JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,
LH: ne, vůbec ne.
JV: ne. a ostatní lidi?
LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.
JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde
LH: ty cukrlátka?
JV: ano.
LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.
JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,
LH: ano, ano, přímo v tom.
JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?
LH: ne.
JV: bylo ticho.
LH: to taky nemám ráda.
JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,
LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.
JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo
LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.
JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?
LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.
JV: dobře a
LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>
JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.
LH: ano, velice slušně.