a to už sme chodili, a to sme začali spolu pak chodit v ňákým
sed- šestačtyřicet, sedumaštyrycet, a to sme chodili do kina, to to
je, co teď je pro pamětníky, to sme vidívali, jo. [všecko ne,]
JV: [a vzpomenula byste] si, jak často ste chodili třeba, do kina,
týdně?
JC: tak jednou za čtrnáct [dní určitě.]
JV: [jednou za] čtrnáct dní.
JC: protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a...
JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili
míň?
JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se
dcera v padesát tři,
JV: hm
JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo?
a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,]
JV: [vím.]
JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek
nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru,
a já sem si šla do kina.
JV: <sama.>
JC: a von pak v tom padesátým šestým, třeba, ee tak sem byla, no
protože to ne- televize ještě nebyla, že, tak já nevim.