Full interview:
Rozhovor vedl: Mgr. Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Bc. Kateřina Maťátková a Mgr. Luděk Havel
Datum a místo: 23. 6. 2009, FF MU, Brno
Rok narození: 1927
Bydliště do roku 1945: Cejl (dříve čtvrť Židenice, dnes Zábrdovice)
Povolání: V roce 1942 nastoupil do učení jako strojní zámečník. Po
válce vystudoval průmyslovku a poté pracoval jako montážní mistr.
Povolání: pouze matka, opatrovnice ve školce, kuchařka
Sourozenci: žádní
LH: takže jak sem říkal ee pro začátek bych to tedy zopakoval. vy
ste říkal, že ste Bořivoj H.?
BH: ano, Bořivoj H., narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.
LH: a kde ste přesně bydlel v té době?
BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.
LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?
BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))
LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?
BH: v roce čtyřicet dva.
LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]
BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.
LH: ehm.
BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.
LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?
BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.
LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?
BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.
LH: ehm.
BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.
LH: ehm.
BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.
LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?
BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.
LH: ehm.
BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...
LH: ehm.
BH: tohleto.
LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]
BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.
LH: ehm.
BH: montážního mistra.
LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?
BH: ne.
LH: tak, taková ee už se dostáváme k těm kinům. á kdy pro vás
skončilo nějaké pravidelné navštěvování kin?
BH: no tak v té době nic jiného nebylo, tak byly kina.
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]
BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...
LH: ehm.
BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.
BH: no.
LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?
BH: ne.
LH: nevzpomínáte.
BH: ne.
LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?
BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.
LH: ehm.
BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.
LH: a...
BH: nejčastěji.
LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]
BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...
LH: hm.
BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.
LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?
BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))
LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?
BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]
LH: [hm.]
BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.
LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]
BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]
LH: [dvakrát do týdne.]
BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.
LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?
BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido
Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom
ta blízkost, nebo [třeba i...]
BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl
větší (.) eh (.) okruh.
LH: ehm.
BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových
částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl
prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název
pochopitelně, mm no tak sem tam šel.
LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám
bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal
vás hlavně...
BH: [ano.]
LH: [(ten) film.]
BH: ano.
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?
BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.
LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?
BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.
LH: ehm.
BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.
LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?
BH: ne.
LH: [nevzpomínáte si?]
BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.
LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.
BH: [ano, ano.]
LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?
BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.
LH: ehm.
BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...
LH: ehm.
BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.
LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...
BH: no pochopitelně.
LH: které třeba?
BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista
LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?
BH: anó.
LH: ehm.
BH: ano. FF, Ferenc Futurista.
LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?
BH: [ano.]
LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]
BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]
LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?
BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.
LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?
BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.
LH: ehm.
BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.
LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.
BH: no.
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se
ňák ta četnost návštěvnosti kin?
BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.
LH: ehm.
BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.
LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na-
vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli
práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.]
BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat.
LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval
tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom
roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...]
BH: [okruh] okruh byl po celém Brně.
LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste
vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději?
BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly
filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo
Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno.
LH: ehm.
BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě
to, tak sem šel.
LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)]
BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému
(kinu)...
LH: [takže...]
BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém
roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin.
LH: hm.
BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí
byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce.
LH: ehm.
BH: na malym, na malym prostoru.
LH: takže bylo bylo z čeho vybírat.
BH: bylo z čeho vybírat.
LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se
vám třeba nelíbilo?
BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl
takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je
ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej
velkej (...) šop ((shop)).
LH: ehm.
BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý
(...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně
Jadran))
LH: já se zkusím podívat tady.
((ticho 8 vteřin))
LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil
ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s
kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá
kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).]
BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej
mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až
dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych
chtěl vidět.
LH: ehm.
BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic
neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel.
LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím,
jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje?
BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.)
skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo.
je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina.
LH: ehm.
BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.
LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]
BH: [ne. ne. ne.]
LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...
BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.
LH: ehm.
BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...
LH: ehm.
BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))
LH: ehm.
BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.
LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee.
potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima
o těch filmech?]
BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i
vo teda vo filmu.
LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali?
BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne.
LH: ehm.
BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.)
významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co,
probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?
BH: ano.
LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]
BH: [sám.]
LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?
BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...
LH: [hm.]
BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.
LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?
BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.
LH: ehm
BH: na Marxové.
LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?
BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.
LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.
BH: ano, ano.
LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?
BH: ne.
LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?
BH: ano.
LH: á jak často?
BH: každou neděli.
LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?
BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.
LH: hm.
BH: a kino bylo až vodpoledne
LH: [(až odpoledne)]
BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.
LH: ehm.
BH: takže to mně (...)
LH: [nekolidovalo]
BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.
LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?
BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.
LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)
BH: [ani ne...]
LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...
BH: [ne, ne...]
LH: [nebo...]
BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
LH: ee nevzpomínáte, že t-, že by třeba na faře se někdy promítal
film?
BH: my sme na faru nechodili.
LH: nechodili ste [na faru?]
BH: [ne, ee] panč to ee jenom prostě na takzvaný bohoslužby.
LH: ehm.
BH: my nemáme mše, my máme bohoslužby. tak na bohoslužby, že a ty ty
byly v devět hodin ráno v neděli, no tak fff...
LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...
BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.
LH: ehm.
BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.
LH: ehm.
BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.
LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.
BH: ano, jednak podle herců, ano.
LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?
BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]
LH: [takže z plakátů.]
BH: plagáty ((plakáty)).
LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]
BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.
LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?
BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]
LH: [ehm.]
BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?
BH: [ano.]
LH: [nebo] herečky?
BH: [měl.]
LH: [a] (.) kteří to byli třeba?
BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...) no (.) teď
si nevzpomenu na ména. ten Ferenc Futurista, ale ten ten hrál teda
velmi málo a, že. kdo tam kdo tam byl ještě do těch hugo hás ((Hugo
Haas)).
LH: ehm. (..)
BH: (Adyna) Mandlová ((Adina Mandlová)) (..), že. (..) lída bárová
((Lída Baarová)) (.) hlavně teda ženy.
LH: to sem se chtěl právě taky zeptat, jestli ňáké [herečky, a které
to byly?]
BH: [ano, ano.] no fascinovala mě ee mm zpěvačka (.) švédská (..)
sice byla Němka (..) to byla (.) sára leandr ((Zarah Leander)). (..)
taky marika rek ((Marika Rökk)).
LH: ehm.
BH: nebo rakouská Margot hir- hilšr ((Margot Hielscher)), (..) že.
(..)
LH: ee čím vás tito herci zaujali? bylo to [tím, jak hráli...]
BH: [eem.]
LH: nebo...?
BH: prostě ff tím výkonem. (...) ano, z pěvec- pěvecký pěvci prr
předvedením...
LH: ehm.
BH: prostě tady té řekněme té té úvodní nebo té motivní ((smích))
písně která která ve f- převládala obyčejně, že, ten motiv té písně
p- převládal ce- celým tím filmem. tak ts- upoutal a prostě...
LH: ehm.
BH: zaujal mě no.
LH: čím se podle vás, nebo pro vás v tu dobu ti- tito herci lišili
od těch ostatních herců?
BH: no tak s- svou rolí, svým vystoupením, (.) že.
LH: hm.
BH: a provedením prostě tady téhleté své role.
LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?
BH: ano.
LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]
BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.
LH: ehm.
BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).
LH: a bylo pro vás v tu dobu důležité, jestli se jednalo o film ee
barevný, nebo zvukový? ee teda pardon ((smích)) [černobílý nebo
barevný?]
BH: [no černo- černo-] no v té době eem b- barevný eště nebyly.
LH: ehm. [takže nevzpomínáte si na žádný?]
BH: [protože ty za- ty to né.] vzpomínám si potom už na pozdější
první barevný filmy, jo který kte- pochopitelně zaujaly, pánč byly
daleko lepší.
LH: ehm.
BH: že. (.) vizuálně, (.) barva,(.) že.
LH: teď jak sem se do toho zamotal (.) další otázka měla být, jestli
ee bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
BH: no já sem nezažil ee němý filmy.
LH: nezažil ste [žádný němý?]
BH: [ne, ne.]
LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...
BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]
LH: [ehm.]
BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.
LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?
BH: nedá se říct.
LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?
BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.
LH: ehm.
BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.
LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...
BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.
LH: ehm.
BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.
LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]
BH: [tak sme o] tom debatovali.
LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?
BH: třeba eště jednou.
LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.
BH: ano, [ano.]
LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?
BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.
LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]
BH: [hudbu.]
LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?
BH: ano.
LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]
BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.
LH: hm.
BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-
BH: Tomaštík.
LH: Tomaštík, [Tomaštík.]
BH: [Tomaštík.]
LH: ee že ste se u něj učil na housle.
BH: ano, [osum let.]
LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]
BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.
LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]
BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.
LH: ee e tak ee teď se podíváme ee k těm na ty kina ee tady
brněnská. em jaké byly rozdíly v místních kinech, jak vy ste vnímal
třeba rozdíly v těch místních kinech?
BH: no tak em některý na tehdejší dobu byly luxusní, některý byly
normální prostě. jenom dřevěný židle n- někde byly ee prostě už
<thape> ((smích)) tapetovaný, že.
LH: ehm.
BH: jo, vybavení už prostě, (..) když tam člověk vešel, tak vešel do
něčeho, (.) že. a to to byly to byly hlavně teda ve středu města, to
byla ta Moderna, víte kde byla Moderna?
LH: Moderna...
BH: no.
LH: ta [by-]
BH: [na] Dominikánským ((Dominikánské náměstí)).
LH: [na Dominikánským.]
BH: [pak to byla Jalta.]
LH: ehm. v podstatě ve středu uu k těm mm jestli se nemýlím k těm
takovým luxušně- luxusnějším patřil ee dnešní skala ((Scala)).
[tenkrát to s-...]
BH: [ano skala ((Scala)), Moderna], Kapitol, Central.
LH: ehm.
BH: jo, Alfa.
LH: Alfa, jasně.
BH: no, to bylo to byly prostě tyhlety kina byly, (.) dá se říct
luxusní. [no panč...]
LH: [takže na] na úrovni.
BH: ano, na úrovni.
LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců?
BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste
nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly
(..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo...
LH: ehm.
BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se
zaměstnanci.
LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali
třeba ňáké em uniformy, [nebo...]
BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.
LH: ehm. teď tady mám takovou ještě podotázku, jestli hrály tyto
vlastnosti, které ste zmínil, roli při výběru kina, ale vy ste eem
říkal, že pro vás hlavní byly ty ee filmy spíš.
BH: [ano.]
LH: [bylo] přece jenom, bylo pro vás, jak to říci, trošku lepší jít
do nějakého toho...
BH: pochopitelně, dělalo mně dělat to měl em, dělalo mně to dobře,
jo prostě pr- to prostředí na vás působí jinak, jako prostě v tom
kině, kde prostě máte (.) omezený možnosti, malý je to, (...) tmavý,
prostě... (..) to to je ten rozdíl. (.) ten pocit z toho je daleko
větší, když je, když máte větší prostor a je (..) lepší vybaven.
LH: hm. a vzpomenete si, z čeho se obvykle skládal program ee
projekce?
BH: ano. (bylo) prostě t- byl týdeník, nebo teda za á protektorátu
to byl ten německej wochenšau ((Wochenshau)), že. no a pak b-
následoval hlavní film.
LH: ehm.
BH: ňáká ta reklama mezi tím mezi mezi tím mm týdeníkem, co se
uváděl a hlavním filmem, ňáká ta reklama tam naběhla, ale a konec.
LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]
BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.
LH: ehm.
BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]
LH: [hm.]
BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.
LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...
BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.
LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce,
byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti?
BH: (..) ne.
LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých,
měl projektor a [tím vám promítal?]
BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?
BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.
LH: ehm.
BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.
LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?
BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.
LH: hm.
BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.
LH: jasně.
BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...
LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?
BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.
LH: ehm.
BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.
LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...
BH: ano.
LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.
BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.
LH: tím myslíte co třeba?
BH: co? hudba.
LH: hudba, hlavně, [ehm.]
BH: [ano.]
LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?
BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.
LH: ehm.
BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.
LH: ehm.
BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...
LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?
BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.
LH: [ehm.]
BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.
LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.
BH: tak to nepamatuju.
LH: [to nepamatujete.]
BH: [ne, ne.]
LH: ale ee [řekněme...]
BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.
LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?
BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.
LH: ehm.
BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...
LH: [hm.]
BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke
konci.
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?
BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.
LH: [co...]
BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.
LH: hm
BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]
BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.
LH: [ehm.]
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
LH: jasně. tak ee teď se zeptám konkrétně na ty ee na ty filmy, já
bych vás poprosil, tady je seznam filmů ee přečtěte si ee jde o
filmy, které byly promítané v českých kinech od roku třicet jedna do
roku štyrycet pět, můžete mezi nimi označit ty, které jste ee které
jste viděl, nebo, [které (patřily k vašim) oblíbeným...]
BH: [který sem viděl?]
LH: filmům?
BH: no tak ee To neznáte Hadimršku, (znova) to to řeknu, le- em
Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), Pobočník Jeho Výsosti, Zlatá Kateřina sem neviděl.
LH: ehm.
BH: ne, Mata Hari ano, Cácorka ne, Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
Svět patří nám, Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí, U
pokladny stál, Tři děvčátka pokračují, To byl český muzikant,
Opereta, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, no, bar- á
minchenhausen ((Münchhausen)) Dobrodružství barona Prášila,
Tanečnice, to to je myslim tá marika rek ((Marika Rökk)), jo?
LH: ehm.
BH: no. La Paloma, Neviděli jste Bobíka?, tak <většinu sem viděl.
většinu.>
LH: ne, ne, ne Tanečnice, to je český film, s Marií ee Glázrovou
((Marie Glázrová)). ee [ta Tanečnice.]
BH: [taneční, ta-], hm tak tak to mě to mě teda zmátlo.
LH: á takže vy ste v podstatě to tak jako prošel, zjistil ste, že
ste viděl skoro, [skoro všechno...]
BH: [skoro, skoro] všechno
LH: byl tady z těch ňákých filmů, které ste, mm který ste viděl
třeba častěji, nebo vícekrát?
BH: áno. ano, řekněme ee U pokladny stál s Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), že, Roztomilý člověk s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)),
(...) no Svět patří nám, Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), (.) no.
LH: (á...)
BH: Pobočník Jeho Výsosti, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) no, (to to je)...
LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?
BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.
LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]
BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.
LH: hm.
BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).
LH: vzpomněl byste si ještě, kdy a kde ste tyto filmy viděl třeba?
BH: no tak to to si nevzpomenu...
LH: [nevzpomenete.]
BH: [kde,] ale v <každopádně sem je viděl a né jednou> tady tyhlety
filmy s- kc- vo kterých sme teď mluvili.
((listování))
LH: dobře tak já vám tedy moc děkuji, zeptám se ještě, jestli byste
chtěl dodat něco, o čem sme nemluvili, třeba o těch (.) o těch
kinech?
BH: já myslim, že ne.
LH: dobře, tak já vám moc děkuji za rozhovor.
BH: není...
konec rozhovoru
1