LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]
MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.
LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?
MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.
LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?
MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.
LH: takže hlavně pořád ty ty...
MB: [ano.]
LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?
MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.
LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?
MB: no, později potom ano.
LH: ehm.
MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.