Citát
07.374
617:642
LČ: a podle čeho ste si vybírali?
LŠ: no to byly velký plagáty všude.
LČ: takže podle filmu nebo podle kina?
LŠ: prosim?
LČ: vybírali ste si [podle kina] nebo podle filmu?
LŠ: [ano, ano] podle filmu
LČ: mhm
LŠ: no. taky ee spíš ty americký film byly ty kovbojky, to ten gary
kúpr ((Gary Cooper)) a ty, tak to sme taky hodně chodili, že, na ty,
kovbojky,
LČ: takže pro vás bylo důležité ne to jaké kino to hraje, ale který
film.
LŠ: ne, kde hrál se film.
LČ: mhm
LŠ: tak sme si vybrali.
07.374
664:666
anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té
Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko.
tak tak tam se to jmenovalo Jadran.
07.374
668:684
LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla.
LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho
Oka ((Oko)).
LČ: takže do těch...
LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo
LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam
chodila [tak ráda]?
LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky.
LČ: takže ta cena hrála roli nebo...
LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli
07.374
697:706
LŠ: a no tak když potom sem se vdala v tym protektorátě ee tak, tak
manžel taky byl kinař. a když, tak to von...
LČ: a spolu ste chodili do kterých kin?
LŠ: no tak to víc do takovejch lepších
LČ: jo? takže s manželem ste chodili třeba v centru víc.
LŠ: jo, v centru.
07.374
1138:1149
LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím
kinem nebo jak to vlastně bylo.
LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino.
LČ: nejradši kino.
LŠ: ano kino.
LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní.
LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).
07.374
1468:1474
LJ: když ste říkala, že už žádná jiná zábava nebyla, všimla ste si
že by narostla návštěvnost kin třeba, že víc lidí chodilo do toho
kina?
LŠ: já si myslím, že jo, no no nebylo nic, nebyla televiza, že. to
já myslím, že to hodně udělala ta televiza, že se málo chodí do kina
teď.
06.373
198:201
my děcka někdy sme seděli na
pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás
rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam
dát, že, a chtěli to vidět,
06.373
209:217
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?
EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít,
06.373
216:223
už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo,
že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové
Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás
děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel
blech ((směje se)),
06.373
230:237
LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).
EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.