Full interview:
Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 12. 11. 2009, Domov pro seniory Věstonická, Brno
Rok narození: 1913, sourozenci: dvě pravděpodobně starší sestry
Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila ve Starých Habrech,
poté se její rodina přestěhovala do Frýdlantu. Na začátku 30. let
narátorka žila dva roky v Ostravě a rok ve Vídni. Roku 1939 se
narátorka i s rodinou přestěhovala z Frýdlantu do brněnských
Husovic.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec lékař.
Povolání narátora: Narátorka je vyučená švadlena, v Ostravě a ve
Vídni jako švadlena pracovala. V Brně pak vedla krejčovskou dílnu
v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka v
Králově Poli. Odtud musela v roce 1948 odejít, poté se jí narodila
dcera a po mateřské pracovala jako instruktorka a vedoucí ve Vkusu
na Kolišti, podnik byl později přemístěn na Cejl, tam zůstala až do
důchodu.
VP: s Burianem s Vlastou ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VP: a potom s těma našima herci, jak v té době byli (...) ee Lamač
((Karel Lamač)) ee Ferbasová Věra ((Věra Ferbasová))
LR: mhm
VP: a na koho si ještě tak vzpomínám z těch mužskejch, no to byla
taková trojice no a taky Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))
LR: mhm
VP: v té době taky nějakej ten sní- ten Snížek byl taky dobrej, no a
no tak no tak sme chodili na to
LR: mhm, tak můžu se vás nejdřív zeptat, jak se menujete, abych to
tady měla zaznamenané
VP: Věra [P.]
LR: [aha] a kdy ste se narodila? [to ještě neříkala]
VP: [narodila sem se] ve Starých Habrech
LR: ano
VP: v těch Beskydech
LR: mhm
VP: tam kde je uložená ee Marička Magdónová
LR: aha
VP: podle Bezruče vod Bezruče ((Petr Bezruč)), [jo]
LR: [mhm]
VP: podle té básně, tak tam sem se narodila, tam mám dneska ještě
dědečka a tak v těch Starejch Habrech, v roce devatenácet třináct
sem se narodila
LR: aha
VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho
osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako,
teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do
Frýdlantu,
LR: mhm
VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a
byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam
ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem
hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku
devatenácet třicet devět.
LR: mhm
VP: a ee
LR: a pak ste se přestěhovala do Brna.
VP: a pak sme se všeci stěhovali do Brna, protože to všecko eště
vlastně řídil tatínek
LR: mhm
VP: a jak vám říkám, von v těch d- se zavl- no tak se tak zamyslel
nad Opavou, že by chtěl do Opavy, protože jedna z mých sester, byly
sme tři,
LR: mhm
VP: a ta nejstarší měla známost s Opavákem
LR: mhm
VP: a vypadalo to tak, že jako se vezmou, takže by tat- že by sme
byli v té Opavě, jenže mezi tím tu Opavu zabrali, to bylo Sudety
LR: mhm
VP: jo, to patřilo do Sudet no a tak sme se stěhovali do Brna a do
Brna, protože zas ta prostřední moje sestra, ta študovala v Brně
konzervatoř
LR: aha
VP: tak byla vlastně usazená tady, tak kvůli ní sme se sez- vlastně
nakonec stěhovali do Brna, aby sme byli tak zas nějak všici
pohromadě no a tak sme bydleli v Brně, bydleli sme v Husovicích
LR: mhm
VP: a bydleli sme na jak se ta ulice menovala ee (.) od náměstí
jedna taková příční (.) eee
LR: no nevadí, tak a v tom roce devatenácet třicet devět vy už ste
měla vystudováno [už ste nechodila do školy]
VP: [no v roce] devatenácet třicet devět já sem byla už hotova a
sice já sem dělala po normální základní škole
LR: [mhm]
VP: [a čtyřleté] [měšťance]
LR: [měšťance]
VP: sem dělala tříletou rodinnou školu
LR: mhm
VP: a tu sme dělala v Opavě
LR: mhm
VP: to sem byla v penzionátě na tři roky, jo, takže to eště vyšlo do
tý doby, ale pak už sem jako se speciovala- specializovala na šití
LR: aha
VP: protože tam byla pracovna šití šatů, tak já sem vlastně dělala
t- todleto tam byla jedna taky na vaření taková ta třetí, ten třetí
rok, ale já sem se specializovala na to šití a tak sem potom byla
zaměstnaná ee v Ostravě,
LR: mhm
VP: v Ostravě u nějakého, to byl ee takovej prvotřídní salón pro
uhlobarony a voni se menovali Derezievič a u těch sem byla tak
myslím dva roky a pak sem byla ve Vídní [(jako na to krejči)]
LR: [to byl to byl] jaký rok asi
VP: hm?
LR: v té Vídni, kdy ste byla jaký rok to byl
VP: rok? no to mohlo být tak třicet nebo [jednatřicet]
LR: [mhm]
VP: jo a to sem byla v tý Vídni ee na právě na to šití a na němčinu
LR: mhm
VP: takže já sem tam sice byla jako volontérka, takže sem tam nebyla
placená, ale byla sem tam na němčinu v závodě, jo, takže sem ee tam
vlastně byla zaměstnaná, ale jen tak, jen tak a abych se naučila
německy
LR: mhm
VP: to byl předpoklad tatínkův, no a tam se byla celej rok, ovšem
asi třikrát sem byla mezitím doma, ale chodila sem tam hodně do kina
LR: mhm
VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam
sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne
agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam
provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový
továrny,
LR: mhm
VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli
holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože
sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
LR: mhm
VP: no
LR: pak ste se vrátila z té Vídně
VP: a vrátila sem se jako na prázdniny, já sem tam jela v září dejme
tomu a mezitím sem byla na Vánoce, na Velikonoce doma, ale na
prázdniny už sem se vrátila domů
LR: a co ste pak dělala, pak už ste byla zaměstnaná?
VP: no pak sem byla pra- na prázdniny doma a pak (..) no pak sem
jezdila myslim do tý Ostravy zas ještě na to, na tu krejčovinu, taky
sem mně mezitím byla nemocná, měla sem slepý střevo
LR: mhm
VP: ee operovaný, tak sem nějakou dobu né tenkrát se to trvalo dél
dýl tydlety to léčení, no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu
LR: mhm
VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha
LR: mhm
VP: a (.) já sem byla nejmladší z nás tří (.)
LR: mhm
VP: po dvou letech sme byly no a no a pak už pak už s- přišel asi
ten děvětatřicátej rok [a stěhovali sme se sem do Brna]
LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde?
VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: pardón
VP: já se jenom napiju, abych tak moc [nechraptěla]
LR: [určitě] určitě
VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné
LR: aha
VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se
učili šít
LR: mhm a kde to bylo?
VP: v kerým roku?
LR: kde
VP: kde? v Králově Poli
LR: v Králově Poli
VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček
LR: aha
VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití
dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna,
pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě
tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou
LR: mhm
VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum
LR: mhm
VP: kdy nás zabrali komunisti
LR: mhm
VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli
ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem
zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum
vdávala
LR: aha (.)
VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera,
ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná
ve Vkusu.
LR: mhm
VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak
sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam
taky sem byla myslim deset roků
LR: mhm
VP: ee na tom pr- na tam...
LR: a tam ste dělala co?
VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se
učili šit a já sem...]
LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala]
VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí
LR: aha
VP: ale už pro [vyučený]
LR: [mhm]
VP: švadleny a normálně pro lidi
LR: mhm
VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo
Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá,
Koliště?
LR: Nové Sady?
VP: Koliště
VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého,
ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou
LR: aha
VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl,
na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte
LR: mhm
VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá
LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu?
VP: a ne
LR: ne
VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce
devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se
vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem
tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu
a vodtamtud sem šla do důchodu.
LR: mhm
VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak
tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět
LR: mhm dobře a můžeme už se teď bavit o těch filmech o těch kinech?
VP: o čem?
LR: že už se teď budeme bavit o těch kinech, jo?
VP: jo.
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?
VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě
LR: mhm
VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo
LR: mhm
VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc
líbilo a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si
vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní
LR: mhm
VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako
hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako
subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey))
LR: mhm
VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové
takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se
ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu))
LR: [taktu] mhm
VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně,
tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v
nějakým tom [filmu]
LR: [mhm]
VP: a jak vám říkám, tenkrát se moc chodilo na Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) na ee [Buriana] ((Vlasta Burian))
LR: [ano]
VP: na Buriana ((Vlasta Burian)), pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
LR: ano mhm
VP: jo
LR: a v té Vídni přišlo tř- vám ee byl nějaký rozdíl v těch kinech
třeba mezi Frýdlantem a Vídní?
VP: no tak to víte že jo, tam byly takový ee takový opravdu ee zá-
zábavnější ty filmy takový daleko víc výpravný
LR: mhm
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše
první dost český [filmy]
LR: [mhm]
VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový
bych řekla z jednoduššího prostředí.
LR: mhm
VP: no a...
LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné
[interiéry]
VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty
valčíky štrausovy ((Johann Strauss))
LR: mhm
VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss))
a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné
modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen
Donau Donau)), tak se lidi vstali
LR: mhm
VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo
LR: mhm
VP: to se mi dycky strašně líbilo
LR: mhm
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to
bylo takový takový jednoduchý
LR: v tom Frýdlantě
VP: no
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným
komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí
LR: mhm
VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích))
LR: mhm
VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten
přepych v tom nebyl
LR: mhm
VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina
LR: mhm
VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo
pěkný
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina
VP: když sem byla já malá?
LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina?
VP: no tak když sem byla tak moc malá
LR: mhm
VP: tak se to kino eště asi nebylo
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema
LR: mhm
VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů
LR: mhm
VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy
VP: no voni rádi chodili [do]
LR: [mhm]
VP: kina jo
LR: oba?
VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]
LR: [mhm]
VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,
LR: mhm
VP: jo
LR: to chodili sami
VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami
LR: mhm
VP: to byla taková hutní společnost
LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání?
VP: maminka neměla žádný [povolání]
LR: [neměla byla v domácnosti]
VP: tenkrát ženský [nebyly]
LR: [aha]
VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky
služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby
moh za těma pacientama [jezdit]
LR: [mhm]
VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě
na saních, jo
LR: mhm
VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to
velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod
Frýdlantu
LR: mhm
VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři
LR: mhm
VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
LR: mhm, a jaký byl postoj školy k filmům?
VP: hm?
LR: jaký byl postoj školy nebo pa- pánů učitelů k filmům, ke kinu?
VP: jó
LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech]
VP: [vůbec ne]
LR: vůbec
VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní
cho- školy
LR: mhm
VP: takže k jeptiškám
LR: mhm
VP: to bylo ve Frýdlantě
LR: aha
VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo
LR: mhm
VP: ee to nepřišlo na program no a ee jinak potom pozdějš to už sem
buď chodila taky v tý Ostravě, když sem tam jezdila, tak sem tam šla
někdy do toho kina no a různě
LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino?
VP: jo to mě bavilo [moc]
LR: [mhm]
VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis
LR: mhm
VP: když už sem byla taková slečna jako trochu
LR: mhm
VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme
jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila
v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití.
LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami?
VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a
když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo]
LR: [mhm]
VP: a na ty housle sem taky hrála
LR: mhm
VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala
LR: mhm
VP: t- ty kina sem nepreferovala
LR: mhm
VP: to čistě tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino?
VP: to ne, ale cirkus
LR: cirkus
VP: jo, [na cirkusy]
LR: [a tam se]
VP: sem chodila moc [ráda]
LR: [aha]
VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu]
LR: [mhm]
VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další
dvě zastávky vod Frýdlantu
LR: mhm
VP: Frýdek Místek
LR: mhm
VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.)
kam sme eště chodili do cirkusu? (..)
LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy?
VP: co?
LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne?
VP: v těch cirkusech?
LR: ano
VP: no to ne.
LR: ne
VP: to byly vopravdu cirkusový
LR: mhm
VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový
LR: mhm
VP: triky a t-
LR: mhm
VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze
zvířaty
LR: mhm
VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho
LR: mhm
VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na
velbloudu
LR: mhm
VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak
prostě se to střídalo
LR: mhm
VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten
cirkus.
LR: mhm
VP: no
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila
do kina? od těch třeba desíti do patnácti let?
VP: od patnácti?
LR: do [do]
VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů
LR: mhm
VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-
LR: mhm
VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat
LR: mhm
VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy
LR: mhm
VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna
LR: mhm
VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na
myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní
ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve]
LR: [mhm]
VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili
ale s rodičema
LR: s rodičema
VP: to jinak ne
LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak
nechodila tak
VP: zas tak moc ne
LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny
VP: to ne, ka- každej tejden ne
LR: ne
VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co
hráli.
LR: co hrálo
VP: jo
LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?
VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]
LR: [mhm]
VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.
LR: mhm dobře a když ste se přestěhovali do toho Brna
VP: no
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?
VP: no to zrovna vypukla válka
LR: mhm
VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.
LR: mhm
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.
LR: mhm
VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,
LR: mhm
VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako
LR: mhm
VP: jako ee jako za války
LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]
VP: [no] tak pravidelně taky ne.
LR: taky ne.
VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
LR: [mhm to už ste si vybírala sama]
VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně
LR: mhm
VP: takže to sme tak byly ee míň na to kino odkázaný
LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: hm?
LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: no jo no tak do skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo
LR: jak je Městské (teďkon) divadlo?
VP: hm?
LR: jak je Městské divadlo?
VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici
LR: to je univerzum ((Universum))
VP: hm?
LR: tam bylo univerzum ((Universum))?
VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum))
LR: [to to nebylo tenkrát]
VP: [to to u-] to je pozdější název
LR: aha
VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v
každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa))
LR: mhm
VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem]
LR: [mhm]
VP: v té Poštovské [ulici]
LR: [Poštovské,] ano
VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic
LR: mhm
VP: to byl Jas nebo [takovýho]
LR: [mhm]
VP: něco
LR: a měla ste svoje oblíbené kino?
VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: no
LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo?
VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí
tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše))
LR: mhm
VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.)
a bylo pěkně vybavený
LR: mhm
VP: bylo pěkný
LR: mhm
VP: no ale eště byly kina, ale já si asi nevzpomínám, jak se
menovaly za ty za ty roky
LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila?
VP: [no]
LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste
nešla?
VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště
je ne eee (...) jak se to menovalo to kino?
LR: nějaký sokol nebo?
VP: hm?
LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli?
VP: ne
LR: tak Besední dům?
VP: Besední dům [tam bylo kino]
LR: [nebo at-]
VP: v Besedním domě
LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo
VP: adri- jo
LR: jo?
VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila
LR: mhm to se vám nelíbilo [tam]
VP: [mhm] a taky to bylo daleko
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?
VP: a no tak, ňáký cukrátka
LR: mhm
VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo
LR: mhm
VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala
LR: mhm dobře. a bavila ste se během toho filmu s diváky?
VP: né
LR: ne. a reagovala ste vy nebo ostatní diváci nějak hlasitě na ten
film?
VP: hm to myslím, že sme nereagovali
LR: mhm
VP: to myslim, že ne. to nebyly takový filmy snad aby člověk na to
nějak ee eee (...) se e zúčastnil tak přímo
LR: mhm a během filmu nebo po něm, ozýval se potlesk někdy,
pamatujete si, že by se někdy tleskalo během filmu nebo po filmu?
VP: (...) na filmu možná ne, ale třeba na tom Voskovci a Wérichu
((Jiří Voskovec a Jan Werich)) to sme ve- v divadle
LR: v divadle ale [né na]
VP: [v divadle]
LR: né ve filmu
VP: no a na filmu myslím, že sme ne- že to sem se, ne, takhle
nezúčastňovala.
LR: mhm a potkávala ste v kině své známé?
VP: no taky někdy
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o
tom filmu?
VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako
LR: mhm
VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo]
LR: [mhm]
VP: tak no tak sme se potom bavili
LR: mhm
VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to
kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla
LR: mhm
VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
LR: mhm
VP: tam taky tenkrát byl ten (.) francouzskej (.) bože já si na nic
nevzpomínám (.) on už umřel (.) já vím, že si za chvíli vzpomenu
LR: mhm (...) no to nevadí, tak eště se pak budeme bavit o hercích,
tak si třeba vzpomenete. ee chodila ste do různých kin, podle toho,
jestli ste šla právě s tím přítelem nebo s kamarádkou, do jednoho
kina [ste šla]
VP: [různě]
LR: různě
VP: různě
LR: nezáleželo na tom s kým [ste chodila]
VP: [jo jo jo] to různě
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?
VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?
VP: no to né
LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]
VP: [ne ne, to ne,] to ne
LR: dobře, a chodila ste do kostela?
VP: ano
LR: a jak často?
VP: každou neděli
LR: každou neděli a stávalo by se, že by vám návštěva kostela
zabránila v tom jít do kina?
VP: (.) že bylo kino a [taky i zároveň mše?]
LR: [že bylo kino, ano,] přesně tak
VP: no tak to ne na mši svatou sem chodila vždycky dopoledne
LR: mhm
VP: a kino bejvalo vodpoledne
LR: mhm
VP: takže to se ne netříštilo
LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-]
VP: [Římskokatolická]
LR: římskokatolického a ov- myslíte si, že ovlivňovalo vaše vyznání
to, jak ste chodila do kina, co ste si vybírala za filmy?
VP: no tak to myslim aji že aji na to nějakej vliv mělo, že když sem
ee s- se snad dozvěděla nebo dočetla nebo
LR: mhm
VP: tak nějak, že je to nějaký takový ee perverzní nebo takový
nějaký e tak s- tak tak sem nešla
LR: mhm (.) dobře
VP: ale nepamatuji se na nic moc takový filmy (...) spíš legrační
filmy
LR: mhm
VP: to sem měla ráda
LR. ty ste měla ráda
VP: no
LR: a byly nějaké filmy zase které ste neměla ráda, na které byste
nešla? byly filmy, na které byste nešla, které ste neměla ráda?
VP: (...) no pokuď to byly nějaký vojenský a nebo takový, tak na to
sem nechodila,
LR: mhm
VP: a nebo ty četnický
LR: mhm
VP: ee humoresky a takový já sem na to nechodila.
LR: mhm
VP: já sem měla ráda společenský filmy a e a tak třeba operetní jako
aji ve filmu, jo, tak to to to sem měla ráda, ale že bych nějaký
velký moc k- kriminální filmy, to mě nebavilo.
LR: mhm a pamatujete si, že by na faře promítali filmy?
VP: (..) to si nepamatuju.
LR: mhm dobře tak a jak ste si vybírala ten film, když ste šla do
kina, na čem vám záleželo?
VP: no to už sem předem věděla
LR: mhm
VP: že todle je dobrej film,
LR: mhm
VP: jo, a to už tak- taková fáma šla, pudem do kina,
LR: mhm
VP: bude moc hezkej film,
LR: mhm
VP: jo, no tak to to bylo takový jako předem už tak nějak dost
určený
LR: mhm takže ste si vybírala podle filmu nebo podle toho kina?
VP: [no podle]
LR: [kam ste šla]
VP: herců
LR: podle herců, aha
VP: podle herců a podle eventuelně podle podle děje také.
LR: mhm
VP: jo, když by to bylo třeba nějaká žán dark ((Jeanne d'Arc)) nebo
něco takovýho, no tak na takových sme šli a nebo eště byl takovej
nějakej film ee s Napoleonem,
LR: mhm
VP: tak na takový sem chodila, když to bylo historický, [historický
filmy]
LR: [to ste měla ráda]
VP: to mě bavilo
LR: mhm mhm a vy ste teda říkala, že bylo důležité, kdo ve filmu
hrál
VP: mhm
LR: tak jaký pamatujete si na nějaké oblíbené herce nebo herečky,
které ste měla?
VP: no měla sem
LR: a kde hráli?
VP: aji z té, z té dávné doby, jak vám říkám, si už to tak moc
nepamatuju, [ale]
LR: [mhm]
VP: líbili se mi třeba Korbelář ((Otomar Korbelář))
LR: mhm
VP: líbil se mi ee (...) Mahen ne Mahen ((Jiří Mahen)) (e jak) ten
on hrál dejme tomu (...) si nemůžu na žádný jméno vzpomenout, ale
jinak nejsem tak blbá ((smích))
LR: ((smích)) a proč se vám anebo jaké typy herců se vám líbily,
proč se vám zrovna líbily, [já nevím,]
VP: [jo no]
LR: ten Korbelář ((Otomar Korbelář)) třeba
VP: ten Korbelář ((Otomar Korbelář))?
LR: mhm
VP: jo (..) ten se mi líbil vzhledem
LR: mhm
VP: líbil se mi třeba tou rolí, co hrál
LR: mhm
VP: líbil se mi způsobem i zpěvem třeba, jo
LR: mhm
VP: no a ten se mně líbil Korbelář ((Otomar Korbelář)) a hm tak to
bylo herců přece no a hégr ((Karel Heger))
LR: mhm
VP: a potom (...) no teď sou tydlety takový ten (...) Marvan
((Jaroslav Marvan))
LR: aha
VP: Marvan ((Jaroslav Marvan)), potom ten (...) už taky tendleten
zemřel ten (...) ee ten se mi taky moc líbil, ten hrál advokáty a
takový, no a pak tyhle mladý taky, co hráli tak jako v takovejch
lehčích
LR: mhm
VP: op- ee takovejch dějích.
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?
VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.
LR: mhm
VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila
LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?
VP: a někdy jo
LR: jo?
VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho
LR: mhm
VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.
LR: mhm dobře. a kde ste získávala informace o těch filmech?
VP: (..) já myslim, že to je taková (.) taková šeptanda
LR: aha
VP: jo, že si to jeden druhej mu řekne a nebo už předem se ví todle
todle hráli tam a moc se to líbilo, jo
LR: mhm
VP: asi takhle
LR: a sledovala ste i plakáty?
VP: jo
LR: jo
VP: mhm
LR: mhm a bylo pro vás důležité, jestli je ten film černobílý nebo
barevný?
VP: no tak samozřejmě v pozdějš, když začly barevný filmy, no tak
ten černobílej
LR: mhm
VP: to už nepřitahovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala,
takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste]
VP: [jo]
LR: jo?
VP: jo, četlo se to,
LR: mhm
VP: titulky.
LR: mhm
VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček
LR: mhm
VP: tak to sem chodila na takový
LR: mhm
VP: to eště to bylo v sokolovně ve Frýdlantě
LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály
třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si
vybírala, jestli pro vás...
VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej,
LR: ten zvukový
VP: no jo, ten [zvukový]
LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější.
VP: jo jo
LR: mhm dobře tak (.) tak a pamatujete si tady v Brně, jaké byly
rozdíly mezi těmi kiny, třeba v interiérech nebo v přístupu
zaměstnanců?
VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee
když byla válka
LR: ano
VP: takže to
LR: tak třeba některá
VP: to sme ignorovali
LR: mhm
VP: takový filmy
LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v
Brně a zase třeba méně
VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích
LR: mhm
VP: a nebo že to bylo přímo v Brně
LR: mhm
VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl
LR: mhm
VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili,
zas to bylo poměrně blízko
LR: mhm
VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře
LR: mhm
VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho
LR: mhm
VP: podle toho, co tam [hrajou]
LR: [co tam] hráli mhm
VP: jo
LR: dobře
VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam
nešlo.
LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té
projekce?
VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy,
LR: mhm
VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne
LR: mhm
VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z
cizí země třeba něco, jo.
LR: mhm
VP: no (nevim) co eště
LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník?
VP: no tak jo, von mě zajímal,
LR: mhm
VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co
nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt.
LR: mhm
VP: ale mě to dycky zajímalo.
LR: zajímalo
VP: mhm
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste
filmy doma nebo někteří vaši známí?
VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..)
už tady v Brně myslím
LR: už tady v Brně
VP: mhm (.)
LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo
VP: no asi
LR: a bylo to u někoho z vašich známých
VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých,
anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost
LR: mhm
VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim]
LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale
pamatujete [si-]
VP: [jo, třeba] sportovní [taky]
LR: [sportovní,] aha
VP: z tenisových utkání,
LR: aha
VP: z lyží,
LR: aha
VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky]
LR: [mhm]
VP: (k těm)
LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde
filmy?
VP: jo
LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo?
VP: vůbec ne.
LR: vůbec.
VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..)
tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení
LR: mhm
VP: na takovýho něco sme se [byl]
LR: [mmh]
VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat
LR: a to vás zajímalo?
VP: jo, to mě zajímalo
LR: mhm
VP: mě sport dycky zajímal
LR: mhm
VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se
mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
LR: [mhm] dobře takže vy ste tady bydlela v Brně po roce devatenácet
třicet devět, takže pak přišly vlastně tady ty protektorátní [změny]
VP: [no]
LR: že jo, a byly i v kinech
VP: hm
LR: pamatujete si na to, nebo působilo to na vás nějak?
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina]
LR: [aha] mhm
VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už
v tej době sem měla zavřenýho manžela,
LR: mhm
VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet
devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla]
LR: [mhm]
VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila
dcera
LR: mhm
VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s-
žila pro tu dceru
LR: mhm
VP: a v takovým určitým jako ee no smutku
LR: mhm
VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná
LR: mhm
VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po
válce.
LR: mhm
VP: a na tak to byly takový těžký roky.
LR: mhm
VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
LR: [mhm] takže si nevzpomínáte na nějaké, třeba že by tam byly
němec- že by tam byly titulky nebo něco, nebo ty týdeníky německé,
VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to
LR: mhm
VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne.
LR: mhm
VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že
měl třeba německý titulky, to [to to]
LR: [mhm]
VP: se může stát
LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina
dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a
zase třeba kina česká?
VP: aha, jo to myslim že bylo.
LR: mhm
VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl
ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim,
že to právě
LR: mhm
VP: bylo někde tam (...)
LR: a to kino bylo teda německé?
VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy
než česky
LR: mhm a
VP: ale já si [myslím],
LR: [ano]
VP: že já sem to dost ignorovala
LR: aha
VP: že sem se o to nezajímala
LR: mhm mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila v době
toho protektorátu?
VP: no já sem měla dycky ráda takový společenský filmy a hm hm
takový jako ee operetní
LR: mhm
VP: ve filmu
LR: mhm
VP: jak byla ta em hm hm hm lejdy lejdy ((Lady - neidentifikováno))
jak se to menovalo
LR: myslíte název nějakého filmu?
VP: no (...) já sem tak pos- pozapomněla takovýdle věci, protože sem
potom opravdu už se vo tydle věci přestala [zajímat].
LR: [mhm] (...)
VP: jak se ten film menoval? lejdy ((Lady - neidentifikováno))
LR: a to byl německý film? nebo nevíte
VP: ne ne ne [ne]
LR: [ne]
VP: to nebyl německý film, to já myslím, že to byl spíš jako nějakej
ee anglickej [nebo]
LR: [mhm]
VP: francouzskej (..) a možná taky rakouskej, to byly taky dobrý
filmy, ty rakouský
LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc
ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to,
nevadilo vám to, byla ste ráda?
VP: no ráda sem [nebyla].
LR: [mhm]
VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film],
LR: [mhm]
VP: hm tak to mělo úroveň.
LR: mhm
VP: to sem (byla) aji jo na to šla.
LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině,
pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly?
VP: kdo tam chodil?
LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během
týdeníku nebo (..)
VP: já sem to nesledovala.
LR: mhm mhm
VP: to mě celkem nezajímalo.
LR: mhm
VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco
na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale]
LR: [mhm]
VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala
LR: mhm
VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se
dívali na film?
VP: tak to myslím že [ne].
LR: [ne].
VP: to já si [nepamatuju]
LR: [mhm]
VP: nic takovýho
LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání
VP: jo, tak to [ne].
LR: [ne]. Dobře, a když se blížil konec války,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: tak už se blížíme ke konci.
VP: jo.
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se
změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak
se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.)
jestli se něco změnilo?
VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam
[chodila].
LR: [mhm] mhm
VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho,
LR: mhm
VP: já sem měla myšlenky někde jinde
LR: mhm
VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc
příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem
sama nikam jít
LR: mhm
VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky],
LR: [mhm]
VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no
tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou
LR: mhm
VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo
sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma
LR: mhm
VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo
ee málo radostně nebo
LR: mhm
VP: nebo málo šťastně
LR: mhm
VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození, po konci
války, na třeba na nějakou zvláštní zajímavou atmosféru?
VP: (..) hm já nevím
LR: dobře, to nevadí. a (teďkon) úplně poslední věc, já tady mám
seznam takových filmů, [tak já vám to ukážu].
VP: [jo, tak mi to připomeňte]
LR: já vám ho ukážu a třeba si na něco vzpomenete,
VP: mhm
LR: že ste na tom byla v kině .
VP: no, [no]
LR: [a třeba] jestli si vzpomenete, kde, s kým...
VP: no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a dvě srdce ve
tříčtvrtním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) [to sem viděla
( )]
LR: [to ste říkala, ano]
VP: to nemáte hadi- neznáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku))
LR: mhm
VP: to sem viděla, Kouzlo valčíku asi taky, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), to je zase tak (všelijak, no,)
Pobočník Jeho Výsosti, no jo, čibi ((Csibi, der Fratz)), no to je ta
fra- rakouská Mata Hari, tu sem neviděla, Cácorka taky ne, Moderní
doba, Tři muži ve sněhu jo, to sem myslim viděla, Svět patří nám
(..) to sem myslím neviděla dobrá z- ((Dobrá země)) Sněhurka a sedm
trpaslíků, Ducháček to zařídí,
LR: mhm
VP: (...) Tři děvčátka pokračují, u plné- U pokladny stál to jo, To
byl český muzikant, to byl asi Hašler ((Karel Hašler)), ne?
LR: mhm
VP: to asi jistě, Město ztracených, to nevim, Opereta, Roztomilý
člověk jó, jo Oldřich Nový
LR: mhm mhm
VP: Vídeňská krev, to sme byli aji s manželem eště kdysi
LR: mhm
VP: Muži nestárnou, minchhauzn ((Münchhausen)) Dobrodružství barona
Prášila, to taky asi, Tanečnice, La Paloma, no, neviděli ste bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) to sme neviděli a Její oběť to taky né. a
Sobota
LR: mhm
VP: Sobota, jako Luděk Sobota?
LR: ne, film.
VP: film, no a Luděk Sobota, ten se mi taky dycky
LR: jo?
VP: m- mě rozesmál
LR: ((smích))
VP: a no tak pořád vzpomínám na toho Francouze (...)
LR: a nepamatujete si třeba na některý ten film
VP: ee
LR: ten film, tady ten seznam třeba, že ste na tom někde byli,
říkala ste na té Vídeňské krvi ((Vídeňská krev)) ste byli
s manželem,
VP: jo.
LR: pamatujete si třeba ještě kde ste na tom byli?
VP: no (.) jo počkejte, ale to nebyl film, to bylo divadlo.
LR: aha, takže ste byli... [mhm]
VP: [to] bylo divadlo a taky to bylo tady v Brně jak je skala
((Scala)), tak zezadu je kino
LR: aha
VP: jo tam to bylo, nó to to se nám moc líbilo.
LR: mhm
VP: nebo prostě to sme tleskali a to byl m- to byl moc hezkej večer
(.) no (...) no tak jak [jak ste byla]
LR: [no já sem]
VP: se mnou spokojená?
LR: no velmi, velice spokojená ((smích))
VP: ((smích))
LR: já už jsem skončila s těma otázkama, takže (teďkon) třeba
kdybyste eště něco vy, na co sem se neptala nebo...
VP: aha
LR: pamatujete si ještě něco třeba tady právě z toho Brna o těch
kinech?
VP: aha
LR: jenom jestli sem náhodou na něco nezapomněla, co byste ještě
chtěla dodat.
VP: no počkejte (...) v cirkuse taky sme byli tady v [Brně]
LR: [mhm]
VP: s mojí sousedkou
LR: mhm
VP: a to byl Kludský myslím
LR: mhm
VP: a to s těma koněma, to bylo moc hezký a ten k- kd- ten co ty
koně jako em jak se jim říkalo žokej nebo to já nevím v cirkuse, ten
byl známej,
LR: aha
VP: jo tak ee tak (sme tak jako) věděli komu tleskáme, to bylo pěkný
a že když je někde ně- nějakej známej, tak to dycky je to takový
nějak veselejší (...) já jen lituju, že já nevím ty jména těch herců
a všecko sem to znala.
LR: mhm
VP: všecko sem to znala a měla sem je jako vopravdu jak ve škatulce.
LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy,
kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem
životě?
VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a
měla sem tu Janu
LR: mhm
VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila.
LR: mhm
VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda
maminku.
LR: takže tak v tom štyrycátém devátém, když se vám narodila dcera,
VP: vona se [narodila]
LR: [nebo]
VP: ve štyrycátém devátém.
LR: ano.
VP: v štyrycátým devátým a letos má šedesát.
LR: mhm
VP: tam jí mám na obrázku s tím psem.
LR: ((smích))
VP: a žije v Římě,
LR: aha
VP: vdala se do Říma.
LR: tak jo tak já tak můžu to už vypnout už se...
VP: hm
LR: už že už to vypnu. nebo jestli ještě něco máte o filmech o
kinech,
VP: ale já myslím, jo, vy ste to nahrávala?
LR: no ((smích))
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to
LR: mhm
VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]
LR: [mhm]
VP: jo, a pak už byla televize
LR: mhm
VP: tak na to už mi stačila televize [potom]
LR: [jo]
VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
LR: [mhm]
VP: do e do města do kina.
LR: mhm dobře.
VP: ale u nás u nás potom byla taky e ten ee dům umění nebo jak by
se to menovalo tam u nás nahoře ve f- v naší čtvrti ee dům kultury
LR: kulturní dům aha
VP: no tak tam sme tam se taky promítalo.
LR: mhm tak tam ste občas eště zašla.
VP: tam sem občas zašla
LR: dobře takže můžu vypnout? ((smích))
VP: ale tak jó.
LR: dobře.
konec rozhovoru