Celý rozhovor:
Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1926, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Dykova (Židenice).
Povolání rodičů: Otec tkalcovský mistr, matka tkadlena.
Povolání narátora: Vystudovala měšťanku v Židenicích, poté byla
prodavačkou u Bati na Kobližné. Před důchodem pracovala jako vedoucí
(pravděpodobně) skladu na Vysokém učení technickém.
LČ: takže bysme (..) ee začaly ee já bych se vás úplně na úvod (.)
bych se vás... ještě si s vámi zrekapitulovala některé osobní údaje,
abysme to měli (.) zaznamenáno (..) takže bych se vás nejprve
zeptala ee na vaše jméno?
LT: T.
LČ: ee ce- celým jménem kdyžtak bych...
LT: L.
LČ: L. (.) rok narození?
LT: dvacet šest.
LČ: a (.) vaše bydliště do roku devatenácet štyrycet pět?
LT: Židenice.
LČ: a ulice byla Dykova.
LT: Dykova.
LČ: a školu ste navštěvovala do roku čtyřicet pět kde?
LT: [v Židenicích]
LČ: [v Židenicích] a vaše zaměstnání (.) bylo kde? a ee jaké?
LT: prodavačka u Baťu.
LČ: a bylo to v Židenicích nebo?
LT: ne, ve městě.
LČ: ve městě (.) a bylo to teda v- (.) na ulici, jestli byste si
vzpomněla na ( )?
LT: ee jak se to teď jmenuje? centrum (.) na Kobližné.
LČ: na Kobližné (...) ee a [jaké]
LT: [a vás] to zajímá tak do toho roku [štyřicet pět?]
LČ: [štyřicet pět] (.) tam se nic nezměnilo teda? v tom zaměstnání?
(takhle) ste byla prodavačka?
LT: mhm
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době?
LT: no otec byl tkalcovský mistr a matka tkadlena, no a pak byla
doma.
LČ: a měla ste sourozence?
LT: (ne)
LČ: neměla? a jakého vzdělání ste dosáhla?
LT: čtyři měšťanky a tím to končilo. pak sem měla u Baťů různý
kurzy.
LČ: ano (..) a ee (..) e jaké bylo vaše povolání vlastně od skončení
té školní docházky až do odchodu do důchodu? vlastně jenom obecná
charakteristika ne ee...
LT: no tak to je těžko no tak mezitím sem měla dvě, vdala sem se,
měla sem dvě děti (..) nějakou dobu sem potom pracovala a než sem
šla do důchodu, tak sem pracovala jako vedoucí (skladu) na vysoký ee
no na véúté ((VUT - Vysoké učení technické))
LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala
pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina?
LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo.
LČ: a potom už ste tak pravidelně...
LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.
LČ: dobře tak a teďka po těchlectěch obecných údajích bysme se
vrátily vlastně k otázkám, které se budou týkat dětské zkušenosti
(.) do období zhruba kolem vašich deseti let, do ukončení měš-
obecné školy. tak bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina?
LT: no tak to si teda nevzpomínám (.) ale jako docela malá sme
chodili na širlej ((Shirley Temple)) (.) to ještě byly ee namluvený
filmy (.) ale že by to byl úplně první, to nevím.
LČ: takže ty vaše nejstarší vzpomínky na kino sou jaké?
LT: no ty dětský
LČ: a (.) jak často ste jako dítě ee do svých těch deseti let,
zhruba do ukončení té obecné školy, chodila do kina?
LT: já vám nerozumím.
LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina]
LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle.
LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]?
LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama
LČ: ze školy?
LT: ze školy, no.
LČ: a které kino ste v té době navštěvovala?
LT: no toho bylo víc (.) v Židenicích byla Slávie ((Kino Slávia
Židenice)) (.) Slovan, Hvězda (.) no to co bylo v tom nejbližším
okolí, že, kam se nemuselo dojíždět.
LČ: a proč právě tato kina? p- protože byla blízko?
LT: no protože byla blízko (.) protože jako děcko ee mě teda
nechtěli naši daleko pouštět, že?
LČ: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?
LT: no otec byl milovník a matka na to neměla moc času.
LČ: a podporovali vás v tom chození nebo vás [odrazovali]?
LT: [no jistě] mně na to museli taky dát peníze.
LČ: takže i když ste chtěla jít ee vlastně se spolužáky, tak ste ee
dostávala peníze potom [od rodičů]
LT: [no ano]
LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se
škola nebo [učitelé]?
LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly
některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak (
)
LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili?
LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy.
LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili]
LT: [to né]
LČ: to ne?
LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to
jako (.) tak do detailu ne.
LČ: a byl pro vás film v tomto dětském věku důležitý? a pokud ano,
tak proč? jak se to projevovalo?
LT: protože to byla zábava.
LČ: a projevovalo se to třeba ve vašem nějakém chování ve zvycích
nebo ve hrách? [až tak?]
LT: [to se] dá taky těžko říct, no byla to zábava ee chodili sme
s dětima, že (.) v sobotu obvykle s otcem (.) potom až sem byla
starší, že, až jako napřed byly do patnácti let nebo dokonce do
osumnácti zakázaný filmy, že, některý.
LČ: a s ee kamarády ste se bavili o o filmech?
LT: no to vite že jo, no taky sme napodobovaly herečky, že (.) sem
tam sme se natřely, doma za to dostaly.
LČ: takže ste se ee líčily nebo ee oblíkaly (.) jako herečky nebo
jak ste to [zkoušely]?
LT: [to se] nedá tak říct, no tak hráli sme si na různý filmy, že
LČ: že ste předváděli nějaké scénky [třeba]
LT: [no jistě]
LČ: mhm a mě- to nemělo asi nějaká pravidla, to bylo jenom takové
[napado-]
LT: [no jistě]
LČ: napodobování a předvádění (.) a to ste si hráli takhle doma
anebo ee anebo na ulici?
LT: na ulici, to se tehdy se nejvíc běhalo po ulici na různejch
stavbách (.) tehdy to bylo úplně jiný jako teď.
LČ: a třeba písničky filmové ste [zpívali]?
LT: [to sme] zpívali ve velkým.
LČ: a na nějaké konkrétně byste si vzpomněla?
LT: nejspíš maminka moje, ta je milovala.
LČ: takže je znala z desek nebo (..) nebo ee?
LT: z desek ne tehdy, kdepak.
LČ: to bylo přímo z kina?
LT: ale z rádia.
LČ: z rádia (...) takže ste poslouchali filmové pisničky z rádia.
LT: ano.
LČ: a vzpomínali ste tak.
LT: to vite, moje maminka, ta zpívala moc (.) ( ) jo a taky to
bylo ee na takových letáčcích, oni vždycky k tomu ee je vydávali k
těm různým filmům.
LČ: a to ste mohli dostat v tom kině (.) nebo?
LT: ano
LČ: jo to se dalo... a tam se to kupovalo nebo...
LT: jo tak to vám nepovím.
LČ: nebo se to rozdávalo? to nevíte.
LT: to nevím.
LČ: dobře a teďka ee vlastně k tomu druhému okruhu otázek, tam bysme
se zaměřily na takové divácké návyky vlastně (.) vztahuje se to
zhruba k období po ukončení té obecné školy ee a takže vlastně ee
nás budou zajímat ty nějaké změny, třeba které se staly, jestli ste
když ste nastoupila do zaměstnání v tom jak ste chodila do kina a
tak a tak podobně (..) takže by mě zajímalo, jes- jak často ste
chodila v období (.) v tom vašem věku zhruba od desíti let ee od
toho roku teda devatenácet třicet šest, do konce války (.) jak často
ste chodila do kina tentokrát. jestli se to ňák [změnilo od toho
dětství?]
LT: [no tak pravidelně] v sobotu se chodilo do kina.
LČ: na- a byla to polední nebo večerní představení?
LT: no pokuď to bylo pro děti, že tak sem mohla chodit na odpolední,
no až potom už sem byla zaměstnaná, no tak už večer, že.
LČ: a takže poté, co ste nastoupila do zaměstnání (.) tak došlo
vlastně k změně toho počtu návštěv [kina?]
LT: [no tak] jistě podle toho, co jako (.) se naplánovalo
s kamarádama, že (.) potom s mládencama.
LČ: a vy ste se vdala kdy? jestli se můžu zeptat.
LT: v osmačtyřicátém.
LČ: takže vlastně až až po válce (potom) (.) a v té době, když už
ste [cho-]
LT: [seduma]čtyřicátým.
LČ: když už ste chodila do zaměstnání, tak ee která kina se ste
navštěvovala?
LT: no to už byly většinou ve městě.
LČ: takže byste si vzpomněla na ňáká konkrétní?
LT: skala ((Scala)) (...) myslím že Art (...) Alfa, hlavně Alfa,
protože tam byla taky kavárna (.) no tak porůznu, no
LČ: a (.) takže tedy došlo k změně v tom, že ste víc navštěvovala ta
kina v centru a ne ta [kde ste]
LT: [no ano]
LČ: kde ste bydlela vlastně (.) a měla ste některá některé oblíbené
kino? a co se vám na něm vlastně líbilo? proč proč pro vás bylo
zajímavé?
LT: to se dá těžko říct, to se vybíralo podle toho, jaký byl program
LČ: a ee ta Alfa pro vás byla něčím zajímavější než?
LT: no ta Alfa, ta byla teda až jako v tom ee už jako když sem třeba
chodila s manželem, tak to už bylo naše jako domovský kino (.) plus
teda ta kavárna, to jako sme chodili často.
LČ: a ee vy ste spolu do kina začali chodit kdy zhruba tak (..)
ještě před tou svatbou nějak?
LT: no jistě, dlouho před svatbou, my sme spolu chodili tak asi dva
roky (.) tak to se chodilo tančit do- potom dolů do baru.
LČ: a z ee bylo naopak v Brně třeba kino, které ste ráda neměla?
nebo které, do kterého byste nikdy nešla (.) [třeba]?
LT: [no] já mám pocit, že to bylo v Černovicích (.) že tam ee prostě
to byly ee asi dvě ((pravděpodobně Edison a Slovan)), ale ee už vám
přesně neřeknu (.) jak se jmenovaly, tam chodila taková všelijaká
společnost (.) tam se jako ee (.) nešlo no (.) prostě.
LČ: protože ste ee jakoby ste věděla, že tam chodí tak- [že by se]
LT: [no ano]
LČ: vám tam nelíbilo proto (.) a ee chodila ste třeba do různých kin
podle toho, jestli ste šla třeba na představení sama nebo s rodiči
nebo se sourozenci nebo s přítelem, [jestli ste to]
LT: [já sem toho sama] moc nenachodila (.) a šli sme tam, kde se nám
líbil program (.) který film se nám líbil.
LČ: takže to nebylo rozdělené, že [byste]
LT: [ne]
LČ: třeba s kamarády a s přítelem byste chodila jinam třeba [(místo
toho)]
LT: [ne ne ne]
LČ: a jak ste se třeba obvykle v kině chovali? měli ste ve zvyku
třeba (.) pít nebo něco jíst? bavili ste se během projekce?
LT: no tak bavit se nedalo, to by vás byl vždycky někdo hned jako
(.) ale no tak bonbon nějakej, ale takové jídlo, to sem já byla
vždycky proti tomu a doteď su.
LČ: a reagovali ste třeba sami nebo i jiní diváci hlasitě při
promítání nějak na ten film samotný? [že by]
LT: [no tak] já sem chodila do takové společnosti, kde se to jako
(.) takhle neprojevovalo
LČ: a vzpomněla byste si, jestli se jestli se ozýval třeba potlesk
(.) při po představení (.) nebo?
LT: no to ano
LČ: u některých konkrétních [filmů]?
LT: [u něk-] jo tak to vám neřeknu, ale skutečně u některých s tou
lídou bárovou ((Lída Baarová)) a takhle, tam se i ten potlesk někdy
ozýval.
LČ: a potkávala ste v kině třeba známé?
LT: no jistě.
LČ: a hovořili ste třeba (.) spolu v kině nebo cestou z kina?
LT: no o přestávce, to bývaly přestávky.
LČ: a co ste o těch přestávkách konkrétně dělali?
LT: no tak se šlo na limonádu, protože obvykle tam bylo bifé (..)
tak kafe se tehdy tak jako to se (.) to né, to nebylo, no ale
limonáda (.) a a když sme šli s nějakým přítelem, tak koukal koupit
nějaký bonbóny, že (.) takovou pozornost.
LČ: a e takže ste se ho- takže ste hovořili v tom foajé ((foyer)),
kde bylo to [občerstvení]
LT: [ano]
LČ: společný (.) a ee (.) třeba ste ee třeba ste se tam s- s- to při
těch rozhovorech ste se bavili třeba o konkrétním tom filmu, nebo to
to byly rozhovory spíš obecnějšího (typu).
LT: spíš obecný
LČ: (..) potom bych se zeptala na to, jak ste vybírala konkrétní
filmy, na které ste (ste šli) do kina (.) jak ste si vybírala na co
půjdete?
LT: no tak především to byly limonády.
LČ: co to znamená?
LT: no takový ty zamilovaný.
LČ: takže ee bylo pro vás důležitější tedy jaký film se hraje než
to, do jakého kina (.) půjdete?
LT: no ano to určitě (.) ( ) a potom se chodilo na dobrodružný
filmy.
LČ: a kde ste se vlastně dozvídala o filmech ee které hrají? a čím
ste se řídila?
LT: no to bylo na každým kině vyvěšený.
LČ: takže na vývěskách u kina?
LT: ano.
LČ: a jiné vlastně zdroje informací, třeba plakáty nebo (.) [nějaké
časopisy]
LT: [no byly taky] plakáty, no a vzájemně sme si řekli, kde co je.
LČ: a třeba časopisy, noviny to ste to ste ne...
LT: (to tehdy tam ani myslím) nebylo, to nevím (.) no časopisy jo,
to byly zas, to odebírala maminka (..) takový ty různý časopisy pro
ženy, otec noviny,
LČ: ale tam ste vlastně program teda nehledala?
LT: to vám neřeknu, to už si nevzpomínám.
LČ: takže spíš z těch vývěsek (.) [(by to bylo?)]
LT: [áno]
LČ: a ee bylo pro vás při výběru filmu důležité, kdo ve filmu hrál?
LT: no bylo.
LČ: takže ste měla nějaké oblíbené herce, [na které]
LT: [no jistě]
LČ: ste přímo chodila, že byste?
LT: všechny ty milovníky a milovnice, to vite že sme to sme chodili
především na to. lída bárová ((Lída Baarová)), Zita Kabátová (.)
Korbelář ((Otomar Korbelář))
LČ: a byly to hl- ee hlavně čeští herci nebo i [zahraniční]
LT: [hlavně čeští]
LČ: a ee na které filmy s těmi ee s těmi herci nebo herečkami byste
si třeba vzpomněla? [jestli to]
LT: [( )] už moc ne (.) já teda to teď nesnáším ty ty pro
pamětníky, teď už se mně to nelíbí a teď se na to nedívám, tak tím
pádem mně to teda vypadlo z hlavy.
LČ: takže ani nějaký, který by se vám nejvíce líbil, byste si...
LT: no třeba byl Lízin let do nebe, to si vzpomínám, že sme jako
holky do toho byly úplně vedle (.) co já vím který ještě.
LČ: a čím vás ty herečky nebo herci jakoby zaujali?
LT: tak jednak zpívali, že a (.) jednak ten děj (.) a odpovídalo to
našemu věku, že.
LČ: a čím se třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) nebo ostatní
lišili od ostatních, proč vlastně to byli třeba [oni?]
LT: [protože] byli pěkný, pěkně oblečený ee měli vybraný chování
a... no prostě sme je obdivovali.
LČ: a chodili byste třeba, nebo chodila byste na ty jejich filmy
opakovaně, že byste šla víckrát?
LT: tehdy?
LČ: tehdy.
LT: tehdy ano.
LČ: a třeba i jak často nebo...
LT: třeba jednou, dvakrát. víckrát ne, to zas takovej milovník sem
nebyla.
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli šlo o film černobílý nebo
barevný?
LT: no v tý době to byly většinou černobílý (.) barevný byly až až
až já už sem tam tak moc nechodila, protože sem měla rodinu.
LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl
důležitý?
LT: podstatný.
LČ: [takže]
LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda.
LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]
LT: [taky sem neměla ráda] Buriana ((Vlasta Burian)) a grotesky, to
sem nesnášela nikdy moc a nesná- nesnáším doteď.
LČ: takže ee Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy byly ale asi
populární [v té době, ne?]
LT: [cože?]
LČ: jest- ty burian- Burianovy filmy ale byly populární [takže]
LT: [no byl] ale já sem tenhle žánr zrovna nemusela.
LČ: takže i kdyby na to šla skupina vašich kamarádů, tak byste
nešla?
LT: no tak bych šla taky, jistě, když sme šli všichni, ale (.) ale
že bych si to nějak vybírala, říkám vám, doteď to nemusím.
LČ: a ee hrálo pro vás nějakou roli to, ve které zemi ten film
vznikl (.) jestli byl zahraniční a...
LT: ne
LČ: ne (.) takže ee [vlastně]
LT: [to sme] nesledovali
LČ: český, německý, americký, to [pro vás]
LT: [to sme] nesledovali.
LČ: nebylo důležité (.) ale přece vlastně ty filmy byly s titulky
ne? ty zahraniční?
LT: cože?
LČ: tam byly titulky, ne? s- u těch zahraničních filmů.
LT: ( ) no na ty titulky sem ráda nechodila ( ) raději na
mluvený.
LČ: na mluvený (.) a ee měla ste ee ee u těch filmů, které ste třeba
měla ráda, které ne- co pro vás byly dobrý film teda?
LT: tak to se těžko říká. (..) myslíte v který době?
LČ: no v tom v té předválečné, právě jaké byly pro vás dobré filmy?
jestli ste měla nějaké [ráda, které]
LT: [no tak no tak to] byly právě ty filmy no ty ty ty cajdáčky
takový ty zamilovaný s tou bárovou ((Lída Baarová)), s Kabátovou
((Zita Kabátová)) (.) a co já vím jak se všechny ty herečky
menovaly, který já teď už moc nesnáším.
LČ: a takže vy ste sama říkala, že ste na nějaké filmy byste šla
vícekrát.
LT: no jistě ta ten Lízin let do nebe, to bylo na pokračování, ale
na to se chodilo častějc.
LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste měla ráda třeba.
LT: no chodili sme do tanečních i když to bylo omezený, protože
tehdy se tančit nesmělo moc.
LČ: aha
LT: no ale tak se chodilo do kaváren jít si sednout.
LČ: a třeba divadlo nebo...
LT: no do divadla sme chodili často, to jo.
LČ: a nebo třeba sport a výlety a tak [podobně]
LT: [no na] výlety zase s partyjí
LČ: a ee p- nějakým způsobem tyhlencty ostatní aktivity, třeba ee
ste upřednostňovala před kinem, nebo jakou to měla vlastně [vzájemně
váhu]
LT: [podívejte, to] bylo takhle, že odpoledne se šlo, říkalo se, na
čundr, že jo. a večer se šlo do kina.
LČ: takže se to dalo propojit [takhle]
LT: [áno]
LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak
jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly?
LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam
sem chodila s rodičema.
LČ: mhm
LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda
s manželem, to sme chodili pravidelně.
LČ: a třeba ee poslech rozhlasu nebo takové věci, to ste ee nějak
vnímala? (..) rádio?
LT: no tak rádio, to sme měli hrozně brzy, protože to byl milovníkem
otec (...) a tak nějaký ty povídky večer to co se četlo.
LČ: takže ste poslouchali i rádio?
LT: ano.
LČ: a i ňáké konkrétně koníčky, že byste měla?
LT: ne.
LČ: asi jinak ne. a ee jakoby vzpomněla byste si teďka když bysme to
zaměřili na nějaká konkrétní kina, jaké mezi nimi byly rozdíly? mezi
kiny, do kterých ste chodila? ee kdybyste měla srovnat, jak třeba
židenická kina ((pravděpodobně míněno Kino Slávia Židenice, Hvězda,
Slovan)), tak ta kina v centru a pak už třeba konkrétně...
LT: no podívejte se, ty kina ve městě byly takový elegantnější (.)
líp větraly (.) kdežto ty židenický kina, tam se muselo o přestávce
větrat a pouštěly se různý, tehdy to nebyly sprej, tehdy to byly
nějaký takový nějaký foukačky navoněný (.) aby se tam vůbec dalo
dejchat.
LČ: takže to ee byl spíš takový uzavřený nedýchatelný [(prostor)]
LT: [no nebylo] to prostě tak větratelný a tak příjemný tak jako ty
městský kina.
LČ: a na čem se tam sedělo? ee v těch v těch Židenicích?
LT: obvykle takový ty sklápěcí židle.
LČ: jo.
LT: křesla teda
LČ: takže to bylo normálně v řadách (.) ty ty židle sklápěcí, ne
třeba obyčejný židle.
LT: ne, židle obyčejný, ne to by hrkalo, to ne.
LČ: a takže se lišil nějakým způsobem třeba ten interiér? [mezi těmi
kiny?]
LT: [no rozhodně,] rozhodně (.) taky tam bylo cenově to ee rozdílný,
že ty vstupenky ve městě byly dražší než v těch Židenicích.
LČ: a nějak výrazně dražší nebo?
LT: jo tak to už si nevzpomenu, ale myslím si že ano.
LČ: a e třeba v tom interiéru, co se týče třeba sálu, poklady, foajé
((foyer)), jak se jak se tohlecto lišilo v různých kinech?
LT: no ono se to dalo asi, když tak jako matně si vzpomínám (.) tak
(.) to se dalo dost těžko s některýma těma některý ty kina byly
nesrovnatelný, některý byly vopravdu už, třeba ta skala ((Scala))
nebo Alfa, to už bylo (.) i ozvučení a všechno úplně jiný než třeba
Slovan v Židenicích.
LČ: a konkrétně třeba to foajé ((foyer)) a ty pokladny se nějak
lišily ve- jak ste to třeba vnímala v těch cent- v těch kinech v
centru (...) jak to na vás působilo a přístup třeba i personálu?
LT: [to ( )]
LČ: [mhm]
LT: tak do detailu, vite, vono je to všechno moc roků, no,
každopádně to bylo ve městě elegantnější a takový společenštější tak
jako na tom předměstí.
LČ: a třeba zaměstnanci se chovali stejně nebo bylo tam víc
personálu [(obsluhujícího)]
LT: [(tak tam sem moc)] se zaměstnancama nepřišla do styku.
LČ: a třeba když ste si kupovali tu o přestávkách to občerstvení,
tak tam byli asi nějací [zaměst-]
LT: [no tam] byli všichni vzorní, protože tehdy se vážilo zákazníka.
LČ: takže měli i nějaké uniformy nebo ee (.) [(to nevite)]
LT: [no tak] to teda nevim, to už si, ale určitě měli v těch
(bifáčkách) a to dokonce aj v divadle čelenky a zástěrky (.) to měli
LČ: a ee hrály tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, třeba nějakou
roli při tom výběru kina, do kterého byste chodila (.) rači?
LT: no tak to nemělo dopad na her- ee to prostředí nemělo dopad na
herecký vlastnosti.
LČ: a z čeho se obvykle skládal program toho představení, co si ee
tam přeci nebyly jenom hrané celovečerní filmy?
LT: no tak napřed byly (...) byl ž- žurnál (...) pak byly různý
reklamy (.) a byly teda mezitím byla potom přestávka (.) vono už je
to tak dávno.
LČ: a třeba na nějaká živá vystoupení si nevzpomínáte, že by v kině
[bylo (.) nějaké představení]?
LT: [ne (.) ne ne]
LČ: nebo nějaký hudební doprovod, že by tam hrál? ee nějaký...
LT: no tak to na všech byl živý hudební doprovod.
LČ: takže si vzpomínáte na...
LT: to se hrálo na kla- ve městě už mám pocit, že ne (.) ale v těch
Židenicích určitě byl klavír.
LČ: takže tam někdo doprovázel?
LT: no taky zezadu ste slyšela to natáčení, sem tam se jim přetrhl
film (.) to všechno tam bylo.
LČ: a v kterém kině nebo v kterých kinech v těch Židenicích byla
tohlecten ee tohlecto živé doprovázení? to bylo ve všech nebo jenom
konkrétně?
LT: to bylo ve všech (ta hudba) ten živý doprovod ten byl ve všech
LČ: a všude byl klavír nebo se to nějak [lišilo]?
LT: [no tak] to už nevím co tam všechno bylo.
LČ: a ee ty reklamy, ty byly ee diapozitivové (.) to byly jenom,
nebo to byly i jakoby filmy (.) reklamní?
LT: no normálně reklamy prodejní.
LČ: takže to byl film nebo jenom snímky vlastně?
LT: snímky.
LČ: snímky.
LT: snímky (.) šmarja, vzpomínám si na jeden slogan (...) u někoho
po kině stavím se na jedno povinně.
LČ: ((smích))
LT: a takhle, no
LČ: takže to i souviselo s tím kinem vlastně ty reklamy někdy?
LT: ano.
LČ: nějak se to z- [propojovalo]
LT: [taky]
LČ: taky (.) [a o té]
LT: [Baťa] měl všude
LČ: taky v kině ste měli reklamy? (.) a o té přestávce se tedy dělo
to, že ste většinou si ( ) kupovali...
LT: no to se jako korzovalo a (.) předvádělo se, co máme která
novýho, že
LČ: takže to fungovala i tak jako nějaký (.) takový jako
společenský...
LT: tehdy to byla společenská záležitost.
LČ: takže ste se nějak jakoby (.) ee zvlášť
LT: to se nechodilo do kina v texaskách nebo tehdy nebyly nebo dejme
tomu v teplácích nebo do kina nebo do divadla jít tak jak se chodilo
venku, to se vždycky už oblíklo.
LČ: takže ste se na to zvlášť nějak chystala třeba [když]
LT: [no jistě]
LČ: takže se oblíkalo se prostě líp než...
LT: jistě, to bylo (.) lepší oblečení a (.)
LČ: a tak a potom ste si třeba teda zakoupili nějaký ee nějaký
nápoje nebo...
LT: no obvykle ano.
LČ: a ee bylo to třeba drahý pro vás si takhle nakoupit nějaké to
občerstvení?
LT: poslyšte, to já vám už neřeknu, já vám můžu říct jenom to, že
sem byla doma sama a že sem o finance žádnou nouzi (.) jak na tom
byli ostatní, to vám těžko můžu říct.
LČ: a měla ste vlastně o ty doprovodné části programu, třeba o ty
žurnály (.) zajímalo vás to? nebo bavilo vás je sledovat?
LT: to nevím, to už to už fakt nevím.
LČ: takže vás to asi nějak neobtěžovalo?
LT: no no ani nezajímalo ani neobtěžovalo (.) prostě to bylo
součástí.
LČ: a ee byla ste třeba někdy přítomna promítání filmu v domácnosti?
že by někdo měl z vašich známých promítačku doma (.) a pouštěl si
třeba domácí filmy nebo nějaké jiné?
LT: no podívejte se, když byly děti potom už školou povinný, tak
měly takový ňáký (..) něco takovýho měly, že se promítalo s manželem
ale moc tomu...
LČ: ale v té době před válkou teda spíš [ne?]
LT: [ne]
LČ: spíš ne (.) a ee teďka bysme se zaměřili na období vlastně
protektorátu (.) jestli byste si jakoby vybavila, jestli se tam něco
změnilo.
LT: no to už bylo to co vám povídám, to všechno bylo v období
protektorátu, protože já sem právě mladá byla v tom v tom období.
LČ: a a ty ty změny na vás nějakým způsobem působily, když začaly
platit ty protektorátní předpisy, třeba povinná němčina v titulcích
nebo (.) v názvech a na reklamách (.) že ten jazyk se tam vlastně
[dostával?]
LT: [prostě to] se bralo tak, že to musí být, že muselo být ee
zatmění muselo být v deset doma (.) no a o- co tam obtěžovalo, tak
byly ty tý různý výjevy (..) z těch německejch vojenskejch událostí.
LČ: takže vlastně v týdenících (.) v těch žurnálech [to]
LT: [ano]
LČ: to bylo horší (vlastně)
LT: to bylo (nepříjemné), to bylo všechno plný vojáků (pochodů) a
tak.
LČ: takže to působilo třeba i depresivně [(na toho diváka?)]
LT: [ano]
LČ: a třeba chování diváků se nějak změnilo v té době? (že) byste
vnímala, že by se diváci v tom kině třeba i při těch žurnálech
chovali jinak než dřív (.) právě pro...
LT: ne, to (.) diváci byli vždycky ukáznění (.) pokud nebyli, tak by
vypadli.
LČ: a chodila ste teda v té době třeba více nebo méně do kina to (.)
asi...
LT: no tak jak se nahodil film a tak jak (.) to prostě doba nesla
no.
LČ: takže se vlastně výběr filmů (.) nezměnil třeba...
LT: to ne.
LČ: a když se když vlastně už se kon- blížil konec války, tak se
třeba to chodě- ee to chození do kina a chování diváků, to se nějak
měnilo? (.) ee v tom období, když už se blížila vlastně konec války?
LT: nic se neměnilo.
LČ: a ee vzpomněla byste si třeba na to, že byste šla do kina ee po
osvobození těsně a na atmosféru jaká by (.) v kinech panovala třeba?
LT: tak to bylo pořád stejný, já si pořád si nemůžu vzpomenout na
nějaký velký rozdíly.
LČ: dobře (.) a teďka ee tady mám nachystaný seznam filmů, které
byly v českých kinech ee vlastně promítané ee od roku třicet jedna
kdy (.) vám už bylo pět let vlastně a a byla byly to jako ee jednak
sou to filmy zahraniční, ale i české a já bych se jenom chtěla
zeptat, jestli byste si na některé z nich vzpomněla a jestli některé
z nich patřily vlastně k vašim oblíbeným a jestli byste si třeba i
vzpomněla, s kým ste na nich byla, jestli ste je viděla i víckrát a
tak ee a tak jestli ste je viděla víckrát a tak podobně (.) je to
tady ten seznam.
[pausa 25 vteřin]
LT: no tak to Svět patří nám, to sem teda viděla. Sněhurka sed- sedm
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), Ducháček to zařídí, na to
chodil otec (.) U pokladny stál (..) To byl český muzikant, to byl
to byl ee velice oblíbený film (.) Roztomilý člověk (.) Muži
nestárnou, Vídeňská krev.
LČ: takže na tyhle všechny byste si vzpomněla?
LT: jo jo (.) to jo.
LČ: a ee vzpomněla byste si třeba jestli ste na nich ee na některých
přímo byla v kině ee a s kým třeba, jestli ste tam byla s manželem
nebo (.) s tou partou? [nebo s rodiči]
LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to
obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.
LČ: a takže i tyhlecty ee většinou to to co ste jmenovala byly tedy
české filmy, co bych tak (.) takže vy ste měla asi oblíbenější ten
to [české]
LT: [ano]
LČ: hm dobře a myslíte, že byste chtěla dodat něco o čem sme ještě
třeba nemluvily? něco konkrétního z z té třeba z atmosféry kin nebo
ee nebo z ee z vůbec z toho třeba z těch zážitků, když už ste
chodila do kina s manželem, jaká to vlastně byla ee změna nebo ee
(.) to
LT: to se dá těžko říct, no tak šlo se do kina, po kině se šlo potom
na kafe nebo, teda na kafe tenkrát (.) se šlo na nějakou limču nebo
na něco nebo pak pozdějc, když už sem jako chodila s manželem, tak
sme chodili po kině tančit.
LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou
ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-]
LT: [na co?]
LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně
organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování
nebo...
LT: mimo ee mimo vyučování.
LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( )
LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním.
LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba?
LT: ano
LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly
nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin-
LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už
nevzpomenu.
LČ: a byly to teda hrané filmy nebo...
LT: ano
LČ: nějaké dokumentární, to ne?
LT: a strašně sem to neměla ráda.
LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním?
LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání
společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to
vzpomínám.
LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama
[vlastně?]
LT: [ne]
LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik
tříd najednou?
LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala
LČ: dobře.
LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný
LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly
jinak než...
LT: no byly podstatně hlučnější.
LČ: (hlučnější)
LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly
hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že.
LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami,
tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo?
LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky
tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo
hodně.
LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil.
LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu>
LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete?
jako ee kde přímo budete sedět?
LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď
(.) no jinak byly číslovaný sedadla.
LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby
ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň?
LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída
obsadila.
LČ: a a běžně když se chodilo do kina tak ee lístek stál stejně
třeba za první řadu i (.) za...
LT: ne ne ceny byly rozdílný.
LČ: a takže jako děti ste chodili třeba na ty levnější místa nebo
ne?
LT: no to už i mezi dětima hrálo roli (.) protože vím, že mně leckdy
záviděly, že sem si mohla dovolit to lepší sedadlo.
LČ: aha (.) takže to trošku jako vám záviděly (právě to)
LT: no to to bylo vždycky bylo je a bude, že.
LČ: a a vy ste si teda většinou rači koupila lepší sedadlo než byste
šla s- s něma do toho (.) takže vlastně to, kde se sedělo, mělo taky
taky důležitost (.) vlastně vodkaď ste ten film viděla.
LT: protože ty první řady, to bylo (.) ty byly nejlevnější, tak ty
byly na stání.
LČ: i na stání byly?
LT: i na stání bývaly.
LČ: a to bylo v těch kinech ale v Židenicích asi ne (.) spíš?
LT: víte že to už nevím (.) vím určitě že bylo na stání (.) ale v
kerých kinech? já mám pocit, že i ve městě (.) hlavně ve městě (.)
protože tam pak to bylo podstatně levnější.
LČ: mhm (.) dobře, tak já vám asi děkuju a takhle [mně to stačilo]
LT: [nemáte za co]
LČ: <děkuju>
Konec rozhovoru