Citát
382.87683
2550:2561
a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e
e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu
PS: mhm
JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli,
Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky
hezký na [to se]
PS: [přišlo v] padesátých [letech]
JV: [no až pozdějc]
382.78321
201:226
teda, ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě
mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi
pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a
myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá-
ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta
((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci.
dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na
Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát
ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí
chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze
nemáme
LG: ((smích))
LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella
Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já
nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože
zemřela [je to tak jo?]
LG: [nedávno, mhm]
LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná
taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek
jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla
válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda
s holkama se teda prodiskutovával.
382.33192
35:40
VP: s Burianem s Vlastou ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VP: a potom s těma našima herci, jak v té době byli (...) ee Lamač
((Karel Lamač)) ee Ferbasová Věra ((Věra Ferbasová))
382.33192
56:73
a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně
(.)
LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm
LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.
LG: mhm
LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino
382.41820
364:364
Zita Kabátová
382.41820
1095:1095
Zita Kabátová, ee ta ještě žije, že?
382.41820
1028:1066
sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do
Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti
šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>.
LG: <vás ne?>
EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky
hodně a že sem brečela> ((smích))
LG: ((smích))
EB: <nepustili mě, ne> ((smích))
LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]?
EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích))
LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla
koupit ten lístek a on...
EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že
by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla
LG: jo.
EB: strašně <něšťastná>
LG: jo, takže ( )
EB: a šla sem dom.
LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film?
EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film.
LG: českej.
EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina
Mandlová)) a tototo- že ty [herečky]
382.41820
1389:1399
LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém
on hrál, šla (.) opakovaně?
EB: to víte že jo. jo, jo.
LG: a máte nějaký rekord?
EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly
dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.)
za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě
Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec.
382.41820
655:655
no, myslím paní Kabátová ((Zita Kabátová)) je eště,
382.41820
2435:2437
a ty Muži nestárnou, to byl hezkej film, no, to
jako, ta vo tom vykládá, vzpomíná na to, ta Zita Kabátová, vona už
teda je v té nemocnici, ale pořád teda jako eště [hezky mluví.]