Citát

JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?

BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy

JV: i za války?

BK: skoro tajně, protože

JV: mhm

BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté

JV: hm

BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...

JV: myslíte teď ee období protektorátu?

BK: ano ano ano ano

JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]

BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že

JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?

BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili

JV: mhm už bylo oficiálně povoleno

BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat

JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?

BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako

JV: s tím Sokolem

BK: s tím Sokolem

JV: jo

BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]

JV: [hm a kromě Sokola no]

BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]

JV: [aha]

BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]

JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]

BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]

JV: [mhm]

BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo

JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?

BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]

JV: [jo] áá

BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )

JV: hm

BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili

JV: hm

BK: jo? <takže to...>

JV: jako mezi sebou jo?

BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak

JV: ja sem...

BK: to byl to byl to se

JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]

BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou

JV: hm

BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích

JV: hm

BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)

BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.

JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.

BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly

JV: mhm

BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]

JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky,

BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění

JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.

BK: málo, možná že vůbec

JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]

BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo

JV: hm

BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]

JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte

BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo

JV: no

BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.

JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.

BK: no většinou

JV: většinou ano

BK: to byli

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]

BK: [no určitě určitě určitě]

JV: lidé byli zamlklejší...

BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,

JV: jo

BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl

JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]

BK: [no]

JV: nebo [byl hlasitější]

BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a

JV: mhm

BK: a pak na to třeba doplatil.

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo

BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]

JV: [hm hm]

BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem

JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]

BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci

JV: hm

BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.

JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?

BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))

JV: mhm

BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký

JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]

BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]

JV: [hmm]

BK: ve školní ( ) také

JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]

BK: [ne ne ne]

JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.

BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování

JV: mhm

BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.

JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina

BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už
spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit
do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou
((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
a s takovými
SM: mhm
VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský))
sme milovali.