Citát

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

tak ten se nám líbil a potom z těch americkejch a anglickejch filmů
(.) byly strašně hezký filmy jako pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.)
e Bíle útesy doverské (..) e a teď liš- e listonoš zazvoní (.)
dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) nebo tak nějak se to
[menovalo]

LG: [Pošťák] dycky zvoní dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát))

RM: prosím?

LG: Pošťák dycky zvoní dvakrát?

RM: tak nějak [jo]

LG: [mhm]

RM: tak nějak se to menovalo (.) a

a na takový ty starý filmy
taky (.) taky si vzpomínám na (.) takovou Muzikantskou Lidušku
((Muzikantská Liduška)) a na takový ty filmy, jo (.)

no a takový,
Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže
tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak
jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už,

to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez
ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo
takový, no, když...

s manželem, to sme byli na tom Muzikantská Liduška, to sem,
tam hrál na ty housle

BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.

LH: ehm.

BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.

LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?

BH: ano.

LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]

BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.

LH: ehm.

BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).

LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.

BH: ano, [ano.]

LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?

BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.

em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))