB: že jo? my sme z toho... já sem vůbec nevěděla p- když byl
protektorát, já sem věděla že se něco děje, ale já sem nevěděla co
LR: jasně
DB: to sem vůbec netušila. no t- tatíček Masaryk ((Tomáš Garrigue
Masaryk)) byl hotovo, no co, ve škole. jinak em sme, pak sme to
poznávali krok za krokem, že? až do toho hořkýho konce, jejich
LR: mhm
DB: našeho ne. no bylo to zlý. nebylo to hezký, vůbec, e-e, nebylo
to hezký, škoda těch let. (.) [škoda] těch let
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si
nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no.
jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi,
no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já
sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm
lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s
maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká
dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny
cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film.
jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný
židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně
jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle,
každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co
bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já
sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně
já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl
americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a
jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě
uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl
americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole
kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali
sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně
ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor]
LR: [mhm]
DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková
byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji
poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali
no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit
LR: mhm
DB: to není kino [<to je život>]
LR: [to není kino]
DB: no
LR: a teď tady mam uplně už poslední, já tady mam takový seznam
filmů
DB: no
LR: tady vám ho můžu takhle ukázat, mám tady i nějaké obrázky,
plakáty
DB: mhm
LR: a to sou ty filmy, které byly promítané v českých kinech právě v
roce od roku třicet pět do roku čtyřicet [pět]
DB: [mhm]
LR: a jestli třeba si na nějaké [vzpomenete, že ste...]
DB: [jé tady ten] bych chtěla vidět
LR: ((smích))
DB: to už nikdy nebylo
LR: jestli...
DB: [no]
LR: [které] z nich, patřily k těm vašim oblíbeným, jestli některý se
vám líbil, jestli si vzpomínáte?
DB: a co mam s tim udělat? mam [to] zatrhat?
LR: [no]. ne, nezatrhejte, řeknete řekněte mi třeba, na který [si z
nich vzpomínáte]
DB: [a vy si to budete pamatovat?]
LR: já si to <zaznamenám>
DB: aha. Sobota, dobrej film, tam hrála [vítová] ((Hana Vítová))
LR: [mhm]
DB: vzpomínám si na to. Neviděli jste Bobíka?, velice dobrý film,
vélice dobrej film teda. m minchhauzna ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) ano, baron Prášil, toho hrál, jak von se jmenoval.
LR: mhm, já to tady myslim někde mám
DB: e e e e. ježiš, jak von se [jmenoval]
LR: [tady], že by to byl Hans Albers?
DB: hans albrs ((Hans Albers)), [jo]
LR: [jo]
DB: no. e Muži nestárnou, to bylo taky dobrý, tam hrál pivec ((Jan
Pivec)), Vídeňská krev, vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská krev)),
ano, tam byla výborná zpěvačka. Roztomilý člověk, Oldřich Nový,
Opereta, to je taky německej film, taky sem ho viděla, to sem
neviděla, český muzikant ((To byl český muzikant)), korbelář
((Otomar Korbelář)), burian ((Vlastna Burian)). e to se mně moc
líbilo, tady todle. Ducháček to zařídí, burian ((Vlasta Burian)),
sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) známe. Dobrá země nevím. Svět
patří nám, jó. Tři muži ve sněhu, anó. to byl plachta ((Jindřich
Plachta)), e ten hugo hás ((Hugo Haas)) a ještě kdosi, nevim.
Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin))
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) neznám a Mata Hari taky znám
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) [neznám]
LR: [a] pamatujete si třeba některý z nich, opravdu si vybavujete e
kde ste byla v kině na něm [nebo s kým? to už...]
DB: [((smích)) né], panenko, to ne
LR: to už už ne
DB: to ne, to ne, to ne. to je vyloučený, tak tadyto akorát
LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že?
DB: to byl asi první takovej film
LR: [mhm]
DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]?
LR: [viděla]
DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka.
to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev si pamatuju, minchhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) si pamatuju. bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)), samozřejmě všechny skoro ty herce tam.
Sobota, tam hrála vítová ((Hana Vítová)) tuším. e vítová ((Hana
Vítová)) (.) (tajtová) ((neidentifikováno)) možná, nevim to jistě.
no, Město ztracených nevim. Opereta. jestli to je to, co myslim, tak
to byl asi rakouskej film. teď nevim. Opereta?
LR: opergang ((Opfergang – Její oběť)), to bude asi
DB: (..) e-e. tak to (.) to je opfr! to je oběť, to neni opr
LR: mhm
DB: to je opfr [<to je oběť>]
LR: [((smích))]
DB: to neni Opereta, tak to je vše
LR: mhm
DB: ale to si [nepamatuju]
LR: [to si] nepamatujete
DB: e-e
LR: no a to už sme u konce a jenom bych se vám vás chtěla zeptat,
jestli je ještě něco, co byste chtěla říct o [kinu o]
DB: [podivat] se na ty obrázky bych <chtěla> [((smích))]
LR: [klidně. určitě]
DB: Mata Hari, greta [garbo. ((Greta Garbo)) aha]
LR: [( ) seřazené], tam sou buď plakáty anebo výjevy z těch
filmů, tohle by měla být právě ta Cácorka
DB: tak to nevim, to sem neviděla, toto je Moderní doba
LR: mhm
DB: že jo? toto je [ve sněhu] ((Tři muži ve sněhu))
LR: [Tři muži ve sněhu.]
DB: to sou dva a ten třetí byl nevim. ten si ne- nemužu si prostě...
todle jo, to je jasný. ((čte německý nápis na plakátě k filmu Dobrá
země)) ert? ert? co je to ert? ((Good Earth – Dobrá země))
LR: to je d- film Dobrá země
DB: tak to sem jo ert, ahá, to je gud ert ((Good Earth – Dobrá
země)), Dobrá země, no, ale to sem neviděla (.) voltr konoli
((Walter Connolly)), to je moc [starý]
LR: [mhm]
DB: to je to je jasný, to je vona, e to je jasný. Dejn debr ((Deanna
Durbin)), ježiš tu sem milovala, tu sem milovala, to sem byla z toho
uplně paf z té holky, ale takle nevypadala, ona byla hezčí
LR: ((smích))
DB: ne, to je ňáký zretušovaný
LR: to jó, [no, to je ňáký plakát]
DB: [vona byla úplně jinak]. U pokladny stál, no samozřejmě,
korbelář ((Otomar Korbelář)) ano, To byl český muzikant. m- Město
ztracených, to e-e taky ne. mi nic neřiká. co je toto?
LR: no, to by měla být právě ta Opereta. nevím
DB: to je opfr to je f
LR: já já [vím, ale...]
DB: [opfrgang] ((Opfergang – Její oběť))
LR: mhm
DB: jako oběť a ces- cesta nebo něco takovýho, ale to to to se mně
ne- [tak to nevim]
LR: [možná v češtině] se to jmenovalo Opereta
DB: ale ne- roztomilý [člověk] ((Roztomilý člověk))
LR: [mhm]
DB: no takle to bejvalo
LR: mhm
DB: takhle to bylo všechno dvakrát. kvůli těm Němcům, no to je von!
lingen ((Theo Lingen)) a mózr ((Hans Moser)). [to] jsou ti dva
LR: [aha]. aha ((smích))
DB: to sem vám řikala
LR: jo, to ste [říkala no]
DB: [to sou] voni, no teo lingen ((Theo Lingen)) to je jak vyšitej.
Vladimír Slavinský, muži n- nó jistě. nó, to je hans albrs ((Hans
Albers)), jo ten hrával takový námořníky a takový prostě s fajfkou a
takový ty. Tanečnice, jo to je glázrová ((Marie Glázrová)), to bylo
blbý, ježiš, to nebylo hezký, vona se na to nehodila, vona vůbec
jako taneč- ne. taky, hans albrs ((Hans Albers)) jo. ten taky hodně
hrával
LR: [mhm]
DB: [tajten], nevim, jak se jmenuje, ale hódně hrával. hans albrs
((Hans Albert)), bobík ((Neviděli jste Bobíka?)) nó. áno.
LR: a tohle by měla být Její oběť
DB: (..) to je americkej film. podle [herečky]
LR: [mhm]
DB: a podle toho herce. neznám je jménem, ale vim, že sou [to]
LR: [mhm]
DB: jó tak to je tady mandlovka ((Adina Mandlová)). tady je boháč
((Ladislav Boháč)) . m vítová ((Hana Vítová)). tajto nevim, co to je
za za tu. tak jo. tak dík, [to bylo krásné]
LR: [já vám děkuju]
DB: ((smích))
LR: já vám moc děkuju
DB: jó? bylo toho dost?
LR: no, určitě, já myslim, že máme materiálu
DB: (..) eště by mě zajímalo
LR: nó
DB: jestli nevíte, jak se jmenovalo to kino na Cejlu
LR: na Cejlu?
DB: to byl to byla Radost, ale jestli se nejmenoval Bajkal
LR: jó
DB: mhm
LR: to vám teďkon nevim, teda na Cejlu
DB: hned naproti té trestnice bej- no samotný to stojí, špalík [je]
to
LR: [mhm], e
DB: je to Radost
LR: to teď vám neřeknu
DB: teď to už neni kino, protože je tam ňáký e jak voni to jmenujou,
co to mlátí, skvoš ((squash)) a takový ty [věci] tam sou
LR: [mhm]
DB: ale e bývalo to Bajkal tušim. nemáte tam Bajkal.
LR: Bajkal
DB: náhodou
LR: Bajkal taj právě nikde nevidim [vůbec]
DB: [bylo] kino Bajkal. v Brně. bylo. máte tady mezeru [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: no... ježíš, teď teď sem se podívala na hodiny <teprve>. to je
hodin! já musim do knihovny (.) ne? Bajkal nemáte, to je zajímavý
ale, zkuste to někde [vypátrat]
LR: [určitě to...] tady. už to vidim, Bajkal e bylo to tady je
několik názvů, brněnské [varieté...] ((Brněnské varieté))
DB: [dovolíte?]
LR: ano určitě. tady je vlastně název Bajkal, e jak se to jmenovalo
poté nebo alternativní název, ale tady vlastně sou názvy, jak se to
ještě e jak se tomu ještě říkalo
DB: kino Rádio, tak [to vůbec]
LR: [Rádio] nebo [České varieté]
DB: [bombardování], v únoru. tak to znamená, že bylo po něm
LR: mhm
DB: a proč tady nemáte adresu?
LR: adresu mám, ale tu mám... to byste musela vydržet to jako mám
v počítači, protože tadyto mám vytištěné jenom
DB: mhm
LR: ale určitě tam mam adresu. a vlastně buď Brněnské varieté, Kino-
Varieté, České varieté a pak to byl vlastně ten Bajkal od devatenáct
set třicet pět.[a to Brněnské varieté to je devatenáct set
devatenáct, to je... a Rádio se to...]
DB: [no jo, tak to já si nemůžu pamatovat. to já si nemůžu
pamatovat. zajímalo by mě...] a Rádio taky ne. [taky...]
LR: [tak se] to jmenovalo podle podle našich informací od srpna
devatenáct set čtyřicet
DB: mhm, tak to teda vůbec. kino Rádio? to tam ne- to vůbec neznám
jako brňák, sem v životě neslyšela. není to pak to v Králově Poli,
co bylo zrušený, teď je tam z toho sekáč? na rohu? [((smích))]
LR: [nevim ((smích))]
DB: [no z-]
LR: [můžu] se vám hned podívat
DB: znám Brno dost, ale toto teda neznám
LR: kde to byló
DB: hm
LR: a Cejl padesát dva tady
DB: tak jo, to je vono
LR: mhm
DB: tak to byla a vy to máte no a to se nejmenovalo Rádio
LR: tady to je, Rádio od třetího srpna [devatenáct set čtyřicet]
DB: [já to vidim]. já to vidim. (.) pak bylo bombardovaný a teď se
to... teď tam je e řikám ňáký [sportoviště]
LR: [mhm] a hrají tam skvoš ((squash)) [a takový věci.]
LR: [mhm, jo, jo]
DB: a v Husovicích v tom Jasu, tam prodávali zase sekáč. měli tam
bedny takový obrovský v s- kinosále. už můžu jít? ((smích))
LR: určitě, můžete. já už...

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 14.10.2009, Klub seniorů Juliánov

Datum narození: 1924; sourozenci: bratr (1920), sestra (1930)

Povolání rodičů: otec policista, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: Juliánov (Židenice), když bylo narátorce 15
let, přestěhovali se na Špačkovu (Juliánov - Židenice).

Povolání: Vyučená švadlena, 1943 se jí narodilo dítě, poté byla
v domácnosti do roku 1960, kdy začala pracovat jako dělnice ve
skladu.

JV: tak konečně sme na to přišli ( )

BK: hluk je tady teda pěkný.

JV: ne, tak to nevadí, my to nějak zvládneme, říkám, je to hodně
hodně citlivé a nemusíte se bát... takže vy ste paní Božena

BK: Božena [K.]

JV: [K.,] narozena v roce dvacet štyři

BK: mhm

JV: a narodila ste se v Brně?

BK: hm

JV: a v Líšni nebo?

BK: ne v Žideni-

JV: v Židenicích

BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně

JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?

BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu

JV: ano

BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu

JV: mhm

BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské

JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?

BK: tatínek byl policista,

JV: mhm

BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.

JV: byla v domácnosti.

BK: mhm

JV: měla ste sourozence?

BK: ano ano dva.

JV: bratra sestru?

BK: bratra a sestru

JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo

BK: uprostřed

JV: uprostřed

BK: uprostřed

JV: dobře

BK: no

JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?

BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,

JV: mhm

BK: dámská krejčová (myslim)

JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou

BK: no už už

JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]

BK: [no no no ano ano]

JV: a ze školy ste odešla v roce?

BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku

JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]

BK: [pak sem ty tři roky] chodila

JV: to znamená do roku štyrycet dva

BK: ano

JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?

BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný

JV: hm

BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]

JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení

BK: ano jinak bysme byli

JV: hm

BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...

JV: takže dítě se vám narodilo v roce?

BK: třiaštyrycet

JV: třiaštyrycet

BK. no posledního prosince, takže...

JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]

BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti

JV: mhm

BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti

JV: mhm

BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?

BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,

JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho
věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste...

BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili
s rodiči, [to se naši báli]

JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování
[kin]

BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly
( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme
chodívali společně na vý- do kina do divadla.

JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku

BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.

JV: mhm

BK: v Židenicích byly štyři kina a divadlo taky nebylo nedostupný,
třeba Večerní Brno nebo takhle nebo Reduta, to sme chodívali.

JV: a ta doba, kdy ste už přestala chodit do kina?

BK: no to sme mohli chodit stále.

JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina

BK: no teď už se to samozřejmě

JV: a právě mě zajímá

BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]

JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]

BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.

JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla
byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první
film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše
vzpomínka nejzazší]

BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JV: Sněhurka

BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase

JV: hm

BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase
chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie))
a takový ty krásný filmy, [české filmy]

JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee

BK: no

JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?

JV: do těch deseti let

BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.

JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní

BK: tak asi, no

JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.

BK: ano

JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,

BK: ano

JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]

BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší

JV: mhm

BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]

JV: [takže ona se starala o děti]

BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?

BK: ano

JV: a (tak)

BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice

JV: hm

BK: to sem už říkala

JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?

BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda

JV: mhm

BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia

JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]

BK: [ano ano]

JV. do těch deseti let navštěvovala

BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]

JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží

JV: takže to už v tom pozdějším věku

BK: (ano no)

JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]

BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas

JV: hm

BK: (eště zase sem párkrát)

JV. ale v tom dětství asi moc ne

BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic

JV: hm

BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický

JV: mhm

BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko

JV: mhm

BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.

JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]

BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo

JV: mhm

BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo

BK: ano

JV: tatínek zase rád chodil asi do kina

BK: no ano

JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee

BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...

JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...

BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm

BK: jo, to to nebyl problém jako.

JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]

BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký

JV: hm

BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali

JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?

BK: (ani ne) ani ne

JV: ne

BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne

JV: ne

BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě

JV: hm

BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]

JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?

BK: ne ne to ne [to]

JV: [ne]

BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.

JV: sváteční záležitost.

BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.

JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?

BK: ne ne

JV: ne

BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]

JV: [můžete mluvit trochu nahlas]

BK: no

JV: nebojte

BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě

JV: hm

BK: a to ani tak ty (náni) nebyli

JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]

BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě

JV: mhm takže ste spíš [byli doma]

BK: [a nebo školní] výlety

JV: spíš doma ste byla

BK: ano ano

JV: moc ste nechodila po venku

BK: ne ne ne

JV: nelítala ste

BK: to ne to se nedalo vůbec ne

JV: ne?

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš

JV: vzpomněla byste si...

BK: výlety a takhle to se chodilo.

JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?

BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...

JV: hm

BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.

JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]

BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.

JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co
ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě?

BK: no tak

JV: se to rozšířilo to spektrum

BK: určitě určitě se to rozšířilo

JV: vzpomněla byste si...

BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až
do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často
nechodili

JV: hm už to bylo víc z ruky

BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo

JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo
tím spojením

BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci.

JV: mhm

BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko]

JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu

BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci,
to bylo v devětatřicátým.

JV: hm

JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola]

JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee
v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak?

BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený,
i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl
protektorátní policajt, že to

JV: mhm

BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a
dusili.

JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla
byste si na nějaké oblíbené kino v té době?
BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady (
) [všechno je to zrušený]

JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch
štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste
chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své
kino,

BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl]

JV: [ten Sport]

BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný]

JV: Hvězda?

BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni

JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla

BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky,
to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu

JV: mhm

BK: a avija ((Avia)) v Černovicích

JV: mhm

BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( )

JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát?

BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to
už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]

JV: [ale myslím,] jestli si vzpomenete třeba na ten prostor toho
kina, jestli vám nějak ulpěl v paměti eee ten interiér nebo jestli
na vás nějak povzneseně

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: tak to ste měli ( ) asi jako úžasnou zkušenost ((smích))
BK: ((smích)) a potom tedy se postavil ny- na tom Karáskově náměstí
se postavil

JV: mhm

BK: se postavily ty kostely různé, že, to už sme tam nebyli, ale
takže to bylo...

JV: a myslíte si, že vás třeba ta vaše víra eee husitská ((Církev
československá husitská)) ste říkala

BK: no

JV: ee nějak jakoby ovlivnila ve vztahu k tomu chození do kina nebo
v poměru, když to tak řeknu k [filmu?]

BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy

JV: mhm

BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]

JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]

BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]

JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše

BK: no ano ano

JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]

BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina

JV: mhm

BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše

JV: v čem myslíte [no]

BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak

JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]

BK: [no ano no tak] za první dražší

JV: no

BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní

JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]

BK: [ano ano] ano ano

JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano

JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee

BK: ano třeba

JV: oblékla nebo [strojila ste]

BK: [no tak]

JV: když ste šla do kina

BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že

JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]

BK: [ne ne] ne ne ne

JV: podle nějakejch šablony, takže to ne

BK: to ne, to spíš podle toho filmu

JV: mhm

BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky

JV: mhm

BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))

JV: jo

BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee

BK: no

JV: až na vyjímky ee

BK: no

JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko

BK: no [taky]

JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?

BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano

JV: takže důležitý byl ten film

BK: ano, určitě, [protože]

JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]

BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko

JV: mhm

BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že

JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film

BK: ne ne

JV: ani jako děti?

BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě

JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...

BK: tam dycky byl dozor.

JV: dycky býval mhm

BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]

JV: [takže ste] byli ukáznění.

BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]

JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?

BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport

JV: mhm

BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.

JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]

BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale

JV: bonbóny

BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.

JV: mhm

BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,

JV: mhm

BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.

JV: mhm

BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]

JV: [a když ste byla už třeba] když ste byla třeba už trošku starší
a chodila ste

BK: no no

JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)

BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,

JV: mhm

BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že

JV: mhm

BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.

JV: [vedoucí?]

BK: [ano ano] ano

JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]

BK: [Sokola,] třeba výletu, ano

JV: Sokola

BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)

JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství

BK: od dětství, no [tam se]

JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]

BK: [ano ano naši] věděli,

JV: mhm

BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.

JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?

BK: ne, to si nepamatuju

JV: ne

BK: ( )

JV: nevzpomínáte si

BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?

BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina

JV: mhm

BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.

JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]

BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr

JV: mhm

BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem

JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.

BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.

JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba

BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...

JV: mhm

BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc

JV: jo

BK: neviděla

JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší

BK: o čtyři

JV: o čtyři roky mhm

BK: jo

JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší

BK: o deset let

JV: o deset let

BK: no takže to už bylo

JV. takže ona byla jakoby

BK: no (velký) bylo bylo

JV: mě napadlo, jestli vaše sestra, že třeba nechtěla také se
zúčastnit ee...

BK: no ta ta by možná jenže ta potom v osumašedesátým utekla do
ciziny

JV: mhm

BK: pětadvacet let žila v Americe, vychovávala tam svoje děti, teď
se teď se vrátila, žije tady a ta si už ani moc nepamatuje

JV: [tak kdyby měla zájem, můžete se jí zmínit]

BK: [a nechce pamatovat ne] nechce pamatovat ona je taková prostě s
velkým nadšením se sem vrátila <a teď se jí tady nelíbí, lituje>

JV: hm ale přede to dětství je myslím bráno jako taková

BK: no

JV: jako vždycky jako ta nejlepší ( )

BK: no, jenže jenže já už sem si s ní nerozuměla

JV: hm

BK: eš- obzvlášť když mně ji dávali na hlídání, takže ona byla
taková rozmazlená a já sem

JV: <jo, dobře>

BK: ji zas dostala na ((smích))

JV: tak to nebudem nebudu zanášet.

BK: dostala jsem ji na starost a ona mě to už sme samozřejmě byly ty
party chlapců a děvčat a

JV: už to bylo jiné

BK: a ona žalovala a takhle

JV: tak tam byl velký rozdíl věkový

BK: no

JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...

BK: no jistě

JV: rozebírali ste to?

BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.

JV: jo

BK: jo no jistěže, to je

JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]

BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty

JV: s děvčaty

BK: no to se spíš

JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]

BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže

JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?

BK: ano no jistě

JV: jo

BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no

JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]

BK: [((smích)) ne ne ne ne no]

JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?

BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež

JV: mhm

BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.

JV: to ste viděla?

BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.

JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně

BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))

JV: aha

BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.

JV: to si najdeme už kdyžtak

BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...

JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...

BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně

JV: tady na sokolovně?

BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a vy ste chodila třeba do vlastně toho kostela ee provizorního
teda jak často?

BK: jenom v neděli.

JV: každou neděli.

BK: jenom v neděli to bylo.

JV: častěji [ste nechodila.]

BK: [ne ne] ne to ani nebylo možný (..) a ten židenický kostel, když
už potom stál, tak nevim, možná že teď se tam dělají or- koncerty
varhanní a tak, ale to už to už je jiná doba, jak sem měla děti, tak
já už sem potom do kostela nechodila.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jo (...) a když ste teda už vy byla ve věku, kdy (...) když ste
byla ve věku, kdy už vlastně ste se od těch začala třeba zajímat ee
aktivně víc sama už to nebylo tak, že by vyloženě třeba ten tatínek
vám vybral film jako malému dítěti vhodný pro vás, tak ee jako
vybírala ste si to na základě em jakých informací, zjišťovala ste si
třeba nějaké recenze ee v novinách nebo e e hledala ste plakáty po
městě e programy kin?

BK: no já mám takový dojem, že žádný takový filmy ani nebyly.

JV: jaké myslíte?

BK: takový s- který by byly tak strašně nevhodný.

JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v
tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti
čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o
tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a
nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala.

BK: možná možná před každým tím kinem

JV: mhm

BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci
tam budou [tak takhle sme to jenom]

JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste
věděla, že v určitou hodinu e [bude představení]

BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to
přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den
bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film,

JV: takže spíš před...

BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to...

JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy,

BK: no no no no

JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku
bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste
neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém
těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího
kina.

BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu
netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za
nějaký čas i blíž.

JV: mhm

BK: takže to nějak jako...

JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou
oblíbenou herečku nebo herce?]

BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci,

JV: vzpomněla byste si,

BK: my sme

JV: koho ste měla ráda?

BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si
sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si
vyměňovaly fotky herců.

JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo?

BK: to se dostaly koupit.

JV: každý

BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie.

JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat
jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda?

BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají
pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si
zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale
oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě].

JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento
herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste
jich měla str- jako velkou škálu,

BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek))

JV: mhm

BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám
neřeknu to jméno, ale je to je to

JV: Burian ((Vlasta Burian))?

BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše
maminka si ho

JV: hégr ((Karel Höger))?

BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry
a sestrami

JV: mhm

BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla
od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.

JV: jo a vzpomněla byste si na nějaký film třeba ve kterém hégr
((Karel Höger)) nebo Pešek ((Ladislav Pešek)) nebo Vojta ((Jaroslav
Vojta)) hráli?

BK: no tak i určitě všechny.

JV: oblíbený

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český
nebo ee

BK: no určitě

JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na
německé, ruské]

BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro
nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald))

JV: mhm

BK: a edý nelson ((Eddy Nelson))

JV: mhm

BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi
samozřejmě, že jo.

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?

BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.

JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla

BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili

JV: takže to až po válce

BK: no no no

JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,

BK: no to asi ne

JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.

BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)

JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...

BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě

JV: myslíte ještě do začátku války?

BK: no

JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))

BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli

JV: [tak to sou herci a herečky]

BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo

JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]

BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy

JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,

BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.

JV: mhm

BK: takhle sme se u toho bavily.

JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.

BK: určitě taky, no no

JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]

BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek

JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?

BK: [ne ne ne ne]

JV: [také ty komponenty]

BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to

JV: tak spíš na vás zapůsobil

BK: ano ano (..)

JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...

BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo

JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?

BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy

JV: i za války?

BK: skoro tajně, protože

JV: mhm

BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté

JV: hm

BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...

JV: myslíte teď ee období protektorátu?

BK: ano ano ano ano

JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]

BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že

JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?

BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili

JV: mhm už bylo oficiálně povoleno

BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat

JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?

BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako

JV: s tím Sokolem

BK: s tím Sokolem

JV: jo

BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]

JV: [hm a kromě Sokola no]

BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]

JV: [aha]

BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]

JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]

BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]

JV: [mhm]

BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo

JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?

BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]

JV: [jo] áá

BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )

JV: hm

BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili

JV: hm

BK: jo? <takže to...>

JV: jako mezi sebou jo?

BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak

JV: ja sem...

BK: to byl to byl to se

JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]

BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou

JV: hm

BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích

JV: hm

BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)

JV: hm

BK: ne- nemohli ste si tak nějak moc dovolavat, potom když nastala
ta druhá doba po tym osmašedesátým, tak zase sme se stahovali
skupinky zase sme si stavěli chaty u vody a zase sme utíkali zase,
aby děcka mohly mít volnost, aby si měly, takže to byla taková doba.

JV: eee ještě bych se vrátil k těm místním kinům, [jak ste říkala,
že ste je hojně navštěvovala]

BK: [ano no no no]

JV: vzpomněla byste si na nějaké rozdíly mezi nimi, jestli byly?

BK: no tak snad snad

JV: třeba interiér kin [nebo přístup zaměstnanců]

BK: [no to ano]

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

JV: [to byl uvaděč nebo...]

BK: [majitel majitel] toho kina

JV: majitel

BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal]

JV: [ano?]

BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o
devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší
chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli
být už zase doma, takže to byla taková doba, no.

JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]

BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.

JV: hm

BK: ale

JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: takže ty oponentní kina tady v tom okolí byly jakoby lepší

BK: ten (světovel)

JV: mhm

BK: to sme věděli, že to na orlovně

JV: aha

BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna

JV: mhm

BK: jo takže to byl pak bylo lido bijo ((Lido bio)) to bylo zase na
tym na té Francouzské

JV: to bylo jaké?

BK: tam v tom byly v tom se dělaly taneční

JV: hm

BK: tam chodily moje děti do tanečních,

JV: a tam

BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]

BK: [ne ne ne]

JV: neměla ste s tím problém

BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party

JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...

BK: no tak tam byl týdeník

JV: aha

BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to

JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu

BK: na Alpal

JV: [na Alpu?]

BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká

JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)

BK: pamatuju si jenom na ty večerníky

JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)

BK: [(nepamatuju si)]

JV: [nepamatujete si]

BK: to bych vám neřekla

JV: bývaly přestávky?

BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.

JV: mhm

BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.

JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]

BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.

JV: [ve městě v těch velkých...]

BK: [ve městě,] ano ano

JV: a ty kina byla jiná, to ste říkala, [že už byly takové honosné
a...]

BK: [no tak ty byly už už ano ty byly honosné]

JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?

BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten

JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu

BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý

JV: mhm

BK: tak tam to tam to asi bylo

JV: [ale to si už osobně nevybavíte]

BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]

JV: [mhm jasně, rozumím, no]

BK: to už se těžko pamatuje.

JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.

BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly

JV: mhm

BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]

JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před
tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden
v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu]

BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat
co bude

JV: mhm

BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz-
nepamatuju]

JV: [byla ste] i docela mladá, takže

BK: no to si ani vůbec nevzpomínám

JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.

BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to

JV: no

BK: se posunovalo, pohádky.

JV: já slyším, no

BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]

JV: [a to ste] viděla kde?

BK: to sme měli doma

JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,

BK: ne ne ne.

JV: to byly jako diapozitivy.

BK: diapozitivy.

JV: a nepamatujete si...

BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.

JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?

BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...

JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti

BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej

JV: ale jaký rok byste si vzpomněla

BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky

JV: ee už bych se teda přesunul do toho protektorátu, my tady o něm
pořád tak jako se zmiňovali

BK: no ano no

JV: ale nikdy sme si ho nezaměřili konkrétně ee tak bych se vás
zeptal, jak na vás působily ty změny po roce třicet devět osobně,
jak ste to vnímala tu situaci společenskou nebo dobovou.

BK: no říkam, to se právě všechno stáhlo a to sme se báli

JV: hm

BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění

JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.

BK: málo, možná že vůbec

JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]

BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo

JV: hm

BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]

JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte

BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo

JV: no

BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.

JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.

BK: no většinou

JV: většinou ano

BK: to byli

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

JV: hm [ale přesto ste se tam vypravili]

BK: [a tak] byly některý děvčata, který začly chodit s tím vojákem
(nějakym německym), tak to už sme se ji zase stranili

JV: některá třeba z vašich kamarádek ze Sokola?

BK: no právě ze Sokola ani ne, ale z toho tam kde sem se učila, tam
tam byly už děvčata z města (a všeho)

JV: a poté třeba toho co jak chodily s tim eee německym vojákem, tak
už eee ste se s nimi tolik nebavili nebo už ste se s něma
nekamarádili?

BK: no tak spolu sme pracovali, tak sme se museli s ní bavit

JV: mhm

BK: ale už naši si to nepřáli, tak sme hleděli se moc s ní nějak

JV: ale jestli...

BK: aby nás ona by byla schopna řict, poďte tam je to veselý, taky
se stalo jedné kamarádce, že že šla chodit po nějaké takové té to
jak se tomu říkalo národní (společenství) nebo co to bylo už vlastně
takový, aby se věnovali víc, aby se přátelili, no tak no tak ta měla
doma strašný peklo, když na to rodiče přišli, že že vlastně
vstoupila do takovýho spolku

JV: hm

BK: poloněmeckýho

JV: a vám třeba osobně to vadilo? protože ste říkala, že rodiče by
vám dali, kdyby se že vlastně kamarádíte s tak- s dívkou, která
chodí s německým vojákem ee a vám osobně to vadilo?

BK: no tak co mi prostě byla taková zvědavost, ale nebylo mně to
nebylo mně to milý, protože sem vlastně byla tak vychovaná

JV: mhm

BK: že (.) že to není (..)

JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]

BK: [no určitě určitě určitě]

JV: lidé byli zamlklejší...

BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,

JV: jo

BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl

JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]

BK: [no]

JV: nebo [byl hlasitější]

BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a

JV: mhm

BK: a pak na to třeba doplatil.

JV: mhm

BK: no několik takových případů, no tak sme se snažili tomu aspoň
rodiče se snažili, aby nás toho vyvarovali.

JV: vzpomenete si třeba, jestli ee vlastně měli tenkrát, když Židé
zakázáno do kin a nebo naopak byly nějaká kina, kam směli chodit?
[vymezená]

BK: [ne ne] ale myslim si, že vubec vůbec, že to měli špatný, ale
nemě- neměla sem [nikoho takovýho]

JV: [mhm kamarády]

BK: ( )

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo

BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]

JV: [hm hm]

BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem

JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]

BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci

JV: hm

BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.

JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?

BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))

JV: mhm

BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký

JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]

BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]

JV: [hmm]

BK: ve školní ( ) také

JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]

BK: [ne ne ne]

JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.

BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování

JV: mhm

BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.

JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina

BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy

JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo

BK: štyřicet tři po štyrech letech potom

JV: mhm

BK: postupně v jednapadesátým pak zase to byla taková byla to těžká
doba, já sem to prožívala spíš, protože tatínek to byl postiženém,
protože byl bombardovanej ten policejní ředitelství a taky někdy
třeba vyslechl nějaký v telefonní ústředna

JV: mhm

BK: a vyslechl nějaké zprávy, že někoho budou zatýkat, tak se snažil
jim s maminkou tajně oni to varovali, když to byl [někdo známej]

JV: [mhm]

BK: to byla opravdu těžká doba

JV: á...

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná

BK: určitě to byla to bylo velké velká

JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční

BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už
všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit
[spíš do těch divadel]

JV: [myslíte, že už] v roce štyřicet pět] byly všude televize?

BK: štyřicet pět ne

JV: já sem právě myslel jakoby těsně vlastně po tom osvobození a ten
květen [právě štyřicet pět]

BK: [no]

JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli
to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu

BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase
blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme
chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]

JV: [ano ano] aha to je zajímavé

BK: tam tam sme chytali spíš ty narážky, jo, jak ti herci dovedli
šikovně dycky něco takovýho, to sme měli rádi

JV: (dobře) a teď mluvíte o době ee [ještě jako za války]

BK: [jako ještě za války,] ano ano

JV: (..) já bych vám ještě dal seznam filmů, který mám tady ee tam
je několik filmů uvedených, které máme tak vytipované a ee poprosil
bych vás, abyste se na ně podívala a jestli si třeba na nějaký z
nich konkrétně vzpomenete, že ste ho viděla, jo, takže vlastně ee
tady vlastně je ten seznam á vlastně tady to je po několika letech

BK: no no no tak to je všecko ten Burian ((Vlasta Burian)), že tak

JV: kdyžtak vám můžu [dát]

BK: [no]

JV: tady eee propisku, jestli si vzpomenete, že ste ten konkrétní
film viděla tenkrát v té době v kině

JV: (...) teda to sou filmy promítané do roku štyřicet pět

BK: mhm

JV: to už je konec války

BK: (...) no tak já nevim, co byste tak chtěl, abych tam dělala vy
máte jinou [značku, že]?

JV: [ne ne ne] jestli si udělejte si i čárku můžete udělat u toho
filmu, nebo co

BK: jo?

JV: chcete kolečko, hlavně jestli si vzpomínáte, že ste ten film
viděla v kině

BK: no tak to tam musim udělat takou čárku, no

JV: no teda jakoby ( ) [neurčeně později třeba v
šedesátých letech, jo, ale ještě v té době toho]

BK: [jo, jenomže, no to je právě to to já vám už nemůžu právě]

JV: tak klidně můžete postoupit aj i k těm, které už vlastně to tady
vám mohlo být deset let, jo

BK: no

JV: todle jsou filmy z roku třicet čtyři

BK: no

JV: a tady vlastně sou do roku až do, pardón, tady vlastně sou celá
ta třicátá léta a tady sou štyřicátá, jo, třeba ta Sobota je z roku
štyřicet pět myslim, takže to už vám asi bylo jednadvacet let, tak
jestli si na nějaký z těch filmů vzpomenete, můžete je tam ho-

BK: dobře

JV: zakroužkovat

BK: nebo kroužek (...) no ale tak já právě n- U pokladny stál určitě
taky, ale

JV: mhm

BK: ale Ducháček to zařídí, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
no tak to vám říkám, mockrát tam na tyhle taky chodili, Moderní
doba, to je Burian ((Vlasta Burian)), že to je? Mata Hari, no to je
jasný, to to s- každý chtěl vidět

JV: ((smích)) a vzpomněla byste si teď třeba, který ten film patřil
k vašim oblíbeným tady z těchto zakroužkovaných, jestli ste nějaký
viděla víckrát?

BK: (...) nevim, já zase víc bych...

JV: nebo mužete třeba ee tak k nějakému z těchto filmů něco říct,
nějaký zážitek silný, jestli ste měla nebo eee co se vám na něm
líbilo, proč se vám to na něm líbilo, cokoliv vás napadne, nějaká
silná vzpomínka z té doby.

BK: no tak třeba ten Oldřich Nový, tak to byly filmy taky s ním
oblíbené.

JV: mysli- myslíte Roztomilého člověka ((Roztomilý člověk))?

BK: no, já si myslim, že je to Oldřich Nový

JV: měla ste ho ráda jako herce?

BK: no Muži nestárnou, to byl ( ) (...) nevim nevim

JV: takže vás ne ne nenapadá nebo nějak nevzpomínáte si na nějaký
[silný zážitek]

BK: [no já bych já bych řekla] všechny ty Burianovy ((Vlasta
Burian))

JV: mhm

BK: jenže vám to nemůžu řict, [protože že si nevzpomínám, jestli sem
je viděla tenkrát]

JV: [jestli ste je viděla tenkrát]

BK: to už vám právě nemůžu řict.

JV: dobře paní K., já vám každopádně přesto děkuju velmi,
chtěl bych se vás zeptat, jestli vás napadá ještě něco, co byste
chtěla doplnit tady k těm věcem, o kterých sme spolu hovořili, co
sme třeba vynechali nebo co by...

BK: <nevim, co sme vynechali>

JV: k tomu našemu tématu

BK: no to se ta doba byla úplně jiná jak je teď, to se musí za prvé
za prvý sme byli mladí a i když to byly hrůzy, co sme prožívali, tak
zase sme dovedli všichni to tak se jo všichni sme si dovedli pomoct
jeden druhýmu, bylo to jiná doba, úplně jiný.

JV: takže myslíte, že byla i ta pospolitost mezi lidmi [mnohem
větší]

BK: [určitě, určitě]

JV: než je dnes.

BK: žádný politický strany, nic neexistovalo, opravdu bylo
všechno...

JV: (..) v té politice, to sem přeslechl že neexistovalo nebo ste
[strany]

BK: [neexistovaly tady to, co se teď děje]

JV: to dohadování myslíte

BK: no ne všechno, třeba ee vim pamatuju si, že ee nikdy nikdo
neřekl, ty seš straník takovej nebo takovej s tebou se budu hádat
nebo prát, neexistovalo to.

JV: myslite teď ty třicátá léta.

BK: ano ano

JV: (...) dobře, tak já vám děkuju, tímhle teda ukončuju rozhovor a
sem rád, že ste nám pomohla]

BK: [moc sem] vám myslim nepomohla, ale mně je to líto, že sem vám
nemohla víc [pomoct, protože nejs- ne nera-]

JV: [ale ne tak myslim, že ste nám pomohla dost]

BK: to nedovedu tak

konec rozhovoru

1