Citát

SM: <to nevadí> (.) e a šla ste šla ste na ňáký film víckrát?
VB: šla šli sme no. manžel sice moc mu to nebylo vhod, anebo řekl
však běž sama, a já sem sama nechtěla jít.
SM: mhm
VB: já sem říkala no tak sama jako bych nikoho neměla. protože sme
děti hned neměli, budovali sme, že,

no to už sme chodili s manželem [potom]
SM: [to ste už chodili] s manželem, že?
VB: no jako ještě jako e e chodili, ne,
SM: mhm
VB: ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu,
jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém
roce, tak sme spolu nejvíc chodili,
SM: mhm
VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco
hráli já bych bývala šla ráda,

já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka.
SM: byla.
VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji
tak víceméně posílala se mnou,
SM: mhm
VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla
o ten rok sice starší, o rok a půl,
SM: mhm
VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly
chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se
stavěla.

bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru,
a já sem si šla do kina.

JV: <sama.

JV: takže myslíte, že ee dokud ste chodila do zaměstnání, před
vstupem do důchodu, tak ste ee chodila do kina, navštěvovala ste ho
poměrně pravidelně.

JC: no a kdyžtak sem šla sama, víte,

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda,

JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne,
ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi,

JV: hm

JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety,

JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.

JV: [to ste říkala.]

JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a
tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho

JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou?
do kina?

JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne.

JV: s [maminkou ne.]

JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu
nedělu,

JV: takže s tatínkem?

JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.

JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo,
nebo...

JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama
třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát,
jo.]

JV: [že se nebáli.]

JC: na tu sokolovnu.