Citát

a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu

JV: mhm

JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad

JV: hm

JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese

JV: mhm

JJ: nebo tak někde na nějakou končinu

JV: mhm

JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.)

JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo

JV: mhm

JJ: [to mě tak nějak]

JV: [tyhle dva ee hodně...]

JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce

JV: mhm

JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové

JV: mhm

JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak

JV: mhm

JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo

JV: [na Hybešce]

JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film

JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo

JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]

JJ: [anebo]...

JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...

JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]

JV: [ano]

JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé

JV: mhm

JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film

JV: mhm

JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...

takže sme chodívali dost často do kina,

LG: jo?

JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko,
hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme
šli, Mzda strachu, třeba nevim jestli to znáte, to je francouzské
film, Mzda strachu, jak vezli nitroglycerin [na tech náklaďákách
jo.]

MJ: ale ví- vím, že sem některé viděl víckrát.

JV: a vzpo[menul]

MJ: [a s ]chutí

JV: vzpomněl byste si třeba, které to byly? jaké filmy?

MJ: no všechny Burianovy ((Vlasta Burian)), všechny Voskovce a
Werich- cha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) o těch ee š- Škola,
základ života a Študáci a kantoři, to byly ty filmy, to bych se
díval furt.

JV: mhm á proč myslíte, že vás právě tyto filmy zaujaly? proč si
myslíte že

MJ: to bylo něco zvláštního. to měly to (...) no protože e e to byl
e opravdu uměleckej výkon,

JV: mhm a takže myslíte, že třeba na vás ty studentské filmy
působily právě kvůli tomu, nebo

MJ: a- atmosférou aj myšlenkou.

JV: mhm

MJ: dyť ten ten závěr je jednoznačný. jak ten profesor ee nakonec
řekne em ti š- ti študenti mají svou duši.

JV: mhm

MJ: a to prokazuje celým, napřed je nepochopil, ale nakonec řekl,
oni mají (jít) svou duši, že jo. on rozuměl té mládeži, to člověk
zná nazpaměť pomalu, ale rád se na to dívám, protože to je hodnota.
jako rád poslouchám hudbu nebo básně, čtu jednu báseň pořád až ee
pořád v ní hledám ně- ee nacházím něco hezkýho, v opakování, to je,
podle mě kvalita hraje jedině ee roli tím, že si to člověk může
stále poslouchat nebo číst a nebo se na to dívat.