Full interview:
Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 23.2.2009, FAV
Rok narození: 1932, sourozenci: o čtyři roky mladší bratr
Bydliště do roku 1945: Dobrovského (dnes Jana Uhra – Veveří)
Povolání rodičů: Otec do 1945 prokuristou u velkoobchodu s uhlím,
poté technikem Na špitálce v mýdlárně. Matka v domácnosti.
Povolání narátora: Vystudoval geologii na PřF MU. Pracoval
v geologickém průzkumu do 1962, poté v Ústavu užité geofyziky do
1967, pak v podniku Cihelny Gustava Klimenta, kde byl v těžebním
provozu.
LR: rozhovor s panem Milanem L. proběhl v pracovně katedry,
asi od půl druhé odpoledne, tazatelem byla Lucie Roušová.
LR: na začátek se vás chci zeptat jenom na takové vaše ee údaje,
abysme to měli tak ňák nahrané a po kupě, ee jenom stručně, nechci
ňáké obsáhlé odpovědi. takže vy se menujete Milan Láznička,
ML: [ano]
LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva.
ML: [třicet] dva, ano
LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra
ML: Jana Uhra, [ano.]
LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště]
ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum.
LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy.
ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo,
LR: hm
ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo
přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na
letecký motory, jo
LR: hm
ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří.
LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)]
ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři.
LR: tři.
ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl.
LR: hm a to ste chodil kam na gympl.
ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam
ee elektroprůmyslovka.
LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět.
ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl
prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a
potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce
mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.
LR: aha
ML: otec Menšík a pochopitelně i mladej Vladimír ((Vladimír
Menšík)).
LR: hm
ML: jo takže můj otec si s otcem Menšíkem si tykali. a já sem si
tykal
LR: s Vladimírem ((Vladimír Menšík)).
ML: s mladým.
LR: ((smích))
ML: a von byl vo něco starší, von byl myslím vo štyry roky starší.
von byl myslím osumadvacátej ročník
LR: hm
ML: nebo tak ňák.
LR: takže ste se znal. a maminka?
ML: ta byla v domácnosti.
LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?]
ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší.
LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste
pak ještě [dosáhl.]
ML: [Přírodovědecká] fakulta.
LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita))
ML: [obor geologie.]
LR: obor biologie.
ML: ne biologie. g, geologie.
LR: jo [geologie, aha aha]
ML: [g jako Gustav ((smích))]
LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v
průběhu toho života? jenom stručně.
ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum,
to bylo do roku devatenácet šedesát dva,
LR: hm
ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum,
LR: hm
ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku
Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo,
LR: hm
ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na
těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.
ML: když začala televize.
LR: když začala
ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.
LR: a tam ste do kina už nechodil.
ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,
LR: jo, jasně.
ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první
okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch
vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva,
a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu
kina.
ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem,
LR: hm
ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme
chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a
Hardy.
LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.]
ML: [grotesky.]
LR: jasně.
ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále
jo.
LR: hm
ML: to bylo teda před válkou.
LR: no, [samozřejmě.]
ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě
německýmu, německýmu režimu.
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.
ML: podle toho, jak ty filmy běžely.
LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]
ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.
LR: aha aha takže můžete ňák [třeba]
ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo,
[podivejte se, záleželo taky na tom,]
LR: [( )]
ML: tenkrát byly soboty pracovní,
LR: hm
ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten
jezdil jako po těch, po služebních cestách,
LR: hm
ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do
kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina.
LR: hm takže ste se
ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana
Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se
říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion,
LR: hm
ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to
menovalo Studio.
LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo...
ML: ne. no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,
LR: hm
ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.
LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]
ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,
LR: hm
ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,
LR: hm
ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.
LR: hm
ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,
LR: hm
ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.
LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.
ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem,
ML: ano.
LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film.
ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je>
tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a
řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo
že to je blbost,
LR: hm
ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat.
LR: takže bavili ste se o filmu?
ML: ne
LR: doma
ML: ne.
LR: dobře. a co ve škole?
ML: vůbec ne.
LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali]
ML: [ne ne ne]
LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku
v tomto dětském věku důležitý?
ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako
dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky
byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to
byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím
Broučci,
LR: hm
ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty>
LR: hm
ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to.
LR: hm a
ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro
mládež. to byly, Mladý hlasatel,
LR: hm
ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký
skautský.
LR: hm
ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice,
LR: hm
ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo
zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod
((smích)) <dá se říct> duší tělem,
LR: hm
ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol
Brno jedna.
LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by
se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování,
ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády,
ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o
filmu se bavit nebo tak, to
LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]
ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.
LR: hm
ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,
LR: hm
ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.
LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.
ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>
LR: hm
ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,
LR: hm
ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.
LR: hm
ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.
LR: hm proč vás nezajímaly?
ML: no to byly německý filmy.
LR: hm
ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.
LR: hm
ML: kde bylo Němců jak dobrejch.
LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta
ML: to byly prostě,
LR: [Lucerna, Stadion]
ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,
LR: hm
ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.
LR: hm
ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))
LR: hm
ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,
LR: [Moderna?]
ML: [to potom,] jak?
LR: Moderna?
ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.
LR: Jalta.
ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,
LR: hm tam byla...
ML: Central.
LR: Central.
ML: centrál ((Central)).
LR: a pak Úderka se to menovalo.
ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),
LR: hm
ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.
LR: aha
ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco, a a to sem si potom, to
sem si jednou potom to sem si v některým pořadu, v televizi, v naší,
LR: hm
ML: jo, tam právě vykládali o tom německým filmu. tady právě vo
těch, vo těch laboratořích v Berlíně, kde se vyráběly tady ty
kreslený trikový filmy
LR: hm
ML: a voni právě tenkrát to bylo vybombar- vybombardovaný a voni je
přestěhovali na barandov ((Barrandov)).
LR: hm
ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova
((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty,
to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono
takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause
((Mickey Mouse)).
LR: hm
ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim
ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za
protektorátu přestalo,
LR: hm
ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy,
no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus
((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty
kreslený filmy ty byly barevný.
LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky
ML: ano
LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat
jak [dlouho]
ML: [jo]
LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali.
ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.
LR: jo.
ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam
pochopitelně byla německá obsluha jo,
LR: hm
ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že
sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý
tam ((smích)) [<pod vokýnkem, jo>]
LR: [((smích)]
ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo,
LR: jasně
ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se
kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo,
LR: hm
ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo
zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten,
uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký
dost divný, protože my sme jaksi byli,
LR: starší.
ML: kapánek sme byli,
LR: ((smích))
ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten,
lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.
LR: hm
ML: jo,
LR: hm
ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů.
LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili?
ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem
dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to
zaplatil.
LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino?
ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio.
LR: a co se vám na na těch kinech líbilo.
ML: za prvý, že to bylo blízko
LR: blízko.
ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i
když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň
takzvaný jak se tomu říkalo blechárny,
LR: hm
ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo.
LR: hm
ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění,
poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu
přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích))
LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení.
ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,]
LR: [aha aha]
ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili
taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam,
víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio?
LR: no, to nevim.
LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.
LR: jo, ten tam ještě je.
ML: a von potom z toho byl učňák.
LR: hm
ML: udělanej, jo?
LR: hm
ML: za bolševiků. jo, no a pochopitelně tam chodili ty co tam
bydleli, páč tam bydleli ty, tam nebyli žádný učni,
LR: hm
ML: ale to byli ti, to byli ti kteří studovali tady gymnázium nebo
průmyslovky nebo tak a a pochopitelně byli mimobrněnští, jo? no tak
ty tam bydleli, to zrovna zrovna tak jako jako ee Lucerna,
v Žabinách ((Žabovřesky)), no to bylo dvorní kino z Kounicové
koleji.
LR: hm
ML: tam chodili študáci normálně v pyžamu. páč to měli kousek, jo?
LR: hm
ML: do doby teda než ty, než to zavřeli ty, ty koleje jo? to bylo za
první republiky. kdy prakticky tam ty vysokoškoláci chodili.
LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste
nechodil?
ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch
padesátejch letech ano.
LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.]
ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze
už tím názvem.
LR: hm
ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma
ruskejma těma tak,
LR: jasně.
ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film
kerej,
LR: [stál za to.]
ML: [jako něco] něco stál za to.
LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím
tatínkem, jestli ste šel s kamarády,
ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle
filmu.
LR: podle filmu.
ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak
se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a
jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo
žádnou roli.
LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba
jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje.
ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,
LR: hm
ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.
LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.
ML: ne.
LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky?
ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to...
LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák
hlasitě na ten film nereagovali.
ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku.
LR: hm
ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo
prostě ostentativně vzdychalo.
LR: hm
ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili
<pochopitelně>
LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo
až po něm potlesk?
ML: [ne.]
LR: [pamatujete] si, ne.
ML: ne.
LR: nikdy ste nezažil.
ML: ne.
LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-]
ML: [no]
LR: hovořili ste o filmu,
ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho
bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla,
LR: hm
ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to
bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo.
LR: hm
ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej.
LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli,
ML: no pochopitelně.
LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli.
ML: no tak to sme si nepovídali o filmu.
LR: už ne.
ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo.
LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten
konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité.
ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda
mládeži přístupný,
LR: hm
ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle,
podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo,
LR: hm
ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( )
LR: hm
ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě
podle toho, jo?
LR: hm takže hlavně podle obsazení.
ML: ano.
LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím
ML: na plakátě.
LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl,
ML: tenkrát žádný nebyly.
LR: tak, někteří
ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak
vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený,
LR: hm
ML: jó, to.
LR: jako děti ste,
ML: no
LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina.
ML: no, to bylo to,
LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu
hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce,
herečky. [které ste měl rád.]
ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak
byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy,
LR: hm
ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to,
LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi
Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a
Hardy))
ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá
pořád, [jo, to není ten]
LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si
vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té
době,
ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych
vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo,
[toho bylo ix.]
LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš,
ML: ne,
LR: spíš,
ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a
Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě
potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to,
LR: hm
ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký
takový ty vážný, to nás vůbec, potom, jo, to bylo a potom jak se šlo
na Babičku ((Babička)),
LR: hm
ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo
vlastně, to už bylo po válce, jo,
LR: hm takže jako dítě ste spíš se chodil do kina bavit.
ML: no,
LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a
Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten
stejný, že ste šel třeba
ML: a víte že jo?
LR: jo?
ML: ano.
LR: často?
ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme
měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia.
LR: hm
ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém.
LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film.
ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát
i třikrát, jo?
LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film
líbil,
ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat.
LR: hm
ML: jo, to...
LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause))
promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o
ten film barevný nebo černobílý? ať už ty...
ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to
tenkrát nebylo.
LR: hm
ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom
to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky,
LR: hm
ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si
vzpomínám, jo,
LR: hm
ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl]
LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek?
ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film,
LR: aha [aha]
ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek
uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam
po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo?
LR: a to byl ten německý film.
ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo,
LR: hm
ML: jo, tam byla hudba akorát
LR: hm
ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho,
LR: hm
ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo?
LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch
komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem.
ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj.
LR: hm
ML: jo.
LR: hm
ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se
chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch
dětskejch letech, jo, potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no
tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský
filmy, no tak to vůbec, to,
LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,
ML: to vůbec.
LR: třeba americké nebo...
ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,
LR: hm
ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,
LR: hm
ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),
LR: tak to nevim.
ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,
LR: hm
ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).
LR: hm
ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))
LR: hm
ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,
LR: hm
ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.
LR: hm
ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.
LR: hm
ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.
LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]
ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste
četl časopisy, byl ste sokolem,
ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho
zatrhli Němci,
LR: hm
ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že
sme chodili na stadion,
LR: hm
ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili
s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo,
takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu
vydržel,
LR: hm
ML: no pochopitelně potom za komunismu to se zlikvidovalo, jo, to,
prostě Sokol, Sokol a církev, to byla první ta, která komunistům
lezli, keří komunistům lezli na nervy.
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý.
ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly.
LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět.
ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo?
LR: hm hm
ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka
byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva,
LR: hm
ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl
další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale
něco taky takovýho, jo?
LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste
vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci,
chování jejich zaměstnanců,
ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl,
LR: hm
ML: to byly ty, to byly ty ve městě,
LR: hm
ML: no a potom byly takzvaný blechárny.
LR: jo, tak to o tom už ste mluvil.
ML: jo.
LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba
skala ((Scala)), že jo, nebo...
ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete
ty, ty biografy ve městě,
LR: hm
ML: no to bylo na pětníku.
LR: hm
ML: jo? [to nebyly]
LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance?
ML: no, vůbec ne,
LR: oblečení, chování, ne?
ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se
říkalo biletář,
LR: hm
ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích))
<kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích))
LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.
ML: no, takhle, začalo to reklamama.
LR: hm
ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,
LR: hm
ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?
LR: přímo byly jako...
ML: ne ne ne, to bylo jako...
LR: jo, to...
ML: pozadí, zvukový.
LR: aha aha.
ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,
LR: hm
ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,
LR: hm
ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.
LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?
ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,
LR: hm
ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.
LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]
ML: [né, to] byly jenom vobrazy.
LR: hm a ten týdeník vás zajímal?
ML: jo.
LR: jo to už ste...
ML: no.
LR: dobře.
ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli
podívat dvakrát až třikrát.
LR: hm
ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii
LR: hm
ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále,
a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej
nápis volte jedna.
LR: volte jedna.
ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to
připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo
filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel
Continental)).
LR: jo, aha
ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký
baráčky,
LR: hm
ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama
takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka,
LR: hm
ML: tam tekl vodpad z těch
LR: domů
ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla
ta Mášova.
LR: hm
ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát,
abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii
bylo volte jedna.
LR: takže oni natočili
ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože
to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se
říct slams ((slums)).
LR: hm
ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že
je to Mezírka.
LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si?
ML: štyrycet devět, padesát.
LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.
ML: no ne, tak podívejte se, to bylo to, em první volby byly v roce
čtyrycet šest,
LR: hm
ML: a to bylo volte jedna. jo, páč to byly vlastně poslední svobodný
volby ee poválečný. potom se měly konat v osumaštyrycátým se měly
konat jako řádný volby, do toho, no a to už komunisti měli strach,
že to skončí debaklem, no tak se udělal Vítěznej únor.
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této
době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma.
ML: ne.
LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku]
ML: [no to nebylo]
LR: [no a]
ML: [to] nebyly promítačky, to...
LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo
to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.]
ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch
bohatších vrstvách,
LR: hm
ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela
dá se říct smetánka,
LR: hm
ML: ale nevím vo nikom,
LR: ne
ML: že by měli doma promítačku.
LR: hm
ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no,
buržoazie.
LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil
(několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás
působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty
protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na
vás působilo.
ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo,
protože tenkrát běžely německý titulky.
LR: hm
ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to
prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten,
sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly
německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s
těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že
by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi
Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si
hrávali s Němcama.
LR: hm
ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee
přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně
tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to
je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo,
LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak
ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to,
že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala.
LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.
ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,
LR: hm
ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám,
že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)).
LR: hm
ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno.
LR: hm
ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly
pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp.
LR: hm a
ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman.
((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej.
LR: takže zase [zvítězilo]
ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili.
LR: hm
ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda.
LR: hm
ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty,
to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty
němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy
Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to
LR: hm
ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl
evropskej holyvůd ((Hollywood)).
LR: hm
ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v
protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry,
udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch
hereček to podepsalo.
LR: hm
ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo,
ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to,
německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly.
LR: hm a ještě [teda]
ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich
horst.)
LR: hm
ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili
dospělí.
LR: vy ste na to nechodili.
ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani
nebylo mládeži přístupný.
LR: hm
ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký
erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no
kde to bylo mládeži nepřístupný.
LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty
německé ste teda moc nechodili, až na výjimky,
ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo
jít, a potom byly ty tendenční,
LR: hm
ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo
jasný, jo.
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...
ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.
LR: hm
ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,
LR: hm
ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc
neprojevovalo.
LR: hm
ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali
provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to
z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do
školy.
LR: hm
ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na
atmosféru.]
ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino
Kapitol,
LR: hm
ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog.
LR: ((smích))
ML: je postavený na vodě.
LR: jo.
ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě
k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet
pět se voda nečerpala,
LR: hm
ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no
teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět
jedině v gumákách.
LR: <jasně>
ML: jo,
LR: <podlaha>
ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no
vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty.
LR: hm
ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že
teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných.
LR: hm a chování těch lidí bylo jiné?
ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás
vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo
něco.
LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom
kině?
ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a
dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to,
na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový
frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom
prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo
všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou
armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to
jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze
západní fronty,
LR: hm
ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly,
a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost
brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám
takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a
pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový
filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za
protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty
německý titulky.
LR: hm a americký filmy se promítaly?
ML: ano.
LR: hm dobře, tak teď už, téměř poslední věc, mám tady seznam filmů,
keré byly promítané v době, kdy ste je mohl navštívit v kině, tak
vám je ukážu a zajímalo by mě, jestli se na ně vzpomínáte a jestli
si třeba nevybavíte nějakou vzpomínku z kina, když ste na nich byl.
ML: no To neznáte Hadimršku, no to je jasný, Vlasta Burian, jo?
Kouzlo valčíku, to mně něco říká,
LR: hm
ML: ale to tenkrát bylo pro dospělý.
LR: hm
ML: jo, a mám takovej dojem že, že dokonce bych mohl vědět i herce.
LR. hm
ML: jestli tam nehrál ten, do- Dohnal ((Jiří Dohnal)) nebo tak ňák
se menoval. ten hrál tady tyhlety milovnický role. no Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to
je jasný,
LR: jasně
ML: Vlasta Burian,
LR: [váš oblíbenec.]
ML: [qik ((Quick)) to nevím] co je. Pobočník Jeho Výsosti, další,
LR: hm
ML: Vlasta Burian. šest žen jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.)) to bylo pozdější. na to si vzpomínám. lórenz oliviér
((Laurence Olivier)),
LR: hm
ML: sér lórenz oliviér ((Sir Laurence Olivier)), v titulní roli.
Zlatá Kateřina, to nevím, cibi der frac ((Csibi, der Fratz)), tak na
to si nevzpomínám. Mata Hari nevím,
LR: hm
ML: jo na to si teda nevzpomínám,
LR: to je s marlen ditrich ((Marlene Dietrich)).
ML: jo? Cácorka, to taky nevím, Moderní doba, nic, Tři muži ve sněhu
nevim, Svět patří nám, pochopitelně, Voskovec, Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Dobrá země nevim. jo, Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no to byl ten, no
pochopitelně. kreslenej film. to bylo myslím wolt dyzny ((Walt
Disney)).
LR: hm a byl ste na tom v kině?
ML: no jéžišmarja, několikrát.
LR: několikrát,
ML: jó
LR: pamatujete si to ještě.
ML: Ducháček to zařídí, jasně, Vlasta Burian, Tři děvčátka
pokračují, nevzpomenu, U pokladny stál, další, Vlasta Burian, To byl
český muzikant, na to se chodilo, Otomar Korbelář,
LR: hm
ML: jo, na to si vzpomínám, Město ztracených, to mně nic neřiká.
Opereta, nic, Roztomilý člověk, to byl hugo has ((Hugo Haas)).
LR: to je film, nevim jestli tam hraje hugo has ((Hugo Haas)), ale
hraje tam Oldřich Nový.
ML: nebo Oldřich, ne, Oldřich Nový.
LR: Oldřich Nový.
ML: ano. Vídeňská krev, na to si nevzpomínám, Muži nestárnou, to
bylo s Oldřichem Novým, mám takovej dojem.
LR: hm mám takovej dojem, že ano.
ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,
LR: hm
ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).
LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]
ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.
LR: hm
ML: toto. tadyta Tanečnice, to nevím, la palóma ((La Paloma)) to si
nevzpomínám, neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no to byl
poválečnej film, to běželo, jo, Její oběť a Sobota, to mně nic
neřiká.
LR: hm a nevzpomínáte si, nevybavujete si ňákou vzpomínku z kina, na
základě...
ML: ne.
LR: to už je...
ML: tady je počkejte, tady máte,
LR: to je ňáký rok dvacet, sedum dvacet osum, takže to ste určitě...
ML: zpívající ((Zpívající bloud)), no to nic,
LR: to ste nezažil.
ML: Pražské švadlenky,
LR: [určitě to třeba, určitě to třeba, samozřejmě znáte to, ale]
ML: [no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) tak to je
jasný, ale (ten je to), cé ká polní] maršálek, to bylo v dvojím
provedení, jednak byl Vlasta Burian a potom byl, jak von se menoval,
ten herec, Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu. to vím že ten, něco ten
film běžel, ale na to se nechodilo jako mládež,
LR: hm
ML: jo, to...
LR: dobře, a chtěl byste ještě něco dodat, o čem sme dosud
nemluvili?
ML: to, to musíte ptát.
LR: no já mam svůj okruh otázek vyčerpaný, jenom si, mám pocit že vy
ste něco říkal panu Skopalovi o tom, že ste jako sokol vystupoval
v kině, pokud vím.
ML: né.
LR: ne, to ste nebyl vy?
ML: já sem se mu zmiňoval,
LR: hm
ML: ale to bylo to kino Stadion,
LR: hm
ML: on prostě si to pletl s tím, že tam bylo letní kino.
LR: ano to tam pak bylo, ale [až]
ML: [jo], ale to bylo až prostě v pozdějším komunismu, ale ten, to
kino Stadion, to původně patřilo pod Sokol,
LR: hm
ML: páč celej ten areál, tam toho stadionu to vlastně patřilo
[Sokolu.]
LR: [Sokolu.] hm
ML: jo, takže tam byl prakticky když to vemu na té Kounicově ulici,
no tak tam byla zaprvé tam byla restaurace. to když to vezmu vod
toho, (vod) tej budovy toho gymnázia,
LR: hm
ML: jo to byla restaurace, zároveň tam byl vchod do kina, jo, potom
byl hlavní vchod,
LR: hm
ML: jo, to se, tam byl ten sál, kde se pořádaly prostě taneční a
plesy a tak dále, jo, po tom vedle byla tělocvična,
LR: hm
ML: jo no a a pochopitelně potom byl ten ten venkovní areál, kde kde
se pořádaly různý, zaprvé se tam pořádaly ty sokolský slety, v tady
tý oblasti, co měla ta ta Sokolská župa, potom se tam pořádaly
atletický závody, no a v zimě tam bylo kluziště. jako přírodní. no
ale tenkrát zima byla, nebylo globální voteplování, jo, takže tam
sme chodili bruslit.
LR: dobře, tak [já sem vás pochopila ňák]
ML: [a tak s tím sem se s tím sem se] právě při téhleté
příležitosti, to sem se zmiňoval, že tam že to prakticky patřilo
[Sokolu, jo]
LR: [Sokolu.]
ML: a voni to potom, po tom roce štyrycet osum, celej ten areál tam
převzal Československý rozhlas,
LR: hm
ML: jo, takže tím pádem prostě tam voni si zabrali i to, i prostor
toho kina, páč tam měli studio.
LR: hm
ML: a prakticky z celýho toho sokolskýho stadionu pro tu tělovýchovu
zbyla ta tělocvična, kerá více méně patří už k té tam na na ta k té,
to sou ty objekty k té Sokolské ulici, tam na tom rohu, no a potom,
potom ten, to to přírodní hřiště, co tam bylo, tak tam se pořádaly
atletický závody, no a potom ňáký takový ty voblastní spartakiády,
no a to bylo všechno.
LR: hm dobře tak já sem to asi ňák špatně pochopila,
ML: no to nebylo jako tam,
LR: [že ste vystupoval]
ML: [to nebylo, to nebylo jako] se Sokolem, se Sokolem, vono no
totiž, podivejte se, vono to bylo tak, prakticky em po první válce
se zakládaly tady takový ty ty takzvaný sokolovny.
LR: hm
ML: jo, to bylo i na venkově a tak dále, pochopitelně součástí každý
sokolovny, to bylo pro tu ňákou takovou tu kultůru, pro zábavu, tak
pochopitelně byl buďto ňákej ten sál, no a když tam byl sál, tak tam
bylo zároveň i kino. jo, a to byly ty to byly to byly em i tady v
Brně, byly prostě někerý ty ty biografy, kde vlastně to bylo
součástí sokoloven. to byly ty předměstský.
LR: hm a tohle bylo teda samostatné kino, to nebylo součástí.
ML: no, myslím že i bylo, aby to bylo využitý.
LR: hm
ML: jo, tak podívejte se. v Žabovřeskách, já nevim jesti vám to něco
řiká, byla takzvaná salesiánská oratoř.
LR: hm
ML: no dneska je tam to jak je sídliště Novovřesky ((slangový název
části Žabovřesk)), dneska je tam postavenej novej kostel, to je tam
za tím, za Rubínem ((Kulturní dům Rubín)).
LR: hm
ML: no a tam dřív bejvala salesiánská oratoř. to měli ti, ten ten
řád těch salesiánů, ti se věnovali mládeži, a to vlastně byla
dřevěná budova, kde em na jedný straně byl oltář, a na druhé straně
byla, bylo jeviště. takže, když oni tam pořa- když se tam odpoledne,
v neděli bylo bylo požehnání,
LR: hm
ML: tak prostě otevřeli tu část, kde bylo, kde byl oltář, jo na
pochopitelně tam vodbylo se to požehnání, jo, potom votočili židle
vo sto osumdesát stupňů, zavřeli stěnu u oltáře, votevřeli jeviště,
a bylo tam divadlo.
LR: aha
ML: a to divadlo provozovali ti řádoví bratři, a mezitím než to em
prostě připravili, votočili ty židle a to všechno, tak venku bylo
hřiště a my sme tam hráli fotbal.
LR: hm
ML: takže my sme prostě v neděli, v neděli vodpoledne sme chodili
prostě k salesiánům k salesiánům na, no na požehnání.
LR: hm a zároveň to bylo spojený [se zábavou.]
ML: [a zároveň] to jo, a takže to bylo divadlo, no a a třeba,
podívejte se, vemte si, vono to totiž tady ty, ty biografy, kerý
byly dá se říct na těch předměstích, čili tenkrát to byla periferie,
jo, ( ) ty Žabovřesky, Královo Pole a tak dále, dyť Královo Pole
mělo dva biografy. jo, tam byl v Besedním domě ((Bio Besední dům))
byl bylo kino to se potom přejmenovalo na Jadran, ale možná že se to
Jadran menovalo i dřív.
LR: hm já mám [pocit, že ( ).]
ML: [mám takovej] dojem, páč vemte si to, že tam sou všude sou tam
ty ulice, který se vztahujou k té bývalé Jugoslávii. tam máte
Srbská, Slovinská, Charvatská, takže možná že to byl Jadran i za
první republiky.
LR: no, teď to tady nikde nevidim, ale mám pocit, že ne teda.
ML: to bylo v beseďáku ((Bio Besední dům)), v Králově Poli, a dvě
stě metrů dolů bylo další kino.
LR: hm
ML: se menovalo Oko nebo Světozor nebo tak nějak, to nevim, jo a a v
tom Jadranu, tam bylo první širokoúhlý plátno v Brně.
LR: a Jadran, už to vidím, to se menovalo Bio Besední dům a pak
Adria. a Jadran až od roku [devatenácet čtyřicet osum.]
ML: [jo tak Adria. Adria, ano.] no tak vona [Adria a Jadran je to,]
LR: [vono je to to samý v podstatě.]
ML: na jedno brdo, jo,
LR: hm dobře.
ML: no ta em v Žabovřeskách ta Lucerna, to zůstalo, to se udrželo,
no a potom já nevim, vim, že v Černovicích bylo kino ((kino Avia)),
v Husovicích bylo kino na Dukelský ((Bio Jas)), v Židenicích bylo
kino,
LR: v Židenicích tady je svět- tam byl právě ten Světozor
ML: [Světozor, byl Světozor]
LR: [předtím se to menovalo] kino Vesmír,
ML: no,
LR: to do roku [devatenácet třicet osum]
ML: [no no tak ňák ano.]
LR: hm
ML: a tady takový ty, já akorát co se týká těch em těch em jako
periferních, tak to akorát ovládám tu Lucernu ((Lucerna)) v
Žabovřeskách a potom dole v tom Králově Poli.
LR: hm
ML: jo a potom ještě bylo kino ve městě, Metro. na Lidický.
LR: hm
ML: to je em potom to byla mrštíkárna ((Divadlo bratří Mrštíků)),
jo, Divadlo bratří Mrštíků, to bylo Metro.
LR: jo. Metro, jo to bylo předtím Universum, ale do roku devatenácet
třicet šest a potom kino Morava.
ML: ano.
LR: městské divadlo [má to, vlastně teď tam je městské divadlo.]
ML: [no a potom to potom to převzalo] to převzalo městský divadlo
(bylo) to Divadlo bratří Mrštíků.
LR: aha dobře. tak tím sme asi skončili si myslím, jestli teda
nemáte ještě ňákou vzpomínku zajímavou.
konec rozhovoru
1