Full interview:
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Michal Večeřa a Jana Volková
Datum a místo:
Rok narození: 1926, sourozenci: Dva bratři narození v letech 1922 a
1925. Jedna sestra narozená 1924.
Bydliště do roku 1945: Ulice Nová (dnes Lidická - Veveří).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti; otec zubař, ale brzy zemřel,
pamětnice pravděpodobně vyrůstala bez otce.
Povolání narátora: Za války totálně nasazená v Adamově. Po válce
pracovala jako administrativní pracovnice v advokátní kanceláři na
Rooseveltově ulici, poté v kanceláři v Královopolské, dále v
Juranových závodech v Heršpicích, kde byla nejprve ve mzdovém
oddělení, poté v odbytu. Následně pracovala v „byťáku“, kde dělala
financování a plánování a odtud odešla do důchodu. Pak ještě osm let
pracovala jako uklizečka v Železničním stavitelství.
JG: (prosim).
JS: tak vám děkuju. (..) a já bych teda ee paní g.
((G.)) ještě ee zrekapituloval nějaké takové ty em
základní údaje. vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set
dvacet sedum, ste řikala.
JG: dvacet šest.
JV: dvacet šest. (dobře).
JG: devatenáctýho [jedenáctý].
JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická.
JG: to se menovalo Nová.
JV: mhm.
JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a
bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a
zbourali ho, a postavili
JV: [mhm]
JG: [tam,] teda, co to řikám, tam je nějaká banka nebo něco. já vám
ani nevim, co tam teď je.
JV: ee do [roku št-]
JG: [ano] a...
JV: štyřicet pět ste bydlela
JG: pořád na té...
JV: pořád na té Lidické.
JG: pořád na [té Lidické].
JV: [nepřeruš( )].
JG: no to až ee to ježišmarna. (...) no mně bylo padesát, no tak do
sedm- šestasedumdesátýho roku sem tam bydlela.
JV: a vlastně vy ste chodila do občanky, pak předpokládám do
měšťanky, že?
JG: no, já sem chodila ee na základku na Rejdiště, to bylo tam jak
je teď Janáčkovo [divadlo].
JV: [mhm].
JG: to zbourali. potom sem šla na gymnázium. udělala sem štyry roky.
pak em sem chtěla jít na obchodní. dělala sem zkoušku. tu sme
udělali, ale nevzali nám a nabídli nám, že můžeme chodit do německé,
tak sme nechodili nikam a byla sem totálně nasazená. v Adamově, což
na mě byl úplná hrůza, protože tenkrát ty haly, to byl samé řemen a
to ((nesrozumitelně drmolí)) sem uplně šílela. sem říkala, tady
přídu vo ruce, vo všechno, jo. no a tam sem byla až do dubna
pětaštyrycet.
JV: mhm.
JG: sem chtěla jet, a maminka říká, nikam už nepojedeš, dyť tady už
to duní ze všech stran, tak... nevim kolikátýho teda sem tam byla
naposled, to teda nevim. ale zažila sem tam.
JV: mhm.
JG: kdy tam byly nasazený baletky z Národního divadla [tady]. ale do
třech neděl [zmizely].
JV: [mhm].
JG: tak nevím, no tak je tam [buďto]
JV: [(kam s-)]
JG: do kontrol poskládaly, [anebo]
JV: [s-]
JG: si to nějak vydobyly. ale já sem makala u mašiny normálně jak
každý jiný.
JV: mhm. a to vám bylo teda sedumnáct let, osumnáct let, když ste
nastoupila? [ne, to vám bylo... (jo, jo, jo)].
JG: [no, no, no, tak] mohlo mně být tak nějak sedumnáct, no.
JV: mhm.
JG: no a potom sem ee p- (přiži-) po pětaštyřicátým, že. tak protože
tatínek mně zemřel,
JV: mhm.
JG: mně nebylo šestnáct. tak se... sem musela jít hnedka dělat, tak
sem dělala a zaráz sem chodila do obchodní školy Bednářové. to bylo
myslím na dva roky. a pak teda zas po letech sem šla normálně na tu
(.) co (byly) ty ee... no na Pionýrské do té školy a tam sem to
dělala zase vod první třídy
JV: [mhm].
JG: [a] vodmaturovala.
JV: ste si do- [do- dodělávala to vzdělání]?
JG: [(prosim)? no já sem totiž měla postup v práci, ale tam už bych
dál nemohla, když nemam školy. protože ta soukromá, to se tak bralo,
i když se tam chodilo denně, [jo].
JV: [mhm].
JG: ne že by to bylo nějaký to, jen to tak, ale pořád se to bralo
jako takovej kurz, [jo],
JV: [a]
JG: ne jako státní [škola].
JV: [takže] vaše nejvyšší vzdělání je vlastně střední škola s
maturitou.
JG: no, [t- obchodní škola s maturitou, no to pět roků se tam
chodilo].
JV: [co ste si dodělala, mhm, co ste si dodělala po střední škole ee
po válce]
JG: no to sme chodili třikrát týdně. to byl hezkej [fofr taky
někdy].
JV: [a vlastně teda] po tý válce ste nastoupila do ee opět do závodu
nebo do fabriky, ste říkala.
JG: ne.
JV: [ne]
JG: [hnedka] sem nastoupila to ee eh jak sem chodila do gymnázia,
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.
JV: mhm.
JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].
JV: [administrativní pracovnice. mhm].
JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].
JV: [mhm].
JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].
JV: [a tam ste byla jak dlouho]?
JG: no... nevim, já sem vod... jak no vidíte, to sem měla vzít s
sebou životopis, to já už zas [nevim ouplně].
JV: [ne, ne, to je zas... jenom jestli tak zhruba si pamatujete. (
). mhm].
JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice
málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v
kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se
rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie].
JV: [mhm].
JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo,
toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích
nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl
hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem
čekala rodinu.
JV: mhm.
JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s
Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale
ne moc dlouho. [a]...
JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala.
JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v
Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt.
odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s
učením, tak sme potřebovala něco v Brně.
JV: mhm.
JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak
sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala
ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla
nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem
do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do
něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla
sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl
roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž
(j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství,
že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako
tak rajzovali.
JV: [jasně].
JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no.
[tak]...
JV: [ee povolání] vašich rodičů teď teda se ještě [vrátím].
JG: [tatínek] byl zubař.
JV: mhm.
JG: a maminka... no my sme byly štyry děcka, babička pět.
JV: mhm.
JG: teta u nás byla. šest. takž měla co dělat. až potom už ee sme
byli jako velcí, tak dělala administrativu, protože vona měla [to
lyceum].
JV: [maminka]. mhm.
JG: no.
JV: takže se o vás starala... byla jako žena v domácnosti.
JG: no, no, no, [no].
JV: [a vy] ste teda měla, řikáte, tři sourozence? dohromady ste byli
[čtyři]?
JG: [ano], ano. jeden zemřel...
JV: mhm.
JG: ten dělal (asi) vysokou školu tady ee tu zemědělskou, ale
krátkou dobu.
JV: bratr?
JG: ten zemřel brzo, [no].
JV: [mhm], mhm.
JG: a ti ostatní žijí, sestra, ta v Bohunicích taky. to je
[pětaosm(desát)]
JV: [mhm].
JG: já sem byla nejmladší.
JV: mhm.
JG: to je pětaosmdesát let, chodí (furt) vo berlích, takže má co
dělat. a bratr, ten chudák dostal tuberu, když m-... měl totiž tak
jel na motorce.
JV: mhm.
JG: a měl úraz a on dělal v tom svazarmu ((SVAZARM)), víte, a jezdil
na těch motorkách, co na nich dělali tu celou pyramidu.
JV: mhm.
JG: vždycky jak tak stáli, jo? no a taky, potřeboval na to peníze,
tak ee jezdil ee jezdili v tom svazarmu ((SVAZARM)) tak, že jako
učili jezdit, [jo].
JV: [mhm].
JG: pak teda se zkoušky dělaly u někoho jinýho. no a on jednu
děvčicu, kterou učil jezdit, tak protože tenkrát nebyly motorky se
dvěma...
JV: (místy).
JG: ee řiditkama, jo? čili [on musel]
JV: [mhm].
JG: přes ní. on sice dlouhej [byl].
JV: [mhm].
JG: taky jo? no a nabourali se a on narazil na můstek, který byl na
rovnej silnici, ale pod
JV: mhm.
JG: tim prostě tekla voda t- a tam byl se... a on do toho narazil a
nějak si přimáčkl plíce.
JV: mhm.
JG: a při tom léčení a to nakonec přišli na to, že má tuberu a...
ale žije. [no a je o dost starší. ano?]
JV: [můžu se vás zeptat] na ty ee roky, (kdy) se narodili?
JG: kdo?
JV: ee vaši sourozenci.
JG: všichni tady v Brně na té Lidické.
JV: ale ee v jakých letech ee rok narození.
JG: tak počkejte. bráška je myslim dvaadvacet.
JV: [mhm].
JG: [sestra] štyryadvacet, bratr pětadvacet a já šestadvacet.
JV: takže vy ste nejmladší.
JG: ano [prosim].
JV: [mhm].
JG: já sem byla (nejmladší) a (dycky) chudák, víte.
JV: a kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. vzpomenete
si, kdy ste už pak nechodila? bylo... nebo... mhm
JG: kdy sem [přestala]?
JV: [mhm]. nebo spíš takhle, do kdy jste chodila pravidelně. do
jakého roku. třeba jednou [týdně].
JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem
byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.
JV: mhm.
JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek
((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že
to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde
sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala
do jednoho kina.
JV: mhm.
JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na
Šilingrovym náměstí.
JV: mhm.
JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě.
JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior].
JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o
trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)).
JV: mhm.
JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice.
JV: mhm, [mhm].
JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát
to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že
zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě
německý kino.
JV: mhm.
JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)]
JV: [i před válkou]?
JG: né. sem v-... za druhé světové války.
JV: za protektorátu.
JG: za [protektorátu].
JV: [mhm].
JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál,
poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil
Hitler.
JV: mhm.
JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a
teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla
uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy
nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino].
JV: [nevěděla].
JG: ne, nevěděla. ale bylo t-...
JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně].
JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]?
JV: [mhm, mhm].
JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu.
JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být?
JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok].
JV: [jednačtyr-, mhm, mhm].
JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.
JV: mhm.
JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim.
JV: předtim.
JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako
děcka jsme chodili plavat, jo?
JV: mhm.
JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my
sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český,
jo].
JV: [mhm, mhm].
JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili,
tak to jak kdybysme nebyli.
JV: mhm.
JG: no, dyť uplně jo, no. to je.
JV: ee ještě se vrátim k tomu dětství.
JG: ano.
JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?
JG: tak...
JV: jako malá holčička?
JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.
JV: mhm.
JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.
JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?
JG: ne, určitě ne.
JV: vůbec.
JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.
JV: ee mhm.
JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]
JV: [mhm].
JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].
JV: [mhm]
JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.
JV: mhm.
JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.
JV: mhm.
JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.
JV: mhm.
JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].
JV. [jasně].
JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)
JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.
JV: mhm.
JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]
JV: [teta], teta.
JG: teta.
JV: mhm.
JG: no vona jako ee se tady vyučila švadlena a pak si dělala takovej
malej salon, že, [tak v celou tu dobu]
JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].
JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu
výhodu.
JV: mhm.
JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.
JV mhm.
JG: protože tam [jako nikdy kontrola].
JV: [tam nechodilo moc lidí].
JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,
JV: jasně.
JG: to stálo ale kačku [dvacet]
JV: [mhm].
JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se
myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské.
JV: myslíte ee
JG: [mělo to tam s-...]
JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo]
JG: [no to] bude vono.
JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl.
JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za...
JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino
pro mládež.
JG: no, tak [to se začlo jmenovat...]
JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio.
JG: no, no.
JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda
chodila taky?
JG: tam [taky].
JV: [taky].
JG: no, tam hodně.
JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala,
že na [té]
JG: [Metro. (medl-)]
JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).
JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po
osvobození, tak to rarita, to [víte].
JV: [mhm].
JG: dneska se člověk tomu zasměje.
JV: [povídejte].
JG: [když ste] si koupil lístek,
JV: mhm.
JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko
zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako
filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky.
JV: [mhm].
JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky,
nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás
[chrstlo].
JV: [vystoupilo].
JG: to vám lidi úplně u-
JV: ((smích))
JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene
na takový blbosti, no.
JV: no ale my se k těm kinům ještě dostaneme v zápětí. ještě teda
teď sem se chtěl trochu pohybovat v tady tom období do těch deseti
let, než ste ukončila obecnou školu, to ste v tomto, v této době,
než vám bylo, než ste teda ukončila školu, tak ty vzpomínky máte na
to chození do kina? protože to ste byla relativně ještě mladá, že,
holka, takže nevím, jestli vás pouštěli, ale přesto sem se chtěl
zeptat, jestli hm ste v tomhle věku už třeba chodila sama, nebo ste
to em jaké máte vzpomínky na to chození do kina? ještě ( )
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
JV: hm
JG: dívejte, něco vám řeknu. taková sranda.
JV: hm
JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně.
JV: hm
JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl
myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo,
JV: hm
JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás
vylítlo šest, protože tam byli ještě,
JV: jo
JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni.
přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt
ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli
ve vodě.
JV: ((smích))
JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.
JV: jasně.
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,
JV: hm
JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,
JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].
JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]
JV: [ste drželi pospolu.]
JG: pořád jako.
JV: stýkáte se spolu pořád třeba ještě?
JG: no jenže moc jich zmizelo už.
JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila,
kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství,
nepamatujete?
JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může
jít, tak už sme mazali.
JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často.
JG: no často teda. [to určitě.]
JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste]
JG: [určitě, no, no]
JV: šla do kina jednou za rok, [to asi ne.]
JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to
bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)),
JV: hm
JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady,
jo? a teď vylezete ven, a všude tma,
JV: hm
JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám
najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na
člověka hrozně blbě působilo. a když vám bylo osvobození, tak to už
mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že
teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase
sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy,
JV: hm
JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích))
JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))]
JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to
sou...
JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti
let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu
((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia))
JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo,
JV: hm
JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]
JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]
JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo
Pole)),
JV: ano,
JG: na tom tak ňák se to menovalo.
JV: a takže to ((smích))
JG: to víte, to bylo okolí, jo,
JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na
náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste
nechodila.
JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem
teda nechodila.
JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.]
JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali-
dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a
myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody?
JV: do Kapitolu ((Kapitol))?
JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam
samozřejmě, to jako,
JV: v dětství, ne?
JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se
dostali.
JV: takže vy ste, vy ste...
JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?
JV: pořád. jako jediná vlastně. nebo Lucerna ještě taky, ale.
JG: poslouchejte, vy ste dlouhej, vy hrajete košíkovou?
JV: jak ste na to přišla. no em tak [ne, ne sportovně]
JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly
((Scala)),
JV: hm
JG: dete po schodech [dolu, že]
JV: [vim, no.]
JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru.
hned těsně vedle sebe sou ty vchody.
JV: no je to možné, to...
JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam
bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci
jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho
lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si
nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to
bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste
viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal.
JV: hm
JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak (
)
JV: můžu se zeptat, proč právě ty kina, která ste zmínila, proč ste
tam chodila? bylo to z ňákého důvodu? měla ste k nim ňáký speciální
vztah? líbilo se vám to kino? nebo vám to bylo jedno [a spíš ste
chodila]
JG: [no akorát to] Metro bylo dobrý, jo? když se objevila skala
((Scala))
JV: hm
JG: to si pamatuju, když sme tam šli poprvé, tak to byl luxus, že
jo.
JV: hm
JG: to mělo balkón, a tak, kdežto ty kina byly malý. ale většinou
sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo
platit.
JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste
spíš šla
JG: no, jakmile byla možnost,
JV: hm
JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla
zavřeli vůbec, že.
JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali
vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím
máte...]
JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni
doma,
JV: hm
JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo,
JV: ale věděli, že ste chodila do kina.
JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl
tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě,
JV: soused
JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový
věci, co teď se dějí, [že]
JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam,
kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních.
JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně
to bylo jedno.
JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to.
JG: ne.
JV: že ste chodila do kina.
JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.
JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo
učitelé?
JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili.
JV: ne, ne.
JG: a potom em byla jiná doba. já vždycky řikám, když se nadává
dneska třeba na mladý,
JV: hm
JG: já řikám, my že sme byli hodní, to bylo vyvolaný tou dobou.
JV: hm
JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že, tak
tam toho řiditele, pro toho přišlo Gestapo, zavřeli ho, že. a těm
profesorům, tam byl třeba profesor Hájek, který ste viděl, že peněz
má, to oblečení, že teda má všelijaký, no ale toho sme si
považovali, páč on psal do Lidových novin, a tak, to byl, jo?
rozumíte.
JV: rozumím.
JG: vopravdu teda ta úcta vopravdu k těm profesorům a všechno i na
té střední škole byla mnohem větší.
JV: věřim.
JG: nebo já já nevim, v životě by mě nenapadlo doma na některýho
kantora třeba mít nějaký...
JV: hm
JG: no to by naši řekli, no tak asi sis to zasloužila a nebavili by
se se mnou, že. to vopravdu teda. řikám, bylo to dobou taky že sme
byli mnohem hodnější, protože [nikdo nevěděl, co se]
JV: [měli ste respekt.]
JG: no dyť můj strejda třeba byl za hajdrchiády ((heydrichiáda)) byl
zastřelenej.
JV: hm
JG: bylo mu třiatřicet. co to je třiatřicet.
JV: a on, on em byl čím?
JG: on měl normálně průmyslovku, tu si udělal v Pardubicích, a pak
přešel sem, tady se oženil, no a naši em prostě mu domluvili, a měl
v tom domě u nás obchod s látkama,
JV: hm
JG: a ta jeho paní v dvoře šila, jo, jedno dítko měli, jedno čekali,
to já vám ani nevěřím, to to Češi udělali tady toto, že kolikrát
udávali.
JV: hm hm
JG: nebyl, já si myslím, že u něho nebyl důvod.
JV: hm
JG: protože celou dobu nikdo je nesledoval a nic,
JV: hm
JG: čili nebyl v ňákým odboji, ale prostě to byla ta hajdrichiáda
((heydrichiáda)), no a vona, když to zjistila, tak tam utíkala a
ptala se, může mu něco donést nebo co, a voni řekli jó. tak vona tam
za týden utíkala, donesla mu tam věci, přišla domů a už tam měla byl
vlastně hned druhý den zastřelený. to byla prostě momentální ta, a
to em i na tých děckách, na všechno mělo vliv, jo, že fakt sme si
myslím byli proto jako takoví hodnější, jo? to si nikdo neuměl, co
to je třiatřicet roků, že,
JV: hm
JG: to si... no a potom ty dvě děti, zůstala už pořád sama, a...
JV: myslíte že, nebo vzpomínáte si, byl pro vás ten film třeba
tenkrát důležitý? hráli ste si třeba, jestli jestli ten film třeba
jakoby jak [zážitek]
JG: [povznesl?]
JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života,
třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké
postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste
herečky,]
JG: [no tak to ne]
JV: zpívali ste písničky z filmů,
JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky,
JV: hm
JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty
Němci, tak [moc jich to]
JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let.
JG: a jo, jako ještě dřív.
JV: no, no, no.
JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu>
((Dopz)).
JV: jo
JG: ten byl výbornej,
JV: hm
JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval,
JV: hm
JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to
byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej
festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že
naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do
divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter,
jo?
JV: hm
JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby.
JV: hm
JG: tady k někomu.
JV: hm
JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty
každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra,
daly se prostěradla, že,
JV: hm
JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda
vzpomínala,
JV: hm
JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako
JV: takže
JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak...
JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení
JG: no
JV: kromě filmů,
JG: no
JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že
byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy.
JG: né
JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.]
JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku,
JV: hm
JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.
JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba
který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky.
JG: tak to teda ee, to už nevim.
JV: ne.
JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]
JV: [dobře, takže] my bychom se teda posunuli trošku dál,
JG: no,
JV: vlastně do období po skončení obecné školy, to znamená em od
těch deseti let, do konce roku čtyřicet pět, což by [teda]
JG: [no]
JV: ve vašem případě bylo od roku devatenácet třicet šest, do roku
devatenácet čtyřicet pět, že,
JG: no
JV: vy ste v roce třicet šest vám bylo deset let,
JG: no.
JV: mhm v té době em změnilo se něco poté? nebo em třeba vy ste
vlastně se vdala kdy? vy ste se vdala až po válce.
JG: v jednapadesátým.
JV: v jednapadesátým. a em stále ste bydlela v Brně, takže ani
nešlo, ani nedošlo k ňákému přestěhování,
JG: ne, já sem pořád bydlela aj v tom stejným domě sme tam sehnali
takovej menší byt,
JV: hm
JG: tak sem bydlela tam, a em pak em sem to ňák [vyměnila s našima,
kteří měli větší,]
JV: [jo jo jo, já se se ptal do roku čtyřicet pět.]
JG: když maminka zemřela, že, a em-em.
JV: takže tady v těch letech třicet šest až čtyřicet pět ste chodila
em jak často? to už vzpomněla byste si, třeba už konkrétně? taky ne.
JG: to bych [vykládala ňáký (ty...)]
JV: [řádově, jednou týdně, jednou] za dva týdny, [nemáte vůbec
představu?]
JG: [né, to vůbec.]
JV: ne.
JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý
to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že,
to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy,
JV: hm
JG: do Mahenova divadla, protože [zase]
JV: [po roce] čtyřicet pět.
JG: po roce čtyřicet pět.
JV: jo, já sem myslel do roku [čtyřicet pět].
JG: [já sem si] aha
JV: ne em
JG: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,
JV: jo
JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože
JV: jasně
JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době. proto taky ty
baletky tak nastoupily, ke konci,
JV: hm
JG: ale to už bylo opravdu ke konci tam, no.
JV: paní g. ((G.)) em vlastně po té vaší
svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste
třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase
[zaměřím na to kino.]
JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.
JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]
JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,
JV: hm
JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.
JV: a [tenkrát, no]
JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,
JV: po tom roce třicet šest, do toho roku čtyřicet pět, abysme to
měli vymezené,
JG: no,
JV: došlo k ňáké změně eeem před tím rokem třicet šest, předtím, než
vám bylo deset let, nebo ty kina, do kterých ste chodila tenkrát,
tak ste do nich chodila i pak, ne em ne nebo nedošlo k ňáké závažné
změně.
JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla
možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou,
JV: hm hm
JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě,
JV: no
JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si
nevzpomínám, [to je to]
JV: [takže asi k žádné] změně nedošlo. chodila ste do těch kin jako
předtím.
JG: no.
JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?]
JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom
se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak
tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív.
JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště.
JG: ano.
JV: a <třeba bylo> nějaký kino, který naopak který ste vopravdu
neměla ráda? který na vás působilo strašně špatně, nebo depresivně.
ne ne ne, nevzpomínáte si.
JG: ne. tam potom dělali z toho kina Metra ((Metro)), uďáli vlastně
divadlo, protože byla Reduta vybombardovaná, že, tak Reduta, ti em
zpěváci všichni přešli na tu Lidickou, a tam hráli, že, no pak pak z
toho udělali divadlo Mrštíků, a teď je to teda Městský divadlo.
JV: a pak jak už ste teda byla starší, kolem těch jedenácti,
dvanácti, třinácti let,
JG: vy mně dete moc do svědomí, když já si nepamatuju ((smích))
JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste
tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami,
nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak
se ten]
JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a
šlo se na to, co se,
JV: hm
JG: co se nám jako zdálo.
JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.]
JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili,
provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už
se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk))
ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno,
JV: hm
JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch
komunistů taky, že. se nechodilo na všechno,
JV: jasně.
JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že]
JV: [no tak,] to je <pochopitel->
JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale
vopravdu se muselo vybírat,
JV: vybírat.
JG: že,
JV: hm
JG: to zas...
JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně
před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo
ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne.
JG: no odpoledne,
JV: odpoledne.
JG: sem chodila.
JV: sama.
JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s
kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]
JV: [třeba s rodiči]
JG: tak to ne, to vůbec ne,
JV: hm
JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,
JV: a maminka měla...
JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...
JV: sourozenci [taky nechtěli.]
JG: [to by si] netroufli, já sem byla,
JV: hm
JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a
JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.
JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše, a já vám řeknu,
JV: vlastní partu lidí, takže moc [vám už...]
JG: [to tam nedávejte,] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit,
já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku,
že jo, ne kolečkový, na kličku.
JV: jasně.
JG: normální brusle.
JV: normální.
JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě
museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a
teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to,
že je nutný začít brečet,
JV: ((smích))
JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem
si nezajezdila, víte? tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]
JV: [holky s holkama]
JG: no ta byla starší, že ale už už, no.
JV: hm
JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?
JV: tak to ste měla pěkné, no a třeba teď, když si vzpomenete, vy
ste se dívali na film, bavili ste se třeba během tý projekce, nebo
vzpomenete si [na reakci,] na reakce diváků?
JG: [tak to né.]
JV: jestli třeba nadšený ňáký em [ohlas nebo smích,]
JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový
to plastický,
JV: hm
JG: no tak to teda byl řev, jo.
JV: s těma brýlema.
JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po
vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo
těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým
způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily.
JV: počkejte, kdy myslíte.
JG: no em
JV: nemyslíte [Jurský park?]
JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no]
JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.]
JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty
brýle nasazený, jo, [no, tak něco.]
JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.]
JG: [jo, že už de de na tebe, ano.]
JV: hm
JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.]
JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně?
ste říkala [ňáký (jakoby)]
JG: [no to byl ten] sifon
JV: sifon.
JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to
votočil a prskl to jako na nás, jo?
JV: hm
JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v
klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou,
jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám,
to byly úryvky]
JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.]
JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no.
JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký,
JG: jo, jo, takové epizody.
JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala?
JG: no, to bylo po válce.
JV: po válce.
JG: to bylo určitě po válce.
JV: tak těsně, nebo, nevíte.
JG: to já kdepak.
JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se
koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během
představení.
JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte,
jak vyšplichovali.
JV: že
JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to,
JV: jo
JG: co takový malý kino,
JV: hm
JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak
jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no.
JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před
představením, nebo během [přestávky?]
JG: [né, během,] během během té em
JV: [během projekce]
JG: [tak asi v polovině] toho.
JV: jo.
JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani.
JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?]
JG: [no, taková jako] lesní,
JV: lesní.
JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč.
JV: hm
JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.
JV: a potkávala ste třeba v kině své známé? kamarády? nebo sloužilo
to kino jako místo, kde ste se setkávali?
JG: tak to ani né, to né. to ne. (.) no. tak hotovo.
JV: <né>, ještě chvilinku.
JG: no až tady z toho zmetku budete dávat něco [dohromady, tak.]
JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k
těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily,
em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství,
tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)).
JG: no, marika rek ((Marika Rökk)).
JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo...
JG: ne, to bylo za druhé [světové.]
JV: [za druhé] světové války.
JG: no.
JV: hm
JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na
frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu,
JV: hm
JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích))
JV: (hopsino psino).
JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo,
tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví
vod blata všechno,
JV: hm
JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho,
JV: jasně.
JG: jako to
JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy
JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum.
JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce
třicet devět.
JG: třináct.
JV: třináct let.
JG: mně bylo.
JV: a
JG: já si, víte, já si pamatuju takový blbosti jako patnáctýho
března, to si vždycky vzpomenu, jak projížděli tady po Nové
nákladním autem, zastavili, vyskočili dva vojáci,
JV: hm
JG: vytáhli takovej ten normální koš proutěnej, jak býval na prádlo,
JV: hm
JG: do obchodu, najednou letěli honem zpátky, plnej margarínu.
JV: hm
JG: to byly takový kostky tenkrát, jo. to měli plný. šup to na to a
jeli dál. páč to ( ) to oni potom posílali domů, tam už byl
tenkrát byl velký hlad, kdežto u nás to ještě na lístky nebylo.
JV: patnáctého.
JG: na lístky to začlo až když byli tady Němci, že.
JV: patnáctého března, to
JG: no
JV: jaký rok ale?
JG: no to byl třicet devět.
JV: třicet devět, mhm.
JG: páč třicet osum na podzim to začínalo, že, s tím obsazením
Sudet, a tak, že, a toho patnáctýho března už teda jeli sem.
JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla
ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to
teda už [byla válka,]
JG: [eeem]
JV: to ste spíš
JG: no
JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba
[(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...]
JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no]
JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.]
JG: [vobyčejný děcko.]
JV: hm
JG: jo.
JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde
to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo
tom, kam [šlo jít.]
JG: [no ta to] tak úplně ne,
JV: ne?
JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce
((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet
neplatili.
JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)).
JG: ((smích))
JV: tam ste měli zdarma přístup.
JG: protože tam byl ten
JV: uvaděč.
JG: uvaděč. ((smích)) jo.
JV: a a á
JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný
uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden.
JV: hm
JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem
čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem
těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc,
to už...
JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný,
JV: hm
JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten
sport, jo
JV: hm
JG: už se hrála košíková [a tak, jo]
JV: [měli ste víc aktivit.]
JG: takže, no tak to
JV: takže ste chodili na výlety třeba,
JG: no, no
JV: nebo taneční zábavy, chodila ste
JG: vůbec ne.
JV: ne, vůbec?
JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme
měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála
házená,
JV: hm
JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková.
dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na
házenou, tak to po pětaštyrycátým roce,
JV: hm
JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na
náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to
bylo zakázaný, že,
JV: hm
JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole,
byl gramofon na ručičku,
JV: hm
JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a
jelo se domů.
JV: jasně.
JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto.
JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm]
JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to
když bylo něco vopravdu pěknýho,
JV: hm
JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se
dodělávala škola, nebyly ty peníze.
JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových
článků, nebo ňákých [recenzí? programů,]
JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.]
JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.
JG: no. tak já už du, ne?
JV: em
JG: ještě? ((smích))
JV: ještě chvilinku. ((smích)) nebo už [ste unavená?]
JG: [tak dobře,] ne, ne, ne, nejsu unavená, vůbec ne, to ne.
JV: já myslím, že ještě...
JG: ale já už sem si řekla, že už sme pověděli všecko.
JV: ono je to taková struktura,
JG: jo,
JV: a my sme tak trošku skákali, [ale to nevadí,]
JG: [jo, takže vám]
JV: já sem vás nechtěl přerušovat, protože ono je lepší em dát tomu
člověku volný prostor, protože si vzpomene častokrát na věci, na
které by si pak ani nemusel vzpomenout, takže rozhodně sem vás
nechtěl nějak usekávat, naopak mě zajímalo, co co vás napadne třeba.
JG: hm
JV: samotnou. a kromě té mariky ((Marika Rökk)), měla ste ještě
nějaké oblíbené herce, herečky? nevzpomenete si?
JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili
Němci,
JV: hm
JG: na to se nedalo dívat.
JV: ne
JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje,
JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))]
JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to
je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej,
na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto
jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty
filmy.
JV: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film je barevný nebo
černobílý?
JG: tak to byly většinou [černobílý.]
JV: [většinou černobílý.] a kolorované [třeba]
JG: [to tady] nebylo.
JV: [třeba Sněhurka? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]
JG: [to akorát tam] s těma. prosim?
JV: pamatujete si na Sněhurku? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JG: no ale to bylo už po válce, když sem přišla Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)).
JV: právě že mně tady jedna paní říkala, že už ji viděla před
válkou. kolorovanou.
JG: já si myslím, že žádný filmy sem nechodily bez barvy, [to
všechno začalo až potom.]
JV: [ona byla, ona byla] černobíle, ale byla kolorovaná, to nebylo
[barevný jakoby film, ale dodatečně,]
JG: [aha jo, jako takle, jo tak to nevim.]
JV: to nepamatujete si
JG: jo, to si ne-
JV: třeba jedna paní mi říkala,
JG: [jo, jo]
JV: [konkrétně paní] Holubová, že na to má strašně silnou vzpomínku,
JG: aha
JV: že ten film se ji úplně vepsal do paměti, a to mohlo být někdy
kolem roku třeba třicet čtyry, třicet pět.
JG: no tak to ne, to já si
JV: nemáte, ale to jakoby více lidí, více pamětníků mi říkalo, že
tento film je pro ně takový, [opravdu v tom dětství, že si ho
pamatují strašně silně, takže mě zajímalo, jestli vy máte takovou
zkušenost taky.]
JG: [jako že to bylo mezi prvníma to barevný, jo? já sem ho viděla]
taky, ale nevim, že by byl teda barevný. tak ne, nevzpomínám si.
JV: a viděla ste ho teda až po válce.
JG: no tak to už dovikolikátá nahrávka to byla, že
JV: hm hm
JG: to víte že určité filmy jak Babička,
JV: jasně
JG: že, to už se ďála dvakrát, a tam jistě taky, no
JV: a bylo pro vás třeba důležitý, jestli ten film byl zvukový nebo
němý?
JG: no tak já nepamatuju,
JV: [nepamatujete jiný filmy.]
JG: [jiný filmy.] to když tak ukazovali z toho jenom ukázky, ale že
bych byla vyloženě na němém filmu sem nebyla, ne. to ne.
JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi
vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český,
JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem
nechodilo.]
JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě.
JG: no tak to.
JV: rok třicet osum, třicet devět.
JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,>
JV: hm
JG: fakt nevím.
JV: jasně.
JG: to nemá smysl,
JV: rozumim, hm.
JG: něco říkat. to ne.
JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla
ráda? a který se vám nelíbil?
JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla.
JV: německé filmy? spíš.
JG: když to em-em.
JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné,
JG: no násilný, víte,
JV: hm
JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.
JV: hm
JG: dneska třeba ty děcka sou jiný, protože je ta televize a vidí to
třeba často, a můžou si to tak všelijak pouštět, ale em
JV: a naopak třeba který filmy ste měla opravdu ráda? který se vám
líbil? nebo s- že pro vás [znamenal]
JG: [já vám] vážně nevim.
JV: ne.
JG: nevzpomenu si.
JV: nevzpomenete si na ňáký konkrétní třeba jeden, který by vám fakt
v paměti tak...
JG: ne, no tak em určitě v paměti mně zůstaly, pokud to byl film a
byla to pohádka.
JV: hm
JG: to určitě, jo.
JV: takže ňákou [pohádku si pamatujete?]
JG: [no, a takhle to] ano, ale...
JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát?
JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě.
JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích))
JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to
stejný,
JV: ale jednalo se pořád o jeden film.
JG: o jeden film. ano.
JV: ((smích))
JG: ona byla fakt výborná,
JV: hm
JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i
legračně, jo?
JV: hm
JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...
JV: paní gešvinderová ((Geschwinderová)), vzpomenete si třeba na
ňáké rozdíly v těch místních kinech, kam ste chodila? nebo ty kina
vám připadaly velmi podobné, co se týče třeba interiéru, nebo [toho
foajé ((foyer))]
JG: [no tak určitě,] takový Metro,
JV: hm
JG: to vo deset procent lepší jak jak ta Morávka ((pravděpodobně
Moravia)), nebo
JV: hm
JG: tak tak, já bych řekla, Morávka ((pravděpodobně Moravia)) byla
nejhorší.
JV: Morávka ((pravděpodobně Moravia)) jo, jo.
JG: pak ten ekcelsior ((Excelsior)), ten tam měl vo ňáký sedadlo
víc, a je taky temný kino,
JV: hm
JG: nic to toto, pak Oko a Studio, to už byly takový prostor a tak,
že, Metro taky, no a nejlepší tenkrát teda byla skala ((Scala)),
JV: skala ((Scala))
JG: a myslím Kapitol.
JV: Kapitol.
JG: ty, ty byly takový [bych řekla]
JV: [co Jalta třeba.]
JG: prosím?
JV: Jalta.
JG: no tak abych vám řekla pravdu, já už si moc nevzpomínám jak to
vevnitř bylo.
JV: na tu Jaltu [Jalta] si moc nepamatujete.
JG: ne. byla sem tam, a aj dokonce bych řekla třeba před dvaceti
lety, ale to už vám splývá.
JV: hm
JG: Alfa, jo, [teď ta Jalta, Jadran,] jo,
JV: [no, to bylo toho hodně.]
JG: no tak to už em ta Alfa taky sem ju neměla moc ráda,
JV: ne?
JG: páč to tam taky se šlo tak jako dolů,
JV: hm
JG: kamsi, jo?
JV: já vim, no.
JG: kdežto ta skala ((Scala)), ta ta měla ještě měla aj ten balkon,
to bylo pěkný tam, no.
JV: třeba vzpomenete si na přístup zaměstnanců, jestli k vám chovali
třeba nějak v tý skale ((Scala))
JG: em (nemůžu říct)
JV: ne jinak než třeba v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia))? a
hrály, no, chtěla ste něco říct?
JG: né, no em my sme k té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) měli i
takový přístup už tím, že tam byl zn- ten známý uvaděč, a tak von...
JV: ale měla ste to kino evidentně teda ráda, nebo měla ste k němu
[takový vztah, vy teda ste říkala, že interiér moc úplně]
JG: [jó, nó,] ne, tak to mně nevadilo, protože v tu ránu se začlo
hrát a bylo to.
JV: a bylo to zadarmo.
JG: jo a už už nikoho nevnímal kolem, jo.
JV: ((smích))
JG: já vždycky říkám, že divadlo i kino,
JV: hm
JG: pokud pořád vnímáte lidi kolem sebe, tak za moc asi nestojí. že
vás nemohlo tak upoutat, jo, že páč když vás upoutá, ta vnímáte to,
a nevíte vůbec jestli si sou tam ňácí sousedi nebo nejsou, je vám to
jedno.
JV: ((smích))
JG: a i v divadle.
JV: prostě že ste úplně do toho [děje ponořená,]
JG: [no jasně.]
JV: [a nevnímáte lidi.] hm
JG: já chodim aj teď hodně do divadla,
JV: jo?
JG: hlavně teda chodím do toho Městského ((Městské divadlo)),
JV: aha
JG: že, teď pořád, teď sem byla na těch Bídnících, a teď bude ta
Evita, že, em to na to člověk tam šel rád, protože ti mladí herci,
to <voni to až přeháněj tou pohyblivostí> někdy.
JV: myslíte teď Mrštíci. u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).
JG: jo.
JV: divadlo.
JG: to sou ty muzikály, jo? v té činohře, tam právě vám řeknu, že
když sem byla tak zvyklá na tu Veveří, a Mahenka ((Mahelovo
divadlo)), že mně ne- neuteklo nic, tak vám řeknu, že vám su z té
činohry v Městským ((Městské divadlo)) zklamaná dost.
JV: hm
JG: tam je ten Černín ((Zdeněk Černín)), tak ten si tedy zásadně
ňáký takový věci em jakože třeba Junák ((Zdeněk Junák)) musí ten
nahej chudák vstávat z vany, nebo teď zrovna teda, zrovna poslední,
co měli,
JV: hm
JG: em Kočka na té střeše ((Kočka na rozpálené plechové střeše)),
JV: hm
JG: tak tam <taky teda>, jo, já to přejdu, já se tomu zasměju nebo
něco,
JV: jasně
JG: ale zas specielně on, dokonce jednou sám co si režíroval a sám
co tam tak tak jako prošel, von to vždycky tak sešeří, já nevim, von
si asi myslí, že diváky získává, no ale (de dělat), no a pak tam
byla režizérka Burešová ((Hana Burešová)), a ta vám zase em ee já si
vždycky říkám, že někdy dokáží i kus pokazit. tam byli ti Tři
mušketýři,
JV: hm
JG: a vona je dá v tom oblečení jak byli, pak najednou v moderním,
JV: hm
JG: pak do toho zaplete ještě děcka, který tam hrají kdesi na
pavlači,
JV: hm
JG: a vždycky když tam dohodila ty děcka, tak jak kdyby se to
divadlo zastavilo.
JV: hm
JG: víte? ten,
JV: rozumim.
JG: úplně ste z toho děje vypadlo. to sou takový zajímavý. no tak to
ale stojí to dost peněz.
JV: hm
JG: to sem říkala a i tam jednomu chlapíkovi, který tam navštěvuje
dost divadla,
JV: hm
JG: já sem řekla, proč jako, já nevim jestli je sám režizér v ňákým
divadle nebo něco, ale je vidět, že tam vždycky s těma h- em
pohlavárama tam [vykládá,]
JV: [jak vypadá?]
JG: šedovlasej.
JV: a má brýle?
JG: myslím že jo.
JV: je zarostlý trochu?
JG: jo.
JV: to je možná Vít Záhorský, to je můj středoškolský profesor a je
[divadelní kritik.]
JG: [víte pro-] jo, to by tak mohlo být.
JV: ((smích))
JG: mně vám vadí to, že tam Mahenova činohra neudělá ty
předpremiéry.
JV: hm
JG: dyť i na tom získají hodně peněz, důchodci by chodili, ale tady
de hlavně o to, že je to odpoledne.
JV: hm
JG: lidi už potom, teda pro mě je taky, když už jedu teda [kamsi
ještě, jo, no, my když dem na ten] muzikál,
JV: [jasně, já tomu rozumim, je to pro vás příjemnější než chodit
večer, hm]
JG: von začíná ve dvě. a oni končí o pěti, o š- to je dobrý.
JV: já vím, já [sem tam taky byl.]
JG: [ale když začnou] o šesti,
JV: hm
JG: no tak to už je pozdě. a tam dřív byl klub činoherníků
((Činoherní klub)),
JV: hm
JG: a em mohlo se, byla to předpremiéra a bylo to v Mahence
((mahelovo divadlo)),a najednou to zarazili. já nevim, já si myslím,
že to divadlo měli hodně obsazený, že by taky tím vydělávali peníze.
JV: je to možné.
JG: nevím proč, proč teda oni nemůžou, když tady na druhé straně to
může. já nevim, kde má ten Moša ((Stanislav Moša))
JV: ((smích)) ( )
JG: ňáký dobrý známý, že [teda mohl] postavit divadlo,
JV: [to možná, no]
JG: a všechno,
JV: hm
JG: ale je fakt, že ve výběru herců a tak von musí být dobrej.
JV: vyhovuje vám.
JG: von má vopravdu teda,
JV: ste spokojená.
JG: to má, má to cosi do sebe, no.
JV: pojďme se ještě <vrátit trošku zpátky>,
JG: jo?
JV: sme se teď trošku odběhli někam jinam,
JG: no (štěci) byli dřív, když hráli činohry úplně senzační, to tak,
no, povídejte, ať vám to
JV: chtěl sem se zeptat, em když tenkrát vlastně ste byla na té
projekci, vzpomněla byste si, z čeho se to představení skládalo, kdy
začínalo, co se dělo o přestávce, em
JG: ne, no to bývalo tak, že byl dycky eem žurnál,
JV: aha
JG: to byla jedna věc,
JV: hm
JG: někdy i před žurnálem byly ještě [reklamy, ale ty reklamy,]
JV: [týdeník myslíte? týdeník?]
JG: týdeník, no.
JV: hm
JG: předtím bývaly někdy reklamy,
JV: hm
JG: ale to reklamy byly takový, že oni měli takový ty barevný
sklíčka se dávaly.
JV: diapozitivy.
JG: no, a em to em prostě tam ne- se nic nepohybovalo.
JV: hm hm
JG: to prostě jenom [za od no, no.]
JV: [statický obraz.]
JG: a někde, když byl týdeník, tak po týdeníku dávali. pak byla
přestávka,
JV: hm
JG: pak se začal film a konec.
JV: a byl třeba krátký film? předfilm ňáký ještě? před tím hlavním
filmem? ne ne ne.
JG: si nevzpomínám.
JV: anebo ňáká třeba živá vystoupení, hudební doprovod,
JG: ne, ne
JV: nepamatujete.
JG: ne, ne, ne, ne.
JV: a třeba reklamní ukázky z jiných filmů? foršpan takzvaný.
JG: tak to teda ne.
JV: ne, nepamatujete si.
JG: a já si myslím, že vopravdu [nebyly.]
JV: [nezažila ste.]
JG: ne.
JV: hm
JG: ne.
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]
JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)
JV: nezajímalo vás to.
JG: no protože když byli Němci,
JV: hm
JG: tak to byly úryvky z fronty, že.
JV: jasně.
JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,
JV: hm
JG: a budování [socialismu, a to]
JV: [a předtím, před válkou?]
JG: to já nevim.
JV: to už nepamatujete.
JG: určitě týdeník byl,
JV: hm
JG: protože i dneska em když ten pan Čáslavský ((Karel Čáslavský))
dává, jo
JV: hm, hm
JG: tak vidíte, že to, to sou vlastně týdeníky,
JV: hm
JG: co von dává, že.
JV: jasně.
JG: že kdyby nebylo, kdyby to dnes neukázali, tak já sem ani
neviděla, jak vypadá Kramář ((Karel Kramář)), a takový ty elity,
JV: hm
JG: který vlastně ten stát budovaly, že. no, to
JV: a třeba ještě sem si tak vzpomněl, nebyla ste někdy na promítání
filmu v domácnosti? třeba u ňákého vašeho kamaráda? nevíte, že měl
někdo doma promítačku? projektor?
JG: my sme byli tak
JV: to ne vy, ale třeba ňáký váš bohatší kamarád.
JG: ne, ne.
JV: [rodiče jeho.]
JG: [ne, ne, ne.]
JV: neměli.
JG: ne.
JV: hm
JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli
televizor,
JV: hm
JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio
takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.>
JV: <jo>
JG: ((smích))
JV: to bylo tak v jakým roce?
JG: no to byl vopravdu první,
JV: hm
JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch
[televizorů]
JV: [po válce] teda už.
JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho
čtyryapadesát,
JV: hm
JG: nebo možná později, jak to nevim.
JV: ještě bych se vrátil na chvilinku k tomu rektorátu, em
<protektorátu>,
JG: jo.
JV: pardon.
JG: no,
JV: em jak na vás působily ty změny po roce třicet devět? em když
začaly platit protektorátní předpisy, že, takže spousta věcí se
změnila,
JG: hm
JV: a jak to na vás zapůsobilo, ta atmosféra.
JG: no mizerně,
JV: hm
JG: mizerně zapůsobila, protože em to vopravdu, a hlavně ty
hospodyňky, dyť já sem byla děcko, prosim vás, vám tam vystřihli
něco, a a najednou ste zjistili, že ste měl nárok na dvacet deka
sádla, a že už teda, pokud si nevystačíte,
JV: hm
JG: tak už teda nikde nic neseženete, že.
JV: a třeba [co se týče]
JG: [to už]
JV: co se týče teď vlastně tý změny, že byly povinné titulky německé
u filmů, že jo,
JG: ((smích)
JV: názvy reklam, [že to bylo v němčině,]
JG: [<prosim vás, povíte> mně], dyť já vím ve škole,
JV: hm
JG: černou tuž a redispero,
JV: hm
JG: a černé ruce, že
JV: hm hm
JG: to hlásila, museli sme to mít začerněný, jak kdybysme četli tam
bůh ví co. a vono tam dohromady nic nebylo.
JV: jasně.
JG: to určitě, to, já vám řikám, že em že nenadávám nikdy na mladý,
protože řikám em su přesvědčená, že sem byla mnohem hodnější, ale já
sem byla hodnější, protože byla taková doba.
JV: hm
JG: a člověk se bál, aby něco nezavinil, aby to třeba rodiče
neodnesli.
JV: rozumim.
JG: zvlášť, když ten náš strýc potom byl zastřelen, že.
JV: to je jasné. jak ste říkala ty německý [týdeníky, no]
JG: [jak ste] potkal někoho v černým kabátě a černým klobouku, jo,
takový ten jako pršiplášť ňákej lesklej, tak už se člověk rači
klidil, že.
JV: to chápu, no.
JG: dyť to,
JV: [a vz- vzpomene-]
JG: [a ani my sme] nebyli moc hodní jeden na druhýho v tom, protože
hodně se ví, že udávali Češi, že. a doma pořád, že musíš,
nevykládat, být potichu, nevykládat. no, ale je to pravda, jinak to
nešlo. a doufejme, že už se nikdy nic takovýho nevrátí.
JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]
JG: [to sem zase] chodila stejně.
JV: chodila ste stejně.
JG: protože já jenom tady do těch,
JV: hm
JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]
JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.
JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,
JV: hm
JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.
JV: [na doporučení.]
JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,
JV: hm
JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.
JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]
JG: [no tak,] to se už nechodilo,
JV: ne
JG: protože byl vopravdu strach,
JV: hm
JG: páč to ste z dálky slyšel,
JV: hm
JG: já si vzpomínám, že sme se sestrou sme hrávaly házenou za Krpole
((Královo Pole)), a to bylo v dubnu,
JV: hm
JG: a měl se hrát zápas, a my sme zdrhly z domu.
JV: hm
JG: my sme to mamince neřekly, protože vona by nás nepustila, a do
toho Krpole ((Královo Pole)) sme jely, to ještě jela elektrika, jo,
a dojely sme tam, a to mě- s někým sme měly hrát, kterej měl přijet
do Brna, a nepřijeli.
JV: nepřijeli.
JG: no a tam přišel ten náš vedoucí a když nás tam viděl, tak řiká,
ježiš marná, jak to že vás rodiče pustili, a potom nás ňák přes
kohosi rozváželi domů, abysme nejely elektrikou a ničím, a...
JV: rozumím.
JG: sme stály u hřiště, a, a to duní, to nemáte zdání, [no, to se
ozývá.]
JV: [a vzpomenete si na] ňákou třeba vaši první návštěvu ee po ee
konci války? po osvobození? ta [atmosféra dobová.]
JG: [tak si vzpo- říkám,] já si vzpomínám akorát na to Metro. do
toho kina Metra [tam na tu, jo]
JV: [a spíš mně de o tu] atmosféru doby, jestli...
JG: jó, no tak po tom ja- jak se to rozjelo, ale to taky nebylo
hned.
JV: hm pozvolna.
JG: no.
JV: jo.
JG: to jako em
JV: já bych vám teď dal seznam filmů, a
JG: co sem viděla, co sem neviděla?
JV: jestli byste třeba em moh- ee mohla se k nim vyjádřit, jestli si
na ně konkrétně vzpomínáte, třeba kdy ste ee na tom filmu byla, nebo
s kým ste ten film viděla, proč se vám ten lin- film líbil,
JG: mhm
JV: a je to teda, je to teda do toho roku čtyrycet pět, jo, zase.
JG: aha no tak to teda nevim.
JV: jestli ste ten film viděla třeba vícekrát,
JG: em no tak
JV: jenom si projděte ten název, já vám
JG: pučte mně ňákou, já vám tady udělám tečku nebo křížek, nebo to
JV: jo, udělejte si, určitě.
JG: tady ten, no Roztomilý člověk, to (jasně),
JV: ty filmy sou seřazené podle roku em tady ten je z roku dvacet
devět, už si asi nepamatujete, to už si asi nepamatujete, to ste asi
nemohla vidět, když ste, vám byly tři roky, ale, podivej- udělejte
si ty vaše poznámky určitě, jestli vám ty názvy přijdou povědomé,
JG: To neznáte Hadimršku, toto taky. sl- jo, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), ten jo, ten qik ((Quick)), to nevím,
Pobočník jeho Výsosti, (.) to nevím těch Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), si zřejmě si myslím, jestli sem to
neviděla,
JV: hm
JG: v divadle, víte?
JV: hm [jasně]
JG: [Mata Hari,] to je jasný, Svět patří nám, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)). Ducháček to zařídí, to nevím, to, To byl český
muzikant.
JV: mhm
JG: nevim. možná, víte něco i z třeba s to, ale prostě si
nevzpomínám. ko- Kouzlo valčíku, to kdyby viděl kousek, tak si hned
vzpomene,
JV: hm
JG: ale takle jako ee
JV: a třeba teď ee [vzpomenete si,]
JG: [nevim, no.]
JV: který z nich byl váš oblíbený? před tím rokem čtyřicet pět, když
ste ten film viděla v kině?
JG: no tak Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
bez debat.
JV: hm a tu ste říkala, že ste
JG: To byl český muzikant, to bylo taky výborný, že, tady toto je
všechno,
JV: hm
JG: myslím aj tu Operetu ((Opereta)) se mně zdá, že už (vim) o čem
to bylo. ale toto, to sou takový komedie takový
JV: hm
JG: no, Muži nestárnou, to se mně líbilo proto, páč,
JV: hm
JG: ty lázně v Hradci Králové sem znala, tam bylo to vlnobití,
JV: hm
JG: že sem tam byla na prázdninách jednou, tak to jako jo, ale, no
ta La Paloma, to plete člověka, páč to bylo aj píseň, že,
JV: hm
JG: vo tom, no. ( ) no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)), no to, to sou, To neznáte Hadimš- ((To neznáte
Hadimršku)), to je všechno Burian ((Vlasta Burian)), no
JV: hm
JG: to Pobočník jeho Výsosti, to je taky jeho, ta Mata Hari, ta byla
pěkná, to je fakt,
JV: jo, vzpomínáte si na to víc,
JG: no
JV: jo.
JG: no Svět patří nám, to Voskovec, Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))
JV: a viděla ste třeba ňáký film vícekrát tady z těchto?
JG: no to je možný.
JV: jo.
JG: jo.
JV: a už nevíte který, [nevzpomenete si.]
JG: [no U pokladny stál.] to sme viděli víckrát.
JV: hm
JG: jo, to sme tam, jo, to jako em u nemužu říct u jednoho nebo to,
JV: hm
JG: no, To byl český muzikant, to (bylo) taky pěkný, no.
JV: [ale znamenalo]
JG: [to Roztomilý] člověk ((Roztomilý člověk)), vono je to dobrý,
JV: hm
JG: ale vono je to taková em
JV: Roztomilý člověk.
JG: jo, nic z toho, no, no.
JV: hm a třeba
JG: Vídeňská krev, to bylo aj opereta. nevim.
JV: nevíte.
JG: to už nevím jistotně, jestli sem to viděla ten film,
JV: hm
JG: jo?
JV: hm
JG: to už jako, to nechcu,
JV: a ňáký třeba ten film má pro vás zvláštní, nebo specifický ňáký
ee ňáký [význam, znamenal pro vás něco víc.]
JG: [hm tak já sem dost ee tak] to věřím tady třeba ten em To byl
český muzikant, jo,
JV: hm
JG: mně se takový líbí, nebo o- že je to ten Kmoch ((František
Kmoch)),
JV: hm
JG: a tak, jo, to nebo cokoliv vod toho Jiráska ((Alois Jirásek)),
nebo vod toho (Smetany) ((Bedřich Smetana)), to mě táhne aj dneska,
jo, páč to se stále člověk dovídá em ee věci třeba, který přehlídl,
když třeba jednou dete na to,
JV: hm
JG: tak si určitý věci nevšimne, a pak ano, jo, em vůbec ty ee třeba
s tím Štěpánkem, Zdeňkem Štěpánkem ((Zdeněk Štěpánek)), že. no to
přece, to byl ohromnej člověk,
JV: hm
JG: a ohromný herec, a ty historický filmy s ním, to to bylo přece
ohromný.
JV: hm
JG: ty tam ani nemáte. to je zajímavý [jestli von byl asi možná]
pozdějš, jo, no.
JV: [to je jenom takový výběr, určitý.]
JV: a už si třeba nevzpomenete, kde ste který film viděla, v jakém
kině?
JG: ((smích))
JV: to asi po vás bych chtěl hodně, že. ((smích))
JG: <to teda vůbec ne, no.>
JV: hm
JG: no, tak já už du, ne?
JV: já myslím, že bych vám poděkoval,
JG: jo, [nemáte zač, tady máte tužtičku, ať se vám to]
JV: [byla ste ee výborná, děkuju] vám, že ste si vyšetřila čas,
JG: ale jo, tak.
JV: a že to pro vás neznamenalo ztrátu času.
JG: <né, to vůbec> ne.
Konec rozhovoru