JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...
CN: určitě jenom s matkou.
JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]
CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.
JV: hm
CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.
JV: hm
CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.
JV: hm
CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.
JV: hm
CN: to víte kde je, že,
JV: ano.
CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.
JV: hm
CN: což je Městské divadlo dneska, že.
JV: ano.
CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.
JV: hm
CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.