Citát

ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty
filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla
většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené
na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já
už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak
zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím
že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly
ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi
chodila do toho kina a [byly malý]

SM: [a to vám bylo] kolik let asi?

LS: no tak řekněme do těch dvanácti let.

SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne?

LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když
to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak
nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo
nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány,
že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich
pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat
nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo.

SM: mhm

LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm
si myslím že nikdo.

SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film
vlastně dobrým filmem?

LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji
oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude
pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky,
protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy
namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme
četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy...

SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo?

LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se
jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak
už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a
opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už>

SM: mhm

LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo
nedávno. že, to to bylo hrozné.

a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou
mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se
mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh
proti eh já nevím, proti nám bych řekla,

SM: mhm

LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila,

FR: s maminkou, ano.

LG: a ona byla hm ona jako nebyla židovského původu?

FR: ona nebyla židovského původu. to je abych to řek ee

LG: [mhm]

FR: [to vás] možná bude zajím- zajímat, tady ee tady to bylo vesměs
asimilované. protože to byli (.) žena křesťanka on byl žid, nebo žid
židovka, (protože) těch děvčat židovských nebo chlapců nebylo (.)
tolik,

LG: mhm

FR: e když se vám líbí chlapec, tak si vyberete [koho chcete]

FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su
Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid

LG: mhm

FR: tak mě titulovali taky že sem Žid,

LG: aha

FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli
horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk
poturčenej je horší Turka.

LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste

FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady
to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto
způsobem.

LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi
druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici

FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici

LG: mhm

FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli
někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a

LG: (..) to je hrozný, (fakt)

LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně
tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do
kina]

FR: [moment] e

LG: někde mezi

FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo
ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku,

LG: jo,

FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat
do ulice, prostě

LG: mhm

FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to
bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to
sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e

LG: mhm

FR: protižidovský byly tak tvrdý.

LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten
jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět
byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle
věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo
na tom podniku vyznačené]

FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco
tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by

LG: [mhm]

FR: [něco] takovýho [bylo]

LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se
jako]

FR: [ne] to [neexistovalo]

LG: [jo] mhm

FR: prostě, e tam přišli e zákony

LG: jo,

FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce
třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále

LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do
kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde
víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom]

FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále,

LG: jo, [mhm]

FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou
kulturní národ.

LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se
vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si
vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali
přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy
před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]?

JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba]

LG: [mhm]

JK: kdy Němci [nedovolili aby]

LG: [jo mhm]

JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš
nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba

LG: mhm

JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě

LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození
do kin? nebo jak-

JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám
měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco
a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e
zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti]

LG: [mhm]

JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci
tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta
doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.