Citát

Zobrazují se záznamy 21 - 30 z celkového počtu 1048

Ctirad (1931) 04.396 1977:2038
Po osvobození Brna

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?

CN: no to jistě.

JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.

CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.

JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?

CN: ne, to si nepamatuju.

Jiri (1924) 04.396 128:143
Po osvobození Brna

LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.

JN: kdy skončilo? (..) no to sem...

LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.

JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.

LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...

JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.

LS: hm, hm.

JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,

Jiri (1924) 04.396 1694:1706
Po osvobození Brna

LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.

JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...

LS: jo.

JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení

Peter (1922) 03.395 364:368
Protektorát - do osvobození Brna

PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s
dívkou do biásku aby ji taky koupil,
PSz: hm
PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru,
vždycky.

Peter (1922) 03.395 416:421
Protektorát - do osvobození Brna

ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až
v Praze.
PSk: hm
PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí
člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou
dívkou, vona taky,

Peter (1922) 03.395 436:447
Protektorát - do osvobození Brna

PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to
jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na
konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em
[(laskominky,)]
PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský.
PSz: to už bylo, jasně.
PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl
nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji
pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly
eskimo brik, ((Eskimo brück))
PSz: hm
PD: takovou zmrzlinu.

Peter (1922) 03.395 742:792
Protektorát - do osvobození Brna

PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy
nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků,
nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to
sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize.
PSz: hm
PD: a o Praze jako.
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete
tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější,
PD: pozdější, [já]
PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého
ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo
prosovětské,
PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by
mně vadila.
PSk: hm
PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli
více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila.
PSz: hm
PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se
Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence
prosovětská,
PD: no jo no.
PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka,
to si myslím že asi [( )]
PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel.
PSk: takže vy ste moc nechodil po...
PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo
připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty
sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom
taky píšu, teď,
PSk: hm
PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij
Alexandrov)),
PSk: cir-
PD: a jako Cirkus, Volga - Volga,
PSz: Celý svět se směje,
PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten
čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v
pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně
((Moderna)),
PSz: hm
PD: v Brně eště, já nevim proč.

Peter (1922) 03.395 869:892
Protektorát - do osvobození Brna

PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si
ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé
světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské
náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do
Kapitolu ((Kapitol))]
PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad
sedumnáct osumnáct let,
PSz: hm
PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl
rituál.
PSz: hm
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni,
tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a
holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš,
Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a
eště kafe o přestávce nebo sodovku.
PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s
kamarády? je to tak?
PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.>
PSz: hm
PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se
randilo,
PSz: hm
PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.

Peter (1922) 03.395 923:990
Protektorát - do osvobození Brna

PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl
že německý filmy ( ) ne,
Psz: hm
PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem,
často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo
tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý
mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem
tam byl.
PSz: hm
PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje.
PSz: hm
PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět
mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta,
to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak
rozdílný od, od ideologických filmů.
PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební
německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec
k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen
im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý
draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci
od benzinu))
PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de
PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš]
PD: [to je prehitlerovský.]
PSz: vy mluvíte [spíš o ( )]
PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels))
PSz: hm
PD: nebo kde on byl už ministrem,
PSz: hm
PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot
hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále.
PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty]
PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der
Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako
antikvární vzpomínku už.
PSz: hm
PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek
((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo...
PD: ne, děti tam nebyly, ne
PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který,
kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum,
PD: no
PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých
oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk))
PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl,
PSz: hm
PD: ale mně bylo, já byl starší.
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali?
PD: (ne)
PSz: nebo em pamatovali [ste]
PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
PSz: hm
PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez
((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje
do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta
((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě
džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo.
PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako
prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně.
PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl,
PSZ: no ( )
PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v
Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo
hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)).
PSz: hm
PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku
srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale
tam prý to taky fungovalo.

Emilie (1922) 03.395 1056:1185
Protektorát - do osvobození Brna

LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy
začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech?

EF: no...

N1: že to bylo dvojjazyčné.

EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud
neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to
bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no...

LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost?

EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no
tak obsahově, no ale jinak, to vite, no.

N1: v týdenících byla válka.

EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo
špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách
((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo
lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em
měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono,
no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na
to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo.

N1: ( ) když byl hudební film.

EF: prosim?

N1: když byl [hudební film].

EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo
výborný.

LR: mhm.

N1: tam tančila ta rita [( )].

EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen
ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom
dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to
byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně
ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti
Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím
nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak
ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono.

LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých
kin?

EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli

LR: [( ) mhm].

EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo.

LR: [mhm].

EF: tak to samý.

LR: mhm.

EF: nikde jinde.

N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly.

LR: mhm.

N1: ale musely mít dole titulky německy.

EF: hm hm.

LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období
protektorátu?

EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili
vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak
sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději
volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli
udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku.

LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale
jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na
které ste chodila a proč?

EF: teďka jako jo? ne?

LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu.

EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo
těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že,
těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej
už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout
v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak
trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si.

LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na
tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné].

EF: no. [ano, ano, ano].

LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků
měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké...

EF: (...)

N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a
už dostávaj na frak.

EF: aha, [jo, jo].

N1: [už utíkají].

EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při
týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně.

LR: mhm.

EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom
týdeníku.

LR: dobře.

N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic,
no a my už sme řikali, (ty už) vedou.

EF: n- no, ano, ano.

N1: už dostávaj na frak.