LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.
ML: no, takhle, začalo to reklamama.
LR: hm
ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,
LR: hm
ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?
LR: přímo byly jako...
ML: ne ne ne, to bylo jako...
LR: jo, to...
ML: pozadí, zvukový.
LR: aha aha.
ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,
LR: hm
ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,
LR: hm
ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.
LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?
ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,
LR: hm
ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.
LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]
ML: [né, to] byly jenom vobrazy.