Full interview:
Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: bydliště narátorky, Brno; 15. září 2009
Rok narození: 1922, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: ulice Poděbradova – dnes Viniční (Židenice)
Povolání rodičů: Otec byl vojákem, po válce, promítač v kinu Jadran.
Matka soukromně vyučovala hru na klavír.
Povolání narátora: V letech 1943 – 1946 pracovala v uměleckém ateliéru
v Alfa pasáži. Poté vystudovala FF MU a celý život pracovala jako
učitelka. Nejdříve nastoupila na Křídlovickou, kde učila na národní
škole. Poté byla ředitelkou školy na Hybešové, ve škole na Koněvové
byla zástupkyní ředitele a nakonec na Gymnáziu Slovanské náměstí.
Dohromady učila 30 let, poté 13 let dělala v Moravském muzeu lektorku.
LČ: dobrý den, já se vás na začátek nejdříve zeptám vlastně na to,
abysme měli zrekapitulované vaše osobní údaje, tak se vás zeptám na
vaše jméno,
IK: já su Irena K.
LČ: ano, na váš rok narození,
IK: rok dvacet dva.
LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět. kde jste se
narodila.
IK: v Brně.
LČ: a kde ste...
IK: já sem se narodila v Brně, v Brně sem vyrostla, a sem tady dodnes.
LČ: a na jaké [ulici]
IK: [v Židenicích,]
LČ: v Židenicích.
IK: a to byla ulice em která me- ména se střídala, takže to byla
Poděbradova, untrtenvajnbergen ((Unter den Weinbergen)), a teď je to
Viniční ulice.
LČ: ano
IK: ale já sem se přestěhovala, tam sem bydlela šedesát roků,
LČ: hm
IK: a pak sem se přestěhovala sem, to je část Židenic říká se tomu
Juliánov.
LČ: ale do roku čtyřicet pět ste pořád bydlela v [těch Židenicích.]
IK: [ano ano.]
LČ: a kde kde jste chodila do školy.
IK: do školy sem [chodila]
LČ: [na měšťanku,]
IK: na obecnou školu v Židenicích,
LČ: ano,
IK: a em od páté třídy sem studovala na dívčím reálném gymnáziu
((Státní dívčí reálné gymnázium)) v Brně na Mendlově náměstí.
LČ: a em později ještě ste...
IK: vysokou školu Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. ovšem s
přerušením, protože já sem maturovala v době hajdrichiády
((heydrichiáda))
LČ: ano
IK: v dvaačtyřicátým roce, školy byly zavřeny, a pak sem teprve,
LČ: po válce,
IK: mohla nastoupit na vysokou školu.
LČ: a kdy ste se vdala?
IK: <počkejte, to si musim trošku uvědomit.> (.) já sem pak
vystudovala, učila sem, stala sem se kantorkou, a já sem byla za války
zraněná při bombardování, takže sem přišla o ňáký prsa, tady sem byla
zraněná a nemusela sem po absolvování Filozofické fakulty nastoupit na
venkov, jak nás potřebovali, kantory, a nastoupila sem na Křídlovické
taky v Brně, tam sem zase jela učit, ačkoliv sem byla vyso-
středoškolská profesorka, tak sem učila na národní škole,
LČ: hm
IK: potom sem přešla na Hybešovu ((ulice Hybešova)) tam sem
ředitelovala, to už sem byla vdaná.
LČ: ale to bylo tedy až po válce ste se vdávala.
IK: ano, po válce.
LČ: v padesátých letech.
IK: padesát myslím.
LČ: hm a jaké bylo povolání vašich rodičů em [když ste byla malá.]
IK: [tatínek byl] voják,
LČ: hm
IK: československé armády, a <později> kupodivu to souvisí s tim, když
válka skončila, tak on šel do civilu, a byl vedoucím kina.
LČ: aha
IK: takže
LČ: kterého?
IK: kina Jadran v Králově Poli.
LČ: aha
IK: no a maminka byla učitelka hudby, měla soukromou na klavír
vyučovala.
LČ: aha a měla ste sourozence?
IK: ne, já sem byla sama.
LČ: a vy ste tedy dosáhla vysokoškolského [vzdělání.]
IK: [ano.]
LČ: a to vaše povolání vlastně bylo celou dobu ste vyučovala.
IK: ano. potom byla základní em já sem ředitelovala na Hybešce ((ulice
Hybešova)), na em pětitřídní národní škole, potom sem em byla na
osmiletce, pak to byla devítiletka, pak sem přešla na Koněvovu, kde sem
dělala zástupkyni ředitele, a odtud sem přešla na Slovanské náměstí na
gymnázium, takže já sem se <z Brna vůbec nedo-> a tam sem skončila. a v
devětasedumdesátém roce.
LČ: hm
IK: tak skoro třicet roků sem učila, a to už na mě čekali v muzeu
moravském ((Moravské muzeum)), kde sem dělala třináct roků lektorku.
LČ: aha, takže potom ste ještě [(vyučovala.)]
IK: [ano, třináct] roků ještě učila.
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete
nějak [( )]
IK: [<no>] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina
pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět,
LČ: aha
IK: můžu říct.
LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů
dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina,
vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v
kině?
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,
LČ: ano,
IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em
jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá
holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky
postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a
když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo,
no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten
Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl
němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a
němý film Jánošík sem tam viděla.
LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti.
IK: ne.
LČ: to bylo obecně...
IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole.
LČ: aha
IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino,
LČ: aha
IK: takže začali promítat se zvukem, a v roce čtyřiačtyřicet Sokol
postavil kino v Židenicích.
LČ: hm
IK: to kino se menovalo Hvězda, a trvalo ne ne ne, v roce třicet. v
roce třicet em to kino
LČ: to byla ta Hvězda.
IK: ano. byla Hvězda a v roce čtyřiačtyřicet za války to kino bylo za
bombardování zničeno. a už nebylo obnoveno. takže v Židenicích bylo
kino Slávie ((Kino Slávia Židenice)), kino Sport, do toho sme chodili,
a potom do toho kina Hvězda.
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské.
IK: to sme chodili tam, ano.
LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně?
IK: no vždycky v neděli.
LČ: v neděli.
IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se
cvičilo, čili židle se sba-
LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení.
IK: odpolední, odpolední.
LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...
IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,
LČ: ano
IK: že, no, do těch kin, do toho kina Slavie ((Kino Slávia Židenice)) a
kina Světozor, tak to už sem chodila, když už sem chodila na obecnou,
že,
LČ: hm
IK: a když sem začala jezdit, to sem jezdila tramvají ze Židenic od
páté třídy do té, na to Starý Brno, na to Mendlovo náměstí, no tak to
už sme chodili do městských kin.
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch
Židenicích ještě do kina.
IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že,
LČ: a chodili s vámi, nebo
IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a
něco dělali, že, a já sem se tam dívala.
LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam?
IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama>
a to do Sokola vůbec chodim.
LČ: a i v té době ste už navštěvovala kromě toho sokolského kina i ta
em kina třeba tu Slávii ((Kino Slávia Židenice)),
IK: ano, ano.
LČ: [a tam ste chodila]
IK: [té se říkalo] <blechárna, protože to sme, to bylo hrozný kino,
ale ten Světozor, to bylo hezký kino, bylo še- (šikmé,) ta Hvězda taky
byla, takže od všudu bylo vidět, a chodili sme za korunu za dvě, podle
toho...
LČ: a do tehlectěch kin ste chodila s kým.
IK: no tak to už potom em s kamarádkama ze Sokola, že, [s kerými sem]
LČ: [zase ze Sokola,] ne ze třídy třeba.
IK: no protože já sem vlastně em od páté třídy chodila tam, takže sem
měla spolužačky spíš z celého Brna, který se tam scházely, protože to
bylo jediné dívčí reálné gymnázium, takže tam sme chodily, takže to už
sme chodily do města, do Dopzu ((Dopz)) do Kapitolu ((Kapitol)), em do
Moravy ((Morava)), já nevim, do Alfy ((Alfa)) a...
LČ: a vnímala ste třeba nějak rozdíly mezi těmi kiny, kerá byla jako v
těch Židenicích, a potom těmi městskými kiny?
IK: no tak v městských kinech bývaly premiéry, že, kdežto tady, řekněme
že tady převládal český repertoár, že, v těch, ale taky se tady dávaly
grotesky, že, a takový.
LČ: a řekla byste, že se tedy ty filmy tam dávaly později než [v tom
centru.]
IK: [ano, ano.] když sem chtěla vidět třeba Sněhurku a sedum trpaslíků
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak sme šli, to bylo v Brně, že, nebo
kino Jadran, tam byl otec teda vedoucím, to bylo kino širokoúhlé první.
LČ: ale to bylo až po válce vlastně.
IK: ano, ano, a tam sem viděla třeba liz tejlorovou ((Liz Taylor)), no
to byla senzace, že, tenkrát Kleopatra.
LČ: a jaký byl vlastně názor rodičů na film a na kina.
IK: no naši chodili taky, velcí byli kinaři, protože to byly americký
filmy, italský, německý, že, za protektorátu byly německý filmy.
LČ: takže podporovali spíš to chození do kina.
IK: jo, no my sme chodili do kina, do divadla, do všeho. kulturně se
žilo.
LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům,
třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino.
IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o
filmech, že jo.
LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při...
IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo,
jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako
divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu...
LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení?
IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně
Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina.
LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo...
IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se
chodilo takhle to,
LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní
představení.
IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š-
šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný
představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty
westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,
LČ: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom
smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť?
IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to
sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley
Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou.
LČ: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom
jak ste si...
IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se
chodilo víckrát na tentýž film a podobně.
LČ: a bavili ste se o tom tedy s kamarády.
IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona
vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla
širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila...
LČ: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho
ste si]
IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo.
LČ: kinoreví. ((Kinorevue))
IK: ano.
LČ: a z toho ste si to pak vystřihovaly.
IK: vystřihovaly, ano.
LČ: a lepily do ňákých sešitů nebo...
IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to,
to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl
((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích))
LČ: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů
nebo něco [takového.]
IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme
sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě
ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy
((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože...
LČ: to muselo být později, ne?
IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první
republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom...
LČ: a když ste teda začala chodit na to, na to gymnázium, tak ste
začala chodit do, řekla byste, že ste chodila častěji do kina, nebo
stejně, nebo jak byste to porovnala potom, tu úplně dětskou zkušenost a
to potom když už ste měla ty kamarádky i ve městě...
IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně
premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro
každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že,
český filmy, no tak za, když sem začla chodit do toho gymnázia, tak to
byly, no to to bylo, než byl protektorát, tak to bylo ještě za první
republiky a, no ale za protektorátu tady byly hodně německý filmy, tak
hajn rýman ((Heinz Rühmann)), em nebo sarach leandrová ((Zarah
Leander)), nebo frelich ((Gustav Fröhlich)), no a čeští herci hráli
taky v německým filmu, že, takže já myslím, že nabídka byla ohromná,
LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak
přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i...
IK: no třeba i každý den, sme chodili.
LČ: i každý den.
IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme
velmi žili, opravdu.
LČ: a em vzpomněla byste si teda na která kina konkrétně ste třeba měla
oblíbená z těch městských kin?
IK: no do Kapitolu ((Kapitol)) se chodilo, do Alfy ((Alfa)), do Dopzu
((Dopz)), em
LČ: a co se vám na těch kinech líbilo třeba, že ste si je vybírali.
IK: no byly takový lepší, že jo, městský kina, lepší
LČ: kdybyste to srovnávala právě s těmi, s tím...
IK: ale to naše kino Světozor, to bylo taky moderní nový kino, to bylo
taky pěkný.
LČ: a jak to tam třeba vypadalo v těch městských kinech. měla ste ňáké
úplně nejoblíbenější? že byste...
IK: no tak se (spíše), myslím, em my sme to volili, jak to mělo
návaznost na dopravu.
LČ: aha
IK: protože za protektorátu bylo zatemnění, a zhasínalo se, takže sme z
kin chodili potmě, že, když bylo, a prostě aby nás to dopravilo na
okraj, že, já sem bydlela v Židenicích, a když sme chodili třeba do
Kapitolu ((Kapitol)), to bylo tady na Mahence ((poblíž Mahenovy
činohry)), že Dopz byl nahoře, Alfa byla, no ale tak chodili sme i do
toho Králova Pole, tam byla Morava, ta je tam myslím dodnes, no ale my
sme měli vlastně taky možnost těch kin přímo v Židenicích,
LČ: hm
IK: ale jak říkám, tam bývaly premiéry, tam nás to víc jako lákalo.
LČ: a řekla byste, že ste třeba i měla ňáké kino, které byste neměla
ráda v Brně, že byste třeba o něm věděla že tam, kdo tam chodí, nebo by
mělo ňákou špatnou pověst a proto byste do něj nechodila, je ňáké
takové kino?
IK: no u nás v Židenicích byla ta blechárna ((Kino Slávia Židenice)),
to sme říkali, v Komárově ((pravděpodobně kino Atlantik)) bylo taky
kino, to taky nevím jak se menuje, takže em taková ta okrajová, někerá
kina, ale když třeba v Husovicích byla Dukla, ale to bylo taky hezký
kino, ono to záleželo kdo to provozoval.
LČ: hm
IK: no tak kina ve městě měla určitou úroveň pochopitelně. ale že by
tak vyloženě, nevim no, uvaděči tam byli, ty uváděli, uva- uva-
uvaděčky většinou to byly, starší ženy, že, ty si tak přivydělávaly,
tak ty uváděly, no ale prostě ten Kapitol, a Alfa, to byly kina přece
jenom takový premiérový.
LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho s kým ste, s kým ste
šla třeba? že by...
IK: no jistě, ano, no ale myslím spíš, spíš sme vybíraly program, no,
buď sme se domluvily se spolužačkama, že,
LČ: hm
IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne,
většinou se spolužačkama, že jo, nebo...
LČ: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do
těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl
nebyl.
IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili,
LČ: pak už nechodili.
IK: ne.
LČ: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba
tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje,
IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no
tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že
obecenstvo bylo ukázněnější. prostě...
LČ: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.]
IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to
ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak...
LČ: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne?
IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo.
LČ: hm
IK: ty filmy tak nějak víc zaujaly, nebo já nevim, my sme je víc
vnímali jako, takže obyčejně trošku rušno bylo když byly ty žurnály, to
začínalo, a hlavně za války když bylo samý Němci že vítězí a podobně,
tak to eště se dost lidi courali do kina.
LČ: hm
IK: ale jak bylo po žurnále, tak se kino zavřelo, a byl klid.
LČ: hm
IK: a nepamatuju si, že by někdo tam dělal...
LČ: a třeba že by se lidé bavili?
IK: ne, nepamatuju.
LČ: a při tom žurnále se teda bavili, to se nějak komentovalo?
IK: no to se ještě dost courali lidi,
LČ: jo takhle.
IK: protože to sme vlastně tak jako provokovali je, že je nechceme.
LČ: že to nechcete vidět.
IK: ano, ano. chodilo se i po žurnále, že jo.
LČ: aha.
IK: protože to byla provokace Němcům.
LČ: a myslíte, že ňák obecenstvo třeba ňák hlasitěji reagovalo na ty
promítané filmy jakýmikoliv reakcemi, třeba ňákým pískáním, hvízdáním
nebo i hlasitým smíchem?
IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie
Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to
opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách
toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které
sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se
rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach
leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme
potom ještě cestou zpátky prožívali celý, ale že by tak přímo, prostě
já teď už do kina nechodím, ale vím, že prostě, já nevim, to tak lidi
respektovali druhý, a myslím si, že kdyby někdo třeba šustil nebo tak,
že ho aj
LČ: aha
IK: klidně napomenuli, víte?
LČ: hm
IK: že prostě tak byli ohleduplnější jeden k druhým. on tam šel každej
že chtěl ten film vidět, chtěl ho prožít, a nechtěl být rušen. ale
respektoval třeba souseda, tak možná že tam někdo usnul, že, nebo mladí
že se tam políbili. ale tak, aby nerušili.
LČ: hm
IK: tak aby každý z toho měl, to se mi zdá, že bylo takový
ohleduplnější.
LČ: a vzpomněla byste si, že by se třeba po filmu tleskalo? jestli
taková tradice byla nebo nebyla?
IK: ne. to si [nepamatuju.]
LČ: [to si] nevzpomínáte. hm
IK: to si nevzpomínám, no jo.
LČ: a potkávala ste teda v kině své známé a mluvili ste spolu potom [o
tom o tom filmu?]
IK: [jo, no tak jistě,] no jistě, no tak to byla taková, em tím, že se
chodilo často do těch kin, tak tak lidi se poznávali, třeba se ani
ménem neznali, ale
LČ: [už se viděli.]
IK: [věděli, ti] chodí, že, nebo přijdou na to, to, no to se o tom
debatovalo, velice.
LČ: a debatovalo se v třeba v tom foajé ((foyer)), nebo pak až cestou,
nebo to bylo různě?
IK: no, většinou cestou, to nás rychle vypakovali z divadla, oni byly
vlastně dvě představení, vo šesti a vo osmi, že, no tak potřebovali
vyvětrat kino, že, tak to rychle ven, no a potom se třeba i šlo někam
posadit, a vykládalo se o tom, že
LČ: takže ste to spojovali potom i třeba s ňákou návštěvou...
IK: jo, pak sme si přečetli co o tom filmu říkali v kinoreví
((Kinorevue)) nebo v něčem že, takže se to srovnávalo, a...
LČ: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma]
IK: [jo, jo.]
LČ: a vzpomněla byste si, že byste chodila třeba na nepřístupné filmy
nebo jak to bylo vůbec s tou přístupností, jak se jak se to dodržovalo
a měl- jestli s tím sama máte nějakou zkušenost?
IK: ((smích)) věříte, že to bych si ani nevzpomněla? tam do toho, do
toho Sokola, no tak to sme chodily jako děcka, tak, já nevim, no, že by
se, že by vykázali někoho z kina, možná že jo,
LČ: a že by se chodilo do kina bez placení třeba, že by někdo zkoušel
proniknout.
IK: no to určitě, to určitě, to ((smích))
LČ: a jak se to provádělo?
IK: to nevím, já s tím zkušenost nemám, protože to sme, říkám, celkem,
tak já nevim, tak já sem dycky na to kino z toho kapesnýho tak ňák
měla. no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty
určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je
museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to
byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky,
že jo, votrhávaly ty kupony, takže...
LČ: a myslíte, že byly ty uvaděčky v různých kinech jakoby různý typy
nebo...
IK: no tak jistě, v těch lepších kinech byly, to si jaksi, voni
považovali jako lepší, kdežto
LČ: takže byly nějak zvláště oblečené, nebo [nastrojené]
IK: [no slušně] byly oblečený, ano a taky slušně vystupovaly, že,
uvedly, když si někdo nevěděl rady, a nebo nebo třeba někdo spletl, že,
no tak ona zasáhla a řekla, to není vaše místo, tam nemůžete, vy máte
tady a podobně.
LČ: a chodila ste do kostela? nebo...
IK: já sem bez vyznání, ale kostely jako em sem vždycky ráda
navštěvovala. vlastně bez vyznání, no, pokřtěná sem byla, zpočátku sem
do kostela chodila, až později sem z církve vystoupila.
LČ: hm a jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina.
IK: no, většinou <zamilovaný> filmy, že, grotesky sme milovali, no
westerny taky samozřejmě, kovbojky, že jo takový, ten výběr byl
ohromný, taky záleželo kdo, který herec tam byl, takhle podle herců
taky sme si je vybírali. no, někdy, chtěli sme vidět první, že,
premiéry, a tak dále, pak některý nás tak zaujaly, že sme na ně šli do
kina dvakrát, třikrát, že jo, protože em chtěli sme to a ono vidět
ještě, ale...
LČ: takže pro vás bylo důležitější jaký to je film, než to, kde ho
promítají třeba?
IK: to určitě, to určitě.
LČ: a em reflektovali ste třeba, že by některá kina i v tom městě měly
ty premiéry častěji, nebo že by to bylo pravidelnějc ty premiéry v
některých kinech?
IK: no tak to byla dost myslím rivalita mezi těma kinama, že, aby em
protože to znamenalo větší návštěvnost, když ta premiéra byla v tom
nebo onom kině. nebo em voni si je taky přenášeli, že třeba v Kapitolu
((Kapitol)) dávali kino v šest, Alfa ho dávala v osum.
LČ: takže ten program nebyl stejný dopo- [odpoledne a večer.]
IK: [ano, ano, oni si] nechtěli konkurovat.
LČ: a kde ste získávali informace o tom, kde se co hraje?
IK: no tak byly vylepovaný plakáty, že, nebo prostě v tom kinoreví
((Kinorevue)) sme se dověděli, že třeba v Americe natočil gejbl
((pravděpodobně Clark Gable)) nebo někdo ňáký nový film, kasablanka
((Casablanca)), nebo Královna Afriky ((neidentifikováno)), nebo
Vzpomínky na Afriku, nebo já nevim, a nebo a nebo jiný, tak už sme
hlídali, kdy to budou dávat u nás, no a oni vždycky měli týdenní
program dopředu, takže sme si mohli klidně vybrat.
LČ: a takže ste se koukali na ty plakáty hlavně, a em při tom výběru
tedy pro vás bylo i důležité, kdo ve filmu hrál. takže ste měla ňáké
svoje oblíbené herce [nebo herečky]
IK: [no jistě.]
LČ: a na které filmy js- kdo byl váš asi tak nejoblíbenější a na které
filmy byste si vzpomněla s ním?
IK: no jak říkám, za protektorátu to byly německý, frelich ((Gustav
Fröhlich)), hajns rýman ((Heinz Rühmann)), to byla legrace, že, nebo
sarach leandrová ((Zarah Leander)), ta se nám velice líbila, romy
šnajnerová, šnajdrová ((Romy Schneider)), alen delon ((Alain Delon))
LČ: tak to už, to bylo pak už pozdějc.
IK: ano [klark]
LČ: [a čím] vás vlastně ty, ty herci zaujali. [jaké byly ty rysy.]
IK: [no jednak sme oceňovali] jestli je hezkej, že, nebo a hezká
herečka, jak se obléká, že, tak to to sme taky okukovali, že, jak sou
oblíkaní, no a jak he- hrají, třeba em já sem měla ráda ketrin
herburnovou ((Katharine Hepburn)), nebo em f- Fonda ((pravděpodobně
Henry Fonda)), jak von se menoval?
LČ: a za toho protektorátu hlavně ještě teda?
IK: no za protektorátu to byli hlavně ty Němci, no a a český herečky,
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), em Nedošinská ((Antonie Nedošinská))
Pištěk ((Theodor Pištěk)), em Raul Schránil, Beneš ((pravděpodobně
Svatopluk Beneš)), šlermová, ((pravděpodobně Růžena Šlemová)) Svozilová
((Světla Svozilová)), Nataša golová ((Nataša Gollová)), Vítová ((Hana
Vítová)), em Mandlová Adina ((Adina Mandlová)),
LČ: a chodila byste třeba na ty jejich filmy opakovaně třeba když...
IK: no jo, to se nám líbilo, nebo na Buriana ((Vlasta Burian)), no tak
když se chtěl člověk zasmát, tak klidně šel na Buriana ((Vlasta
Burian)) několikrát, že, protože no a ty grotesky třeba když bývaly, já
sem si teď vzpomněla miky maus ((Mickey Mouse)) když byl, nebo em Pes
Pluto, Kačer Donald, to byly taky výborný grotesky, tak to tím sme taky
žili.
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli už to byl film barevný nebo
černobílý, viděla ste ještě v té době před koncem války ňáké barevné
filmy?
IK: no myslím že já mám, já vám řeknu barevný film, který se, já si
pamatuju s tou liz tejlorovou ((Liz Taylor)) ty širokoúhlý,
LČ: no, to už bylo pozdějc.
IK: ano ano, ale barevný, věříte že to už vůbec nevim ten přelom kdy
kdy ta barva začala, počkejte, tady to bylo ozvučeno, no to nevim.
LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové,
na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového
filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to
vnímali.
IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku, ale já si vzpomínám, že
když ten černobílý na barevný, takže ty první barvy byly moc takový
skoro nepřirozený nám připadly. a em já vím, že se nám někdy zdálo, že
v té, tak jako byla černobílá fotografie a barevná, tak em dost dlouho
sme si myslím zvykali na ten barevný film.
LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala
ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo?
IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když
třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la,
((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak
je to doprovázený.
LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.]
IK: [jo, to si] pamatuju.
LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo?
IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně
první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už,
LČ: to bylo všude.
IK: to bylo normální, ano.
LČ: a jak ste třeba pak vnímali tu němčinu v tom zvukovém filmu? nebo
titulky německé,
IK: byly, no, titulky byly česky, pro nás, že, a ti mluvili herci
německy, no ale byl český film a ten plodil ohromné množství filmů, že,
to bylo nepřeberné...
LČ: takže vám nevadilo poslouchat tu němčinu v těch německých filmech.
IK: němčinu sme slyšeli všude kolem sebe, učili sme se německy ve
škole, že, takže...
LČ: a bylo pro vás teda důležité v jaké zemi teda ten film vznikl? že
byste si vybírali podle toho, zda je francouzský, americký, německý,
nebo tak?
IK: em já myslím, že spíš hráli hlavní roli ti představitelé, ti herci.
LČ: hm
IK: jinak nám to bylo jedno, jestli je to italský nebo jiný film, my
sme měli své určité idoly, že, a na ty sme chodili.
LČ: hm hm a co pro vás dělalo film dobrým filmem, jak byste vlastně em
IK: no tak...
LČ: pak zhodnotila tom, co ste považovala za dobrý film teda potom.
IK: byly mělký filmy, který měly takový stereotyp, že jo, em taky em
bylo, neměli sme rádi válečný filmy pochopitelně, protože sme ve válce
žili a válku sme nenáviděli, že, pak propagační filmy, kde se mluvilo
jak armáda postupuje a tak dále, že, ale říkám, měli sme rádi filmy,
který dobře dopadly, byly zamilovaný, ale em byly také kvalitní, mělo
to určitou náplň. ovšem em jiné obecenstvo sledovalo ty filmy s takovým
tím mělkým námětem, kdežto když my sme byli z gymnázia, no tak sme
přeci jenom od toho něco čekali, že jo.
LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom
toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby.
IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola,
LČ: ano
IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam
divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v
loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože
em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho
Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli
sme akademie na gymnáziu taky, no,
LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo
jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-]
IK: [to vlastně souviselo.] em
LČ: rozkládala.
IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu
se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s
partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té
partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a
byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme
nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to
bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl
určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba
bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu
jako uvaděčky,
LČ: aha
IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme
i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem
chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme
měly každá některý den službu,
LČ: aha
IK: úklid tohle. čili pořád.
LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi
projekcemi, to se dělalo nebo ne.
IK: ne
LČ: to ne
IK: ne ne ne
LČ: takže ten kulturní program byl oddělený.
IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní,
LČ: ano,
IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se
staral o svoje.
LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně?
IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo.
LČ: a em
IK: bruslit sme chodili,
LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci?
IK: em pardon?
LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo...
IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali
sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku,
na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej.
LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že
byste si je tam poslouchala nebo...
IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali
všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no
Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)),
na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka (
) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no
písničky no,
LČ: takže teda
IK: no to teda Sněhurka byla...
LČ: takže ten rozhlas vám ty filmy taky nějak připomínal.
IK: ano, ano, v mnohém.
LČ: a bylo to [časté?]
IK: [no a] teď třeba s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), že byl ten film,
jak se to menovalo, ježiš počkejte, já si vzpomenu, Hana Vítová tam
zpívala, em počkejte, tady mám Tulák Macoun z českých mlýnů a hájů
((pravděpodobně Z českých mlýnů)), Pohádka máje, Dívka v modrém,
Kristián, že jo, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Noční motýl se to s
Hanou Vítovou menovalo. Hotel Modrá hvězda, no a třeba s Anton Špelec,
ostrostřelec, tam byly písničky, který zpíval Burian ((Vlasta Burian)),
takže to se taky zpívávalo.
LČ: a pak ste si je třeba zpívali sami doma?
IK: no jejda, a to sme, když sme byli měli sme tábor sokolský o
prázdninách, tak tam sme měli takovou partyju, té se říkalo Silná osma,
a to byly většinou vysokoš- teda středoškoláci, no a tak ti kluci,
Werich em
LČ: Voskovec
IK: Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) osvobozený
((Osvobozené divadlo)), to sme všechno, oni drnkali na todle, no a u
táboráku se zpívalo, zpívalo všecko.
LČ: dobře, a em já sem se teda vlastně chtěla zeptat ještě na to, jak
když ste chodila do té školy a pak ste třeba šli do kina, tak ste
chodili na ty odpolední představení, a pak ste třeba se učili nebo jak
to vůbec bylo s tím, když ste se připravovali do školy mezi tím, když
ste říkala, že ste chodila každý den skoro,
IK: <no> no em já já bych vám řekla, jak moc sme se připravovali. no
tak ňáký ty, já já ani nevim, to tak, já mám takový dojem, že my sme
hodně získali přímo v té škole,
LČ: hm
IK: víte? tak em s náma ti tak profesoři pracovali tak, že em já si
nevzpomínám, že sem nějak měla moc písemných příprav.
LČ: hm takže ste mohla do toho kina [si jít, když ste chtěla.]
IK: [to takový, jó, to] my sme si tak vyžívali ten, my sme prostě na
tom, ta doba byla taková nepříjemná, že my sme se snažili, no,
přehlušit to zlé, co bylo kolem nás. em samozřejmě že jednak se dívám
na ten protektorát dnes, jaká to byla hrůza, ale my sme byli mladí, a
každé mládí chce co pro sebe co nejvíc, že, čili my sme se snažili ten
den vychutnat vopravdu, pokud se dalo jenom, a em hlavně si říkám, my
sme si tu zábavu dělali. nám ji nikdo nedělal, že, čili my sme si
museli em najít ten směr, který sme chtěli, protože em ti dospělí měli
příliš mnoho starostí, aby nás uchránili od toho zlého, no tak aby nás
uživili, že, aby nás nechali, no tak, ale byly to hezký léta, no byla
sem mladá, <no>
LČ: a když se vrátíme ještě k těm kinům, no tak jaké tedy byly rozdíly
v těch kinech, byla některá kina, že by se lišil opravdu třeba to, jak
to tam vypadalo ty pokladny, foajé ((foyer)), to, jací tam byli
zaměstnanci,
IK: no určitě, určitě ano, no, já říkám, myslím, že nejoblíbenější byl
tahleta Alfa, Kapitol, ten Dopz, potom ten Jadran velice lákal tím
širokoúhlým filmem, a no do těch menších kin, říkám, já sem se
pohybovala v oblasti těch středoškoláků vlastně, že, takže určitě
jinačí bylo publikum na těch okrajových kinech,
LČ: hm
IK: kam chodila spíš ta dělnická nebo prostě em takový ten em <plebs>
by se řeklo, ne? ale já to nechci nijak rozlišovat soc- ale byly tady
určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly,
LČ: hm
IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino
měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné, kdežto ačkoliv
třeba do té Hvězdy ((Hvězda)), tak to byla to bylo takový lepší kino.
kdežto třeba to do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), jak se tomu říká
blechárna, tak tam chodili, že, ti cikáni všelijací a takoví.
LČ: takže se ta kina lišila i vstupným,
IK: ano
LČ: kolik se platilo.
IK: ano. to tady do těch okrajových to se chodilo za korunu do první
třetí nebo štvrté řady, no a dvě a tři koruny se platilo tadyhle, no, v
těch větších, no, já si pamatuju, že na tu Kleopatru ((Kleopatra)) bylo
vstupný padesát korun, a to tenkrát byla suma, to si nemohl každej
dovolit.
LČ: takže se to lišilo i podle filmů?
IK: ano, určitě, určitě, a ta
LČ: a to i v tom období před před válkou? nebo za války?
IK: no rozhodně, v těch městských kinech bylo dražší kino, jak na
okraji, to rozhodně.
LČ: a z čeho se obvykle skládala ta projekce, co vlastně kromě toho, že
tam byl ten hlavní film, tak tam byly ještě ňáké jiné em pře- ňáká jiná
představení?
IK: no, jak sem říkala, byly ty žurnály, za ty, a grotesky se dávaly.
buď se šaplinem ((Charlie Chaplin)) nebo s miky mausem ((Mickey Mouse))
nebo takovýdle.
LČ: a to [mělo jak]
IK: [to vždycky] doplňovalo. to bylo před.
LČ: před tím.
IK: před.
LČ: a třeba ňáké reklamy nebo živá vystoupení, že by tam byly?
IK: ne, živá vystoupení si nepamatuju, a reklamy, ježiš, věříte, že
nevim? ((smích))
LČ: a třeba o přestávce probíhalo co? jak to vypadalo, když byla
přestávka třeba, mezi filmem.
IK: na každým filmu nebyla přestávka.
LČ: a měla ste vlastně ráda ty doprovodné části, ty týdeníky a ty
grotesky?
IK: no, tak ty týd- týdeníky za protektorátu ne. to říkám em no, tak my
sme to přetrpěli. ale na grotesky to, to sme se těšili, to sme milovali
jak říkám, miky mause ((Mickey Mouse)) a tydle.
LČ: a měla ste třeba zkušenost s tím, že by někdo měl promítačku doma?
že byste byla účastna toho, že by se promítalo v domácnosti? ne v kině?
ne.
IK: to si nepamatuju.
LČ: a teď bysme se vlastně soustředily hlavně na ten protektorát, já se
třeba budu ptát na podobné věci, na které už sem se ptala, ale teďka by
to za- záviselo vyloženě na tom, jak se třeba něco změnilo po tom po
tom roce třicet devět, když začaly vlastně pla- platit ty protektorátní
před- předpisy, em reflektovala ste některá kina jako česká, a jiná
jako německá? třeba že by tam byly takovéhle rozdíly?
IK: vyloženě ne. že by jenom německý, to se střídalo.
LČ: a že by někam chodila třeba německá skupina obyvatel, Němci, že by
chodili do některých kin, a do jiných zase spíš Češi, jestli ste to
vnímala takhle nějak?
IK: no, my sme si těžko zvykali na ty šedý uniformy, když sme je začali
vnímat, a oni se chovali velice velice teda jako pánovitě, že, takže to
sme težko polykali,
LČ: nebo že byste třeba měla kamarády židovského původu a oni by pak
nemohli chodit do kina, takové...
IK: já sem měla kamarádku, růt ((Ruth)) se menovala, ta chodila s náma
do gymnázia, do kvarty, no a ta potom byla odsunuta.
LČ: hm
IK: to si, to byla, s tou sem hezky kamarádila. do kvarty.
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo
jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu
četnost?
IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla.
no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková,
taková zábava, která u mládeže převažovala. ovšem stávalo se třeba, že
kino zavřeli,
LČ: hm
IK: museli sme, přerušili film, ať to byl jakýkoliv, a teď se em
pouštělo z kina, tam stáli vojáci, a museli sme ukazovat khen karty. to
byly vlastně průkazy.
LČ: a z jakýho důvodu to přerušili tu projekci.
IK: protože oni odváděli mladý lidi na práci do Německa.
LČ: aha, takže využili toho, že sou lidi v kině a pak...
IK: a když neměl tu khen kartu, nebo pracovní knížku, že byl
zaměstnaný, tak em ho odvedli.
LČ: aha
IK: tak oni ty mladý lidi chytali.
LČ: takže tohodle ste se přímo účastnila, ňáké takové pro- prověrky
vlastně.
IK: ano
LČ: ste zažila. a změnil se třeba nějak výběr filmů, na které ste
chodili za toho protektorátu, že by...
IK: no tak jistě, pře- převažovaly teda německý, že jo, to...
LČ: a to vám nějak nevadilo, pro-
IK: ne, <my sme se bavili> stejně dobře jako na našich filmech.
LČ: a třeba za protektorátu, pamatujete si, že by byly nějaké hlasité
projevy diváků v reakci třeba na ty, na ty týdeníky nebo em ňáký
projevy [odporu nebo]
IK: [ty projevy] byly dost nebezpečný, protože prostě cizí rozhlas se
nesměl poslouchat, em ledacos hlasitě se nesmělo projevit, že, takže em
to byli op- lidi opatrní, aby nějak to, samozřejmě doma se mluvilo
jinak, nebo se jaksi povolilo, že se nádavalo, tak to to to projevy
nebyly. já sem třeba když sem odmaturovala v tom dvaačtyřicátým roce,
tak em teď byla otázka co se mnou. vysoké školy byly zavřeny, em a já
sem potřebovala tu pracovní knížku, protože bez ní se nedalo pohybovat,
voni každou chvíli kontroly dělali. tak já sem potom přešla na roční
rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek
se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým
ateliéru, v Alfa pasáži,
LČ: hm
IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a
všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to Čech. a
byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a
ona mě tam dostala.
LČ: hm
IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to
už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala.
LČ: a když ste teda vlastně tím pádem když jste byla dva roky
zaměstnaná, do konce války od toho šty- třiaštyrycátýho,
IK: no já sem eště byla, já sem tam byla do šestaštyrycátýho roku,
pětaštyrycet se otevřely vysoké školy, já sem od malička chtěla být
kantorkou, to byl můj sen, ale tam v tom ateliéru sem se tak nějak
dostala do uměleckých kruhů, takže sem myslela, že si sama otevřu
nějaký ateliér, no ale maminka a jí dodneška děkuju za to em že mě
donutila, takže já sem rok ztratila, a teprve v tom padesátém roce
pětaštyrycet em
LČ: šestaštyrycet
IK: šestaštyry- tak sedumaštyrycet sem nastoupila
LČ: na vysokou
IK: na vysokou.
LČ: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila
do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech...
IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila,
LČ: hm
IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s
nima, tam se potom...
LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta.
IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina.
LČ: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami
a potom s těma kamarádkama, že byste...
IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na
český filmy
LČ: aha
IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova,
LČ: hm
IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s
nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru.
LČ: a sama byste teda nešla třeba do kina.
IK: jó, klidně.
LČ: jo, taky?
IK: klidně, no.
LČ: to vám nevadilo.
IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já
bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem
stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl
určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když
vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně
domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo.
LČ: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho
venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )]
IK: [oni měly] radši ty české filmy,
LČ: hm
IK: že, s našima.
LČ: hm a em vnímala ste třeba, že by se ňák měnila atmosféra v kinech a
chování před koncem války, když už ta atmosféra byla trošku jiná s
blížícím se koncem války? že by to i v těch kinech se nějak
projevovalo? ňáké uvolnění nebo tak? neví- nevzpomínáte si.
IK: no tak, řekněme že už si víc lidi troufli, třeba i se zasmát nějaké
scéně, která zesměšňovala určitou situaci třeba v té německé armádě,
tak prostě už se všude cítilo, že se blíží ten konec, že je naděje, že
to skončí, že, to to rozhodně bylo v lidech cítit.
LČ: a potom po osvobození třeba? ta atmosféra byla?
IK: no to byla, no em to už bylo bombardování že jo, takže já sem byla
raněná, sedumnáctého dubna,
LČ: hm
IK: Brno bylo osvobozeno v dubnu, a já sem krátce po tím, takže em no
tak ohromně se oslavovalo, já sem měla zafáčovanou hlavu, ruku
zafáčovanou, a tak sem to vnímala tak jako že proč sem já musela, a na
pravé ruce to bylo, tak sem si říkala, že nebudu moc psát nebo co, ale
byla to ohromná atmosféra, to se tak uvolnilo všecko tak, lidi najednou
měli t- za protektorátu lidi drželi pohromadě, ale teď se tak krásně
společně radovali, a bylo, no
LČ: a že by se v kinech hrály třeba naráz ňáké jiné filmy než předtím?
IK: no tak hned přestaly ty žurnály, že, samozřejmě, a em hrály se
hlavně veselohry,
LČ: hm
IK: s Burianem ((Vlasta Burian)) a tím, tak aby prostě ta nálada se
všude, všechno se uvolnilo, že, to co se nesmělo, co bylo zakázaný, co
pronásledovalo lidi, takže najednou to všecko tak povolilo, a lidi to
teda vychutnávali ohromně, a já sem se, Sokol se obnovil, to přes
protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali
sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili
cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný
období.
LČ: a já vám teď na závěr ještě ukážu seznam filmů, jestli si
vzpomenete na ty filmy, jestli si je pamatujete, a jestli si k nim k
nim něco pamatujete.
IK: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no teda,
s Burianem ((Vlasta Burian)), to sem viděla nesčíslněkrát, To neznáte
Hadimršku, samozřejmě, no Kouzlo valčíku, že by to bylo se šárlsem
boajérem ((Charles Boyer))? možná. Lelíček <ve službách šerloka>
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no to to je samý Burian
((Vlasta Burian)). Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen Jinřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), kdo by hrál býval Jindřicha osmého
((Jindřich VIII)). to nevim. Zlatá Kateřina, Mata Hari, no jo, Cácorka
to byl český film, si myslím. Moderní doba, to bylo se šaplinem
((Charlie Chaplin)).
LČ: ano.
IK: Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, no tak Werich, Voskovec ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Moderní doba je snad taky s nima, ne?
LČ: ne, to je ten čeplin ((Charlie Chpalin)).
IK: jo to je šaplin ((Charlie Chpalin)). ano ano. Dobrá země? no
Sněhurka a sedum trpaslíku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), říkám, mám
kalendář, písničky, všechny znám do dneška. Ducháček to zařídí, Burian
((Vlasta Burian)), Tři děvčátka pokračují, U pokladny stál, Burian
((Vlasta Burian)), To byl český muzikant, byl s Hašlerem ((Karel
Hašler)). Město ztracených, to byl ňáký cizí film, ne?
LČ: hm
IK: Roztomilý člověk to je s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), Opereta,
Vídeňská krev, no ano, Muži nestárnou, ježiš, no ano, Muži nestárnou,
Pivec ((Jan Pivec)), že, tam hrál a Zita Kabátová? jo? Dobrodružství
barona Prášila. no, no to sem viděla, ale kdo hrál Prášila,
LČ: a můžu se zeptat ještě k té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
ty písničky vy ste si zpívali česky teda to mělo, [on byl otex-
otextován pro Česko.]
IK: [ano ano ano ano,] Tanečnice, no barona Prášila ((Dobrodružství
barona Prášila - Když Burian prášil)) hrál taky Burian ((Vlasta
Burian)), ale předtím, já znám ještě starýho ňákýho barona Prášila,
minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), no tak to
musel hrát nějaký Němec, nebo, rýnam ((Heinz Rühmann)) ne, frelich
((Gustav Fröhlich)) taky ne. kdo ještě tam byl z těch Němců, já sem si
tady poznamenala některý ty Němce hans rýman ((Heinz Rühmann)), atila
herbigr ((Attila Hörbiger)) hm a vidíte já si vzpomínám na Modrýho
anděla ((Modrý anděl)),
LČ: ano
IK: s marlen ditrichovou ((Marlene Dietrich)), a romy šnajdr ((Romy
Schneider)) a s Delonem, ale hráli hráli taky v takovým krásným filmu.
a Ingrid Bergman, no jo.
LČ: tak to nevadí.
IK: Tanečnice, La Paloma, <Neviděli jste Bobíka?> jo to bylo s tím
pejskem, Její oběť, Sobota hm ((smích)) [<taky jenom to>]
LČ: [tak vám děkuju.] a měla byste ještě chuť dodat něco, o čem ste
třeba ještě nemluvila?
IK: já nevim, no, já sem si tady teda napsala to, že tatínek teda byl,
takže sem jako, tam byl dost dlouho tím vedoucím, můj otec se menoval
F., sem byla F. za svobodna. no tady sem si já
poznamenala jenom který kina sem znala, na náměstí Svobody bylo kino
Úderka.
LČ: ano
IK: em a potom u nádraží bylo kino ((Kino Čas)) em tam se promítalo
nonstop, takže když někdo čekal na vlak, tak si tam mohl zajít [do
kina,]
LČ: [a tam ste] chodili taky?
IK: prosim?
LČ: jestli ste tam chodila taky.
IK: jo jo, tam se chodilo, to tak na ně- nějakou třeba em třeba i
grotesku, věděli sme, že to tam dávali, tak sme tam zaskočili. jinak
teda, jo Modernu ((Moderna)) sem zapomněla na Dominikánském náměstí
byla, tam sme taky chodili dost. do Dopzu ((Dopz)), u nádr- á Čas se to
menovalo u nádraží. Alfa, na Marxové byla Lípa. Lucerna byla v
Žabovřeskách, kino Jas byl v Husovicích, na té Hybešce ((ulice
Hybešova)) to Ponrepo, to se menovalo Mír.
LČ: a to že ste třeba předtím zmiňovala hlavně ten Kapitol, tu Alfu
((Alfa)) a ten Dopz, to znamená, že ste tam chodili častěji než třeba
do té Úderky ((Úderka)), než do toho,
IK: [ano ano]
LČ: [do těch] Žabovřesk a tak.
IK: ano. no, co sem si ještě tady poznamenala? no, kin konga ((King
Kong)) si pamatuju, nebo vajsmilera ((Johnny Weissmuller)), žán gabén
((Jean Gabin)),
LČ: a ta Úderka se teda lišila třeba čím oproti těm kinům čas- že do
kterých ste chodili častěji, proč ste ji třeba tolik nenavštěvovali.
IK: no tam nedávali takový jako celovečerní filmy.
LČ: aha
IK: tam se dávaly krátký filmy, žurnály, grotesky, čili tam se program
střídal, tam ste si zaskočila [podívala ste se]
LČ: [to bylo v tom Času ((Kino Čas)).]
IK: prosim?
LČ: [to bylo]
IK: [v tom Času] i v tom,
LČ: [i v té Úderce.]
IK: [i na to náměstím] Svobody, ano.
LČ: hm tak dobře, tak já vám děkuju.
IK: <jo, rádo se stalo,> jestli sem jenom něco tak, no víte, člověk
zapomene, no
konec rozhovoru
12