Full interview:
Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 12. 10. 2009
Rok narození: 1923
Sourozenci: sestra – starší o 1,5 roku
Povolání rodičů: otec středoškolský profesor, matka v domácnosti
Bydliště do roku 1945: ulice Soukopva (Masarykova čtvrť - Stránice)
Povolání narátora: Po maturitě pracovat u Baťi, po válce vystudoval
vysokou školu technickou a pracoval jako projektant u Stavebních
závodů, kde byl až do důchodu. V současnosti nadále sám projektuje.
JV: takže dneska je dvanáctého ee října dva tisíce devět, a já bych
náš ee rozhovor začala otázkami ee na některé osobní informace e o
vás. takže já, předně bych se zeptala na vaše jméno, celé.
MJ: Miroslav J.
JV: mhm e na rok narození.
MJ: devatenáct set dvacet tři.
JV: mhm děkuju. a bydliště před rokem štyrycet pět?
MJ: ee Brno Soukopova čtyři ((Soukopova 4)), to je v Masarykově
čtvrti.
JV: mhm. a škola, které, kterou ste navštěvoval, nebo školy.
MJ: obecná škola na Babákově náměstí v Masarykově čtvrti. pak třetí
reálné gymnázium tady na Kounicově a potom bylo e k samozřejmě
maturita byla za války štyrycet dva, nebyly vysoké školy, tak sem
tři roky dělal u Baťů ((Baťa)),
JV: mhm
MJ: jako manuálně, a potom sem šel na e techniku vysokou škola, to
byla vysoká škola technická doktora Edvarda Beneše,
JV: mhm
MJ: stavební fakultu, kterou sem absolvoval v roce štyrycet devět,
JV: mhm dobře.
MJ: tím skončilo moje studium.
JV: a dále bych se zeptala na povolání vašich rodičů.
MJ: votec byl profesor, středoškolskej, maminka byla v domácnosti.
JV: mhm dobře. á měl ste nějaké sourozence? sourozence, jestli [ste
(měl)]
MJ: [ano] mám ještě jednu sestru starší vo rok a půl.
JV: mhm dobře. á teďka bych se zeptala e jaké bylo vaše povolání,
jak jaké byly vaše povolání vlastně až do současnosti.
MJ: od školy?
JV: ano.
MJ: no já sem byl zaměstnaný ve stavebních závodech, jenom teda půl
roku, pak sem šel dva roky na vojnu,
JV: mhm
MJ: e to e prezenční, to sem musel e to tedy byly pro náš ročník
dvouletý, čili já sem vlastně v jednapadesátým, to mně bylo
osmadvacet let teprve začal. pokračoval sem ee v ve stavební
profesi, byl sem projektant,
JV: mhm
MJ: u (stavebních) závodů, pak se to měnilo na Hydroprojekt a zase
stavební závody až do svýho pětašedesátýho roku, a dělal sem
převážně statiku. e b- byl to byl to podnik se potom nakonec menoval
Ingstav, to byl velký podnik pro velké vodní stavby. ale já sem tam
dělal e on dělal po celejch, po celé republice, hlavně teda
v Čechách a na Moravě no hodně přehrad, jezů ee regulací, ale dělal
potom aj průmyslovou výstavbu a co se dalo, to bylo za té totality.
JV: mhm
MJ: no a koncem teda v d- listopadu vosmdesát devět sem zrovna
končil, no a pak sem e dělal ee dva e dvakrát brigádu na úřadech,
kde si mě vyžádali jako ee stavebního jako <profesionála> a ee
v dělal sem aj u u u ee na novém domově a kromě toho em su
autorizovanej inženýr pro pozemní stavby, takže sám projektuju
JV: mhm
MJ: trvale, no. já totiž bych to nepotřeboval z důvodu finančních,
ale e prostě mě to baví a zjišťuju, že ten obor statika, vy nevíte
co to je, to sou konstrukce, výpočty, to mladí lidi na to vůbec
nejdou, inženýrů je dost, ale když se, říkám, tak si najděte ( )
ňákýho mladšího statika, tak oni řekli bohužel e je jich tak málo,
že ee nemůžem nikoho sehnat. tak já tu statiku, to je totiž dost
zodpovědná práce, že jo,
JV: mhm
MJ: když něco e zvrtá stavař a nebo ee ňákej instalatér, když když
dělá projekty vodovodu, čehokoliv a udělá tam chybu, tak se to
změní, nic se nestane, ale když udělá statik chybu, tak spadne
konstrukce. a nebo opravy starejch domů, já mám děsnou zodp- když já
řeknu, že ten krovy to vydrží nebo nevydrží, že jo
JV: mhm
MJ: tak e mám z- záruku, kdyby to náhodou nefungovalo, tak du do
kriminálu, nebo, proto se toho hodně lidí hlavně mladších bojí, oni
raději jenom tak dělají, aby se vyjadřovali, aby nemusel- no prostě
dneska je jiná em mentalita, ale aj v mých dobách to moc lidí
nedělalo. já sem měl štěstí, že sem teda se tomu věnoval a e nakonec
ee mě volali v Ingstavu, to byl obrovskej podnik, měl šest tisíc
zaměstnanců a kde byl ňákej průšvih, nebo technicky ne- nedořešený,
tak mě tam volali a tím já sem nabyl takový zkušenosti, že já dneska
když se <podívám na stavbu,> tak vidím tu konstrukci a když mě
volají na chalupy, že se trhá barák anebo chcou zvětšit vokno, tak
nespadne to? tak já jim okamžitě poradím a napíšu a případně dám aj
úřední razítko, který mám do dneska, takže po té stránce su pořád
aktivní, což mi aj v mým věku celkem vyhovuje a udržuje, no.
JV: mhm dobře. ee tak a [teďka]
MJ: [tak]
JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva
kina?
MJ: no v já trvale chodím,
JV: mhm
MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala
((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní,
to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou
vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár
nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik
diváků, to je dotovaný městem
JV: mhm
MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně
velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční, já vzhledem
k svému věku už tolik neslyším, ale pokud aj slyším to už (neroste)
věk, tak já tomu nerozumím, když aj vy mně mluvíte rychle a nebo
tak, já než si to ((smích)) <bych řekl zpomalím,> tak mně to trvá,
tak já se občas zeptám, aj svých teda ee vnuček a a toho, že jo, ee
že e em prosím, co říkáš? ona řík- ona krá- řekne, dědo, ty
neslyšíš, já povidám, slyším, ale nerozumím, protože ty to rychle
mluvíš a já tak rychle mně to nemyslí, ((smích)) to už je vě- to už
je ee to, ale jinak su z- zdravotně celkem dobrej, protože kromě (.)
em mého povolání, které mě bavilo a ve kterým stále su aktivní e
z když se mě ze zájmu ze záliby, já em peníze nepotřebuju, ale taky
žiju skromně, ale em prostě em mě to baví a su rád, když můžu lidem
pomoct a kromě toho byla druhá má celoživotní bych řekl činnost byla
cvičení v Sokole, jo. Sokol, to byla organizace, která už dneska
není. dneska je, ale to dělají samý sporty. tehdy se cvičilo
pravidelně v tělocvičnách dvakrát týdně, no a to byla nejen (.)
tělocvi- tělovýchovná organizace, ale aj bych řekl e em pros- bych
řekl morální, nebo bych řekl eee dávala lidem myš- tam sokolská
myšlenka je provázela celej život a ještě dneska staří, pokud byli
v Sokole nebo svoje moji rodiče, to byli sokoli, oni se tomu
věnovali zadarmo všechno dělali o- (obětová) osvětová činnost, taky
kina měli, moře kin tehdy, dokud ještě nebyla televize, to dneska
zaniklo, ale to byla skvělá organizace. zrovna tak jako Baťova
((Baťa)), ale to teďka sem nepatří.
JV: mhm dobře.
MJ: takže chodim dodneška. do Kina Art a mně vyhovuje, když sou tam
titulky, to já čtu, ale když to je em dabovaný, česky mluvený aj
české filmy, tak já všemu nerozumím, protože oni mluví tak padají
hlasem a em já pro já to sice em tro- chápu trochu, ale je mně
milejší, když sou to fi- filmy s titulky.
JV: mhm dobře. á tak teďka bych se zeptala na vaší dětskou
zkušenost. ee asi tak dó ukončení obecné školy. ee a zeptala bych
se, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?
MJ: první návštěva kina byla o prázdninách, já eee sem jezdil
vodjakživa jezdím, teď taky, e do Tišnova, víte kde je Tišnov?
JV: ne
MJ: to je tady kousek od Brna.
JV: aha
MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do
dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo
jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo
něco takovýho
JV: mhm
MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo
něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako
děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to,
vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde
neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde
byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho,
pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to
jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem
trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam
byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej
film samozřejmě, to byly němé.
JV: ano.
MJ: no a pak sem pak další filmy co sem e cho- viděl, to už bylo
v Brně, to už byly ty první kina, no to byly je- ještě němé filmy,
to prostě bylo em nějak byl děj, to se nemluvilo a najednou to bylo
přerušený třeba ee přišli dva lidi a ten jednomu něco říkal <jenom
teda> v posuncích, teďka bylo č- černé plátno a bylo, ty potvoro, ty
mně neunikneš, tam byl nápis, že jo, čili to on mluvil, pak zase
chvílu ten druhej mu řekl a zase černý nápis, tak to sme četli
((smích)) to už člověk musel číst, že jo, tak to sme četli, ale to
netrvalo dlouho, akorát šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl
němé filmy svoje, protože on to všechno hrál i v dobách, kdy už byl
em zvukový film. no tak ty němé filmy, to sem viděl v Lucerně
((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách,
to je dokonce <dodnes jedna z mála> e tří kin, které ještě existujou
v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam
sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo
korunu padesát, no to je dneska desetkrát em em jako míň, ale to
nehraje roli ňáký, no to sme museli zaplatit, (jo), dycky tam bylo
velká tlačenice a, tak to si vzpomínám na ty první filmy. ale potom
sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo
trvá dodnes, že jo. no a teďka chcete vědět o em o čem to bylo nebo
jaké to byly filmy nebo jaký sem měl dojem no
JV: no e já bych se zeptala nejdřív e ten němý film, ten první film,
který ste viděl, e tak kdy to asi bylo, v kterém to bylo roce?
MJ: bylo to v Tišnově, no to mně ještě nebylo šest let, no tak bylo
v roce dvacet osm.
JV: mhm
MJ: plus mínus já to ((smích)) tehdy sem ani o rocích nevěděl, že jo
pětiletej kluk.
JV: mhm dobře. á eště v tom Brně potom e jak ste chodil [do toho
kina]
MJ: [no to] vod toho třicátých let pořád.
JV: mhm
MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi
bylo šest let, já teda o rok později, ale protože sem byl nemocný,
ale (přímo do druhý), ale to sou detaily, ale e pak sem chodil e
pravidelně s rodičema a potom s klukama, hlavně sme chodili na
filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na
české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.)
velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec
Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo,
chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a
velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav
Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to
eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo
jak se to menuje? em no to občas [bejvá]
JV: [(ano)]
MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo
svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no
a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a
potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda
americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan,
syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to
nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly
písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no
to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami
v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy
nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.
JV: mhm
MJ: to se e to se ty vesnice dělaly e co sem byl na vesnicích,
zábavu samy. oni v- k večeru se mládež sešla po, v létě po práci a
zpívalo se, na venkově. dneska se nezpívá. dřív chodily prů-
církevní v církvi, teda e v kostele, já su bez vyznání, ale e v t-
ale církevní e no církev byla (.) celej středověk a to doznívalo až
do konce, no ještě do teď teď už to ovšem není vono, to byla n-
nositel kultury, (.) to nejen obrazy a sochy byly jenom církevního
námětu, nebo z devadesáti procent, že jo.
JV: mhm
MJ: byly tam kázání, to znamená morálka, když ti lidi dělali celej
celé dny vod rána do večera, starali se vo dobytek a vo všechno, ale
když jednou v- za týden to se šlo v ne- v sobotu se dělalo,
samozřejmě to byl pracovní den a v nedělu, když se šlo do kostela,
tak se teda před tím umyli a vzali si oblek a teďka dostali,
JV: mně je zima (já si) ((obléká se))
MJ: (muži), aha, a dostali prostě e trochu té duševní bych řekl a ah
duševního života v tom kostele, kde zaprvé se zpívalo, oni zpívali
lidi taky, potom byla e bylo kázání, že jo, ten p- panáček, jak se
(řeklo) nebo pan farář nebo kněz, že jo, promluvil lidem do duše a
potom tam byly všechny obřady od křtu, narození, svatba, úmrtí, že
jo, šlo se na pohřeb a takže ta církev měla, byla nositelem kultury
vzdělání, školy byly církevní
JV: mhm
MJ: a no a potom obecné do štrnácti let byly státní povinné, ale už
aj církev tam měla svoje náboženství, čili to dodávalo, ale v-
vysoké školy, to bylo jedině církevní, nebo většinou filosofie a to
bylo jako před šk- před vysokejma práva a medicína, šak latina je
dneska stále e vědecká mezinárodní řeč.
JV: mhm á
MJ: já umím taky latinsky <kupodivu když (u té techniky) nás to taky
ještě učili>.
JV: a když mluvíte o té v- církvi a o té o těch farách
MJ: no,
JV: e vzpomínáte si e že by třeba někdy na faře ste viděl film
promítat? že by třeba farář promítal e z z projektoru ňáký film.
MJ: ne.
JV: ne nikdy.
MJ: ne.
JV: mhm
MJ: v kostele nebyl nikdy film a pokud byly náboženství, já sem tam
nechodil ale vím, že tam byl (martínek), jednou sem tam zůstal tak
né, kněz mluvil, kněz se učil, rétorika to byla
JV: mhm
MJ: umění mluvit, on uměl mluvit a ee dycky jenom kázal.
JV: mhm
MJ: a nebo na na o- při obřadech se modlil, že jo, napřed latinsky
(aj) česky, na pohřbech, při svatbách promluvil do duše,
JV: mhm
MJ: nikdy film nebyl v k- ani teďka neni myslím, já nevím, jestli
ka- se někde promítá?
JV: teďka taky nevim, ale my sme tady měli pamětníka, který právě si
na to vzpomínal, že ee
MJ: kněz promítal?
JV: ano e
MJ: já ne teda.
JV: a vy teda nejste věřící, ale já bych se zeptala, jestli ste
chodil do kostela? když ste nebyl věřící.
MJ: já sem do kostela e em ne- nechodil, ale dycky sem se tam i
dostal, když sem se potom třeba voženil to tam ee rodina, vona byla
manželka ze mlejna u Třebíče, tak chodili do kost- tak sem chodil
s nima aj předtím někdy nás to zajímalo, tak nás tam ee strýc byl
katolík v Tišnově, tak ten nás tam (sebou) bral někdy a někdy sme
tam šli aj sami, aby ze zajímavosti by- když tam hrály varhany a
chodili tam lidi, tak pro nás to jako pro děcka bylo něco
zvláštního,
JV: mhm
MJ: tak sme tam šli, [jenom]
JV: [a s-]
MJ: ačkoliv sme tomu nerozuměli. a za války <potom,> když člověk
když nebylo, teda bylo děsně málo jídla na lístky ale měli sme známý
na Slovácku, odkud pocházel otec, tak nás tam někdy vzali na
zabíjačku, abychom si ňa- najedli, jako mlá- mládež, že jo, ale
v nedělu řekli, to musíte chodit do kostela. my sme řekli to no my,
tak se dívej na mě, tak sme vždycky děl- vedle a když oni se, tak
sme si křižovali, vobouchali a podobně.
JV: mhm a stalo se někdy teda když ste chodil do toho kostela, stalo
se někdy ee že se vám ta návštěva kostela kryla s projekcí filmu? že
ste nemohl jít d- do kina, kdy-
(.)
JV: e [že ste že ste, ano]
MJ: [že to kolidovalo s f-]
JV: že ste chtěli jít třeba do, nemohl ste tam jít kvůli tomu, že
ste šel do kostela.
MJ: ne.
JV: nestalo se.
MJ: já sem do kostela, potom sem tam chodil, protože mě zajímaly
stavby a vůbec to, málo platný, ten návštěva kostela pro ty věřící,
pro to ty kostely sou úžasně teda nejen stavebně ale i výzdoba, že
jo
JV: mhm
MJ: to povznášelo, oni žili v chaloupkách, vy to neznáte, já sem
eště zažil, že žili s dobytkem v jedné místnosti, plno děcek, rodičů
a a a toto e žili prostě v e s přírodou v z ee na Valašku, když sem
byl ve Zlíně, tak to sem teda sám byl překvapen, jak žili e to, ale
najednou, když jednou za týden šli do kostela, tak měli ohromující
pocit, že je to něco je. a opravdu ta ta církevní architektura a
nebo ty sochy nebo gotika, tak to opravdu ee bych řekl ee ty lidi
povznáší a p- ee skoro je až k nebi, nebo po- chápou, že tam je
<ňákej> dokonce kadidlo e říkají (dyť) víte, co to je kadidlo, že
jo.
JV: mhm
MJ: ten ee ty dřevěný uhlí takový, co v- voní, že jo. to to má
jejich, když je to kněz roz- roz- rozhoupá a začne to vonět, tak ten
dým má povznášet taky lidi, duše jejich, aby šla k nebi symbolicky,
to je ještě starší než křesťanství.
JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee
s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do
svých deseti let. [jak]
MJ: [do] deseti let?
JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo
[nevzpomínáte si]
MJ: [tak jednou] za měsíc.
JV: mhm dobře.
MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo
JV: mhm
MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo
dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc.
JV: mhm
MJ: to já tak přesně nevím.
JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste
s rodiči,
MJ: s rodičemi
JV: mhm
MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky.
JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba
výjimečně, že ste šel s rodiči.
MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na
filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné
škole,
JV: mhm
MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás
vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud
byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a
nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem
chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let a pak teda už
s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady.
JV: mhm
MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval.
otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em
sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. takže e e
pak sme chodili sami a když sem byl už em na gymnáziu nebo to, tak
sám a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem
chodil často, no.
JV: á do [kt-]
MJ: [(čeho)]
JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil
s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně?
MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se
nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty
hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo
dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)),
JV: mhm
MJ: Kapitol,
JV: ano.
MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten
palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct]
JV: [ano Jalta, Jalta]
MJ: [asi v Brně,] no.
JV: mhm
MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší.
JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-]
MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme
podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky
[kino] ((Kino Grand))
JV: [ano ano]
MJ: [na]hoře.
JV: á když ste teda chodil s rodiči do těchto kin, do těch víc nóbl,
jak ste říkal, tak změnilo se potom výběr kin e když ste začal
chodit s kamarády? třeba že ste s kamarády chodil do jiných kin než
předtím s rodiči.
MJ: (.) to tak přešlo samo.
JV: ale chodil ste do jiných kin? potom s kamarády, než [s-]
MJ: [prosím]
JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči?
MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili
jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na
divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam-
s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly
levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino
Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee
v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil-
to už sme si vybírali podle filmů a tak, no. to postupně přecházelo,
jak člověk ten tim věkem rostl od puberty vejš, že jo, tak se
osamostatnil a už sme vyhledávali filmy, který em kromě teda
veseloher, to nás vždycky bavilo, tak které nás bavily. no no byly
to ty kaubojky ((cowboy)) detektivky šárlí šán ((Charlie Chan)) to
byl takovej, pravidelně dávali, to byl čínskej ee detektiv, to byly
šanovky ((filmy s Charlie Chanem)) to bylo, seriál.
JV: mhm a dokázal byste říct, proč vás ty kovbojky a ty detektivky
právě bavily? v tomto věku.
(.)
JV: proč proč vás bavily ty kovbojky a detek[tivky].
MJ: [protože] to bylo napínavý.
JV: aha
MJ: a byly tam taky em bylo to napínavý a bylo to takovej, no šou
((show)) no e jak dneska <říkají,> že jo.
JV: mhm
MJ: něco z e e co se em v našem em u nás nedělalo, že jo. kovboji
tam chodili, jo, taky už zamilovaný potom, že jo a ten všady řádil a
e e střílel e po těch e po indiánech, to tehdy rasismus <to
neexistovalo> že jo, ale on byl hrdina, všechno mu šlo, že jo,
chytal do las bejky, to bylo dobrodružství.
JV: mhm
MJ: nebo Tři bengálští jezdci jak bojovali v proti domorodcům
v Africe v Indii a podobně, tehdy boj proti domorodcům, dneska by se
řeklo to to neni možný, ale tehdy to bylo jako hrdinství a ani
nakonec, Američani dobývali (.) Ameriku proti indiánům a ee Jižní
Ameriku tak surově, že to dneska ať si nehrajou na lidská práva, že
jo, no hrajou už si nehrajou dneska už je to jináč, ale tehdy tehdy
ee dobyv- prostě e dobrodružství v cizí zemi teda hlavně v tech ee
kolóniích a nebo v těch Africe, Asie, Jižní Amerika tó vzrušovalo,
no ((smích)).
JV: mhm dobře.
MJ: to bylo vzrušení pro nás, že jo, takže to jako děcka e hlavně
kluky, já sem s holkama nechodil, že jo, tehdy samozřejmě, ale to
ná- to nás jako lákalo.
JV: mhm dobře. á dál bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na filmy
a na kina? jestli vás třeba podporovali v chození do kina nebo
naopak.
MJ: no oni se dycky ptali na co du a s kým du a to já sem jim
poctivě říkal. já sem je poslouchal.
JV: mhm
MJ: to přiznám.
JV: a říkali vám třeba na co máte jít e na co nemáte jít?
MJ: ne.
JV: ne nemluvili vám do toho.
MJ: ne, leda když byl ňákej takovej, no naučný, ale to byly, to
dávali zvlášť, ale do toho nám nemluvili, jenom řekli p- právě co
oni taky viděli a to byly em to byly ty filmy e zaprvé ty ee
zábavné, ty veselohry e
JV: mhm
MJ: s Burianem ((Vlasta Burian)) a nebo e potom s e byl Pat a
Patachon americkej a nebo byl ten (.) Voskovec a Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), ale to mělo už úroveň aj teda m- mravní, že
jo, to byl boj proti fašismu e t- to e á ty sociální em to nás tam
vodili a nebo říkali, že to je dobrej film, tak sme tam šli sami.
JV: takže vy ste se doma bavili o filmu?
MJ: no když se mě ptali, tak jo.
JV: mhm
MJ: no jistě.
JV: takže se ste se bavili o tom, který film je dobrý a který
špatný, doma,
MJ: no [no].
JV: [s ro]diči. mhm dobře. á
MJ: no to je tedy špatný já si nevzpomínám, že by se nám nějakej
nelíbil nebo že by nám, že bychom tam museli chodit. se školou se
chodilo na filmy, ale em to byly potom propagační za války a
podobně, to už sme teda rozlišovali, to už člověk byl dospělej, že
jo. ((smích))
JV: mhm dobře. takže vy ste teda chodili se školou za války do kina.
mhm dobře.
MJ: prosím?
JV: vy ste teda za války chodil se školou do kina?
MJ: no ee sám taky.
JV: já vim, ale se školou taky, ano?
MJ: no když se šla celá škola, tak samozřejmě.
JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina.
MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.
JV: mhm
MJ: a dycky byly před před kinem byly týdeníky,
JV: mhm
MJ: tehdy běžně a to sme na to chodívali, protože to byly aktuální
věci a to sme viděli e taky ee život, kterej sme prožívali, řekněme
když to bylo v Brně nebo v městě nebo aj na venkově, to bylo takový
lidský pro nás, to nebylo hraný, že jo, to bylo e tam byla e závody,
taky závody třeba automobilový a nebo ee cvičení a nebo průvody a no
ee leccos, no. týdeníky byly velice zajímavý pro nás. za války ovšem
už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet
devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme
naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že
každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože
tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli,
Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli
sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli
nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a
lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku,
no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci,
dneska už těžko pochopitelný, ale to
JV: mhm
MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.
JV: mhm dobře. á e teda vy ste chodil se školou do kina až za války
a v tom dětském věku ste nechodili se školou do kina? na té obecné
škole třeba.
MJ: na obecné ne.
JV: mhm
MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo,
loutkovýho nebo tak.
JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době?
MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o
tom třeba mluvili ve škole.
JV: mhm á
MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo,
to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?
JV: určitě určitě. ehm á ani na té obecné škole, když ste...
nechodili ste do kina na obecné škole, to vim, ale n- nemluvili
učitelé o tom, co je zrovna v kině nebo že byste tam neměli chodit,
nebo že byste tam naopak měli chodit.
MJ: ne.
JV: ne.
MJ: to si nevzpomínám, ne.
JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let
vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro
vás důležitá?
MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho.
JV: mhm
MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě
divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo
a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido-
nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly
návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em
pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no.
JV: mhm
MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava
byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl,
to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo
se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo,
no ale to ((smích)) to nese věk, no.
JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl
důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském
nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských?
MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a
takle.
JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste
viděli, dávali ste si ména podle toho nebo
MJ: jó,
JV: příběhy [ste]
MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu
bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on
je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to
je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky
hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a
zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo
něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí,
JV: mhm
MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval
nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci
byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí
bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka.
JV: mhm
MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě
jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn
divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a
takový opičky jak jak sme to viděli.
JV: mhm dobře.
MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli
a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim
fandili, my sme to prožívali.
JV: mhm. tak e já bych teďka přesunula dál
MJ: no
JV: e od té dětské zkušenosti už ee na dobu, kdy vám bylo deset let
a víc
MJ: no
JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do
kina? od těch deseti let výš.
MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za
měsíc, no.
JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda
výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin
než s těmi kamarády teda, že ste
MJ: s rodičema?
JV: ano, že ste s ro[dičema]
MJ: [no do] těch dražších.
JV: ano.
MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu
pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili
do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější.
JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste
navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši?
MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo
nejblíž a bylo to laciný.
JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo,
do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně.
MJ: ne.
JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak
ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve
zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste...
MJ: ne.
JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině?
MJ: ne.
JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se
třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu.
MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho
((hlasová imitace)) a tak.
JV: á stalo se tře-
MJ: pokud někdo to takle vyrušoval.
JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého
člověka, který vyrušoval.
MJ: ee
JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil.
MJ: ee ne ale pohrozil.
JV: mhm
MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový
kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo
podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak
dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to
by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju.
JV: mhm
MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to
vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak
to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk
necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky
vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je,
jo, ten...
JV: ano.
MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám
tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee
dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to
jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne.
JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to
nedělali i v jiných kinech?
MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím.
JV: mhm dobře.
MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch
lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej
improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo,
JV: mhm
MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku
stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu
zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro
a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic
neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na
těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích))
JV: mhm
MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.
JV: á e ozýval se třeba potlesk? v kině třeba po skončení filmu.
MJ: možná že jo, ale to nevím. (..) ani, né pravidelně ne-e. ne
nebylo.
JV: mhm
MJ: ne potlesk nebyl. ani na konci. (.) nevzpomínám si opravdu.
JV: mhm dobře. á potkával ste v kině své známé? ee jestli ste třeba,
prostě jestli to kino bylo ňáký prostor, kde ste se setkávali se
známými s přáteli, kde ste udržo[vali]
MJ: [né] no my sme viděli, že tam dou, tak sme se pozdravili,
spolužáci, ale pak sme si sedli a po kině sme šli dom.
JV: mhm dobře. á třeba po tom kině, když ste šli domů, bavili ste se
mezi sebou o tom filmu, který ste viděli.
MJ: no jistě.
JV: mhm dobře.
MJ: pokud byl dobrej a nebo sme nadávali, no jistě, no tak člověk ee
když sme to viděli, tak sme o tom mluvili.
JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné
filmy?
MJ: jo.
JV: jo.
MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no
tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné
nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale
tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus-
to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo
a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži
nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to
kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to
je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to
ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný,
jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili.
JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste
tam chodil, s kým ste se
MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se
spolužáky potom. se známýma, s kamarádama.
JV: a
MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima
chodil.
JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým
způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo]
MJ: [jo] když byly nepřístupné?
JV: no.
MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já
sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali
sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával,
tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako
malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že
jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď.
JV: mhm
MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo.
JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o
kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že
ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší?
MJ: ne.
JV: ne.
MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a
taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak,
JV: mhm
MJ: to ne.
JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného
filmu?
MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět.
to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em
dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto.
JV: mhm dobře.
MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když
přede mnou seděli někdo velkej to <aj aj pozděj,> tak sem moc
neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil
<v aktovce ňáký knihy a abych seděl vejš>. to byl b- největší
problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj
větší problém než cokoliv jinýho.
JV: mhm á
MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to
nevadilo.
JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo,
jestli ste někdy nezaplatil za to kino.
MJ: ne.
JV: nesta[lo]
MJ: [ne]
JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo]
MJ: [ne, ne].
JV: mhm
MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi
lidi poznali.
JV: mhm
MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem
řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě
to, tak mi dali peníze.
JV: mhm dobře.
MJ: já sem nikdy kapesný neměl a sám se- až teda em za války a když
sem byl ve Zlíně samozřejmě, sem byl samostatnej, už sem žil, no to
už sem byl dospělej, po matuře.
JV: mhm. á teďka bych se zeptala e jakým způsobem ste si vybíral
film, na který ste do kina chtěl jít? j- jak ste si ee vlastně, kde
ste třeba bral informace o tom ee o tom filmu nebo podle [čeho ste]
MJ: [no z obráz]ků.
JV: z obrázků?
MJ: a a s a psaní, každej film byl vo něčem. a taky herci už no no
pochopitelně, to (.) to bylo dycky n- napsaný co to je za film, i
když to potom třeba em oni to přikrášlovali pochopitelně, ale to už
člověk podle obrázku a podle toho věděl, co to je. no taky, těch
filmů nebylo, on každý běžel štrnáct dní, tak to (nebyla) taková
záplava filmů jak teď.
JV: mhm
MJ: kin bylo hodně, ale hráli tam (.) já nevím, že by tam em že by
někdy, člověk nevěděl na co de.
JV: (.) takže ste získával vlastně ty informace o filmu z těch
plakátů s obrázků, ano? a ještě třeba od někuď? eště od rodičů ste
říkal, že ste se bavili,
MJ: no vod ka- e vod kamarádů.
JV: mhm od kamarádů.
MJ: nó a o- od spolužáků a známých a řekl, to je bezvadný, já sem
viděl film, tak sme tam potom chtěli jít taky a tak to nám řekli vo
čem to de,
JV: mhm
MJ: někdo chodil častěji, teda já sem moc nechodil. to přiznám. byli
ti, kteří museli vidět všechno a ti nám to říkali, ta osobní
zkušenost je poměrně nejcennější.
JV: mhm dobře. á teda bylo důležitější ten film ee než to kino na
který ste še- do kterého ste šel. že ste si hlavně vybíral podle
filmů a ne podle kina? nebo obráceně?
MJ: em podle filmů.
JV: podle filmů.
MJ: a podle ceny teda. ((smích))
JV: mhm. takžé třeba kdyby byl až na Komárově někde ňáký film, který
ste chtěl vidět, tak byste tam jel? nebo někde třeba jinde.
MJ: (.) no jo, ale, ty filmy tak oni tak kolovaly, ono většinou (.)
do do do daleka bych nejel teda do Komárova, tam sem nebyl nikdy. to
by už musel být kor film, ale to se nepamatuju, že bych kvůli filmu
e že by dávali jenom v zapadákově to ať to si tak to už nevim.
JV: mhm
MJ: toto vám moc neo- na to neodpovím.
JV: á bylo teda pro vás důležité, kdo ve filmu hrál? říkal ste, že
ste měl rád nějaké herce, [že ste je měl oblíbené].
MJ: [no eee] některé ee z našich, to byl třeba Burian ((Vlasta
Burian)) nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) že
jo, ze zahraničních kde kde byla záruka, že tam bude zábava nebo e
nebo to bude napínavý, ale jinak jinak né, protože herců bylo dost
plno a kvůli hercům sem nikdy nešel.
JV: mhm. á proč ste měl právě toho Buriana ((Vlasta Burian)) rád,
nebo toho Vosk[ovce a (Wericha)] ((Jiří Voskovec a Jan Werich))?
MJ: [no toho mám] dodnes rád.
JV: mhm
MJ: (prostě) to je to je komik, kterej kterej em no já nevím, no on
to d- prožíval on to vyjadřuje, takovej už od té doby nebyl. byli
jiní, že jo, jak sem řekl (pat a pato-) ((Pat a Patachon)) a nebo
ten ee (.) jak se menoval e em který nemluvil ky- kejt- kýtn
((Buster Keaton)) se myslim menoval, [americkej].
JV: [bastr bastr] kýtn ((Buster Keaton))
MJ: co?
JV: bastr kýtn? ((Buster Keaton))
MJ: jo.
JV: bastr kýtn ((Buster Keaton)).
MJ: no to byl muž s němou tváří, ten byl e vtipnej podle těch v-
některej (špičkoval), ale jinak ne jinak mě teda zajímalo dycky co
tam hrajou.
JV: mhm
MJ: když českých herců nebylo tolik jako teď.
JV: e dobře. á e eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
když ste zažil i ty černobílé filmy, jestli pro vás bylo důležité,
jestli je ten film černobílý e nebo barevný. jestli.
MJ: no barevný tehdy nebyly. to byly až v poslední době. to bylo
všechno černobílý.
JV: všech- všechny byly čern[obílý]
MJ: [no jo]
JV: nebyl žádný barevný film?
MJ: no film em černobílý sou třicet let nebo štyrycet, já nevím, to
už bylo tady to už sem byl dospěl- [toto]
JV: [jo, aha]
MJ: [teh]dy byly jenom černobílé.
JV: mhm takže si nevzpomínáte na žádné barevné filmy?
MJ: tehdy nebyly.
JV: mhm dobře á
MJ: ňáký e jaksi se snažil nebo koloro- ko- kolorovali ee někdy jako
část byla tak všichni byli co to, ale to byly takový neskutečný
barvy. pokuď si vzpomínám co první (přišlo) teda ale barevný jak sou
dnes, to vůbec nebylo.
JV: mhm
MJ: ještě teďka vidíte filmy z padesátých šedesátých let černobílý.
JV: ano ano. á když to bylo kolorovaný, tak třeba líbilo se vám to
víc ty kolorovaný filmy? e nebo míň nebo
MJ: no potom jo.
JV: bylo to pro vás důležité, že to bylo kolorovaný? [šel ste]
MJ: [né pro mě] bylo dycky důležitější obsah, námět, to je dodnes.
eště dneska se dělají černobílé filmy nějaké.
JV: mhm jo.
MJ: aby ta f- aby ta barva jako nepřevažovala nad bych řekl hodnotou
nebo e nebo významem toho filmu. no mně je to aj e u knížek a nebo u
divadel mně ee když tam hraje nevim ňákej herec, tak mě to
nepřitáhne když em se mně nebude líbit kus. já se dívám dycky na
obsah a nebo na bych řekl hodnotu filmu jako z té vnitřní e stránky,
no.
JV: mhm. á eště sem se chtěla zeptat, když ste zažil ty němé filmy,
němé filmy, když ste je zažil, jestli pro vás bylo důležité potom,
jestli je ten film němý nebo zvukový. jestli ste šel radši na
zvukový film.
MJ: e to pak byly jenom zvukové. těch ně- němých bylo bylo mně to
jedno,
JV: mhm
MJ: bylo mně to jedno. ten děj byl rozhodující, ale těch němých, to
když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak
říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie
Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba
Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít.
ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě
nehrálo roli prakticky.
JV: mhm
MJ: ovšem ten zvuk rychle šel. ten byl velice brzo a pak byly
všechny už zvukové.
JV: mhm á hrálo pro vás nějakou roli to, v jaké zemi byl ten film
natočen?
MJ: ne.
JV: takže em
MJ: no ne no ee f- em holyvůd ((Hollywood)) americké to bylo
americkej byl jedině holyvůd ((Hollywood)) že jo, tehdy a tak to už
mělo hodnotu, že to mělo výpravu vel- větší, že jo
JV: mhm
MJ: a (.) to prostě ee em to prostě bylo ee em na vyšší úrovni. ti
naše, to bylo vidět, že to sou kulisy a že tak hrajou skoro jak
v divadle, kdežto tam to bylo už takový trochu vyspělejší.
JV: mhm
MJ: ale tak e-e esli je německej, francouzskej, švédskej nebo náš,
to to to nehrálo roli.
JV: á takže to, že ten film byl vyspělejší, ten halyvůdskej
((Hollywood)) film, že vypadal líp, takže to nebyl důvod, proč byste
šel na americký film radši než na český?
MJ: ne.
JV: ne.
MJ: ne. muselo to mít určitou hodnotu.
JV: mhm dobře. á e co byste řekl, že dělalo film dobrým filmem? co
mu dávalo tu hodnotu?
MJ: obsah.
JV: obsah, takže to
MJ: podle mě.
JV: takže ten příběh, nebo [nebo]
MJ: [ano].
JV: dobře.
MJ: to i teďka v tom Artu ((Kino Art)) já tam někdy přídu, mě už tam
znají víceméně ((smích))
JV: mhm
MJ: a chcu si koupit lístek a mně řekne, musíte počkat esi budou
teda aspoň dva, protože pro jednoho nehrajou.
JV: mhm
MJ: tak já počkám a e tam já, bývá pět šest lidí tam, to mládež
vůbec netáhnou ty filmy a to je tak kvalitní to to mně to vyhovuje
já su děsně rád, že ten Art ((Kino Art)) a skala ((Scala)) taky, ale
skala ((Scala)) je to, ale to je (jedno), že to sou filmy oni sou
dotovaný i městem, tam je lacinější vstupný, jinak by tam se
neuživili, kdežto Velkej Špalíček ((Velký Špalíček)), tam sem
párkrát byl, no je to drahý, ale to je ee (že jo), mně stačí ty
ukázky tak ee du pryč.
JV: mhm
MJ: bomby, že, no to je vzrušení vod teda ee (.) em bych řekl e scén
napínavých dramatických, jak lidi lítaj do povětří, no strašný
válečný a zabijáci a a tyto až po ty sexuální, že jo, to tam musí
bejt, že jo, to musí být ňáký drasťák t- em to mládež na to chodí a
dokonce když aj film je e třeba slušnější, teda u nás byl pokuď si
vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek
Mácha)) Máj, jo
JV: mhm
MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež
nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec
k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli
mluvit o generačních problémech, to
JV: mhm
MJ: ale p- pro mě hraje roli jedině obsah a náplň filmu.
JV: mhm dobře. á stalo se vám někdy, že ste šel na ňáký film
vícekrát za sebou?
MJ: jo.
JV: mhm a
MJ: to sou právě tyto.
JV: mhm a často se to stávalo?
MJ: hm to ne. protože oni taky nehráli, oni potom hráli jednou za
čas.
JV: mhm
MJ: ale ví- vím, že sem některé viděl víckrát.
JV: a vzpo[menul]
MJ: [a s ]chutí
JV: vzpomněl byste si třeba, které to byly? jaké filmy?
MJ: no všechny Burianovy ((Vlasta Burian)), všechny Voskovce a
Werich- cha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) o těch ee š- Škola,
základ života a Študáci a kantoři, to byly ty filmy, to bych se
díval furt.
JV: mhm á proč myslíte, že vás právě tyto filmy zaujaly? proč si
myslíte že
MJ: to bylo něco zvláštního. to měly to (...) no protože e e to byl
e opravdu uměleckej výkon, to jako když máte ee hudbu já teda
poslóchám jenom klasiku, tak něco bych poslouchal vod rána do več-
pořád, já totiž ee to moderní uměně- vůbec umění, ať je to malířství
nebo hudba nebo ee aj ee poezie, to zvlášť zvlášť, že jo, em podle
mě má hodnotu, když to člověk denně se, třeba obraz, když se dívám
denně na jeden obraz, mám ňáký já mám rád Jambora ((Josef Jambor)) a
eště ňáké jiné a celej život se na ně dívám to e je to kopie tak e
pořád v tom něco nacházím a když je ňákej moderní obraz, tak se na
to podívám a druhej den už bych to nechtěl vidět. zrovna tak
fotografie neberu za umění.
JV: mhm a takže myslíte, že třeba na vás ty studentské filmy
působily právě kvůli tomu, nebo
MJ: a- atmosférou aj myšlenkou.
JV: mhm
MJ: dyť ten ten závěr je jednoznačný. jak ten profesor ee nakonec
řekne em ti š- ti študenti mají svou duši.
JV: mhm
MJ: a to prokazuje celým, napřed je nepochopil, ale nakonec řekl,
oni mají (jít) svou duši, že jo. on rozuměl té mládeži, to člověk
zná nazpaměť pomalu, ale rád se na to dívám, protože to je hodnota.
jako rád poslouchám hudbu nebo básně, čtu jednu báseň pořád až ee
pořád v ní hledám ně- ee nacházím něco hezkýho, v opakování, to je,
podle mě kvalita hraje jedině ee roli tím, že si to člověk může
stále poslouchat nebo číst a nebo se na to dívat.
JV: mhm dobře. á jaké jiné druhy zábavy ste měl rád? nebo jaké jiné
druhy záb[avy]
MJ: [váž]né. no a nebo veselohra, která opravdu em ona každá je,
dobrá, veselohra není jenom e vykládat vtipy nebo něco bezduchýho,
to musí mít ducha, no. to člověk pozná, no, to se dá těžko říct. to
musí mít ňákou hodnotu, která e z toho pramení, z toho ee z toho
uměleckého výtvoru <ať je to malířství nebo film>.
JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla?
v té době nebo
MJ: ano.
JV: na- nebo na koncerty, nebo
MJ: prosím.
JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době?
MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od
malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy
((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála
klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet
let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e
činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to,
to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano
z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku,
tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky
podobný.
JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu
před kinem.
MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to
JV: mhm
MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na
koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se
můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco
jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám.
JV: á
MJ: to je jedno.
JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se
vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina].
MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc.
JV: mhm
MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee
být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když
vím, že je divadlo, tak tam du do divadla.
JV: mhm dobře.
MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek
cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic
jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do
cvičení>.
JV: mhm
MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino
můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že
jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám,
až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.
JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jaké byly e rozdíly v místních
kinech? jaké byly rozdíly mezi e kinama, jestli s- e ste třeba
vnímal ňáké rozdíly? říkal ste, že někerá kina byla nóbl. tak je-
[jaké jak]
MJ: [a nóbl] a cena.
JV: mhm
MJ: no ty nóbl, to byly ee ty premiérové, Alfa ještě byla taky
premiérová.
JV: mhm a
MJ: skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Moderna a pak byly ty (.) méně
hodnotný, no a pak byly ty prťáky ((ozve se rána)) tam na, pardon
JV: mhm
MJ: na na tom na venko- e e e na na em na perifériích.
JV: á lišil se třeba nějak interiér? těch kin, těch nóbl kin a těch
méně hodnotných kin.
MJ: no jistě. no tam to bylo úzký, jedno bylo dokonce tak šikmý na-
nacpaný (.) em ale to mně nevadilo. já sem tu hodnotu filmu em dával
vysoko na to, no byly no samozřejmě. to byly přece em jak v divadle
sedadla a to bylo, dokonce tam byl bufet, že jó a někdy aj přestávky
byly v kině, ale to málo kdy a em to bylo nóbl posezení, že jo, k ee
bylo to hezký (bez toho, no nevim z toho) ty prťáky, to bylo
adaptovaný <starý ty kde se chodilo>, starý místnosti probouraný. č-
filmy letěly, že jo, to byla zábava lidu, tak to byl jak to byly
velký rozdíly, ale u mě to nehrálo roli, spíš ta cena.
JV: mhm. á lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců, v těch nóbl
kinech a v [těch]
MJ: [ne].
JV: menších. ne.
MJ: n- uf absolutně nevím, kdo tam byl a co dělal e em uvaděč a
JV: mhm
MJ: já nevim, šatnář, ale to je e
JV: a třeba nechovali se něják jinak tře- v těch v těch nóbl kinech
nebyli třeba ňáký slušnější nebo ňáký
MJ: ne.
JV: ne. mhm
MJ: (<nepozorovalo se mi>)
JV: dobře. ee teďka bych se z- se zeptala, z čeho se skládal obvykle
program projekce. ee jestli, byl tam dlouhý film, říkal ste, že byly
aktuality ee
MJ: no napřed byl týdeník a pak byl film.
JV: mhm a byly třeba ňáké reklamy?
MJ: byly.
JV: aha a ty byly kdy? ee
MJ: no pur- ee na začá[tku].
JV: [na z]ačátku. á to byly reklamy jako na co? na další film to
byly reklamy, nebo to byly reklamy
MJ: ukázky byly pozděj, napřed nebyly, ale to byly reklamy, že se
tam pustil obrázek.
JV: mhm. á
MJ: to bylo statický, že jó.
JV: mhm
MJ: jako teď.
JV: a to byla reklama třeba na film, který se uvede příště? nebo to
byla rekl[ama]
MJ: [to by]lo taky. ano. pokuď věděli, tak to (ono). no to byla
reklamy na zubní pastu a boty a Baťa,
JV: mhm
MJ: já nevim, to bylo plno, a potom, navštivte naše kino, příště
uvedeme, tak to bylo dycky co tam uvedou,
JV: mhm
MJ: a v těch venkovských, v Tišnově třeba jenom napsaný na kus
průhlednýho na celofán a tak to tam pustili d- když neměli em ten a
někde to bylo žé film, já nevim Maryša a ó drama z vesnického
prostředí uvedeme v kině od pátýho do vos[mýho]
JV: [mhm]
MJ: nebo já nevim.
JV: á byly třeba krátké filmy?
MJ: byly.
JV: krátké filmy.
MJ: ano.
JV: a
MJ: často.
JV: mhm a ty byly kde v tom programu. ty byly...
MJ: e pó týdeníku.
JV: mhm
MJ: týdeník, potom byl krátkej film, když ten hlavní nebyl dost
dlouhej, že jo,
JV: mhm
MJ: a to bylo dost často. krátkej to byl e (.) po tý n- em no prostě
jenom ňáká malá ee ukázka a nebo e příhoda a nebo já nevím co.
krátkej film. jako teďka to bejvá.
JV: mhm á ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo už ste se těšili
na ten dlo[uhý]
MJ: [jo]
JV: film.
MJ: no né, člověk si vybral podle hlavního filmu.
JV: mhm
MJ: a týdeník, to nevěděl co bude. no a krátkej teda ať je takovej
nebo vonakej, když se nelíbil, nedalo se nic dělat, tak ta štvrt
hodina se vydržela.
JV: mhm
MJ: protože hlavní byl film. ten, na to se chodilo.
JV: mhm dobře. á byla tam ňáká přestávka mezi tim? přestávka.
MJ: e no napřed jó, když měli jeden aparát a než <vyměnili> tu aj
v aj bylo několik em když měli jednu aparatůru,
JV: mhm
MJ: že jo.
JV: a
MJ: no tak tam byl kotouč, že jo, a najednou em to zhaslo, že jo, a
to trvalo pár minut než ee tam dali druhej díl a pak se (vinul)
druhej díl a pokračovalo to d-
JV: mhm
MJ: ovšem to byly ty venkovský nebo ty malý kina, ale pak už měl
každý dva a e automaticky jak jeden přešel něk- e tak n- no teďka je
to taky, no teďka už ne, teďka sou ty digitály, to je dneska jinýho.
JV: mhm á co se dělo v té pauze než vyměnili ten film?
MJ: nic.
JV: nic.
MJ: se čekalo a lidi se mohli bavit.
JV: mhm á taková ta klasická přestávka, že by se rozsvítilo a že by
třeba
MJ: některý filmy to měly tak t- tó jako v divadle jak se šlo aj tam
bylo foajé ((foyer)) a tam byl aj bufet nebo co, ale to em to bylo
málo. oni většinou tak akorát, protože pak hráli totéž podruhý nebo
potřetí, že jo, třikrát za sebou, takovejch přestávek bylo málo a
(.) to nehrálo, to nevím, byly ale em málo velice.
JV: mhm
MJ: u mě to bylo i naopak, já bych byl raději, kdyby to, protože mně
šlo vo to vidět ten film.
JV: ee a co se o takové přestávc- a co se o takové přestávce dělalo?
třeba že se šlo [z toho sálu ven]
MJ: [no když když byla] tak ono se (na ni) přestávka deset minut, že
jo, patnáct, že jo, no tak lidi šli jak v divadle, no tak vyšli e
šel do bu- nebo se šli promenovat se známýma anebo šli na záchod
nebo no prostě
JV: mhm
MJ: ee se zvedli a p- trochu se prošli, aby jim ((smích))
JV: mhm
MJ: aby se em trochu provětrali a nebo si šli zakouřit a nebo tak.
JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu
v domácnosti? třeba [že]
MJ: [jo]
JV: ano?
MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla
osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly
rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený
z půjčovny takový doma? ne.
JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami
MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky
byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl,
JV: mhm
MJ: doma teda.
JV: mhm [dobře].
MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět
(tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani
televize, nic, doma.
JV: mhm
MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to,
na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no.
JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty]
MJ: [ja]ko doma?
JV: ano.
MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a
řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár
filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola.
JV: á [jak]
MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila
teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe.
JV: mhm
MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže
filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký,
stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e
ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to
rádi díváme.
JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to
promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali?
MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo.
JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli,
nebo
MJ: no přátele to nezajímalo ( )
JV: hm
MJ: jenom rodinný, no. a pak tam em většinou teďka taky maj někteří
filmy a nebo ty digitály a to je, jak se narodí děcko, tak ho
filmuje furt a člověka už to nebaví, protože e em jednou ee jí toto
a potom oslava a Vánoce to je em tehdy to bylo trochu zajímavější
možná. e teďka je to běžný, no, dneska to víte dneska si pustíte,
nafilmujete a přímo si to pustíte na promítačku, co ste nafilmovali.
JV: mhm
MJ: rodinná oslava. to je dneska digital, to je. to zprofanovalo,
protože kdo by se na to díval. ((smích)) tehdy to byla vzácnost.
JV: mhm ee dobře. tak já bych teďka se ee přesunula k období
protektorátu á
MJ: no.
JV: bavili bychom se teda o tom. á zeptala bych se, jak na vás
působily změny po roce třicet devět, kdy začly platit protektorátní
předpisy. ee jestli byla třeba některá kina vyloženě německá, nebo
vyloženě česká?
MJ: né.
JV: že, nebyla ňáká kina chápána jako že to sou pro Němce kino, že
tam chodí hlavně Němci.
MJ: no možná měli v Německým domě ((Německý dům)). to stálo
uprostřed (.) Lažanskýho teďka Moravskýho náměstí ((Moravské
náměstí)), tam měli voni.
JV: mhm
MJ: a e tam možná měli kino, ale jinak né.
JV: mhm. á některé kino, třeba české, že by bylo, že by tam Němci
nechodili.
MJ: no to většina, protože ď- (..) no za protektorátu všichni
němečtí vojáci a b- byly to německé filmy, no tak tam chodili taky,
že jo no.
JV: mhm
MJ: to to se nerozlišovalo.
JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více
nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal
chodit do kina více než před tim protektorátem.
MJ: no chodil, protože sem b- byl starší.
JV: mhm
MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej
víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů,
tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani
divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě.
(..) to se chodilo do kina dosť.
JV: mhm
MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc
nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se
chodilo.
JV: takže ste chodil spíše na české filmy než na ty německé?
MJ: no jistě.
JV: mhm. á takže se teda změnil ten výběr těch filmů. chodil ste
teda spíše na ty české.
MJ: ano.
JV: mhm á takže rozhodovalo teda em
MJ: no a nebo zahraniční, jo, samozřejmě západní nebyly, ale
JV: mhm dobře. a takže, ale na ty německé ste chodil taky, nebo ste
na ně pře[stal]
MJ: [kam?]
JV: na ty německé ste chodil taky nebo ste na ně
MJ: taky.
JV: mhm a tak když ste teda šel na ten německý film, tak na jaký
německý film ste šel, když už ste na něj šel? proč ste na takový
film šel?
MJ: no když to bylo (..) já sem teda Němce samozřejmě neměl rád, to
nikdo tady, ale ale ee oni většinou to zaplavili a když nic jinýho
nebylo, tak sme šli jako za ( ) marika rék ((Marika Rökk)) a
nebo, oni měli taky takový operetní a zábavné filmy. tak to sme
viděli.
JV: mhm
MJ: když nebylo těch českých, no tak sme šli aj na německý, ale
většinou teda český všechny. ono jich taky tolik nebylo, oni taky ee
za války byla bída aj vo ten materiál a vo všechno a em takže těch,
JV: mhm
MJ: německých bylo víc, protože em to byla jejich, doména, že jo. no
tak sme šli aj na německej.
JV: mhm dobře. á eště bych se zeptala, jak se diváci v kině za
protektorátu chovali? jestli se to ňák změnilo to chování. e ee na
rozdíl od té doby před protektorátem. (..) jestli byla třeba jiná
atmosféra v tom kině.
MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky,
který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda
oni řekli, pak to <z-> ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít
do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky.
JV: mhm. takže ty týdeníky německé ste teda neměl rád?
MJ: ne, to nikdo, to bylo ee em jak e německá vojska e útočí a ee
furt a ee propagační, že jo.
JV: mhm
MJ: hitlerjungen ((Hitlerjungend)) jak je to ď- dokonalá mládež, no
celá e propaganda, jak za komunismu byly Rusko, ale toto eště bylo
horší.
JV: mhm takže to na vás ňák špatně působilo? třeba ten týdeník? nebo
s-
MJ: no tak e my už sme byli dost velcí, abychom věděli, že to je šmé
no no šmé, no že to do nás lejou, no, člověk byl ee já sem em neby-,
to člověk musel vidět, protože v novinách to psali a rozhlas, pokuď
byl, že jo, tak taky německy furt, že jo. em nápisy a pochodovaly
tady aj německý armády, aspoň na začátku, potom už teda po ke konci
války b- už né, takže e to sme brali jako nutný zlo. už sme se
těšili, až bude konec války.
JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo?
MJ: ne.
JV: e ne. vůbec ne.
MJ: akorát mě jednou, když sem šel do Blanska em za známýma a tam
byli čekali a a já sem šel dál po- povidám, jak to, že nikdo (nejde)
a při mně- dal mně pohlavek a shodil mně klobouk, protože vzt-
vztyčovali říšskou vlaj- vlajku,
JV: mhm
MJ: zrovna a to ti lidi věděli a já sem si toho nevšim a že sem
nesmekl nebo nezůstal, tak mně dali pohlavek, až se mi toto pak s,
JV: mhm
MJ: pak už sem si dával pozor. ((smích))
JV: ((smích))
MJ: jo kdyby hajlovat, ani ve škole sme nehajlovali a nic.
JV: mhm ee á změnilo se nějak chování diváků v kině nebo četnost
návštěvy kina s blížícím se koncem války? [že byl]
MJ: [když při]š- e za války
JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci
chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra.
MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel,
tak viděl, že to bude takový nebo vonaký.
JV: mhm
MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil. e na český filmy a
na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost
českýmu pochopitelně.
JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války
nebo naopak méně?
MJ: no spíš méně.
JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák
spojit- mělo to spojitost [s tím]
MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no.
no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval
dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee
ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem
ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že
jo.
JV: mhm
MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak
potupně, no.
JV: hm
MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e
to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk
viděl f- furt em. pochody a vlajky, no tak to nenáviděl, ale <sám
sem přece nemoh chodit a brat> vocel a a strhávat prapor, to bych
skončil špatně, tó zase <takovej> nikdo nebyl takovou vodvahu. pokud
nebyl partyzán.
JV: takže vy ste říkal, jestli sem to správně pochopila, že ste
chodil ke ko- e s blížícím se koncem války, ste chodil méně do kina
kvůli tomu, že tam byla ta propaganda?
MJ: né kvůli tomu, že už potom už těch filmů ubejvalo českých,
německých přibejvalo a na ty sem chodil výjimečně, no, když tam byly
třeba ňáky lyžařský a nebo ee z Olympiády z toho še- to to dávali,
tak to to sem šel, protože to nebyla samá ee propaganda. no ale e
ten týdeník s tou e armádou německou jak ee furt se kasali, to
s člověk přetrpěl, to viděl furt.
JV: mhm
MJ: na všech plakátech a v celým životě, no. to Němci to vovládali a
JV: mhm
MJ: my sme museli držet hubu a těšit se až to teda skončí. ((smích))
JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po
osvobození?
MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly
chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to
bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten
film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku
přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo
e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše
ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo,
JV: mhm
MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám
začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve
skutečnosti.
JV: mhm
MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina
na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to.
JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra?
MJ: no jistě.
JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po
tom osvobození.
MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no].
JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině?
MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a
všechno bylo český, že jo.
JV: mhm
MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina,
tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost
má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje.
JV: mhm dobře takže s-
MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a
nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do
kina, tak de kvůli filmu.
JV: mhm dobře. ee tak teďka bych vám ukázala seznam filmů ee
takových těch ee největších filmových hitů, které ste v té době mohl
vidět v kině. á já bych se vás zeptala na to, ee jestli ste, které
filmy ste viděl á
MJ: já si vemu brejle.
JV: mhm (...) můžete třeba poznačit ty filmy, které ste viděl.
MJ: zatrhnouť?
JV: ano. ee ale aby to bylo v té době a jestli ste to viděl v kině,
v té době.
MJ: jo tak to už [jen]
JV: [no].
MJ: toto? cé a ká polní martášek ((C. a k. polní maršálek)) to je
Burian ((Vlasta Burian)) ee kde to mám zatrhnout?
JV: kam chcete, nějak to [udělat].
MJ: [krouž]ek?
JV: třeba například. mhm.
MJ: to je Burian ((Vlasta Burian)). to je Lamač ((Karel Lamač)). to
je režisér. To neznáte Hadimršku, jak by smet. to je Burian ((Vlasta
Burian)). Kouzlo valčíku ne-e. Lelíček, no šerlok holmes ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)). (..) ( výstuž) jo taky.
ne. mata hári ((Mata Hari)) nó to byla ta špiónka. (..) Cácorka, <to
ani nevím, že byl film>. Moderní doba. šaplin ((Charlie Chaplin)).
je tady šaplin ((Charlie Chaplin)) jé [nó].
JV: [ano] je.
MJ: pamatuju velice dobře. tři muži (.) ve sněhu ((Tři muži ve
sněhu)), to ne. Svět patří nám Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)). Frič ((Martin Frič)). Dobrá země, to byla od té od té
spisovatelky, Dobrá země, jak se menovala? to sem viděl. Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) oblíbená to sme si di- chodili furt.
valt disny volt disny ((Walt Disney)) no Ducháček to zařídí. vér- ee
d- eee ten, Burian ((Vlasta Burian)). U pokladny stál, to je zase
Burian ((Vlasta Burian)). To byl český muzikant, to sem taky viděl,
to bylo (.) ne-e, Opereta? Roztomilý člověk, to je Oldřich Novej
((Oldřich Nový)).
JV: ano ano hm.
MJ: vídeňská vínr blůts ((Wiener Blunt – Vídeňská krev)) no jó. to
sem viděl. (..) Muži nestárnou no to byla aj hra. minhauzn ne-e
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice ne-e. La
Paloma? La Paloma byla ta, to nevím. to znam ee fi- ee píseň. Její
oběť, ne-e.
JV: mhm dobře a teďka bych se zeptala ee z těch filmů, které ste si
poznačil,
MJ: no.,
JV: jestli vás ňáký z z nich více zaujal než ostatní, jestli ste
ňáký z nich měl opravdu rád, nebo ste na něj [šel]
MJ: [no] opravdu no, to většina.
JV: většina.
MJ: všechny Burianovy ((Vlasta Burian)). maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) To neznáte hadimršku, to já ne, od sebe nemůžu vo- Burian
((Vlasta Burian)) byl dycky senzační, no to já,
JV: mhm
MJ: to byl, em k nezaplacení komik, no.
JV: (.) jestli třeba na ňáký film
MJ: Moderní doba, no to je šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)) to, Svět
patří nám Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) no to,
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) to sme měli jako děcka děsně
rádi. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) e Burian ((Vlasta Burian))
JV: a třeba zapůsobil na vás ňáký z těchto filmů tak, že byste si ho
třeba musel na něj jít znovu, nebo [( )]
MJ: [šel] bych na všechny znovu.
JV: mhm
MJ: e tyto co tady mam.
JV: a nebo že vás třeba potom inspiroval k nějakým dětským hrám,
nebo k nějakému zvláštnímu chování nebo k něčemu.
MJ: ne-e.
JV: nebo že byste měl s s tím filmem spojený ňáký zážitek, který ste
potom.
MJ: ne-e.
JV: ne.
MJ: (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to dy- když sme měli maškarní
ples, tak sme se na to, sme dělali ty figurky, ale to tak náhodou,
že e to byl,
JV: mhm
MJ: eště širly temple ((Shirley Temple)) tady není. ee ameri- z to
tu sme měli rádi, to byla malá holka roztomilá s takovým černochem,
no prostě ty, to holyvůdský ((Hollywood)) filmy měly takovýdle
jakýsi kouzlo, to bylo něco jinýho než u nás.
JV: mhm. á proč myslí- proč myslíte, že ste měl rád tu širly templ
((Shirley Temple))? z jakého důvodu?
MJ: ee on byla roztomilá malá holka a to mělo to, že ona dovedla d-
rozdávat radosť. ona žila s ta- no žila no měla takovýho (.) sluhu,
teda to ona byla z rodiny jakési, jo a pak ona dělala u nás
velvyslankyni před pár lety širly ((Shirley Temple)) teda už jako
stará babka, že jo, a to ovšem t- toto a tak si všichni vzpomínali
širly temple ((Shirley Temple)), to bylo náš dětská roztomilá, ke
všem se usmívala a s tím černochem dělali takovou dvojici, to
vopravdu bylo, že ho měla ráda, von ju taky, to byla radosť, no.
JV: mhm
MJ: z ní. z ni jako třeba e em kniha (polijana). to byla e to nám
naši dali číst a my sme t- to četli radostně sme říkali, to jé
bezvadná holka, která rozdává radosť. ona třeba říká, když si
zlomila nohu, říkali jí, dyť seš chudák, nejsu, já su ráda, že sem
si nezlomila obě. Podívej, po jedné skáču, měla radosť i když by
člověk byl pesimista, to v člověku zůstane, že jo.
JV: mhm
MJ: proto já taky, (někdo řeknu) starej a povidám <no podivej, já
eště furt žiju>, já su rád, že su starej, mně to vůbec nevadí, proč
by mně to mělo vadit. tak věk je tady a naopak, já su, bych nechtěl
být mladej, protože to, co sem zažil, první republiku Masarykovu
((T. G. Masaryk)) já sem Masaryka (v osmi a vodvracel a tým) tady
viděli, <že sem si ho chytl za kabát> že jo. poznal sem protektorát,
drsnou válku, že jo. smrt otce, viděl sem mrtvoly, na ulicích,
nálety, že jo. no to dneska mládež nemá ee jídlo na lístky,
zatemnění, to si nedovede představit naše nejlepší ee věk když tady
ee dět- chodí e na ty všechny eee zábavy a jak to bylo dřív, to bylo
ee jak se to menovalo strýc (.) taková ta, no ty srocení mládeže a e
pak to bylo (.) v kava- v kavárnách to začali, já už nevim, jak se
to menuje, je to anglicky tyto, že jo, no e em to mládež dneska se
pořád baví e nemám jí to za zlý, chápu, ale my sme tu zábavu neměli
a proto když je na to šp- vzpomene, že člověk neměl co jest aj někdy
hlad, že jo e co sme jedli a tak dneska, to je to to člověk má
radost, že e že to může srovnat s tou em dobou válečnou, co byla
nejhorší a e to pak byla chvílu radost, že jo, ale pak sme poznali
najednou, že ta že ti Rusáci, že to jé ty Sověti, že to jé ee em
stejný jak ty Němci v mno- v mnohém teda, že jo, á pak byl ten
osmaštyrycátej nešťastnej, pak sme dva roky na vojně a to e sice sem
dělal v malé, já sem byl dycky ee já s- mě málem vyhodili z vysoké
školy protože sem neudělal prověrky, no byl sem prostě masarykovec a
e v režimu sem se neměl dobře, ale že potř- sem dělal něco, co nikdo
nechtěl dělat, tu statiku, tak sem kraloval. já sem žádnou funkci
nikdy neměl a taky sem netoužil. já sem takovej zvláštní člověk, ale
to je jedno, neříkám o sobě ňákej ideál. no ale když si člověk na to
vzpomene, no tak že vojnu, to sem em žádnej důstojník nebyl, to sem
byl kmán a tvrdá tvrdej teda režim ee em plnou polní, noční pochody,
to sme byli, hrábl sem si na dno svých sil.
JV: mhm
MJ: to n- dneska by e vůbec e dneska už m- ani em podle mýho e o
holkách nemluvím tó tak neznám, ale em kluci by potřebovali dostat
zabrat. manuelně nikdy nedělali, aby museli vstávat o půl patý, jít
do fabriky a a dělat u pásu nebo něco, to sem zažil, já sem byl aj
v dolech jednu dobu, to sem dobrovolně šel, abych to poznal, mě to
bavilo, ale řekl sem, když poznám prácu v dolech, což bych mohl o
tom <i dat přednášku,> tak potom se cítím když už nemusím fárat do
dolů, dělat ee ve fabrice, nemusím běhat po cvičácích (.) tak ee
dneska je to ráj, že jo, ovšem kde e ty mladí když to nepoznali, no
tak moje dě- děcka taky ne a toto, že jo, tak o to sou podle mě
chudší, bohužel. ne že bych jim přál aby zažili, ale kdyby to
zažili, tak pak se jim ten svět bude lí- bude líbit víc, že jo. tak
jako kdybyste musela týden jest jenom krupeto,
JV: mhm
MJ: jenom a eště málo a mět hlad a potom najednou dostala něco
lepšího, tak vám bude chutnat aj to, co vám dneska nechutná, třeba
rizoto anebo něco vomaštěnýho nebo mlíko, no to tehdy nebylo, že jo,
sme jedli ee em skoro hladověli, že jo a pak najednou se to začalo
lepšit (.) máš jako, máte jako tak. když bylo za komunismu nebyly
mandarinky a pomeranče a čokoláda a nic, že jo, tak když jednou za,
přišli ee za e před Vánocema dali příděly, tak najednou sme dostali
každý tři mandarinky, to byla lahod- dneska můžete mít mandarinku
kolik chcete a e to už tak nechutná.
JV: mhm
MJ: nechutná jako kdybyste něco neměla,
JV: mhm dobře.
MJ: to jé [takovej pocit, no].
JV: [já bych se teda eště], já bych se ještě zeptala
MJ: já vám tady vykládám ale ee
JV: to je v pořádku to je v pořádku. eště poslední otázku bych se
zeptala, jestli byste chtěl k těm kinům
Konec rozhovoru
1